Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.
Seriál Narcos, produkovaný streamovací službou Netflix, vstoupil do třetí sezony, zveřejněny byly opět všechny díly najednou. Nemálo fanoušků si asi vzalo na den volno, Narcos sice není převratné televizní dílo, podívaná je to ale návyková, kdo se koukat začne, hned tak nepřestane.
Australskému hudebníkovi a spisovateli Nicku Caveovi bylo včera šedesát let. Byly doby, kdy málokdo věřil tomu, že se téhle mety dožije.
Je těžké si představit, že americký herec Harry Dean Stanton (1926 – 15. 9. 2017) byl někdy mladý. Nebo přesněji že mladě vypadal, že jeho tvář byla hladká a oči zářící, že působil jako kluk. Jinak než Harry Dean Stanton, jak ho znali a milovali filmoví fanoušci, muž s tváří, na níž jako kdyby zanechaly stopy všechny pohromy světa.
Pražská FAMU – alespoň podle projevů některých pedagogů a studentů té školy soudě – je na pokraji rozvratu. Ta silná slova padají v souvislosti s rozhodnutím před rokem a čtvrt zvoleného děkana Zdeňka Holého neprodloužit smlouvu dokumentaristovi Vítu Janečkovi.
Prezident Miloš Zeman a šéf ANO Andrej Babiš mají mnoho společných zájmů, jeden druhého potřebuje. Dřív si hlava státu musela Babiše nadbíhat, později se i pro oligarchu stal vztah s prezidentem důležitý.
Na první trailer filmu To se během jednoho dne on-line podívalo skoro dvě stě milionů lidí, obrovskou pozornost poutaly i ty další. Adaptace románu Stephena Kinga vyvolala velikou pozornost, upoutávky vypadaly dobře, naznačovaly, že se to mohlo povést a vznikl takový přepis oblíbené předlohy, který by mohl být „jako knížka“.
Byl postavou z nějaké tajné mytologie uctívačů písní. Umělec, součástí jehož apelu byl taky jeho osud, krásný muž s krásným hlasem, který umřel uštvaný a zničený závislostmi.
V Česku byl prý natočený „trezorový film“, zní v pobouřených ohlasech na internetu.
Je to dnes přesně šestnáct let, ráno jsem jel do práce metrem, bylo v něm naprosté a vážné ticho, někteří lidé nehnutě zírali před sebe, většina jich ale byla zahloubaná do novin.
Je těžké být hrdinou, dneska zvlášť. Od hrdinů se totiž očekává dokonalost, protože ne každý je hoden respektu tak vybraného publika, jako jsou uživatelé sociálních sítí na dnešním Západě. Může v tom být něco uklidňujícího, když člověk, k němuž se – třeba nakrátko – vzhlíží, zase padne, jeden se aspoň nemusí trápit zjištěním, že někdo jiný je v nějakém ohledu lepší člověk.
Severní Korea vyzkoušela padesátikilotunovou vodíkovou bombu, podle jihokorejského ministerstva obrany hodlá testovat mezikontinentální rakety, vyvinula prý i miniaturizované jaderné nálože.
Hra o trůny, jeden nejsledovanějších seriálů současnosti, uzavřela předposlední sezonu. Pro autora těchto řádků značně frustrující sezonu. Důvody se pokouší popsat v textu plném spoilerů.
Poslanecká sněmovna vydala Andreje Babiše ke stíhání, jeden by skoro řekl, že se stalo něco velkého.
Nikdy. Hrozivost toho slovo zdůrazňuje červená barva, kterou je vysázeno.
Ta skladba Ennia Morriconeho je obehraná pomalu do mrtva. Cituplný ženský vokál roste, roste a roste ve vyklenuté melodii, k níž přibývají nánosy dalších a dalších emocí, až je ručička na měřáku patosu zlomená nebo spíš rozdrcená. Hudba, o které se nedá říct, že je „přes čáru“, protože to by bylo asi jako říct, že chilli paprička Trinidad Moruga Scorpion „trochu pálí“.
James Damore byl propuštěn z Googlu, protože na interním firemním fóru publikoval elaborát, v němž kritizoval způsob, jímž zaměstnavatel prosazuje zvyšování počtu žen mezi zaměstnanci.
Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svou prací, chci dosáhnout nesmrtelnosti tím, že neumřu. Nechci žít dál v srdcích svých bližních, chci žít dál ve svém bytě. Známý fórek Woodyho Allena se v hyperbole dotýká něčeho velmi skutečného. Působí jako absurdní i pravdivý. Absurdní proto, že umřít se musí, to přece každý ví.
Babiš soudkyni odpovídal s přidrzlostí sobě vlastní, dotázán na to, proč volal předsedovi ve tři hodiny ráno, pokrčil rameny a zahlásil: „Nevím, asi z pr**le.“
Prezident Miloš Zeman se v končícím týdnu po pauze ukázal na veřejnosti, vystoupil na výstavě Země živitelka. V pravidelném pořadu na TV Barrandov potom vyvracel spekulace o svém zdravotním stavu rázným povstáním a opětovným usednutím.
A pak ta kniha, o které jsem slyšel, že až ji dočtu, budu brečet, brečet a brečet nepřestanu. Chaloupka strýčka Toma. Ale jednou jsem v sobě tu odvahu sebral, začetl se, dočetl. A brečel, samozřejmě. A hned tak brečet nepřestal.
Kola showbyznysu, nebo jak to říct, se točí i v parném létě. Ehm. To, že se ctěné publikum z větší části vyvaluje u rybníka, ještě neznamená, že ve světě přestaly vycházet desky. Vycházejí. A někdo se jimi musí prohrabat, něco si z nich poslechnout a vydat o tom zprávu, aby navrátivší se rekreanti byli trochu v obraze
Končí ale jedna fáze, ta, v níž se Robert Pelikán mohl alespoň pokoušet prezentovat se coby svěží vítr, těžit z image dynamického mladého politika s hlavou plnou nápadů, který do práce drandí na svém opotřebovaném bicyklu.
Referování o teroristických útocích podobných vraždění v Barceloně má svůj obvyklý rytmus. Patří k němu i debata o tom, jakým způsobem o podobných zločinech vůbec mluvit a jestli média v tomhle ohledu selhávají.
Válečné filmy posledních let se snaží dosáhnout jaksi vtahující kvality, dovést diváka k pocitu, že je „tam“. Milník v tomto ohledu představuje snímek Christophera Nolana Dunkerk, svým způsobem skutečně mimořádný film, který se dočkal mimořádně příznivého přijetí – mezi diváky i kritiky. Jaké jsou ale limity téhle „zážitkovosti“?
Čerstvě osmdesátiletý (8. srpna) Dustin Hoffman je dnes žijící instituce, živoucí součást světového kulturního dědictví, nezpochybnitelná hvězda. V době, kdy začínal, ale na mnoho lidí z prostředí filmového průmyslu musel působit jako herec s jasným limitem, určený pro vedlejší role, bez hvězdného potenciálu. Protože k hvězdám je potřeba vzhlížet. A vzhlížet ke chlapíkovi, který měří 167 centimetrů, není úplně jednoduché, pokud si člověk nelehne na zem.
Minulost odmítá být… minulá, vždycky to tak bylo, a vždycky to způsobí údiv, když se živost historie nějakým způsobem připomene.
Právník a někdejší novinář Tomáš Němeček publikoval na sociálních sítích dvoudílný rozbor kauzy dotačního podvodu, jehož se podle policie měli dopustit šéf ANO Andrej Babiš a jeho pravá ruka Jaroslav Faltýnek.
Prezident Zeman nebude brát ohled na to, jestli bude Andrej Babiš obviněn z dotačního podvodu, nebo ne, pokud Babišovo ANO vyhraje na podzim volby, hlava státu jmenuje šéfa hnutí premiérem.
Úspěšný film Baby Driver diváka vrací do dob, kdy zlatým hřebem filmového „napínáku“ byla honička v autech. Na jeho počest proto přinášíme subjektivní výběr nejlepších filmových honiček posledních desetiletí.
V tomhle čase není vůbec jednoduché být sparťanem. A je velmi příjemné být nesparťanem.
