Napětí na Blízkém východě dál narušuje cestovní ruch. Kvůli sobotnímu íránskému útoku na Izrael aerolinky zrušily podle zahraničních médií nejvíc letů od teroristických útoků na New York a Washington z 11. září 2001. Část letů spojující Evropu s Asií je navíc dál odkláněna po bezpečnějších trasách, i kvůli obavám z hrozící izraelské odvety a další eskalace v regionu.
Problémů s hojným výskytem medvěda hnědého na Slovensku stále přibývá. Časopis Myslivost vycházející v Česku sdílel na svém facebookovém profilu video, které potvrzuje závažnost situace. V příspěvku pořízeném na poli nedaleko Liptovského Mikuláše lze vidět početnou skupinu medvědů, ti se bezstarostně potulují kolem. Medvědi nemají z místních obyvatel ani turistů strach, údajně ztratili plachost a představují proto stále větší riziko.
Za jasného počasí je prý vidět z hradeb Carcassonne zároveň Pyreneje a v dálce i hladinu Středozemního moře. Potvrdit mohu jen zasněžené Pyreneje, neboť moře se ztrácelo v oparu okcitánské krajiny, jež se v raně jarním vydání chvěla různými odstíny zelené a béžové přecházející do růžové až cihlově načervenalé. Domy jsou prosté a drží elegantní šeď, která v souladu s keramickou rzí střech vytváří jemnou hojivou emulzi pro unavené oči Středoevropana.
Kniha německého novináře Lutze C. Klevemana o historii západoukrajinského Lvova (Lvov / Zapomenutý střed Evropy) vrcholí ve větě: „Lvov je zamlklé město, a to ve dvojím významu: dnešní Lvov je mlčenlivý, Lvov před rokem 1945 se zamlčuje.“ Zazní v kapitole, která se zabývá zjevně nejtragičtějším obdobím jeho moderní historie, obdobím mezi podzimem 1939 a událostmi v létě 1941 a lety následujícími. Tehdy se během krátké doby vystřídají ve městě tři režimy, dosavadní polský je v září 1939 smeten sovětskou okupací, sotva ta se stačí etablovat, začíná 21. červnu 1941 útok nacistického Německa.
Jak mi bylo řečeno, minerální voda je v Teplicích radioaktivní, takže se nepije, nýbrž se v ní jen koupe. Nebo namáčí a převaluje. Tryská z Pravřídla, v kterém si kdysi, podle Václava Hájka to bylo v roce 762, spařilo kopýtko prasátko, což vedlo k objevu lázní. Pasáčci přišli na to, že i pro ně je příjemné se v teplé vodě ráchat a že jim to dělá dobře na klouby.
Minule jsem psal, že zakladatelem hradu, nikoli tedy ještě zámku, Murau byl ve 13. století rytíř Ulrich von Liechtenstein, což ovšem nebyl jen tak nějaký feudál, ale pod počeštěným jménem Oldřich z Liechtensteinu jej najdeme i v českých přehledech středověké kultury, kapitola minnesängerská poezie. Byl to tedy básník, minnesänger čili pěvec lásky, ale také, dnes by se řeklo, performer. Tak se třeba převlékal za krále Artuše a spolu se svými družiníky předváděl obléhání Vídeňského Nového Města, přičemž početnému davu zájemců předváděl vybrané scény ze života rytířů kulatého stolu.
Rusko připravuje návrh zákona o snímání otisků prstů a identifikaci cizinců při vstupu do země. Agentuře TASS to v sobotu oznámilo tiskové středisko ruského ministerstva vnitra. „Postup registrace otisků prstů cizích občanů při vstupu do Ruské federace a jejich identifikace při vstupu a výstupu z Ruské federace je upraven v návrhu komplexního zákona „O podmínkách vstupu do Ruské federace a vycestování z Ruské federace....“ uvedla mluvčí agentury.
A v tom Hradci si ještě nenechte ujít zámek Eggenberg, to je vskutku velkolepá stavba, to se Eggenbergové opravdu vytáhli. Pravil Karel Schwarzenberg, když jsem s ním v říjnu konzultoval svou cestu do Štýrského Hradce, jak jsem se o tom zmínil před čtrnácti dny. Graz on osobně dobře znal, jednak to není daleko od rodinného zámku v Murau, jednak tam nějakou dobu studoval, byť se jinak o svých studiích vyjadřoval spíš lakonicky, neboť důležitější pro něj byly univerzity života.
Pětkrát denně odjíždí z Prahy přímý vlak do Štýrského Hradce, první ráno ve tři čtvrtě na pět, poslední půl hodiny před půlnocí. Trvá to sice skoro sedm hodin a člověk si musí docela připlatit, ale zvlášť poslední dvě hodiny z Vídně do Grazu stojí za to. Rakouská Jižní dráha (Südbahn) tam za pověstným Semmeringem vystoupá do výšky skoro tisíc metrů a ve velkolepých obloucích přejede mezi skalami hranice mezi Dolními Rakousy a Štýrskem, čímž se už před sto osmdesáti lety stala první horskou železnicí na světě.
Pražská metropole se umístila na osmé příčce prestižního žebříčku „Best In Travel 2024“, který každoročně připravuje Lonely Planet a doporučuje 10 nejlepších zemí, regionů a měst k návštěvě. Praha dostala do 10 nejlepších světových metropolí, která stojí za to navštívit v roce 2024. Uznávaný cestovatelský magazín Lonely Planet na českém hlavním městě vyzdvihuje především „bohatou historii, architekturu a cenovou dostupnost“ a popisuje ho jako „pulzující metropoli v gotickém hávu.“
Byl konec září na Rýchorách. Z plošiny, kde kdysi stála Maxova bouda, kterou tam na konci předminulého století přivezl továrník Max Hirsch z pražské zemské výstavy, se kraj nejvýchodnějších Krkonoš jevil jako rýha, jež zvolna směřuje do lavoru Čech. Trochu níž nalevo bylo možné si představit městečko Žacléř, odkud jsem se sem vydrápal.
Nad západní Evropou, která začíná za Rýnem, se převalovala okluzní fronta, jíž jsem chtěl uniknout. Z deštivých Cách jsem se proto pohnul o pár kilometrů na jihovýchod do městečka se sympatickým jménem Kornelimünster, tedy Klášter svatého Kornelia. Jede se tam městským autobusem, ve kterém se mnou sedělo několik tureckých matek s kočárky a potomstvem. Tam, kde jsem vystoupil já, však bylo ještě staré Německo, blahobytné bílé domy obklopené zelení, říčka s gotickým mostem, malé náměstí s domem, kde se prý na chvíli zastavil Napoleon, když tuhle nejzápadnější část říše rušil a parceloval mezi své příbuzné.
Prohlídky už skončily, návštěvnický lid už odešel, ale zahrada se ještě nezavírala. Byl krásný letní podvečer, žár už přece jen trochu slábl, takže světlo klesajícího slunce vytvářelo něžně stříbřitý opar, v němž to všechno bylo ještě kouzelnější. Vypadalo to jako scenerie ze snu: barevný, trochu takový pohádkový dům nad vodami, sivá zeleň keřů, šelest labutího plutí po hladině. Do ticha občas zakřičel zámecký páv, což jsem si však nebral osobně. Sedl jsem si na lavičku a s výrazem rajsky blaženým pozoroval nádheru, která byla tak omamující, že jsem toužil, abych s ní splynul, stal se nějakým ptákem nebo třeba i rybou, která trávila svou existenci v soustavě vodních kanálků, jež se důmyslně klikatily nádhernou zahradou.
Na Horních Rakousích, jedné z devíti spolkových zemí Rakouské republiky, je nejzvláštnější, jak smíchaně působí. Řekne-li se Tyrolsko, každý tak nějak tuší. Hory, údolí, v zimě lyžování. Zato ten, kdo kdo by si objednal průvodce po Horních Rakousích, viděl by tu věc starou 1700 let a o pět minut později něco, co ještě nemají ani na Západě. Z toho by mohl být poněkud nesvůj.
Letecký průmysl se po přežití pandemie covid-19 chystá vystavit cestujícím účet v hodnotě několika bilionů dolarů za tzv. dekarbonizaci. To vše s vidinou téměř nemožného cíle, tj. neutralizovat emise oxidu uhličitého z přibližně 25 000 letadel světové komerční flotily, která obvykle přepraví asi 4 miliardy lidí ročně a spálí téměř 378 miliard litrů kerosinu. To je více paliva, než kolik lidstvo vypije tekutin za rok. O chystaných dopadech na cestující informovala agentura Bloomberg.
Šíření lesního požáru na ostrově Rhodos spustilo největší evakuační operaci, jaká kdy v Řecku probíhala, uvedla v neděli místní policie. Také sdělila, že na ostrově bylo z ohrožených oblastí přepraveno asi 19.000 lidí. Místní média informují až o 20.000 evakuovaných a citují očité svědky, kteří popisují chaotický vývoj v oblíbené letní destinaci, včetně nočního útěku před plameny, omezeného přístupu k informacím či nedostatečných kapacit pro evakuované.
Cestuje se v posledních týdnech více po domovině, poněvadž je léto, jsou prázdniny, dovolené, objíždějí se návštěvou příbuzní a děti je třeba doručit na tábor anebo je z něj naopak přivézt, sžívá se průměrný český řidič jako já zase intenzivněji s realitou tuzemských dálnic. Nelze tvrdit, že je to bída: oprava D1 skutečně zamezila zejména na její moravské části kodrcání a drncání, takže jediná jistota někdejšího stavu nejvytíženější státní silnice, totiž že se šoférovi podaří za volantem neusnout, vzala za své.
Když jsem řidičovi autobusové linky č. 10 chotěbuzské veřejné dopravy řekl Zum Schloss Branitz, bitte, mávl rukou a naznačil mi, že mám jít dál do vozu, takže jsem ušetřil dvě eura deset. Na další zastávce nastoupily dvě třídy chotěbuzských prvňáků a hned mě obklopily svým štěbetáním. Vůdkyní byla holčička afrického původu, již zaujal můj fotoaparát, a s líbeznou bezprostředností mě vyzvala, abych ji vyfotil.
Situace ohledně medvědů na Slovensku je vážná a stát ji bude muset vyřešit, řekl slovenský ministr životního prostředí Milan Chrenko po opakovaných střetech této chráněné šelmy s člověkem z uplynulých dnů. Ochranáři a lesníci v zemi se dlouhodobě přou o to, zda je tato chráněná šelma přemnožena. Téma případné regulace populace medvěda hnědého na Slovensku zasáhlo také do kampaně před zářijovými parlamentními volbami.
Představení největší výletní lodi světa Icon of the Seas (Ikona moří) vyvolalo smíšené reakce. Někteří gigantické zářivými barvami hýřící plavidlo společnosti Royal Caribbean International (RCI) označili za monstrózní a připomenuli ztroskotání Titaniku, který šel ke dnu po nárazu do ledovce při své první plavbě v roce 1912, píše britský list The Independent. Novou výletní loď postavenou ve Finsku čeká první oficiální plavba v lednu příštího roku.
Nejistota kolem letecké dopravy v letošní letní sezóně zůstává a v některých západních zemích už se plánují další stávky zaměstnanců. Očekává se přetížení leteckých operátorů v evropském letovém prostoru, který narušuje ruská válka na Ukrajině i přetrvávající nedostatek personálu. A také možné další, větší stávky. Zrušených či výrazně zpožděných letů tak přibývá. Pro cestující však platí jedna jistota: mají nárok na péči ze strany aerolinek i odškodnění, které plyne z nařízení EU.
Pohonné hmoty budou v Česku o těchto prázdninách nečekaně levné. Alespoň tedy v poměru k hrubé měsíční mzdě. Řidiči totiž budou moci za částku odpovídající právě hrubé měsíční mzdě u tuzemských čerpacích stanic zakoupit více než 1200 litrů pohonných hmot. Něco takového bylo v celé historii novodobé ČR možné dosud jen o prázdninách roku 2020 (viz graf níže). Tehdy ovšem ceny srazila covidová pandemie. Cestování bylo kvůli pandemickým restrikcím omezené, u nás i v zahraničí, což vytvářelo masivní tlak na pokles cen pohonných hmot i v ČR.
Cestování je pro Miroslava Jakeše (72) vášeň. V arktických pustinách, které miluje ze všeho nejvíce, sice podstupuje nebezpečí, snaží se ale být vždy připravený a zbytečně neriskuje. Také proto je úspěšný a vyhledávaný jako polární průvodce. Před 30 lety, 10. května 1993, Jakeš došel jako první Čech na lyžích na severní pól a od té doby tam byl asi dvacetkrát. Na svém kontě má i řadu dalších obdivuhodných výprav i nesplněných přání.
Za svou loňskou sbírku Spatřil jsem svou tvář obdržel její autor Petra Hruška (nar. 1964) letos cenu Magnesia Litera v kategorii poezie. Jde o autorovu v pořadí osmou sbírku a pojednává o cestě portugalského mořeplavce Fernãa de Magalhãese kolem světa roku 1522, respektive vychází ze zápisků Antonia Pigafetta, jednoho z osmnácti přeživších výpravu, jenž je po návratu předložil jako zprávu z cesty. Hruška vychází z tohoto textu, připomíná ho a obrábí po svém – jeho sbírka tedy spadá to kategorie uměleckého komentáře předchozího významného díla, přesněji: je to umělecký zápas s ním.
Redaktor časopisu Jiří Peňás se tento týden objeví ve dvou moravských městech. Říká, že to jsou města, ke kterým má zvláštní a protichůdný vztah. Ve Vyškově vlastně doposud nikdy pořádně nebyl, takže si ho zatím nemohl vytvořit, zatímco v Prostějově se narodil a prožil rané dětství: říká, že tam jako dvouletý zažil příjezd ruských tanků v srpnu 1968. A že to je jeho první životní vzpomínka.
Vratislav je město cihlových kostelů a obřích věží, které jsou tak vysoké, že trhají slezská nebesa. Slezské nebe, kterému se tady kdysi říkalo dolnoslezsky Schläsches Himmelreich, je místní vepřo knedlo zelo, ovšem se sušenými švestkami, meruňkami a noky v jíškové omáčce. Vedle buncláků, modré puntíkaté keramiky, která je ovšem ze Slezské Boleslavi, Bunzlau, je to možná poslední zbytek po staré německé Breslau, pyšném centru Schlesien. Samozřejmě kromě města samého.
Rusku se opět začínají zabavovat pasy. Týká se to především státních zaměstnanců „na citlivých postech“ a lidí, kteří mají nebo měli přístup ke státním tajemstvím. Zatímco, některé pravidla týkajících se cestovních restrikcí byla v platnosti už od okupace Krymu, nyní je začínají ruské úřady striktněji vymáhat a určeným jedincům zabavují preventivně pasy. Informují například Financial Times. List Financial Times mluvil s několika lidmi, kterých se nově uplatňované restrikce týkají.
V Café Hawelka bylo plno, ale ne tak plno, aby se tam nenašla nějaká volná židle, což je tak myslím vždycky. Ideální naplněnost omšelé místnosti s uměleckými plakáty na stěně je jedním ze znaků tohoto ležérního klenotu Vídně. Poprvé jsem tam vlezl snad někdy v roce 1991, byl jsem hned okouzlen a zamilován a taky jsem byl rád, že za mě moje rakouská kamarádka, Trauda Z., která se naučila česky, protože Češi měli v Rakousku špatnou pověst a ona chtěla přijít na to proč, zaplatila pivo: u Hawelků není faux pas dát si lahváče, je to původně bohémské doupě a bohémové nemohou sedět jenom u kávy.
https://echoprime.cz/s/business-monitor24
Během poválečného hospodářského růstu docházelo ve Francii k obrovským soukromým i veřejným investicím do rozvoje cestovního ruchu v horských oblastech. Jedním z těch nejambicióznějších (a esteticky nejradikálnějších) projektů byla výstavba odlehlého střediska, kde se mělo sportovat v architektonicky a umělecky velkolepém areálu.
