Dění kolem nahrávek konverzací Babiše s exnovinářem Přibilem zachycuje ducha zdejší mediálně-politické sféry

Ach, ty české „bondovky“...

Dění kolem nahrávek konverzací Babiše s exnovinářem Přibilem zachycuje ducha zdejší mediálně-politické sféry
Ach, ty české „bondovky“...

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Dění kolem nahrávek konverzací Andreje Babiše s někdejším novinářem Markem Přibilem až nepříjemně jasně zachycuje ducha zdejší mediálně-politické sféry – nebo její významné části. Všechny hlavní postavy té frašky, jakkoliv mohou jedna vůči druhé vystupovat antagonisticky, mají jednu podstatnou věc společnou – důležitost, ach, tak velikou. Ta je taky může činit snadno manipulovatelnými, což zřejmě byl i případ Marka Přibila.

Je tu (bývalý) vicepremiér, který na podřízeného novináře dělá dojem bláboly o superšpionce s parametry supermodelky, „blondýnce“ Radmile Kleslové, a všech těch údajných „dýlech“, které byly třeba ještě před revolucí uzavřeny v Moskvě nebo kde. Ve zjevné snaze předvést se jako člověk, který vidí za kulisy, je zasvěcený a ví, jak to chodí, a hlavně ví, že všichni jsou špinaví, nejsou žádní hrdinové nebo prostě jenom stateční lidé, dlouholetý disident nebo straník z podniku zahraničního obchodu, vsjó ravnó, jak říkali sovětští soudruzi.

Je tu přeuctivý novinář, který o světě taky ví svoje nebo by rád, aby si to o něm ostatní mysleli, je přesvědčený, že jeho banální moudra zaslouží být sepisována do otravných a užvaněných knih. Teď v rozhovoru pro DVTV vypráví, že by se rád uplatnil ve vydavatelském světě a s Babišem se scházel proto, aby z něj vymámil podporu pro odstartování knižní řady pod hlavičkou vicepremiérova podniku. Taky věří, že vidí věci, jak se skutečně mají, jeden z mála, český intelektuální život dostane pořádnou vzpruhu, až se do něj naplno zapojí...

Pak je tu prý jakási skupina bývalých i činných policistů. Podle zjištění týmu Janka Kroupy z Českého rozhlasu posílá přes novináře kompro na konkurenci Babišovi. Důstojník jménem Bronislav Šabršula dokonce tvrdí, že byl autorem některých Přibilových článků. Zjevně další literární talent, trochu překvapivé u člověka, jenž se do veřejného povědomí dostal tím, že byl nalezen spící v autě veprostřed křižovatky, a tím, že se měl chovat neurvale k jiným hostům na myslivecké zábavě. A pak je tu ještě někdo, kdo celou tu legraci nahrál a anonymně vypustil do veřejného prostoru. Jistě, dá se to vysvětlit tak, že proti Babišovi je možné bojovat jenom Babišovými zbraněmi. Zní to ale podezřele snadně. Podle komentátora Martina Fendrycha z Aktuálně.cz jsou právě tyhle metody důvodem, proč šéfovi ANO po vládní krizi a zveřejnění nahrávek stouply preference. Lidé prý nechtějí „estébácké metody“, které jim připomínají nenáviděný minulý režim. Obávám se, že si Martin Fendrych českou veřejnost trochu idealizuje. Část veřejnost i voličů ANO nemusí na obsahu nahrávek shledávat nic špatného, sdílejí s AB víru ve špinavost všech a všeho, nakonec i tu demokracii mohou vnímat podobně, i toho Havla a pravdu a lásku... Líbí se jim, co slyší. Možná s Babišem, Přibilem a dalšími sdílejí tu ukřivděnou důležitost, přesvědčení, že hrají hlavní roli v bondovce, které jim brání nahlédnout, že účinkují v nějakém pozdním a méně povedeném pokračování Bláznivé střely.

1. července 2017