První sezona seriálu Westworld skončila úspěšně. Lidé se dívali a vzrušeně o seriálu spekulovali, kritici chválili. Takže happy end, aspoň zatím. Rána na jistotu to ale tedy nebyla. I po skončení první sezony se o Westworldu nedá vynést nějaký definitivní hodnotící soud. Rozhodně je však ten seriál pozoruhodný úkaz.
Prezentovat na jevišti ausgerechnet Národního divadla ausgerechnet v čase adventu ausgerechnet premiéru adaptace díla pověsti, jakou má román Ladislava Fukse Spalovač mrtvol, přiznává realizátorům takového počinu smysl pro dramatičnost i humor. A hereckému představiteli zejména hlavní role velkou odvahu.
Nejvíce lidí o uplynulém víkendu přilákala do českých kin novinka v podobě pohádky Anděl Páně 2. Od čtvrteční premiéry ji podle společnosti Falcon vidělo 199 300 diváků. Film režiséra Jiřího Stracha tak překonal americký snímek Fantastická zvířata a kde je najít, který žebříčku vévodil o předchozích dvou víkendech.
Známý film z roku 1972 Poslední tango v Paříži se setkal s rozporuplnými reakcemi již ve své době. Jeden z nejodvážnějších snímků italského režiséra Bernarda Bertolucciho ale nyní vyvolal novou vlnu znepokojení. Ukázalo se, že scéna se znásilněním nebyla hraná, protože režisér o ní herečku předem neinformoval. Podle jeho slov chtěl zachytit její reakci jako dívky, ne jako herečky, píše The Huffington Post.
Na házenkářském hřišti se prohání čtrnáct šestnáct borců a kope fotbal. Zjevně jsou to mladí kluci, nějací puberťáci. Hřiště vypadá, že přiléhá k nějaké škole. Ostatně utkání soudcuje někdo očividně starší – asi třicátník, asi učitel. Najednou, zničehonic, si jeden z hráčů začne stahovat kalhoty.
Pokračování filmových pohádek je z podstaty nonsens. Vždyť na konci předešlého příběhu, když zlé bylo pryč a pánbůh zůstal s námi, přece si slíbili být spolu navždy. Pakliže následuje nový příběh o totožných hrdinech, slibovat nikdo nic neměl.
Herečka Zuzana Stivínová je jednou z hlavních tváří aktuálně vysílaného seriálu televize HBO Pustina, o němž reklama, recenze i šeptanda vyprávějí, že je výjimečný.
Film Mela Gibsona Hacksaw Ridge se v kinech objevil zároveň s vítězstvím Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. A jistým způsobem právě do tohohle kontextu patří. Ve světě filmu je Mel Gibson něco jako Donald Trump na steroidech. Oblíbený terč výsměchu či pohoršení a muž, jehož chování je považováno za skandální.
Ve Šternberském paláci jsou nově k vidění zdejší významná renesanční díla italských mistrů. Jednak oltářní křídla Lucase Cranacha (normálně jsou v Olomouci na arcibiskupství), jednak obraz Andrey del Sarto Madona s dítětem (normálně na zámku v Opočně). Ten byl namalován roku 1520, do Čech se dostal o tři století později.
Jednou by se člověk na tomto místě taky mohl věnovat něčemu skutečně podstatnému. Třeba tomu, že německá televize RTL bude o Vánocích vysílat novou verzi Vinnetoua.
V kinech jsou to návraty. Teď zrovna J. K. Rowlingové ke kouzelnickému světu, tentokrát přesunutému z britských souřadnic na americké. Film Fantastická zvířata a kde je najít jistě bude hit, sycený nostalgickou vzpomínkou jedné generace na dětství.
Skoro tříhodinový film o deprivovaných amerických teenagerech, ve kterém se toho zas až tak moc neděje. To většině publika asi nebude znít jako to nejvřelejší doporučení. A skutečně, film známé britské režisérky Andrey Arnoldové American Honey může být docela vyčerpávající sledovat.
Tuzemská literatura má taky své unikáty, to se nedá nic dělat: třeba Ladislava Klímu. Takový zjev pořád láká, fascinuje, vybízí k vyrovnání. Aktuálně výstavou vztaženou k jeho pobytům v Modřanech v letech 1896–1909, v jejichž průběhu – inspirován klidem zdejší vsi a okolní krajinou – napsal velkou část svého díla.
Jeden z protagonistů dokumentárního filmu Petry Nesvačilové Zákon Helena ho prý po jeho zhlédnutí označil za „ženskou gangsterku“. Netuším, jestli to ten pán, obyvatel velice maskulinního gangsterského polosvěta, myslel jako pochvalu. V nějakém ohledu ta charakteristika ale je výstižná.
Hrdina amerických akčních filmů 90. let Steven Seagal se stal také Rusem. Ruské občanství mu ve čtvrtek svým výnosem udělil prezident Vladimir Putin, který patří k fanouškům amerického herce. Čtyřiašedesátiletý Seagal je v posledních letech častým návštěvníkem v Rusku, kde se objevoval po boku Putina, jehož politiku také veřejně obhajoval.
Ve Vsetíně začíná výstava dvou výtvarníků, kteří k regionu patří jako málokdo jiný: expozice maleb a dřevorytů k sedmdesátinám Jany Dočkalové-Kobzáňové bude doplněna výstavou jejího otce Jana. Žák Maxe Švabinského byl od dětství ovlivněn rodným krajem – jeho krajinou, životem a zvyky Valachů.
Internet a Iggy Pop toho na první pohled nemají zrovna moc společného, na druhý asi taky ne. Obě ta slova začínají na „I“, tím by se to mohlo vyčerpávat. A ono ne, někdy se ty souvislosti na nečekaných místech prostě objeví, když dojde k tomu správnému náhodnému spojení. Tím byl festival dokumentárních filmů v Jihlavě.
V časech svého neuctivého a neznalého mládí jsem utrousil neuctivou poznámku o filmech Andrzeje Wajdy. Uznal jsem je za dobré s tou výhradou, že bych se v nich obešel bez všech těch disputací o tom, co to obnáší, být Polák. Dnes mi tahle dimenze Wajdovy tvorby připadá úctyhodná.
Promítání polského historického filmu Volyň o etnických čistkách za druhé světové války, plánované na úterý v Kyjevě, bylo na žádost ukrajinského ministerstva zahraničí odvoláno. „Obávali jsme se toho, co film Volyň může vyvolat v ulicích, že mohou být protesty,“ vysvětlil v rozhlase ukrajinský velvyslanec ve Varšavě Andrij Deščycja.
Končí výstava Josef Hoffmann – Josef Frank. Od „nekonečné garnitury“ k otevřenému systému, která jistěže porovnává díla obou autorů, členů Svazu rakouských umělců neboli Kunstschau. Ta Hoffmannova reprezentují volný, individuální a otevřený systém ztvárnění ideje komplexního pojetí zařizování prostoru (Garniturdenken).
Nerad se tím chlubí, ale filmový festival v Karlových Varech poprvé navštívil až v roce 2001, a to rovnou pracovně jako tajemník poroty. Dnes, o 15 let později, je z Karla Ocha umělecký ředitel tohoto světoznámého festivalu. V rozhovoru pro deník Echo24.cz prozradil, kolik festivalů měsíčně navštíví, jak těžké je pro Vary získat ty nejlepší snímky nebo jestli má ze své funkce právo rozhodovat, jaký film diváci uvidí a jaký ne.
Střet, jenž se v nějaké míře odehrává v mnoha západních zemích včetně Česka, je často popisovaný jako souboj kosmopolitních elit s „kmenově“ uvažujícími domácími, především z nižších společenských vrstev (kritici takového popisu připomínají, že chování a smýšlení elit může být také založeno na kmenových principech).
Přímořská letoviska mírně po sezoně mohou navozovat melancholické pocity. Honosné hotely působí trochu opuštěně, prázdnou pláž občas zbičuje déšť, letní ruch slábne a o to víc je slyšet šumění sílícího příboje. Ještě pořád je slunečno, ale přicházející podzim se důrazně připomíná. Filmový festival ve španělském San Sebastianu se tradičně odehrává ve dnech babího léta.
Andrzej Wajda byl polskou národní institucí. Od úspěchu jeho Kanálů (1957) v Cannes měl pozici klasika a prominenta, kterého i režim většinou musel tolerovat, protože s ním jinak nemohl hnout. Wajda nebyl bez kontroverzí, liberálové mu vyčítali nacionalismus (nepochybně byl polským vlastencem).
Jestliže připustíme tezi, že ve 20. století převzal po literatuře roli toho hlavního uměleckého média film, pak velcí režiséři jsou jeho klasiky.
V neděli večer ve věku 90 let zemřel polský filmový a divadelní režisér Andrzej Wajda. Autor legendárních snímků Člověk z mramoru, Člověk z železa nebo Veselka byl v českých kinech naposledy přítomen před dvěma lety snímkem o někdejším vůdci polské Solidarity a pozdějším prvním demokratickém polském prezidentovi Wałesa: člověk naděje. Letos ještě dokončil film Powidoki. O úmrtí režiséra, který získal v roce 2000 Oscara za celoživotní dílo, informovala polská média.
Sledování nového britsko-českého snímku Anthropoid, který zpracovává přípravu na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, samotné jeho provedení i následný boj o pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje, vystavuje tuzemského diváka jistému nepohodlí.
Když se skrze film U moře pokusila coby autorka i režisérka vystihnout své rodinné, přesněji partnerské rozpoložení Angelina Jolie, byl z toho do roka rozvod s Bradem Pittem (jenž v tomto filmu své manželce hrál). Maďarský scenárista a režisér Szabolcs Hajdu je odvážnější, do svého filmu Rodinné štěstí zapojil nejen svou ženu, ale i děti.
Za film Rodinné štěstí režisér Szabolcs Hajdu sklízí úspěch po světě. Natočil jej za pouhých 5 tisíc eur v kulisách vlastního bytu, zatímco svou ženu a děti obsadil v hlavních rolí.
Ve velkém knižním rozhovoru s Ericem Laxem Hovory o filmu říká Woody Allen, že vždy vycházel z toho, že jeho diváci jsou chytřejší než on. Proto se nikdy nerozpakoval použít ve svých filmech učené, složité a inteligenci vyžadující narážky a vtipy, protože vždycky věřil, že je pochopí.
