Právník a někdejší novinář Tomáš Němeček publikoval na sociálních sítích dvoudílný rozbor kauzy dotačního podvodu, jehož se podle policie měli dopustit šéf ANO Andrej Babiš a jeho pravá ruka Jaroslav Faltýnek. V první, na paragrafy orientované části došel k závěru, že obviněným pánům hrozí v případě odsouzení nepodmíněný trest ve výši pěti až sedmi let. V té druhé ovšem anticipuje, že Babiš a Faltýnek do vězení nepůjdou, po úspěšných volbách budou podle něj svůj problém řešit silovým způsobem, budou k tomu mít dostatečné páky, je možné, že jejich hnutí ovládne ministerstva vnitra a spravedlnosti, podle Tomáše Němečka je také pravděpodobné, že nová sněmovna bude vydání Babiše a Faltýnka nakloněna podstatně méně než ta současná. Bývalý kolega zároveň předjímá mediální strategii Babišova štábu a jím vlastněných médií, rozborem obsahu Mladé fronty DNES a Lidových novin z posledních dní pak dokládá, že se ta strategie už naplňuje. 

Shrnuje ji literami ABCD. Sestává podle něj z arogance (zpravodajství o aféře je potlačováno), bagatelizace („Tím rozumím obranu, která sice připouští, že se kdysi cosi stalo, ale bylo to dávno v roce 2008 a v kontextu Babišova ohromného majetku je to titěrnost.“), cynismu („Obrana, která tvrdí, že je to možná zločin, ale jiní zase jindy a jinde dělali něco jiného. Proto se média Mafry snaží usilovně nabušit do čtenářů, že předseda vlády Sobotka už už bude každou chvíli obviněn kvůli privatizaci OKD nebo že majitel konkurenční mediální skupiny Economia Zdeněk Bakala je totéž v bleděmodrém jako Babiš.“) a denunciace („Jmenovité útoky na vyšetřovatele případu. Podobný tlak a znejisťování může čekat i státní zástupce a soud.“).

Považuju Němečkův popis za přesný, jím popsaná strategie Babišových zaměstnanců a sympatizantů v médiích bude pravděpodobně úspěšná, propad preferencí Andreje Babiše a jeho hnutí díky ní skutečně nemusí být velký, dojde-li k němu vůbec. Ne ale proto, že by ta strategie byla unikátní, stálo za ní vzepětí těch nejlepších mozků v oboru politického marketingu se zvláštním přihlédnutím ke zmenšování škod. Babišovu týmu v tomhle případě stačilo sáhnout k čemusi už hotovému, prověřenému, opakovaně fungujícímu. Němečkem popsaná strategie ABCD je dnes používaná prakticky univerzálně, nebo aspoň lidmi hlásícími se k mnoha politickým proudům. Vychází z převládajícího argumentačního stylu a prostředí sociálních sítí, kde se dnes odehrává značná část veřejné debaty. Je to strategie ani ne tolik přesvědčovací, ale udržovací, nezískává nové „konvertity“, ale pomáhá udržet po kupě ty již „věřící“. Stane se něco, co nevrhá dobré světlo na tu „mou“ partu, sociální bublinu. V tom případě je nutno se tvářit, že se to nestalo (A), pokud to z nějakých důvodů nejde, přikročí se k tvrzení, že to je drobnost (B), že druhá strana se v daném ohledu dopustila věcí větších, srovnatelných či horších (C) nebo že aféru víří lidé morálně sporní (D). Většinou to stačí, protože vyvracení argumentů spadajících pod B, C a D vyžaduje čas a taky prostor, nedá se většinou zvládnout na ploše twitterového statusu nebo facebookového komentáře, dopad takové argumentace je tedy úměrně tomu malý, často zanedbatelný. Obvinění kvůli Čapímu hnízdu představuje zatím tu nejvážnější hrozbu pro dominanci Andreje Babiše a ANO v tuzemské politice. AB sem ale nepřilétl z Marsu, je úspěšný nejenom díky enormnímu ekonomickému a mediálnímu vlivu, vychází vstříc nějaké přetrvávající (dle mého pomýlené a nebezpečné) poptávce. Potřebuje ještě pár měsíců zůstat pro svoje voličstvo věrohodný. Aby toho dosáhl, nebude muset být zvlášť kreativní, může stačit, když udrží kontakt s duchem doby. Zatím se mu to docela daří.