Před dvaceti lety jsem díky svému spolužáku Štěpánu Špoulovi měl šanci nahlédnout do Etnobotanické zahrady v mexickém městě Oaxaca de Juárez. A co víc, nahlíželi jsme rovnou s jedním z autorů. Alejandro de Ávila mi utkvěl v paměti jako rozvážný lysohlavý chlapík, který nám zvolna upředl před zraky příběh celého díla, které spojilo úsilí botanika a umělce. Francisco Toledo a Luis Zárate vnímali prostor a rostliny především z pohledu výtvarného.
Pražská zoologická zahrada hledá adoptivní rodiče či sponzory pro některá svá opomíjená či méně populární zvířata. Před vánočními svátky zahájila tradiční kampaň Adoptuj mě, díky níž mohou takzvaní zvířecí sirotci získat finanční podporu i pozornost. Tento rok zoo vybrala deset zvířat, jde o čtyři savce, tři ptáky a po jednom plazu, obojživelníku a rybě. Podrobnosti o projektu zveřejnila zoo na svém webu.
V rámci tradice zahradnictví jsem dlouho udržoval tzv. Alfonsův záhon, kde bylo několik brukvovitých zelenin. Ty pravidelně s nástupem podzimu zplenil kolemjdoucí zajíc a bylo takříkajíc po sklizni. Když se na podzim ozvala povědomá střelba, známý hopkal před honci, hodil floka u nás pod vraty a byl v bezpečí. Bohužel, jak už to tak v nepohádkových příbězích bývá, jednou přišel den, kdy to nestihl a skončil na pekáči. Tehdy se na záhoně urodilo a uspořádal jsem první beznákupový týden, kdy jsem téměř vyžil z toho, co zahrada dala, sůl, pepř a podobně v to nepočítaje.
Díváme se z necelých tří tisíc metrů dolů do údolí a vidíme vesnici s jejími políčky kukuřice, brambor či buráků obklopenou desítkami hektarů naprosto zerodovaných svahů. Můžeme se podívat do všech světových stran a nabídnou nám stejný obraz, kam oko dohlédne. Liší se jen tím, zdali eroze dosáhla svého dna až na skalní podklad, anebo pracuje se zvětralinou, kterou voda a vítr sunou postupně kamsi do údolí. Záhyby tzv. badlandů tu a tam spoře obývá ta nejotrlejší vegetace, která vcelku libovolně mizí stejně, jako se objevuje.
Smrtící mravenec ohnivý dorazil k evropským břehům, napsal dnes ve svém článku americký server CNN a doprovodil jej výmluvnou grafikou. Ohniví mravenci (Solenopsis invicta) jsou jedni z nejinvazivnějších druhů a kontrolovat jejich populaci je velmi nákladné. V Evropě byl jejich výskyt potvrzen zatím na Sicílii a italské úřady se rozhodly jednat. Tento druh mravence pochází z Jižní Ameriky. Ve Spojených státech byli ohniví mravenci poprvé zaznamenáni ve 30. letech a od té doby po jejich bodnutí zemřelo podle CNN více než 80 lidí.
Docela nenápadnou odbočku z hlavní silnice lemovanou platany docela snadno přejdete a vůbec nebudete tušit, že jste právě minuli místo, kde se rodí jedny z nejproslulejších britských perry a ciderů. Tom Oliver se léta staral o různé kapely a prý, jak říká, dělá „promo“ dál, akorát hruškám a jablkům v hrabství Herefordshire. Zatímco v českých zemích je ciderová scéna znovuzrozeným nováčkem se zapomenutými kořeny i tradicemi, na ostrovech za kanálem se pije z jablek a hrušek kdeco.
Na místě jedné z největších jaderných katastrof v dějinách se objevila nová záhada. Dobrovolníci, kteří pečují o smečky psů žijících v černobylské vyloučené zóně, zaznamenali několik zvířat s nápadně modrou srstí. Jde o první takový případ od havárie v roce 1986. Organizace Dogs of Chernobyl, která se o zdejší psy stará, zveřejnila na sociálních sítích video, na němž je vidět několik smeček – alespoň jeden z psů je přitom zcela modrý, píše americký deník The New York Post.
Putovat po nejstarších stromech světa vyžaduje značnou trpělivost a bezpochyby půjde o cestu kolem světa. Sekvoje a obecně konifery v Kalifornii, duby v Británii, lípy v Německu, jinany v Číně a Koreji, kryptomerie v Japonsku či blahočety a pabuky na jižní polokouli. A to není samozřejmě vše. Výčet déle než tisíc let žijících dřevin by byl daleko delší, včetně například známého lesa Pando, který není ničím jiným než tisíce let starou osikou rozrůstající se kořenovými odnožemi.
EU zmírnila zákon o odlesňování. Hojně diskutované nařízení o odlesňování vstoupí v platnost ještě letos 30. prosince, jeho pravidla budou nicméně zmírněna tak, aby se snížily povinnosti především pro malé podniky, informovala Evropská komise. Normu v minulosti kritizovalo mnoho zemí včetně České republiky. Komisařka pro životní prostředí Jessika Roswallová původně v září oznámila roční odklad pravidel. Jako důvod uvedla obavy kolem funkčnosti systému, který normu doprovází.
Konferenci International Oak Society navštěvuji rád již po léta zejména pro velmi ojedinělou celosvětovou komunitu, která se kolem dubů točí. Koná se obvykle jednou za tři roky a letos se po mnoha létech vrátila do Mexika, kam jsem kdysi mezi dubaře zavítal poprvé. Měl jsem poměrně závažný úkol. Totiž seznámit se během několika dní s co nejvíce lidmi a vytipovat ty nejzajímavější pro budoucí spolupráci. Tehdy jsem již čtyři roky pracoval na projektu privátní sbírky dubů, známé coby „quercetum“. Coby člověk s extrémně nízkou seznamovací schopností jsem trnul v obavách, jak tenhle sociální experiment dopadne.
Psal se rok 2018 a do letadla nastoupil pasažér s pávem. Muž trpěl fobií z létání a zvíře mu prý pomáhalo překonávat těžké chvíle. Když nevěřícný personál letiště v americkém Newarku zakročil s tím, že středně velký opeřenec nemůže absolvovat let, nevěřil svým uším ani pasažér: proč by jej nemohl doprovodit páv? Muž navíc tasil lékařské osvědčení, podle něhož mu zvíře skutečně umožňuje zvládat stres. Nemohl by bez něho létat. Stroj s pávem nakonec nevzlétl. Ale zástupci letecké společnosti se rozhodli směrnice vylepšit. Na zákaz středně velkých opeřenců skutečně nepomysleli. Jejich chyba.
Los Emil, který v létě putoval po několika zemích a teď se pohybuje na Šumavě u hranic Česka a Německa, přišel v pondělí dopoledne na zahradu ve vesnici u Nýrska na Klatovsku, kde pojídal jablka. Žena ze sousedního pozemku to oznámila na policejní linku 158, řekla policejní mluvčí Pavla Burešová. Pohyb zvířete nebyl od 1. října monitorován, protože se mu vybila baterie v GPS lokátoru.
Docela obyčejná pěšina nám někdy může zkrátit náhle a vítaně trasu, jindy může být součástí naší každodenní cesty kamkoli. Anebo je vzpomínkou, kterou rádi po letech najdeme vyšlapanou přesně tam, kde ji čekáme. Inu, pěšina není jen tak, tu musí lidi soustavně vyšlapávat, jinak se zapomene, zaroste a zmizí. Bez lidí není pěšin. To je jejich zajímavým vzestupem a pádem. Na adresu tuzemských turistických značek bylo napsáno mnoho dobrého, a jak je naším dobrým zvykem, vychvalujeme je pokud možno jako světový unikát.
Čechy neleží na mořském pobřeží, které jim daroval Shakespeare v Zimní pohádce, ale je to země řek. Řeky zde pramení, protékají, vlévají se do řek větších, odtékají přes hranice; dávají ráz krajině, poskytují jí živiny, vytvářejí její charakter a tvar. Soužití s řekou je základní předpoklad vzniku civilizace a kultury, je zdrojem imaginace a fantazie, citového vztahu, jenž patří k těm nejsilnějším a nejvřelejším. Šťastná země a lid, které mají svou milovanou řeku. V Čechách je jí bezesporu Vltava, Moldau, Wulda, Wilth Ahwa…
Policie se společně s ochránci přírody obrátila na veřejnost a kvůli neobvyklému možnému výskytu několika medvědů v ČR zřídila speciální email. Na adresu medved@aopk.gov.cz se lidé mají úřadům ozvat v případě, že v přírodě na medvěda narazí. Reagují tak na neobvyklý výskyt medvědů na třech místech v ČR, kde se standardně nevyskytují. Agentura ochrany přírody a krajiny vyzvala k opatrnosti při případném setkání se zvířaty. V posledních týdnech byly v České republice zaznamenány tři případy výskytu medvědů
Myslivci varují před nebezpečím, které mohou představovat medvědi v české krajině, a mají za to, že nedávné nálezy zvířat na třech odlišných místech v republice nejsou možná náhodné. Předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota upozornil, že přirozená migrace medvědů přes hustě osídlené území je téměř nemožná. Stejně tak myslivci zpochybňují, že jde o jedince uniklé z chovů. Situace podle nich vyžaduje rychlou a transparentní reakci úřadů, aby byla zajištěna bezpečnost obyvatel a hospodářských zvířat.
Vypadá to, že na českém území byl spatřen medvěd. Policisté totiž prověřují oznámení od myslivce, který údajně spatřil na Pelhřimovsku medvědí mládě. Policie vyšetřuje oznámení o možném výskytu medvěda v okolí obce Senožaty na Pelhřimovsku. Podle informací, které zveřejnila na síti X, měl zvíře spatřit místní myslivec v okolí obce Senožaty. „Prověřujeme oznámení od myslivce, který spatřil v okolí obce Senožaty na Pelhřimovsku medvěda, zřejmě mládě. V oblasti je nutné dbát zvýšené opatrnosti,“ uvedla policie.
Ukusuji opatrně jablko odrůdy Opat Bruno, to je slavný vyšebrodský semenáč neméně slavné odrůdy Grávštýnské. Přemýšlím, jak může být toto jablko tak jemné chuti. Přezrálé není, dokonce bych řekl, že je vcelku ideálně zralé. Ach tak, ono má jen pramálo kyselin. Proto tak opatrná, a přece přítomná jablečná chuť, velmi světlá a mezi rty až nepatrně mazlavá dužina. To je zajímavé. Včera jsme si několik jablek z výstavky jen seřízli a nyní se k nim vracím. Malinové hornokrajské na zavadlém řezu voní po jahodách.
Ve vojenském újezdu Hradiště v Doupovských horách na Karlovarsku by se mohl pohybovat jeden nebo více medvědů. O podezření dnes informoval Újezdní úřad Hradiště okolní obce. Vojenské lesy a statky ČR (VLS), které hospodaří ve výcvikových prostorách armády, na potvrzení výskytu medvěda spolupracují s odborníky, řekl dnes ČTK mluvčí VLS Petr Toman. Před několika dny přitom vojenský újezd varoval obyvatele v okolí výcvikového prostoru před přítomností smečky vlků.
Šimpanzi mohou denně přijmout množství alkoholu odpovídající přibližně jednomu lidskému nápoji díky ethanolu obsaženému v ovoci, které konzumují, ukazuje nová studie. Porozumění tomuto chování našich nejbližších žijících příbuzných by mohlo podle autorů studie vysvětlit i lidskou spotřebu alkoholu. Dosavadní výzkumy naznačující, že šimpanzi také pijí alkohol, se v odborné komunitě objevovaly již delší dobu
V Krkonošském národním parku (KRNAP) žije do deseti vlků, kteří obývají dvě až tři vlčí teritoria. Vlci se pohybují po obou stranách hranice. Po loňském vyvedení vlčat na východě Krkonoš mají správci parku letos důkazy o úspěšném rozmnožování na západě hor. Uvedl to dnes mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný. Pro návštěvníky Krkonoš vlk podle něj nepředstavuje hrozbu. Populace vlků v Krkonoších je stabilní. Vlk je druhem zvláště chráněným na celém území ČR.
Pohyb losa Emila, jenž v létě putoval po několika zemích a nyní je na Šumavě na hranici Česka a Německa, už není monitorovaný. Vybila se baterie, kterou měl ve svém GPS lokátoru. Uvedl to mluvčí šumavského národního parku Jan Dvořák. „Předpoklad byl, že baterie vydrží měsíc. Ale to jen v případě, pokud budou ideální podmínky, což se nestalo. Od dnešního dne už je tedy los bez digitálního dohledu,“ uvedl Dvořák. Podle něj se los často pohyboval na území, které není pokryto signálem.
Téměř půl století byly Zahradnické listy časopisem, který zpravoval celé generace zahradníků o dění v branži. Dne 8. ledna 1929 na titulce vyšel článek, který se dosti vymykal běžným odborným pojednáním už svým nadpisem „Psychologie prodeje v zahradnictví“. Jako autor je uveden A. Mikoláš ze Zahnašovic u Holešova. Tím spíš nás dnes může překvapit přehled, s jakým dokázal tehdejším perem popsat kolega svůj pohled na věc. Celý článek uvádí vzpomínkou na česko-americké pojednání.
Los Emil, jenž v létě putoval po několika zemích, se nyní pohybuje na hranici Česka a Německa. Prochází ze Šumavy do Bavorského lesa a směřuje dále na severozápad. Uvedl to mluvčí šumavského národního parku Jan Dvořák. Pohyb losa, jehož putování začalo v Polsku, monitoruje v posledních dnech speciální GPS vysílačka, která udává polohu. Její data má k dispozici i šumavský národní park. "Na chvíli se objevil v Německu, potom se vrátil na českou stranu a nyní je opět v Německu," uvedl Dvořák.
Evropská unie znovu o další rok odloží silně kritizované nařízení proti odlesňování (EUDR), odklad podle agentury Reuters oznámila eurokomisařka pro životní prostředí Jessika Roswallová. Reaguje tak na kritiku řady zemí včetně České republiky. Odklad je podle eurokomisařky nezbytný v souvislosti s řešením obav ohledně funkčnosti systému, který normu doprovází. Potravinářská komora odklad ocenila, podle ní by nejlepší bylo, kdyby bylo celé nařízení zrušeno.
Populární los Emil, který se v posledních týdnech po putování Českem pohyboval po severním Rakousku, byl dnes ráno uspán, protože se nebezpečně přiblížil dálnici u hornorakouské obce Sattledt. Informoval o tom dnes server regionálního deníku Oberösterreichische Nachrichten. Podle rakouských médií bylo poté zvíře naloženo na přívěs a transportováno do okresu Rohrbach na pomezí hranic Rakouska, Německa a České republiky. Byl tak vypuštěn do volné přírody poblíž českého Národního parku Šumava.
Větička, se kterou se setkáváme stále častěji, anžto člověk se stal planetě dočasným svrběním – a to je nám pocitem viny. Jsme obtížným parazitem mocné přírody. Každá mince má dvě strany a dokážeme toho o přírodě i dění v ní hodně vědět, chceme-li. Neznalost vydávaná naopak za argument je spíše smutnou známkou ztráty schopnosti kritického myšlení a touhy po prohlubování poznání. Pro příklad si nemusíme chodit vůbec daleko.
Horní Rakousy se připravují na příchod losa Emila, který je už jen několik kilometrů od jejich hranic. Místní úřady plánují zvíře uspat a přesunout na hranice s Českem, informují rakouská média a agentura APA. Na Šumavě se Emil bude moci připojit k tam žijící losí populaci. Los Emil za posledních několik týdnů přešel téměř celé Dolní Rakousy a blíží se k hranicím s Horními Rakousy. Podle deníku Krone tamní úřady připravily plán, jak s losem naložit.
Život kolem nás se mění poměrně nezvyklým tempem a my to nestíháme vstřebat. Dědečkovo úsloví „znal každý kámen“ vycházelo zejména z toho, že kromě výpravy do Molitorova pro šeříky a do Lán pro moudra z jeho rodných Dolíků celkem nevytáhl paty dál než do Strašecí. Znal ovšem veškeré rostlinstvo i živočišstvo kolem, věděl velice přesně, co kdo v které chalupě umí a čím může pomoci v případě potřeby. Stejně jako věděli o něm, že umí štěpovat, ochotničit, sokolovat a půjčovat knihy ze své rozsáhlé knihovny. Skutečnost, že trávil většinu dne v dole nebo v lese, byla v tomto významu nepodstatná.
Pod okny se nám před lety objevila linka semenáčků se sivými listy. Protože se vysely přímo mezi dlaždici a mlat na plné slunce, zprvu jsem je považoval za pryšce, které mají takový výpek rády. Později jsem musel uznat svůj omyl, anžto se z nich vyklubaly lnice. Nikoli naše domácí, ale apeninské, purpurové. Ty naše žlutavé se rády pečou na stráních a podél cest, vždycky tvoří takový houfek tu či onde a určitě je podvědomě znáte. Ty purpurové si můžete pamatovat z cest po Itálii, kde lehce valérují ve svých fialově purpurových barvách a málokdy je vidíte narostlé stejně, jako to umí v zahradách.
