Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).
Rok 2016, rok zvolení Donalda Trumpa, je také rokem, kdy pronikly do všeobecného povědomí pojmy „fake news“, falešné zprávy, sociální bubliny. Ne že by pojmy a to, co pojmenovávají, letos vznikly, ale překročily ten kritický bod, kdy je o nich schopen žvanit a předstírat znalost naprosto každý, vynořují se experti na ně a lze na jejich výzkum získávat granty.
Ze sledování prvních kroků nově zvoleného amerického prezidenta člověk může vyšilovat, smát se jim anebo taky žasnout. Pro všechno jsou samostatné důvody. Je třeba rozlišovat, co se děje na hladině, kde se můžou pěnit vlny, a co se děje pod hladinou, kde mohou nabírat sílu úplně jiné proudy.
Britský dokumentarista Peter Whitehead natočil v roce 1967 dokumentární film Tonite Let‘s All Make Love in London, v němž z atmosféry „swingujícího Londýna“ prorocky zachytil to, co přežilo a udrželo si svůj kulturní vliv daleko za hranicemi Británie dlouhé desítky let.
Právě vzniklý YouTube kanál strany Realisté má na nově vzniklý kanál slušnou sledovanost. Pod videem Realisté právě vznikli najdeme v živé diskusi následující komentář: „Pana Robejška poslouchám pár let. Je to člověk velice rozumný a své názory říká velice natvrdo!
Americký ekonom Tyler Cowen po volbách zveřejnil příspěvek o tom, čí status teď stoupne a čí klesne. Mezi těmi, jejichž status stoupne, uvedl také jméno Martin Gurri.
O výpadu nově zvoleného amerického prezidenta na muzikál Hamilton zde už psal kolega Ondřej Štindl. Byla by škoda, kdyby se pro politické spory vytratil samotný muzikál.
Angela Merkelová v těchto dnech sklízí chválu za to, jak se dokázala jednoznačně postavit ke zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.
Ve čtvrtek, dva dny po volbách, vyšly The New York Times s titulkem „Demokraté, studenti a zahraniční spojenci tváří v tvář realitě Trumpova prezidentství“. The New York Times jsou stále považovány za nejdůležitější americké noviny, nevnímají samy sebe jako lokální newyorské noviny.
Platí ještě něco v americké politice? Tyto prezidentské volby se už teď rýsují jako další událost z rodu brexitu (a nejen v případě vítězství Donalda Trumpa, k němuž sčítání hlasů v době zrodu tohoto textu směřovalo). A nejen brexitu, ale i pádu Lehman Brothers a následující finanční krize a evropské dluhové krize.
Projekt tramvajové trati v hlavním městě Spojených států je z těch, nad nimiž si člověk říká, že tunel Blanka ještě není tak hrozný.
I v roce, kdy je výročí státního svátku provázeno velkou vzpourou, se oficiální oslavy nedají obejít. Dá se to vysvětlit na smokingu: chlap ve smokingu prostě vypadá víceméně důstojně, byť by jeho tělesná schránka byla zchátralá.
Jako by Evropské unii nezasadil dost těžkou ránu brexit, přišla další událost, která dvakrát nepřidá její image a její „soft power“: zablokování dohody o volném obchodu s Kanadou CETA.
Neřesti Miloše Zemana jsou integrální součástí jeho vládnutí. A touha po pomstě je jeho možná ještě důležitějším palivem než cigarety a alkohol.
Mnozí účastníci britské politické a mediální scény jen velmi obtížně vstřebávají výsledky referenda o vystoupení z EU. Diskuse se v některých končinách vychyluje směrem k pomatenosti a není snadné si utvořit věrný obrázek na základě povrchních výkřiků.
Poslední televizní debata před americkými prezidentskými volbami se odehrála v napjaté, ale zase ne příliš napjaté atmosféře.
Fascinaci dalajlamou je možná nejlépe chápat jako přenesení typického popkulturního fenoménu do oblasti společnosti a politiky.
Představme si alternativní vesmír. A v něm planetu Zemi č. 2, jejíž osud se vyvíjel přesně stejně jako té naší Země č. 1 až do roku 2015, kdy se na ní Donald Trump nerozhodl kandidovat na prezidenta. Na Zemi č. 2 teď republikánský kandidát na amerického prezidenta, třeba senátor Marco Rubio, směřuje k vítězství v prezidentských volbách.
Ubohý český lid, stále ho někdo zrazuje. Jako by nestačila mnichovská dohoda, o víkendu opět zněl zrady zvon, když politici obešli výsledky krajských voleb a sestavili koalice bez vítěze voleb ANO. Tak to aspoň vidí prezident Zeman a jeho mluvčí Ovčáček. Jako obvykle přehánějí.
Praha po staletí dominovala české kotlině, vyčnívala nad ní ekonomicky i společensky. Hodně se tu vydělává, ale taky je tu draho. Je to výrazné i v mezinárodním srovnání. Institut pro německé hospodářství v Kolíně zkusil spočítat, o kolik by která evropská země byla chudší bez svého hlavního města, měřeno HDP na hlavu.
V Bratislavě proběhl první summit EU po brexitu. Protože Británie je stále členem EU a evropští lídři se chtěli bavit bez ní, šlo oficiálně o summit neformální.
Když v roce 1991 vyšla útlá knížečka s názvem Proč tak snadno..., bylo to zjevení. Pohled na krátce předtím proběhnuvší změnu poměrů, který tehdy v médiích a veřejném diskursu převládal, byl pohled moralistní a emocionální.
Vladimir Putin je najednou podle některých komentátorů permanentním faktorem západní politiky. Ještě než se stal aktérem amerických prezidentských voleb, byl aktérem britského referenda o vystoupení z Evropské unie. „Z toho může mít radost jenom Putin,“ stalo se jakýmsi univerzálním argumentačním trumfem.
Zaujetí fenoménem zvaným Donald Trump nám dává zapomenout na jednu věc, která vnímání amerických voleb zkresluje: Američané nemají Hillary Clintonovou o nic raději. Ať už se podíváme na to, jak si oba kandidáti stojí ve vzájemném souboji, anebo na průzkumy obliby, vidíme, že ani Trumpův nástup nepřiměl Američany, aby měli Hillary rádi.
V pátek možná Hillary Clintonová prohrála volby. Tedy, je to samozřejmě nadsázka. Nevíme, jestli Clintonová volby prohraje. A pokud je prohraje, pak dost možná i díky záběrům, které pořídil náš někdejší krajan při oslavě výročí 11. září.
Když v roce 2008 Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu, rozumělo se samo sebou, že budou hlasovat znovu, tentokrát už správně. Pobídkou byl příslib, že EU nebude Irsku nijak zvlášť zasahovat do daní.
Kult matky Terezy je, myslím, jedním z těch, které se u nás obtížně chápou, a to i nad normu běžně očekávatelnou v naší bezvěrecké zemi.
V diverzitě je síla. Tak – anebo v různých variacích, třeba diverzita je naše síla – zní jedno z oblíbených hesel dnešní doby. Slovo diversity sice slovníkově znamená různorodost, ale když někdo používá to cizí slovo, zpravidla má na mysli etnickou různorodost obyvatelstva.
Prezident republiky byl zajisté o úmrtí Věry Čáslavské včas informován, již ráno se k němu na Twitteru vyjádřil jeho tiskový mluvčí.
Žijeme v nejlepší možné době a máme štěstí, domnívá se ekonom Tomáš Prouza.
Žádného prezidentského kandidáta neznali Američané tak dobře jako Donalda Trumpa – až na to, že ne jako politika. Byla o něm napsána řada knih, z nichž si člověk může udělat představu, proč ho většina novinářů tak podceňovala. Potvrzuje se, že Donald nemá trpělivost ani zájem zvládat komplikovaná politická témata ani schopnost řídit velkou organizaci.
