Ondřej Štindl

/

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Články autora

Večer s nadrženými rozervanci

Pro jistý typ fanouška je největší kompliment, jaký je možné kapele vyseknout po koncertě, že naživo zní jako z desky. Dá se rozumět tomu, že někdo ocení, když hudebníci dokážou, že na studiových nahrávkách jaksi nefixlují, jsou schopní reprodukovat zvuk svých nahrávek bez možností studia.

Tony Soprano: zločinec i soudce

Mafián Tony Soprano ve skvělém podání Jamese Gandolfiniho (1961–2013) se na obrazovkách poprvé objevil před osmnácti lety. Byl to velice významný milník příchodu „zlatého věku televize“. Z televizního seriálu, dříve většinou chápaného jako bezmyšlenkovitá zábava natočená levně, rychle a bez invence, se stala špička audiovizuálního vyprávění s často až románovými ambicemi, nabízející scenáristům a režisérům možnost obracet se k dospělému publiku odpovídající formou.

Přicházející zhlouplý svět

Nejpopulárnější televizní seriál současnosti – Hra o trůny – bude brzy končit. Letos se vysílá zkrácená, předposlední série, finále by mělo přijít na řadu začátkem přespříštího roku. Hlavní scenáristé David Benioff a D. B. Weiss logicky myslí na dobu po Trůnech, a přišli s novým projektem.

Tyrion Lannister: dobrý politik do zlých časů

Už se to zase rozjelo, HBO začala vysílat sedmou, předposlední řadu seriálu Hra o trůny, adaptaci knižní řady George R. Martina – spisovatel ale v posledních letech jaksi přestal stíhat a televizní seriál jeho prózu předběhl. Je to, jak se dnes rádo říká, globální fenomén, v případě Hry o trůny se ale tohle přepjaté klišé dá použít se skoro čistým svědomím.

Škoda, že ten film není o kus horší

Ordinace psychoanalytika je osvědčená filmová lokace, aby taky ne. Je to místo, kde lidé můžou procházet intenzivními vnitřními dramaty, vyjevovat tajemství, nejtemnější tužby. A je to taky – jak každý trochu zkušenější divák ví – místo, v němž to jiskří erotickým napětím. Freud se přece rovná sex, pokud možno tak či onak ujetý, všichni to víme a máme to tak rádi.

Konvertita k optimismu?

Ty nejvýznamnější filmové festivaly této sezony už skončily, pro mnoho milionů filmových fanoušků (především pánů, především mladších) ale ta nejdůležitější filmová událost letošního roku přichází až příští týden. Celosvětovou premiéru bude mít nový film Christophera Nolana Dunkerk. Popisuje úspěšnou ústupovou operaci, díky níž se v roce 1940 podařilo zachránit britský expediční sbor.

Hrdina, který měl skončit jinak

Čínskou čtvrť (1974) Romana Polanského jsem poprvé viděl tak v šesté třídě základní školy, navštěvování nepřístupných filmů byl mezi spolužáky oblíbený sport. Někdy došlo i na ten adrenalin, byly uvaděčky, jež svou práci braly jako poslání a ve vztahu k návštěvníkům, kteří nedosáhli uložené věkové hranice, razily nekompromisní No pasarán!.

Provařené dny 4: Opatrně s tou chobotnicí

Zvláštní světlo ve čtvrtek ráno, domy ve svahu naproti Thermalu vypadají ještě cukrovější než obvykle. Možná se rozpustí v dešti, až začne pršet. Skupinka zahraničních novinářů vedle mě u stolku v press centru zaujatě řeší filmy. Východoevropská kolegyně vychvaluje polský soutěžní snímek, je to podle ní skutečné umělecké dílo, anglický termín „piece of art“ ale vysloví s kouzelným akcentem jako „piss of art“. Vystihla to přesně.

Festivalový itinerář Ondřeje Štindla

Píseň ze žuly (Irsko/Kanada, 2017, režie: Pat Collins) Smutné irské písně mají v Česku docela široké publikum, lyrizující hraný dokument Pata Collinse rekonstruuje obrazy Joea Heaneyho, nesmělého zpěváka smutných irských písní, který se v první půli minulého století proslavil jejich podáním i za hranicemi vlasti. Film prodchnutý láskou k jeho hlasu, smutným irským písním a Irsku vůbec.

Střelec s politickým motivem?

Je to docela pěkná tradice, která vznikla v roce 1909, kdy v americkém Kongresu zasedal i profesionální hráč baseballu. Jednou za rok se střetnou týmy republikánů a demokratů, výtěžek se dá na charitu. Má to pomoci utužování vztahů i přes linii stranického rozdělení, asi to tak i funguje, jenom koncem 50. let byl kongresový baseball na nějakou dobu zrušen, protože se hrálo trochu moc do těla.

Skvělý odchod Pozůstalých

Asi to tajemství nechám být, zpívá Iris DeMentová ve skladbě, která doprovázela titulky několika částí nedávno skončivšího seriálu Pozůstalí – včetně té poslední. V něčem ta slova shrnují ducha toho mimořádného díla, v jehož středu je veliké tajemství a kolem něj obíhá množství tajemství dalších, z nichž autoři většinu nechají být, vysvětlí je nanejvýš dílčím způsobem, případně je nevysvětlí vůbec.

Philip Jennings: smutný a ztracený špion

Jedna z nejsilnějších scén čerstvě odvysílané páté série seriálu The Americans (Takoví normální Američané) je svatební. Zachycuje sňatek dvou hlavních postav, Philipa a Elizabeth Jenningsových (Matthew Rhys a Keri Russellová). Oddává je pravoslavný pop, mluví na ně zpěvnou ruštinou a oni v intencích tradičního obřadu odpovídají, je to vážná a emotivní scéna.

Novější články Starší články