Jak Trump poráží fakta
Hysterie amerických médií dostoupila minulý týden nového, i když jistě ne definitivního vrcholu, když Donald Trump napsal na Twitteru, že média jsou nepřítelem amerického lidu.
Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
Hysterie amerických médií dostoupila minulý týden nového, i když jistě ne definitivního vrcholu, když Donald Trump napsal na Twitteru, že média jsou nepřítelem amerického lidu.
Brexit je nepochybně klíčová záležitost pro vývoj Evropské unie a u jednání o něm je třeba být průběžně přítomen. Proto je správné, že premiér Sobotka učinil mimořádný krok a svolal k němu schůzku všech parlamentních stran.
Trochu se bojím, že lidé na Západě jsou ochotní zpřetrhat, zrušit a zpřevracet kdeco, protože systém už stejně nefunguje. Nemají ponětí, jak to vypadá, když systém opravdu nefunguje.
Po každých volbách američtí novináři podnikají mapování nového Bílého domu, snaží se zprostředkovat čtenářům i sobě, v jakém stylu prezidentův úřad funguje a jakými myšlenkovými schématy je jeho uvažování ovlivněné. Letos to jde špatně. Donald Trump přišel ze světa mimo profesionální politiku a pomáhali ho zvolit lidé nezúčastnění na jejím hlavním proudu.
Jan Mládek na papíře splňoval kvalifikační předpoklady pro funkci ministra průmyslu – měl ekonomické vzdělání a kontakt s profesí, což bylo vzácné aktivum ve straně, o níž se ještě před pár lety vyprávěl vtip, že v ní zuří ostrý třídní boj – o to, kdo kolik vychodil tříd.
Trump byl nucen obětovat prvního blízkého spolupracovníka, národněbezpečnostního poradce Michaela Flynna. A, chtělo by se pokračovat, [někdo] zaznamenal první zářez. Jenže kdo? Média? Zákonnost?
Nemysleli jste si, že v kauze Agrotec bude někdo odsouzen, že ne?
Ministr Jan „živnostníci jsou paraziti“ Mládek znovu osvědčil svou rétorickou schopnost získat si občany na svou stranu, když prohlásil, že „roaming je elitářská záležitost, která se týká pěti procent obyvatelstva“.
Jednou z kuriozit evropské reakce na zvolení Donalda Trumpa je, že konečně stanul v Bílém domě někdo, kdo naplňuje letitou evropskou karikaturu amerického prezidenta.
Akce známá jako Měsíc černošské historie (Black History Month) se oficiálně, jako akce podporovaná státními institucemi, v USA drží od 70. let.
V Evropské unii již desítky let periodicky zaznívají slova o evropské armádě. Za její zárodky jsou vydávány iniciativy jako třeba společná francouzsko-německá brigáda anebo tzv. EU battlegroups. Ty ale mají omezené použití a obrana zůstává doménou jednotlivých států, maximálně je předmětem mezivládní spolupráce.
Trump zašel skutečně hodně daleko a je otázka, zda mu to projde a zda se mu to vyplatí.
Donald Trump měl inaugurační projev, v němž bylo střízlivě vzato dost znepokojivého. Pro zahraniční pozorovatele na prvním místě hrozba protekcionismu. Díky nám jiné země zbohatly, zatímco bohatství, síla a sebedůvěra naší země zmizela za obzorem.
Miloš Zeman na své přátele nezapomíná. Karel Srp se před lety neúspěšně pokoušel za ČSSD kandidovat do Senátu, pak mu Zeman udělil státní vyznamenání.
ROZHOVOR SE SPISOVATELEM PETEREM POMERANTSEVEM. Když Peter Pomerantsev začal psát knihu o svém životě v Rusku, nebyla ještě ruská anexe Krymu ani válka na Ukrajině na obzoru.
Donald Trump měl inaugurační projev, v němž bylo střízlivě vzato dost znepokojivého. Pro zahraniční pozorovatele na prvním místě hrozba protekcionismu.
Chystají se americké zpravodajské služby ke střetu s nastupujícím prezidentem? Jaká je vlastně jejich role v politice? Z ustavičného potýkání rozvědčíků a politiků vystupuje z posledních několika desítek let pár epizod, jež jsou pro tuto chvíli relevantní.
Simon Baron-Cohen, jeden z předních vědců zabývajících se inteligencí (a bratr známého „Borata“), rozlišuje „systemizující inteligenci“, schopnost pronikat do toho, jak věci fungují, a poznatky logicky pořádat, a „empatizující inteligenci“, schopnost vcítit se do jiné psychiky, dobře číst komunikaci jiných lidí.
Smutný to byl pohled na americkou politickou scénu tuto středu. Zpráva, která nikdy nebyla určena ke zveřejnění, zapůsobila na novináře, jako když hodíte petardu do kurníku.
Povolební chování Donalda Trumpa působí jako kaleidoskop. Na každý bláznivý tweet, na každou nominovanou obskurní či neseriózní osobu připadá nějaký konvenční republikán či nějaká velmi zajímavá a respektabilní osobnost.
Aspoň že ještě něco je v těchto šílených časech tak, jak má být. Levice už není levice, pravice už není pravice, Západ už není Západ, ale Hollywood je pořád Hollywood.
Někteří to označili za nejlepší video roku 2016, ale protože už není na YouTube, popíšeme ho. Je na něm japonský animátor Hajao Mijazaki. Je to nestor japonské animace, některé z jeho filmů byly i v našich kinech a vyšly na DVD. Patří k humanistickému křídlu anime – žánru, do nějž se vejdou i pořádné šílenosti.
Okouněj okolo Facebooku dostatečně dlouho – a to by bylo, abys tam každý den nenašel něco, čím se oprávněně pobouřit. Dnes: Lidl a rasismus.
Islamistický útok, k němuž došlo loni 28. října na univerzitě v Columbusu v americkém státě Ohio, nesl typické rysy teroristických akcí, na něž si americká veřejnost už pomalu zvykla – dochází k nim každých pár měsíců. Pachatel, mladý muslimský imigrant, najel autem do lidí a pak začal útočit nožem.
Myslím, že všem pokusům vysvětlovat nám, že náš subjektivní pocit je neplatný a že objektivní čísla jasně říkají něco jiného, je třeba čelit – byť jen cvičně a ze zvyku.
O Miloši Zemanovi je zvykem říkat, že je vynikající rétor. Tedy říkají to o něm někteří lidé, zejména ti, kteří mu mají důvod lichotit.
Ve várce terorismu a násilí z posledního týdne – všimli jste si, že se docela kumulují, že? – se tentokrát ocitl terč nového typu, ruský diplomat.
Z Poláků se ve Velké Británii stal fenomén. Když po rozšíření EU Británie jako jedna z mála otevřela svůj pracovní trh, zamířily jich tam spousty.
J. D. Vance nejenže ve svých třiceti dvou letech napsal paměti, ale uměl jejich vydání dobře načasovat. Ve chvíli, kdy je začal psát, nemohl tušit, že svět lidí jako on – příslušníků bílé dělnické třídy – se stane předmětem intenzivního zájmu politické veřejnosti.
Rok 2016, rok zvolení Donalda Trumpa, je také rokem, kdy pronikly do všeobecného povědomí pojmy „fake news“, falešné zprávy, sociální bubliny. Ne že by pojmy a to, co pojmenovávají, letos vznikly, ale překročily ten kritický bod, kdy je o nich schopen žvanit a předstírat znalost naprosto každý, vynořují se experti na ně a lze na jejich výzkum získávat granty.