Nakladatelství Ravensburger Verlag zastavilo prodej několika dětských knih založených na sérii literatury a filmů o náčelníkovi Apačů Vinnetouovi, údajně kvůli „zlehčujícímu klišé“. Rozhodnutí vzbudilo vlnu nesouhlasu. Společnost odůvodnila rozhodnutí „velkým množstvím negativních ohlasů“ na knihu Mladý náčelník Vinnetou kvůli údajnému podporování rasistického folklóru a zlehčování utrpení původních obyvatel Ameriky.
Před více než týdnem zemřel v jednaosmdesáti letech německý režisér Wolfgang Petersen – na veřejnost se zpráva dostala až v úterý 16. srpna, byť skonal o čtyři dny dříve, v týž den jako herečka Anne Hecheová. Petersen byl tvůrce, který jako málokterý jiný zasáhl jediným svým snímkem jistě nejméně dvě generace diváků na Západě, ale i ve značné části východního bloku. Na Nekonečný příběh hleděli všichni v úžasu – a co bylo pozoruhodné, hleděli na něj jako na snímek hollywoodský, třebaže šlo tehdy o historicky nejdražší německou produkci.
Jeho román Sestra (1994) lze z mnoha důvodů považovat za nejvýznamnější českou prózu po roce 1989, což neznamená, že ji každý četl či byl schopen číst. Jeho styl je jedinečný, a přitom pro mnohého neschůdný. Znovu a znovu mu ale propadá mnoho mladých lidí, které oslovuje svou divokou upřímností, naléhavou obrazností a citovostí a mnohým dalším, třeba právě tím, jak je v něm všechno složité a nejednoznačné.
Knížka Podzemí slov aneb Výpravy pod povrch češtiny je prý „pro ty, kteří se rádi zamýšlejí nad řečí, již ostatní používají bez rozmyslu“. Nebudeme autora chytat za slovo a namítat, že „bez rozmyslu“ užívat řeč nelze, činí tak leda docela malé děti, i ony však brzy získávají povědomí o morfologii, syntaxi atd. Nikoli o etymologii, možná nejatraktivnější jazykovědné disciplíně. O ni šlo Jakubu Markovi především, ač to v předmluvě verbis expressis neříká, pouze kolem toho termínu krouží.
U příležitosti dvacátého výročí uvedení první filmové adaptace románu o malém čaroději Harrym Potterovi a jeho přátelích byla na tomto místě v č. 2/2022 publikována debata, v níž se hostitel Ondřej Šmigol kromě jiného zeptal: „Čtou to ještě dnešní děti?“ Jenže se ptal dospělých. Jelikož 26. června uplynulo čtvrt století od knižního uvedení prvního dílu ságy (Harry Potter a Kámen mudrců), zeptali jsem se právě dětí, co říkají celosvětově nejznámějšímu příběhu jednadvacátého století, jehož zjevení nezažily a k němuž se dostávají s odstupem jedné generace.
Britští studenti se bouří proti krokům svých alma mater. Univerzity totiž ze seznamů literatury vyřazují díla, která by mohla být příliš „náročná“ nebo mohla studentům způsobit psychické trauma. Mezi ně nově spadají i některá dramata Williama Shakespeara či knihy držitelů prestižních cen. K takovým krokům přistoupila i prestižní britská skupina univerzit Russel Group. Informovaly o tom americké Timesy.
V komiksu knižním je přitom oproti marvelovkám situace diferencovanější, jak pokud jde o vydavatele, tak pokud jde o zacházení s hrdiny. Leč jejich známost je pohříchu nižší než známost filmových či televizních adaptací. Konkrétně: nakladatelství Argo vydalo nedávno objemný, jedenadvacet let starý komiks Alias scenáristy Briana Michaela Bendise a výtvarníka Michaela Gaydose, jejž do češtiny přeložil Richard Klíčník.
Odpověď na poněkud kapciózní titulní otázku zní Ano. Avšak než k ní dospějeme, musíme něco povědět o vydávání listáře Tomáše Garrigua Masaryka ve speciální ediční řadě Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Nikoli na tomto pracovišti, nýbrž v Ústavu T. G. Masaryka začali v roce 1993 vydávat Spisy T. G. Masaryka. Ty už jsou skoro uzavřeny, v tiráži dávno figurují oba masarykovské ústavy, na květnovém veletrhu Svět knihy se oslavovalo jejich ukončení formou besedy s editory, ač na čtyřicátý svazek stále čekáme.
Fotografie Michała Szalasta o albínech z ostrova Ukerewe na Viktoriině jezeře korigují obvyklé představy o tragickém životě těchto lidí. Nejsou výsledkem letmé návštěvy evropského fotoreportéra v exotickém prostředí. Michału Szalastovi se v Tanzanii podařilo navázat s albíny bližší kontakt a získat si jejich důvěru. Michał Szalast – Albíni, 400 ASA Gallery, Praha, do 20. 9. 2022.
Živí se jako mnozí jeho kolegové různými sympatickými profesemi, v Sidonově případě je nejpopulárnější jeho kariéra trafikanta v Jindřišské ulici v centru Prahy. Samozřejmě píše dál, ba právě tyto roky, konkrétně první polovina let sedmdesátých, jsou obdobím literárně nejproduktivnějším. Karol Sidon se dnes dožívá osmdesáti let. To znamená, že se narodil v Praze 9. srpna 1942 – plné datum narození má svůj smysl, protože za okupace měl každý den význam.
Babička vytažená z kontejneru vypadala zachovale. Nevěděl jsem, jestli ji ještě někdy budu číst, ale připadalo mi divné ji tam nechat. Jakmile jsem zpozoroval z okna, že z velké modré nádoby na papírový odpad vyčuhuje hlava jakési ženy, která podává muži na chodníku knihu za knihou, vydal jsem se za nimi. Když jsem dorazil na místo, už tam nebyli. I jejich auto bylo pryč, a tak jsem se jen podíval, jestli v kontejneru nezbylo něco, co by bylo škoda vyhodit.
Zemřít mladý znamená zůstat mladý navždy, píše politický filozof Pavel Barša v knize Román a dějiny. Mladý zemřel Goethův Werther, ale třeba i členové Klubu 27, který tvoří předčasně zesnulé hudební legendy. Jenže co si budeme povídat, tahle smrt je přeceňovaná. Obdivují ji romantici, kteří se zhlížejí v lyrických gestech, ale prozaickým životem se nemíní ušpinit. Jak poznamenává Milan Kundera, velikost Goetha spočívala v tom, že nezůstal věčně mladý.
Týden před koncem školního roku odvysílalo Rádio Junior Českého rozhlasu coby novou četbu na pokračování první část seriálu Erben Cup. Zbylé díly následovaly v dalších dnech, aktuálně je celá série zájemcům k dispozici na příslušném webu. Celkem jde o šest pohádek Karla Jaromíra Erbena, které pro jejich nynější uvedení vtipně upravila spisovatelka, dramaturgyně a dramatička Tereza Verecká, jež s ČRo spolupracuje pravidelně.
Dva znepřátelení bratři, kteří pocházejí ze slavného hereckého rodu, se na stará kolena rozhodnou restartovat své divadelní kariéry v jednom projektu. Bohužel jde o pokleslý thriller… V osmi scénách z herecké šatny nás Ger Thijs provede od první čtené zkoušky přes premiéru, zájezdové reprízy až k derniéře.
Ukryto v knihách. Výstava prezentuje výsledky odborného průzkumu rukopisů a tisků pomocí speciálních záznamových zařízení, světelných zdrojů i rentgenových snímků. Zaměřuje se na ukázky obrazových záznamů skrytých prvků knižní vazby nebo materiálů knih, vizualizace prostým okem neviditelných informací. Tajemství knih – skryté prvky rukopisů a tisků, Národní knihovna ČR, Praha, do 3. 9. 2022.
Dva muži, které lze bez rizika urážet, si píší dopisy. Jeden je přeceňovaný autor bez vkusu, navíc reakcionář, druhý trouba bez myšlenek, zato s kontakty. Dnes se tomuto maléru říká „filozof“. Takové zhodnocení Michela Houellebecqa (1956) a Bernarda-Henriho Lévyho (1948) nabízejí média, nejen francouzská. V korespondenci, kterou tito páriové v roce 2008 vedli, došlo na novináře, Putina i potraty. Pod názvem Veřejní nepřátelé ji v překladu Alana Beguivina vydal Vyšehrad (304 str.).
Český Krumlov bude hostit již 31. ročník mezinárodního hudebního festivalu. Ten nabídne šestnáct koncertů v devíti unikátních prostředích města. Slavnostně jej zahájí Vodní hudba G. F. Händela přímo na zámeckém jezírku. Hudba zaplní také barokní divadlo, kde bude po dva večery znít opera Farnace od A. Vivaldiho.
Na italském knižním trhu se objevila kniha Fellini a Kundera / Umění nepotkat se. Autorem je Stefano Godano, manžel vnučky Federica Felliniho, muž, jenž se zná osobně s Milanem a Věrou Kunderovými. Ve své práci se snaží dokázat, že Fellini a Kundera mají bezpočet podobností, společných lásek a nelásek. Tak třeba ani jeden neměl rád magnáta a politika Berlusconiho. Godano to má od Kundery z první ruky. Kundera se ho jednou zeptal, jak je možné, že Itálie akceptovala Berlusconiho (v roce 2001) a proč se nevzbouřil kulturní svět.
Už několikátý den v řadě se na sociálních sítích rozebírá tričko, v němž bývalý premiér Andrej Babiš nedávno objížděl voliče ve svém obytňáku. Heslo „Mám rád knihy a lidi.“ zaujalo jednak proto, že některé kvůli nečitelnosti vedlo k tomu, že šéf ANO propaguje řetězec Lidl, jednak také kvůli Babišově údajné lásce ke knihám. Jak nyní upozornil tvůrce Stanislav Hruška, který na internetu natáčí rozhovory, expremiéra se na literaturu ve svém interview ptal, ten však nebyl schopen uvést jediný titul, který by během posledních desítek let četl.
Nebyl to záměr, pouhou náhodou se stalo, že víkendový sloupek se mi doposud většinou stal „výročníkem“. Tedy prostorem k připomenutí významné události, která se ten který týden udála, či osobnosti, jež se dožila podstatných kulatin nebo od jejíhož úmrtí uplynulo dostatek desetiletí, aby to stálo za řeč.
Organizátoři Metronome Prague každoročně oslovují všechny věkové i žánrové posluchačské vrstvy. Sází na aktuální dění v moderní hudbě, ale neopomíjí ani stále živou klasiku různých žánrů. Dramaturgie akce nezapomíná na tuzemské účinkující, kteří zde mnohdy nabízí unikátní program. Na poslední ročník zavítalo bezmála 20 000 návštěvníků.
Čím přesnější data, tím dokonalejší mýtus. To je poselství románu Homo faber od Maxe Frische (1911–1991). Čtenářský zájem o švýcarského romanopisce a dramatika nepolevuje ani pětašedesát let od vydání. A není divu, kniha akcentuje aktuální téma: bezmezná fascinace technologiemi nás proměňuje v emocionální kýčaře. Český čtenář si příběh nyní může přečíst v novém překladu Radovana Charváta. Když kniha vyšla poprvé, psal se rok 1957 a Sovětům se podařilo vyslat do vesmíru družici Sputnik. Americký pokus o dva měsíce později skončil nezdarem.
Americký novinář, reportér a komiksový tvůrce maltského původu Joe Sacco (nar. 1960) je tuzemskému čtenáři znám ze svých grafických reportáží o válce v Bosně a o situaci v Izraeli. Na jednom uzavřeném, ale přece neustále doutnajícím konfliktu a na druhém dlouhotrvajícím, jehož řešení je naopak v nedohlednu, autor předvedl, že realita bývá složitější, než si média denní produkce a následně i společnost, která je konzumuje, jsou ochotny připustit.
Chod světa se řídí tajemně, takže v ten samý den, kdy parašutisté v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje vedli svůj poslední boj, se o nějaký kilometr dál, ve vinohradské porodnici, narodilo dítě, které se o nějakou dobu později stalo básníkem a už jím zůstalo. Takhle by třeba mohl začínat nějaký román, ale já tím začnu jen krátké připomenutí, že tím básníkem, který se zítra dožívá osmdesáti let, je Ivan Wernisch.
Z učebních osnov ukrajinských škol budou odstraněna díla ruských a sovětských autorů, zmizí tak celá řada klasiků světové literatury. Vyplývá to z rozhodnutí pracovní skupiny ukrajinského ministerstva školství a vědy k aktualizaci výukového programu pro 9.-11. ročník základní školy. Informuje o tom agentura Unian s odvoláním na web Osvita.ua. Zda-li je to rozhodnutí konečné, nebo o tom bude ještě rozhodovat ministr či vláda, zpráva neuvádí.
Ruku na srdce, co je dnes z rozsáhlého Poláčkova díla stále živé? Jistěže Bylo nás pět, Poláčkův literární epilog, „Babička“ psaná v časech holocaustu, kdy spisovateli zbývala už jen intelektuální forma vzdoru vůči vražednému německému národnímu socialismu, počínajícímu si na území „Böhmen und Mähren“ jako doma. Své další a další vděčné čtenáře snad má i Poláčkův román Muži v ofsajdu, vtipná typologie fanoušků, mentálně tak odlišných od dnešních návštěvníků fotbalových zápasů.
Výstava Věci venku shrnuje Suškovy nejvýznamnější realizace. V instalaci na pracovních stolech je výběr z autorových modelů a studií. V neposlední řadě zde máme příležitost nahlédnout do autorových skicáků a seznámit se s řadou nerealizovaných projektů, které dokládají obsáhlost a bohatost autorova díla.
Pět let trvající vztah Franze Kafky a Felice Bauerové vydal na několik stovek dopisů. Přátelství, které ji s Kafkou spojilo, udělalo z Felice pojem, zároveň ovšem hádanku, kterou je těžké i kvůli absenci její korespondence Kafkovi rozluštit. Přestože máme po ruce životopisné údaje pečlivě zasazené do dějinných souvislostí, zůstávají před námi otázky, kdo se skrýval za vyrovnaným povrchem a srdečným smíchem, o němž existuje svědectví, nebo kam až v životě Felice Bauerové dosáhl Kafkův stín. Do rekonstrukce světa Kafkovy přítelkyně a snoubenky se v knize Život po Kafkovi pustila spisovatelka Magdaléna Platzová.
V malém nakladatelství Kodudek, jehož produkce dlouhodobě stojí za pozornost, vyšla nedávno novela filmové režisérky Věry Chytilové Tvář naděje. Původně je to filmová povídka o životě Boženy Němcové, již se Chytilová po dlouhá léta marně snažila zfilmovat. Přestože ledaskoho napadne, že spojení nejznámější české spisovatelky s nejznámější českou filmovou režisérkou muselo kdekoho vábit, nenaplnila Chytilová svůj záměr ani v šedesátých letech při tahu nové vlny, ani za normalizace, ani po sametovém převratu, ani v osmdesáti letech nedlouho před svým úmrtím.
„Teď tu byla / a už není / probuzení…“ Tak začíná jedna z krátkých básní sbírky básníka a historika Miloše Doležala Jana bude brzy sbírat lipový květ. Ta, která tu není, je ona Jana, manželka pětapadesátiletého autora. Na konci té krátké básně „vrtulník odnáší / tělo s duší / nachovou“. Jana Franková Doležalová, herečka a vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru, zemřela náhle loni 18. června po krátké srdeční atace ve věku čtyřiapadesáti let. Její manželjen bezmocně přihlížel, jak jeho milovaná žena mizí ze světa a z jeho života.
