Cyklon Chido si na ostrově Mayotte vyžádal stovky, možná tisíce mrtvých, uvedl podle agentury AFP prefekt tohoto francouzského zámořského departementu. Dříve francouzské ministerstvo vnitra informovalo o nejméně 11 obětech a místní nemocnice oznámila, že pečuje o devět osob v kritickém stavu a 246 dalších raněných.
Petr Stančík je obr Gargantua současné české literatury, nebo možná rovnou jeho stvořitel Rabelais. Na co sáhne, to pod jeho rukama začne kypět, kvasit, metamorfovat do různých skupenství, podléhat neřízeným chemickým reakcím, bobtnat nápady, bizarnostmi, gagy. Jeho palivem je imaginace výstředního, ba zvrhlého rázu, která je ovšem podepřena mimořádnou sečtělostí a vzdělaností, s čímž souvisí všeprostupující skepse k tzv. pokroku, řízenému dobru a nové uvědomělosti, řekněme, ke stavu, k němuž se civilizace dobrala.
Křivoklátsko se může stát v příštím roce pátým národním parkem Česka. Návrh ministerstva životního prostředí podpořila vláda, informoval novináře po jednání ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Cílem návrhu, který nyní čeká posouzení sněmovnou, je posílit ochranu a biodiverzitu v oblasti.
Slovíčko spon, nikoli spona, bude dneska na přetřes. Čeština si pohrává, protože on takový spon má se sponou mnohé společné. Určujeme jím nemilosrdně vztah rostlin mezi sebou a ty jsou odkázány na naše umění či neumětelství. Záleží na jejich životním stylu a našich znalostech. O strategiích přežití byly popsány stohy knih a taková kompozice záhonu rostlin se pak stává rozehranou partiturou, která má své zadání a mantinely, nicméně žije si svým životem.
O umění loží už tu byla řeč a o tom, jaké je listí pro zahradu poklad, také. I kompost jsme počastovali a kyprou zem pochválili. Objevili se nám ale na scéně zahradního umění také milovníci písku a množí se tak rychle, že by jim pískomilové nestačili. Ale dost invektiv. Písek je požehnání a je velmi cenným přírodním zdrojem. Budeme se s ním muset naučit pracovat jako s drahocenností, protože ho těžíme jen a jen díky tomu, že jsme ho tak nějak zdědili s naší geologickou minulostí. On není taky písek jako písek, jak ví každý betonář.
Zájem o pronájem rodinných domů v Česku roste, za posledních několik let se zvýšil až o 40 procent. Důvodem může být nižší dostupnost nájemního bydlení v bytech i dostatek zájemců, kteří si sice nemohou dovolit vlastnit nemovitost, ale chtějí v ní bydlet. Nejvíce si lidé chtějí pronajmout dům ve Středočeském kraji, v Praze a Jihomoravském kraji. Nejdražší nájmy jsou v Brně. Podle mluvčího realitní platformy Bezrealitky Františka Brože se meziročně zvýšila poptávka po pronájmech rodinných domů o 34 procent.
Banální a dotěrná otázka mile vlezlé filmové babičky Jechové byla v její generaci kruciální, protože mít kam dát potraviny „na uskladnění“ byla skutečně zásadní otázka. Sklepy jsou dnes zejména skladem lyží, kol a odkladištěm nepotřebností, o kterých se domníváme, že by k něčemu mohly být. Mnohé z nich se dokonce už i vytápějí, či aspoň temperují, a někdejší větračky jsou beznadějně utěsněny. Svého času ovšem byl dobrý sklep zásadní hodnotou domácnosti a dědictvím pokolení.
V naší vlasti máme velice rádi silné příběhy a ty, které se rozkládají někde mezi Baťou a Jágrem, se těší větší oblibě než ty v oblasti od Schwarzenbergů po postprivatizační zbrojovky. Ale příběh je příběh, a jelikož nás práce fascinuje, rádi si o ní poslechneme. Když nějaký Čech prolomí globální ledy a ocitne se ve světových sdělovacích prostředcích, má to různé důvody. Někdy jde o náhodu, jindy o čin, anebo také o nápad či výsledek letité píle. Doma se to odrazí buď tradičně tak, že si ničeho nevšimneme, anebo tak, že uděláme z komára velblouda.
Německá samospráva vytáhla do boje s odpočinkovými lavičkami v lesích a parcích. Když se lidé vydávají na procházku nebo túru do přírody, často si chtějí na chvíli odpočinout na lavičce, vychutnat si výhled a načerpat síly. To se již brzy může stát minulostí, jelikož obce po celém Německu začínají odstraňovat lavičky na turistických trasách. Důvodem mají být podle úřadů klimatické změny a s nimi související bezpečnostní rizika.
Před dvaceti lety se v zahradě objevil chlap, kterému Šumava koukala z očí. Václav Kraml ze Zdíkovce přijel do Mělníka, protože mu chyběly tři bohyšky odrůdy Blue Angel a já jsem byl tehdy v republice jediný, kdo je měl. Před vstupem do Evropské unie bylo poměrně obtížné dostat ze Západu rostliny k nám a řada zajímavých odrůd byla výrazně obtížněji dostupných než dnes.
V době klimatické změny přinášející extrémní dešťové srážky a povodně není možné, aby města s vodou bojovala a bránila se jí. Stávající protipovodňová opatření se ukázala jako nefunkční, a proto je nutná radikální změna praxe. Taková stanoviska zastává jedenašedesátiletý krajinářský architekt Kongjian Yu, který díky svému mimořádnému vlivu změnil svůj obor v celé Číně.
V německém Lübecku se potkani stali nepříjemnou realitou pro obyvatele čtvrti Klipperstraße. Podle místních novin „Lübecker Nachrichten“ se hlodavci dostali do budovy po banálním vodovodním potrubním úniku, ke kterému došlo ve sklepě. Navzdory rychlé opravě už však měli potkani čas se zabydlet. Informuje o tom německý deník Bild.
V našich končinách není úplně zvykem otevřít zbrusu novou květinovou zahradu jen tak samu pro sebe, a tak zahradník musí za podobnými kratochvílemi trochu popojet. Rozkvetlostí často maskujeme nepovedenost, ale aby tak nějak byla sama o sobě květina příčinou i důsledkem, to je vzácné.
Šumavský národní park (NP) povolil na svém území řízený odstřel vlka. Vlky však mohou zastřelit jen pověření lidé, a to v případě, že tyto šelmy například ztratí plachost nebo budou nebezpečné pro lidi. Postup při prověřování problematických vlků určuje pohotovostní plán, který vydalo ministerstvo životního prostředí, oznámil mluvčí NP Šumava Jan Dvořák.
Naše flóra je obecně velice bohatá na druhy kvetoucí v první polovině roku. Od prášících lísek se naše lesy začnou zdobit celými koberci květeny předjaří, a sotva se koruny zavřou listovím, začnou zářit stepi a za nimi hned louky. To vydrží pěkně až do senoseče – a pak jako když utne. Já vím, hnedka mi tu začnete sázet roztomilou květenu, kterou znáte z prázdnin tu či onde, a vést svou o tom, jak nemám pravdu. Mám i nemám. Mnohé z těchto květů budou u nás mile zdomácnělé, leckdy po staletí.
Oceán pokrývá dvě třetiny zemského povrchu a přitom je v neustálém kontaktu se vzduchem, od kterého odebírá nadbytečné teplo či je právě naopak jako v severní Evropě uvolňuje do ovzduší. Je to poměrně účinný tepelný výměník, který zaujímá obrovskou plochu planety. Na většinu problémů s počasím, které my lidé pociťujeme na pevnině, bylo zaděláno na moři. I zářijové povodně byly tak ničivé, protože větrné proudění přinášelo nám suchozemcům zpočátku ze Středozemního moře a pak i od severu nadbytek vodní páry odpařené z neobvykle teplých moří.
Spolu s nekonečnou sérií vinobraní proběhlo v naší zemi několik jablečných akcí, a tak stojí za to se k tématu jablek na chvíli vrátit. Je to již přes patnáct let, kdy se první skupinka nadšenců pod vlivem anglické zkušenosti pokusila zpracovat česká jablka do lehounce alkoholického nápoje. Uprostřed pivní velmoci to byl opravdu odvážný počin a za svou odvahu podle toho i zaplatil, když si slovíčko „cider“ zapůjčili do portfolia naši „pivobaroni“. Ovšem kdeže loňské sněhy jsou. Před pěti lety jsem si prošel padesát vzorků místních ciderů a několik jsem jich bez váhání opravdu vylil. Letos už ne. Tato scéna vznikla vlastně z ničeho a zvolna se hledá.
Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) za 50 let dramaticky klesl počet volně žijících živočichů. Největší pokles organizace zaznamenala v Latinské Americe, Karibiku a Africe, nejméně pak ve střední Asii a Evropě. Zvířata vymírají kvůli úbytku lesních porostů, suchu a dopadům klimatických změn, uvádí organizace na svém webu. Zpráva WWF nazvaná Living Planet Report (LPR) uvádí, že mezi lety 1970 až 2020 došlo ke "katastrofálnímu" 73procentnímu úbytku populací volně žijících živočichů.
Chorvatská pláž Zlatni rat, nacházející se v luxusním letovisku Bol na ostrově Brač, je známá svou proměnlivostí, obzvláště během podzimních bouří na Jadranu, které pravidelně mění její tvar. Tentokrát však došlo k něčemu neobvyklému. Bouře spojená s tlakovou níží Boris, která způsobila ničivé povodně i v České republice, zanechala pláž Zlatni rat zdevastovanou – části pláže byly rozmetány a část odplavena do moře.
Historicky významná Vranovská přehrada, která je proslulá svými trofejními úlovky mnoha druhů ryb, se stala místem dalšího rekordu. Rybáři Jakubu Vágnerovi se tam podařilo ulovit 264 cm dlouhého sumce. Český rekord, který byl do letoška z roku 1990, překonal letos už podruhé. V červnu se mu podařilo vylovit sumce o délce 261 cm. S rekordním sumcem se poprvé setkal již v červnu, tehdy ale Vágnerovi ještě unikl. Od té doby se ho snažil chytit.
Mezi nejrozlehlejší společenstva téhle planety patří kromě lesů travnaté pláně. Stepi, prérie, pampy či savany si zachovávají svůj charakter díky jedinečné schopnosti trav se přizpůsobit a vytrvat. Strategie se samozřejmě poněkud liší a z pohledu Evropana se nám nezdají možná tolik důležité. Zkusme se na to podívat ale třeba prizmatem stravování: bez trav bychom byli o poznání chudší. Bez trávníku by náš svět byl také o dost nuznějším, jakkoli dnes prožívá takové kritičtější období. Bez pastvy by byla naše krajina docela jiná.
Medvěd napadl a usmrtil pětapadesátiletého houbaře ve slovenském okrese Liptovský Mikuláš. Podle serveru deníku Sme je to druhý takový případ v historii Slovenska, první se odehrál v roce 2021 ve stejné oblasti. Nicméně letos zemřela na Slovensku žena po pádu, když utíkala před zuřícím medvědem. Slovenští záchranáři stručně informovali o tom, že muž, k němuž vyslali vrtulník, navzdory snaze zdravotníků svým zraněním podlehl.
Překonáváme horský masiv nekonečnou hodinou strávenou v serpentinách a fabia se v albánských horách má co otáčet. Se soumrakem se před námi otevře několikahektarová náhorní plošina skrytá mezi štíty, která je pro pastvu jako stvořená. Taky jí vévodí salaš, na kterou míříme. Poslední paprsky slunce nás doprovázejí na pár set metrech kamení, které škodovce úplně nešmakují, zdánlivě tady takové auto nemá co dělat. Vmžiku se setmí, ovčák přinese plechovou odlívku rakije a ponechá nás osudu.
Po celý rok je čílko absolutně nenápadným keřem s naivně zelenými drobnými lístečky, který naprosto zaniká mezi gigantickými čepelemi baroty. Že nevíte, co jsou „čílko & barota“? Rostou spolu v patagonské divočině Jižní Ameriky a těžko hledat kontrastnější dvojku. Vzpomeňte si na listy lopuchů, které jste nosili coby deštníky jako děti, a násobte třeba deseti. Jsou to obří listy vyskytující se na březích řek, nádržních svahů podél silnic a v různých drolinách tu či onde pod skálou, kde je aspoň trochu vlhčeji.
Celík je přehlíženou žlutě kvetoucí kytkou našich humen, roste na stráních, okrajích lesa, světlinkách a pasekách. Vzrůstem a silou umí být poměrně výraznou kytkou a jeho štíhlá nevětvená květenství ho na první pohled odlišují od jeho péřitého příbuzenstva s metlami květů. V mnoha varietách prochází celým eurasijským prostorem a všude léčí neduhy ledvin.
Zní to možná jako češtinářská rozmarnost, že někde mezi divno a blaho by leželo i rdesno. Drsně rvavé ale ono na první pohled není, i když na druhý pohled ano. Zrovna tak máte vůli nevěřit básníkovi, že měla oči „krásně rozestlaný“, a přece mu nakonec uvěříte. Takhle nějak si zkuste představit rdesno. Štíhlá až přeštíhlá, tanečně velice nadaná květenství drobných kvítků nadekorovaných kolem dokola koukolem a ty si tak čnějí nebo se vrtí nahoře na té kytce jeden vedle druhého. No a to bývaly časy, kdy se jenom vrtěla, ale ty už jsou pryč, protože člověk si přál zas o něco víc.
Osm menších požárů se spojilo v jeden obrovský v oblasti hory Brocken v pohoří Harz ve středním Německu. Podle dostupných informací museli hasiči před ničivým lesním požárem v noci ustoupit, vodu na místo dopravuje několik letadel a vrtulníků. Obyvatelům v oblasti podle úřadů zatím bezprostřední nebezpečí nehrozí. Brocken je nejvyšším vrcholem v severní části Německa a leží v Národním parku Harz v Sasku-Anhaltsku.
Křemelák či drnák se říká našim dubům. Vyskytují se po celé Evropě, dokonce i v Anglii, kříží se mezi sebou, vytvářejí i takové malé místní druhy, na kterých si botanici dělají hezké disertace. Podle podmínek jsou víc křemeláky, to když třeba stojí po kotníky ve vodě, nebo víc drnáky, to když lozí po svazích vysoko nad kostelem. Dokonce mají-li šplhat po skalách a stepičkách, berou si na pomoc kamaráda šipáka a přikříží se i s ním. Nejbližší oheň to pak probere. Stejně jako křemeláky povodeň.
Skupina na ochranu přírody v pondělí vyzvala k zahájení vyšetřování někdejšího nezávislého prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho mladšího. Reagovala tak na rozhovor z roku 2012, který se začal opět šířit a v němž Kennedyho dcera řekla, že její otec v polovině 90. let uřízl motorovou pilou hlavu mrtvé velrybě na pláži a odvezl si ji domů. Informoval o tom deník The Washington Post (WP).
Náš nizozemský kolega Fred říká: „Můj otec nás opustil loni v devadesáti a říkal, že takovou sklizeň nepamatuje.“ Co by asi říkal letos, kdy soustavné deště zaplavily třináct tisíc hektarů tulipánových polí a stojící voda v řádcích způsobila na různých místech Nizozemska značné škody. Na písčitých půdách jde o pokles v desítkách procent, ale na jílovitých je to obráceně. Tam se počítají spíš zbytky. Sedíme nad letošní objednávkou a ukazujeme si fotky prořídlých polí, na kterých chybějí rozsáhlé části jako vypálené laguny po stojící vodě, která utopila cibule.
