Tag: kniha

Články k tagu

Koho zajímá poezie? letos do Louvru nemusíte, fotograf Koudelka

Když v minulém roce zvítězila v Magnesii Liteře básnická sbírka Jana bude brzy sbírat lipový květ od Miloše Doležala, mnozí literární publicisté zmiňovali, že z poezie se znovu stává živé médium, které jako jediné dokáže to, co nezvládnou ani nejmodernější technologie. Na chvíli v literárním prostoru zavládla zvláštní potřeba mluvit o poezii, jako by něco znamenala, jako by v sobě měla nějakou zásadní hodnotu k porozumění světu. Byla to jen kratičká chvíle. Celý rok si pak média na tento žánr skoro ani nevzpomněla.

Temný mýtus o zrození dneška

Stará dobrá jaderná apokalypsa. Pro člověka určité generace může strach z ní mít ten trochu retro nádech, vidí v ní a ve strachu z ní taky atribut časů dětství a dospívání, vzpomínku na ni má uloženou v paměti někde vedle znělek Dietlových seriálů a chuti šumáku v puse. Tak moc byla tenkrát probíraná a trénovaná (nohama k výbuchu!), stala se součástí kolektivní imaginace, živou perspektivou budoucnosti. Tedy – živou. Jak se to vezme. A pak se nějak vytratila, spolu se světem rozděleným do sfér vlivu dvou nukleárních supervelmocí, její možnost jako kdyby zmizela spolu s železnou oponou.

Metalová vesta pro tonoucí duše

Situace „stárnoucího bílého muže“ je tak nelehká, ba svízelná, že mu přichází na pomoc píšící psychoterapeutka Iva Hadj Moussa svou knihou Těžké duše. To je samozřejmě řečeno s nadsázkou: Hadj Moussa (to příjmení je od manžela, což tu píšu jaksi pro orientaci, sama je původem z Milevska) je nejen profesní „léčitelkou duše“, ale již, dalo by se říci, zavedenou spisovatelkou. Napsala tři úspěšné prózy, tato je čtvrtá, má své čtenáře a svůj styl, který je účelný, nekomplikovaný, srozumitelný, přímočarý. Psaním se zjevně baví, ale nepíše jen pro sebe, představa, že je její „píšící já“ centrální osou vesmíru, je jí dost vzdálená, naopak typický je pro ni nadhled, odstup a jaksi „zdravá mysl“, což neznamená, že nemá se svými postavami soucit, právě naopak, prostě psychoterapeutka.

Poslední Vernon Subutex, z řecko-perských válek, osobnostní typologie

Vernon Subutex je padesátník odepsaný dobou, jejímuž tempu nechce stačit. Sálá z něj energie vonící přátelstvím, která k němu stahuje frustrované vrstevníky ohýbané tlakem práce, rodiny, politiky, společenských očekávání. Tahle parta opustí Paříž a založí kočovnou komunitu. Dá se ale uniknout?

Literatura jako hobby

Řekněme, že Fušeři jsou novela. Příběh má vypravěče, vedlejší postavy, prostředí i dramatický oblouk – respektive dospěje k jednoznačné pointě a uzavřenému konci, glosujícímu veškeré „vyprávění“, jež mu předchází. Všechny tyto ingredience dohromady vytvářejí ospravedlnění pro to, proč Fušery vydávat: představují literární úsilí, s předvedenými texty se zacházelo zjevně tvůrčím a promyšleným způsobem. To není u sběru facebookových statusů – de facto deníku svého druhu – samozřejmost, naopak Fušeři znovu zpřítomňují otázku, jak ke každodenní produkci sociálních sítí přistupovat.

Matějčková, Peňás, Štindl. Přijďte si poslechnout autory Echa na Svět knihy

Ve čtvrtek startuje tradiční knižní veletrh Svět knihy, který kromě jiného nabídne i bohatý program za účasti hned trojice autorů Echa. Návštěvníci se mohou během čtyřdenního veletrhu těšit na debaty Terezy Matějčkové, autogramiádu Jiřího Peňáse či setkání s Ondřejem Štindlem. A také na připomenutí stého výročí úmrtí Franze Kafky. Veletrh se koná od 23. do 26. května.

Řídký originál

Není to tak dávno (č. 49/2022), co jsme tu psali o výtečné knize Josefa Váchala Tisíc Gagarínů a jedna řepařka!, což ovšem není dílo autorem takto koncipované a nazvané, nýbrž svazek Mistrových „dosud nepublikovaných prací z let 1949–1963“. Edici připravil Pavel Hájek, v tiráži jsou uvedena ještě čtyři jména, jimž je připsána „redakční spolupráce“: Jana Čechurová, Hana Klínková, Eva Lorencová a Marie Rakušanová.

Čím víc toho člověk ví, tím je to horší

Celý profesní život se zabývá ruskou kulturou a překlady ruské literatury. Několik let žila v Moskvě a po návratu si připadá jako v exilu. Loni vydala svou první prózu, román Hella. Popisuje autorčinu snahu rekonstruovat životní příběh Heleny Frischerové, předobrazu jedné z postav románu Moskva-hranice Jiřího Weila, československé komunistky, která s manželem odjela do SSSR, byla uvězněna v gulagu a po propuštění žila sama na různých místech sovětského Ruska. Text, v němž se spojuje ruská historie i současnost, osudy hrdinky i vypravěčky, potřeba poznávat a rekonstruovat a vědomí jejích limitů získal cenu Magnesia Litera Kniha roku.

Nepatřit nikomu a ničemu. Mít svobodu myslet

Představme si situaci, ve které jsou lidé, kteří nechtějí nikam patřit. Nechtějí se podřídit diktátu doby, diskurzu. Zařadit se a být zařazen. Chtějí svobodně myslet, klást si různě těžké otázky a hledat na ně odpovědi. Bývá to obtížné, nejtěžší v přelomových, krizových dobách, které vyžadují jednoznačné odpovědi a jasné postoje. Tlak na jednoznačnost zvyšuje rychlost šíření informací umocněné existencí sociálních sítí, pro něž je požadavek jednoznačnosti charakteristickým rysem. Rezistence vůči jednoznačnosti ale nemusí být projevem slabosti, alibismu, absencí hodnot, ale projevem myšlení.

Když řeka čaruje

Knižní básnickou prvotinu Aleše Berného (1979) K Helmovskému jezu doprovodil její odpovědný redaktor Petr Onufer větou upřímného vyznání a šikovného marketingu: „Za těch dvacet a něco let, co se potloukám po nakladatelstvích, je tohle přesně podruhé, co jsem s nadšením připravil k vydání rukopis, který mi přišel mailem a o jehož autorovi jsem nikdy předtím neslyšel.“ Je to i kritická výzva. Nejde o sbírku básní, nýbrž básnické pásmo, rozdělené do několika nestejně dlouhých částí

Arcibiskupství ke knize o Zemanovi: Duka zůstává přátelům věrný bez ohledu na jejich popularitu

V sále kardinála Berana v Arcibiskupském paláci se konalo představení knihy o Miloši Zemanovi. Arcibiskupství pražské sklidilo kritiku za to, že sál organizátorům akce, které se účastnil i emeritní pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, poskytlo. Arcibiskupství k tomu později uvedlo, že Duku pojí se Zemanem dlouholeté přátelství a že přátelům „zůstává věrný bez ohledu na jejich momentální popularitu“.

O všudypřítomném zlu, přípravy na tmu, poklona lidské nezdolnosti

Karel Steigerwald se vrací na scénu se svou hrou z roku 1982 A tak tě prosím, kníže. Tehdy šlo o kritiku normalizačního režimu, text ovšem skvěle rezonuje i dnes. V režii Radima Špačka jsou v pražském divadle La Fabrika hereckými hvězdami Jiří Štrébl, Patrik Děrgel, Eva Salzmannová a Anežka Hessová. Karel Steigerwald: A tak tě prosím, kníže, La Fabrika, Praha, 21. 3. 2024.

Lolita z holandské vesnice, audiokniha pro železniční lidi, o lásce, válce a vykoupení

V odlehlé holandské vesnici se veterinář vydává na další rutinní návštěvu sousedního statku. V okolí se šíří zvěsti o nemoci skotu, ale on má oči jen pro čtrnáctiletou farmářovu dceru, která tráví prázdniny podivnými hrami. Nikdo netuší, jak daleko jejich tajný vztah zajde. Marieke Lucas Rijneveld: Ty moje skvostné zvířátko, přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková, Argo, 272 str.

„Vaše Jasnosti, knížka je hotová. Snad se Vám nepřitíží“

Loni na podzim jsem chodil za Karlem Schwarzenbergem do nemocnice na Karlově náměstí. Sil mu evidentně ubývalo, ale pořád se zajímal o věci, četl noviny, telefonoval, pořád to byl ten pozoruhodný muž se zvláštním espritem a vtipem. Já jsem mu kupoval po cestě vždycky švestkový kompot, kníže pokaždé velmi zdvořile a nelíčeně poděkoval: „Inu, děkuji pěkně, ano, švestkový kompot mi velmi prospívá.“ Chvíli jsme vždy klábosili, já mu vypravoval, co mě tak napadlo, kníže byl zvědavý na naše společné známé, možná jsem si trochu něco přibarvoval, ale snad mi bude odpuštěno.

Je nárůst úzkosti problém?

Dobré názvy to mívají těžké i lehké. Člověk o ně zakopne, hned hlásí námitky, ale nakonec sezná, že na tom třeba něco je. Autor má vyhráno, protože titul vyvolávající tento výkon se v čtenáři usadil. Společnost úzkosti k takovým názvům patří. Čtenář (titulu) skočí do náruče nejsnazší kritice: Ale vždyť ne všichni trpí úzkostmi. Jistě. A není ten název tedy přehnaný? Bezpochyby. Smyslem takové zkratky je přiložit k určitému fenoménu lupu, i za cenu, že zvolené hledisko bude pokřivené. Je přínosné, že Jan Géryk, mladý sociolog, právník a stand-up komik, navíc tematizuje i tento – dnes rozšířený – sklon pojmenovávat společnosti.

Návrat fejetonu

Kritik Jiří Černý zemřel loni v létě v požehnaném věku sedmaosmdesáti let. Jako knižní autor snad odešel spokojen, jelikož poslední jeho knížka (ve smyslu poslední, na jejímž vzniku se mohl aktivně podílet) vyšla dva dny před jeho úmrtím: jmenuje se Napřeskáčku 4. Nejen hudební vzpomínky z Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře 2017 a 2018. Z názvu je zřejmé, že jde o čtvrtý díl řady – třetí (vybírající z autorových příspěvků z let 2015 a 2016) vyšel rovněž loni, druhý předloni (obsáhl výběr z let 2010 až 2014) a první (2005 až 2009) před třemi roky.

Řeka jako symbol, o nezdolné ženské soudržnosti, Nomi nezapadá

Řeka jako symbol Řeka jako cesta do nitra temnoty – komponovaný večer v rámci doprovodného programu k výstavě Praha zítra? Město a řeka. Na příkladu díla Josepha Conrada se přednáška zabývá symbolikou řeky v umění. Zazní úryvky ze Srdce temnoty a vybrané ukázky z filmových adaptací této nejslavnější Conradovy knihy včetně dalších filmů, které inspirovala. Řeka ve filmu, CAMP, Praha, 26. 1. 2024.

Podezřelý student s velkým zavazadlem. V pražské škole zasahovala policie

Pouze knihy byly obsahem velké tašky jednoho ze studentů, kvůli kterému v pondělí odpoledne zasahovali policisté v budově Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze 8. Řekl to děkan fakulty Mirko Rokyta. Budovu policisté podle děkana evakuovali. Policie byla přivolána k podezřele se chovajícímu studentovi do budovy školy v ulici V Holešovičkách. "Policisté mají muže ve své moci a zjišťují, k čemu na místě došlo," uvedli policisté po 14:30 na síti X.

„Nový“ Nabokov

Když v roce 1989 pád „předvoje dělníků a rolníků“, jak si komunisté sami říkali, učinil českým čtenářům dostupným mimo jiné literární dílo slavného ruského exulanta Vladimira Nabokova (1899–1977), nikdo centrálně neurčoval, jak se tu s ním bude zacházet. Kdo dřív přišel, ten dřív mlel. Zkoušely to různé oficíny. Dilia, ERM, H & H, Odeon, Triáda, Volvox Globator, Votobia, Winston Smith... V roce 2009 se do práce pustila Paseka (přesněji řečeno: navázala – i decentní typografickou úpravou Vladimíra Nárožníka – na svazky, které stačilo vydat nakladatelství H & H) a rozhodlo se pro překladatelský monopol erudovaného Pavla Dominika

Rittstein v Museu Kampa, vánoce našich předků, o truchlení, umění a životě

Michael Rittstein se v pražském Museu Kampa představí unikátním výběrem z malířského díla. Tentokrát s důrazem na stěžejní práce ze soukromých sbírek v kombinaci s výběrem z tvorby posledních tří let. Většina obrazů si odbude výstavní premiéru, některé z nich se do Čech vracejí po desítkách let ze zahraničních kolekcí. Michael Rittstein – Nohy na stole, Museum Kampa, Praha, do 10. 3. 2024.

Rodina, nejhorší místo na světě

Při četbě řady literárních výtvorů současných úspěšných českých spisovatelek lze dojít k závěru, že rodina už dávno není „základem státu“, nýbrž je to patologická jednotka nemocné společnosti. Rodinné vztahy, především mezi dětmi a rodiči, jsou v ní až na výjimky nepěkné, někdy přímo kruté, plné bolesti, traumat, nepochopení. Rodina, samozřejmě heterosexuální, je v těchto knihách nebezpečné a riskantní místo, do něhož by bylo lepší vůbec se nenarodit.

„Venco, banán!“

Ten, kdo je na světě už tak dlouho, že byl u televizní obrazovky, když naše státní reprezentace sehrála na MS 1969 ve Stockholmu dvě nejhrdinštější utkání v historii česk(oslovensk)ého hokeje, nemusí zapínat žádnou „vzpomínkovou frézu“, jak zpíval Jan Vyčítal. Ty dva zápasy proti SSSR, oba vítězné, první 2:0 a druhý 4:3, mu z paměti nezmizí. I k nim se ve své autobiografii Můj nejslavnější únik vrací jeden z jejich důležitých aktérů, nezapomenutelný „kanonýr“, řečeno slovníkem sportovních žurnalistů, Václav Nedomanský, dnes už skoro osmdesátiletý.

Nejkrásnější české knihy, kam asi kráčíme, setkání s charismatickou Toyen

Knihy ze soutěže o nejkrásnější českou knihu roku si můžete prohlédnout v Pražákově paláci v Brně. U děl je hodnoceno grafické, ilustrační a polygrafické zpracování. Porota ocenila ty nejlepší tituly v sedmi žánrových kategoriích, vybrala zajímavé studentské práce a udělila ceny ve speciálních kategoriích. Nejkrásnější české knihy roku 2022, Moravská galerie v Brně, do 29. 3. 2024.

Soucit se zlodějem knih

Zpráva, že známý docent pražské filozofické fakulty kradl knihy, možná někoho pobouřila, jiného pobavila, ale bibliofily nepřekvapila. Nebo lépe řečeno neuvedla je v údiv, protože člověk citově závislý na knihách takovému počínání, tedy jejich přivlastňování ne zcela legální formou, docela dobře rozumí. Ne že by ho schvaloval a ne že by ho sám prováděl, ale dovede si představit pohnutky, které k takovému konání vedou. Tvor, který miluje knihy, je zpravidla odsouzený k tomu, že trpí nutkavou potřebou je také vlastnit.

S domovenkou CZECH REPUBLIC

Byla to minulý čtvrtek v pražském Armádním muzeu Žižkov velká sláva, samé vycházkové stejnokroje, důstojnické i generálské, mezi nimiž si lidé neuniformovaní připadali skoro nepatřičně. Přišla i paní ministryně obrany (v černém kalhotovém kostýmu), aby osobně přivítala knihu, jejíž dlouhý název měl být spíš podtitulem: Zahraniční operace Armády České republiky v obrazech. Jejím autorem je nadpraporčík Leoš Krejča (51).

Lodě a plavba v českém malířství, jak chutná pomsta, diagnóza naší doby

Vnitrozemská plavba v Čechách představuje vděčné a dosud jen málo prozkoumané téma. Ve třech tematických celcích představuje výstava Plnou parou vpřed obrazy, jejichž témata jsou prvně věrohodně identifikována. Soubor doplněný kontextuálním materiálem ukazuje vývoj vltavské plavby od 70. let 19. století až po díla Skupiny 42 a jejích současníků. Plnou parou vpřed. Lodě a plavba v českém malířství 1850–1950, Západočeská galerie v Plzni, do 4. 2. 2024.

Nejraději mám vlčí máky

Po vedrech na začátku června se toho dne nebe zatáhlo. Už když jsme vyjížděli z Prahy, mžilo, za Mníškem začalo poprchávat, v Milíně už docela regulérně pršelo neboli chcalo, jak pak pravil kníže. To je požehnání pro přírodu, řekl z předního sedadla, kde seděl, navzdory změně počasí, v šortkách a fešáckém růžovém tričku s límečkem. Řekl to jako správný hospodář, který myslí především na úrodu. V tom jsme se zcela shodli a spokojeně hleděli na šedivou krajinu, rozrytou stavebními pracemi na dálnici na Budějovice a Linec.

Literární kvadratura kruhu

„Apeirogon: útvar se spočetně nekonečným počtem stran.“ Tak vypadá kapitola 181 románu Apeirogon Ira Columa McCanna (1965), nyní žijícího v New Yorku, a pro čtenáře nepříliš zběhlé v euklidovské geometrii dodejme, že představit si mají mnohoúhelník s tolika stranami, až na první pohled vypadá jako kruh. To jest tvar, který autorovi údajně slouží pro nové způsoby psaní a potažmo přemýšlení, jež nejsou omezené na dva jednoduché protiklady; a jeho vyprávění tedy popírá tradiční očekávání tím, že simulovat má spíš hledání s otevřeným koncem.

Když vychází Kratochvil, ještě literatura neskončila

Jiří Kratochvil je významný spisovatel, romanopisec, novelista a povídkář, vedle toho ovšem i důležitý esejista, dalo by se možná říct autor nejdůležitějších úvah o české literatuře po roce 1989. S českou literaturou se udála zvláštní věc, že když by čtenář zavřel před takovými dvaceti lety oči a teď je otevřel, užasl by, kam se poděla a jaké družstvo ji převzalo. A jaké poměry v ní vládnou a jakými hodnotami se řídí – nebo spíš je posuzována

Věčná touha po emocích, do batohu a na cesty, žáci večerní školy

Výchozí látkou pro autorskou inscenaci je román Virginie Woolfové Orlando (1928). Jde o fiktivní životopis mladého šlechtice, který prochází dějinami. Orlando, nejdřív jako muž, později jako žena, hledá smysl života, touží po vznešeném citu, lásce, slávě, nesmrtelnosti a vášni. Virginia Woolfová, Marek David: Orlando, Východočeské divadlo Pardubice, premiéra: 7. 10. 2023.