„Putin je zabiják,“ připustil v polovině března v rozhovoru pro ABC americký prezident Joe Biden. „A zaplatí za to,“ dodal vzápětí. Reagoval na obvinění, že ruské zpravodajské služby stojí nejen za otravou Alexandra Litviněnka, Alexeje Navalného nebo Sergeje Skripala, ale i za kybernetickými útoky proti americkým institucím.
Minulý týden Spojené státy americké oznámily, že odstupují od takzvané íránské dohody. Donald Trump tím splnil další ze svých předvolebních slibů. Jeho kritici ihned spustili lavinu odsudků, doprovázenou strašením, jakou katastrofu může rozhodnutí způsobit. Znovu ovšem míří mimo terč. Dohoda je totiž od počátku špatná, a bude-li naplněna v původním znění, lze se právem obávat, že za deset, maximálně patnáct let se Írán stane ještě větší hrozbou, než je teď.
Po skončení prezidentských voleb začala v Česku diskuse na dvojí téma. Zaprvé – jaké bude druhé prezidentství Miloše Zemana. A zadruhé – jaký bude jeho další vztah s Andrejem Babišem, dosavadním mocensko-politickým spojencem.
V sídle ODS panovala v sobotu večer uvolněná nálada. Cíle v podobě dvouciferného výsledku, které si nastavilo vedení strany jako měřítko, jak vymezit úspěch od porážky, bylo dosaženo, ačkoli v něj ze straníků skutečně věřil jen málokdo.
Minulý týden jsem v Týdeníku Echo publikoval nekrolog k úmrtí Helmuta Kohla („Patriarcha a jeho sen o evropské říši“ ).
Když 16. června přišla zpráva, že zemřel Helmut Kohl, současní i bývalí světoví státníci hodnotili jeho odkaz v superlativech. Angela Merkelová ocenila jeho „výsostný státnický um ve službě lidu a míru“ a přiznala, že bývalý kancléř „zásadně změnil její život“. Odešel „velký Evropan“, zdůraznili papež František, Emmanuel Macron i Jean-Claude Juncker.
V záplavě reakcí na zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem dominovala v zásadě tři slova – překvapení (respektive šok), revolta a nejistota. Překvapení panovalo nad výsledkem voleb, který téměř nikdo nepředvídal ani nečekal. Revoltou proti establishmentu je výsledek vysvětlován.
Čtvrtstoletí po roce 1989 Česko sílilo. Samozřejmě – listopadová revoluce měla své vítěze i poražené. Jinak to ani být nemohlo, ale v souhrnu a ve výsledku se lidem v této zemi nikdy nežilo lépe než poslední dvě a půl dekády. Československo, které nám odkázali Masaryk se Štefánikem, sice nepřežilo, ale vztah Čechů i Slováků je od rozdělení bezproblémový a přátelský.
V listopadu 2011 vyzval tehdejší polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski německou kancléřku Angelu Merkelovou, aby se ujala role evropského vůdce.
Migrační tsunami valící se do Evropy z Blízkého a Středního východu a severní Afriky vyvolává vzrušené debaty nejen o tom, jak se k tomuto stěhování národů a jeho důsledkům postavit, ale také o jeho příčinách. Lze dokonce říci, že čím je Evropa bezradnější v hledání racionální odpovědi na otázku „co dělat“, tím víc odpovědí nabízejí diskutující na otázku, „kdo“ nebo „co za to může“.
