Hlavní filmové ceny v Nizozemsku čeká velký novinka. Od letošního roku se budou na festivalu v Utrechtu koncem září udělovat pouze ceny za nejlepší herecký výkon v hlavní a vedlejší roli. Nebudou se tedy udělovat zvlášť mužským a ženským hercům a herečkám a budou genderově neutrální. Informoval o tom server Reuters. Nizozemci si od toho slibují vyšší inkluzivitu cen Golden Calf awards (Zlaté Tele).
Zátopek bude – předpokládám – úspěšný film, přinejmenším na českém trhu. A asi zaslouženě, je na něm znát velké realizační úsilí a nasazení všech autorů, herců a dalších. Přináší obrazy, díky nimž může lidem v kině připadat „jako živá“. Často je to ale historie života zbavená, alespoň toho vnitřního. Spíš obrazy ze života Emila Zátopka než film o něm.
Filmového režiséra Davida Ondříčka má za sebou premiéru dlouho očekávaného filmu Zátopek o slavném československém atletovi, čtyřnásobném olympijském vítězi, trojnásobném mistru Evropy a desetinásobném mistru republiky, jehož životní příběh ho uchvátil.
Vstříc letošnímu ročníku karlovarského filmového festivalu může člověk jít s očekáváními smíšenými i napjatými. První „postcovidový“ ročník přehlídky je v mnoha ohledech atypický. Jak bude fungovat „páskování“ účastníků po prokázání testu nebo očkování? Bude letos ve Varech méně lidí? A pokud ano, je to dobře, nebo špatně? Co se bude dít kolem opraveného bazénu? Jak se pokroková filmová publicistika vyrovná s přítomností Johnnyho Deppa? Jak se s ní vyrovnám já? A – co je nejdůležitější – jak se Johnny Depp vyrovná s mou přítomností?
V Karlových Varech začal 55. ročník mezinárodního filmového festivalu. Pořadatelé ho kvůli pandemii covidu-19 posunuli z tradičního červencového termínu, loni se z téhož důvodu neuskutečnil vůbec. Přesto letos přiveze několik hvězd světové kinematografie a uvede téměř stejné množství filmů jako v běžné době. Možnost představit se jako první snímek týdenního festivalu v pátek večer ve Velkém sále hotelu Thermal dostal film Davida Ondříčka Zátopek.
Sledovat životní trable extrémně bohatých lidí může člověku přinášet snesitelně škodolibou rozkoš. Potvrdí si, že ti finanční obři jsou často lidsky docela maličcí, že jim jejich status dopřál především možnost být nesnesitelní způsoby pro běžného člověka nedostupnými. A že svět je absurdně nespravedlivý, pokud v něm zrovna tahle parta představuje naplnění ideálu úspěchu. Možná by někdo měl pravidla toho světa nastavit nějak lépe, řekne si.
Film Chyby režiséra Jana Prušinovského podle scénáře Romana Vojkůvky v kontextu zdejší produkce patřil k těm očekávanějším. Reakce na něj byly spíš pozitivní, k dílu ale padly i docela ostré výtky. To je normální, avšak povaha některých výhrad stojí za detailnější povšimnutí, ukazuje se na nich totiž jakási proměna toho, co se od (nejen) filmového umění očekává, přinejmenším v těch pokrokově smýšlejících kruzích.
Josef (Miroslav Krobot) je spisovatel, který získá mimořádný sluch v podobě zaječích uší – umožní mu „slyšet“ myšlenky jiných lidí. Střet cizích a vlastních představ o sobě samém otevře Josefovi oči. Když mu pak jeho přítelkyně oznámí, že s ním čeká dítě, Josef ví, že je to jeho poslední šance narovnat rodinné vztahy.
Hosty letošního karlovarského festivalu budou držitelé Oscarů a mnoha dalších cen americký herec Johnny Depp a britský herec Michael Caine. Na tiskové konferenci to v úterý řekl prezident festivalu Jiří Bartoška. Slavné osobnosti světové kinematografie se přidají k už dříve oznámenému hostu, herci a režisérovi Ethanu Hawkeovi. Z českých tvůrců festival ocení režiséra Jana Svěráka.
Slavná filmová herečka Scarlett Johanssonová podala žalobu na mocnou filmovou společnost Disney. Firma ji měla poškodit tím, že film Černá vdova s Johanssonovou v hlavní roli souběžně s premiérou v kinech nasadila i do programu svojí placené streamovací služby Disney+. S herečkou to rozhodnutí nijak nekonzultovala, Johanssonová přitom měla ve smlouvě zaručená procenta z tržeb v kinech, nasazením filmu do streamu přišla o hodně peněz, protože diváků do kin přišlo úměrně tomu méně.
Filmové projekce (65 filmů) Slavonice Festu budou letos soustředěné do centra Slavonic a rakouského Kulturbrücke Fratres, hudební část festivalu proběhne ve Stodole Maříž. Výstavy umění přivítají diváky jak v rakouském Fratres, tak i v mařížské kapli a přilehlé zahradě, ve Spolkovém domě nebo festivalovém centru ve Slavonicích.
Každý rok odlétá do Norska patnáct tisíc Čechů (Moravanů i Slezanů), kteří tam provozují pokus o mořský rybolov. Mnozí z nich se tam znovu a znovu vracejí a nejsou vzácné případy, kdy tam byl někdo už i dvacetkrát a bez rybaření ve fjordech si již nedovede svůj život představit. Jde o poměrně drahou záležitost – takový týdenní zájezd přijde na několik desítek tisíc –, ale rozhodně nejde o zábavu vyšších (středních) vrstev, i když jejich zástupci se tam mohou objevit také.
Během Noir Film Festivalu bude v pěti interiérových sálech a na nádvoří hradu Český Šternberk uvedeno padesát projekcí napříč osmi programovými sekcemi. Dolní nádvoří hradu ponese během festivalu jméno patronky akce Hany Maciuchové (1945–2021). Její tvář uvidíte ve filmech Muž v osidlech (1973) a Načasovaná smrt (1981).
Emil Zátopek byl čaroděj vytrvaleckého běhu přelomu 40. a 50. let minulého století, komunista z chudé rodiny a žolík režimu, ale také ikona prostých lidí a bezelstný, naivní a bohužel ne příliš statečný svéráz, voják z povolání, který v turbulenci 60. let nakonec odvolal to, co odvolal. Trénoval sám sebe. Jeho rekordy plynuly z dávek, jaké neměly obdoby. Běhal intervaly: co nejrychlejší čtvrtky (čtyřstovky), prokládané klusem.
Jsou projekce, které člověku utkví v paměti nejen kvůli tomu, jaký film se na nich promítal. Nezapomenu na Tenkou červenou linii ve velkém sále pražského Světozoru, plném trampů, čerstvě se – ještě v maskáčích – navrátivších z víkendového vandru, odhodlaných vychutnat velkofilm o bitvě o Guadalcanal a přiváděných lyrizujícím a kontemplativním stylem Terrence Malicka k nelíčenému, hlubokému a hlasitě projevovanému zoufalství.
Zlatou palmu, hlavní cenu mezinárodního filmového festivalu v Cannes, na letošním 74. ročníku získal snímek Titane francouzské režisérky Julie Ducournauové. Na začátku slavnostního předávání, jímž dnes festival končí, to oznámil předseda poroty Spike Lee. Učinil tak ještě před oficiálním vyhlášením hlavního ocenění. Ceremonie tak začala tam, kde měla skončit. Po nečekaném oznámení následoval zmatek a pokřikování z obecenstva.
Britský vévodský pár ze Sussexu Harry a Meghan, který pověsil královské povinnosti na hřebík, se vrhl do filmového průmyslu. Loni v září podepsali se streamovacím gigantem Netflix smlouvu, aby pro něj vytvořili dokumentární filmy, celovečerní snímky či pořady pro děti. Podle magazínu Forbes je smlouva v hodnotě 100 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun). Po necelém roce od vzniku spolupráce se lidé dozvídají teprve o druhém projektu, který vyšel především z rukou Meghan.
Tragický požár vzal život uznávané hollwoodské kaskadérce Deirdre Naughtonové, kterou lidé znají zejména z filmové série Letopisy Narnie. Naughtonová při rozsáhlém požáru v jejím domě zemřela se svou teprve desetiletou dcerou. Informoval o tom australský web News.com.au. Herečku a známou kaskadérku si kromě dobrodružných filmů o fantastické zemi Narnia fanoušci mohou pamatovat také z filmu Já, Frankenstein či seriálů McLeodovy dcery a Sousedé.
Jsme uprostřed sezony divných filmů. Kina jsou sice již otevřená, není v nich ale moc co hrát, část pozdržených velkých premiér si studia „suší“ na pozdější dobu, během uzavírek se toho navíc moc nenatočilo, některé filmy, které se do zdejších kin teď dostaly, mohli diváci vidět už dřív, pokud o to hodně stáli. Nejde jen o pandemií způsobenou krizi, filmová distribuce prochází výraznou změnou modelu, stále větší část kinematografické produkce kinosály míjí úplně a směřuje rovnou na streamovací služby
Šest mužů vyráží na dalekou cestu za rybami do Norska. Spojuje je dlouholeté přátelství a touha po dobrodružství. Jednou ročně sbalí pruty, nepromokavé bundy i piva a vypraví se na moře. To jim poskytuje svobodu, musejí se ale vypořádat se špatným počasím, nespolehlivou technikou i vlastními přešlapy.
Politika se dostane ledaskam, i na tiskovou konferenci k uvedení nového snímku na filmovém festivalu v Cannes. Právě tam se totiž jeden z herců Pio Marmaï pustil do francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Marmaï není spokojený s tím, jak hlava státu Francii vede, podle svých slov by byl ochoten do Elysejského paláce prolézt i potrubím a dát Macronovi do huby. Marmaï v Cannes propaguje film La Fracture, který pojednává o protestech tzv. žlutých vest, jež především v roce 2019 plnily francouzská náměstí. Herec tam ztvárňuje jednoho z demonstrantů, který se při střetech zraní.
Hollywood je, jak známo, továrna na iluze a sluncem prozářené happy endy, realita světového centra zábavního průmyslu ovšem bývá – opět jak známo – všelijaká. I tam si lidé mohou se zvěčnělým Janem Vodňanským říkat: „Naše lesy nejsou žádným disneylandem.“ V místě, kde lidem jde o slávu, peníze a třeba taky realizaci nějakých jejich osobních vizí, to asi nemůže fungovat výrazně jinak. Život se tam s nikým moc mazlit nemusí a taky to nedělá.
Ve věku 68 let zemřela televizní, filmová a divadelní herečka Libuše Šafránková. Informaci přinesl server CNN Prima News, kterému ji potvrdil její syn Josef Abrhám. Šafránková se nejvíce proslavila titulní rolí v pohádce Tři oříšky pro Popelku. V roce 2015 jí byla udělena prezidentem republiky medaile Za zásluhy I. stupně. Hrála v desítkách filmů a pohádek, hlavní role měla například v pohádce Třetí princ či Princ a Večernice, z filmů ji lidé znají například z Vrchní, prchni! či Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách.
K rozebíraným tématům dneška patří krize maskulinity, bezradnost mužů při snaze najít pro sebe místo ve světě, v němž pro tradičně chápané mužské ctnosti nemusí být moc místa. Pokud si někdo chce počíst o tom, co všechno dělají muži špatně, nemusí trpět obavou z nedostatku příležitostí. Dánský film režiséra Anderse Thomase Jensena by bylo možné brát jako příspěvek k podobným debatám, není to ale politické dílo a mírou empatie vůči svým postavám překonává placatou charakterizaci a polopatistickou doslovnost typickou pro soudobé angažované umění.
Bohužel jsem si nezatrhoval při četbě dosti svědomitě, takže teď nemůžu v pamětech Woodyho Allena Mimochodem najít ta místa, která by zdůvodnila, že o té knize píšu tady, kde obvykle tvrdě pereme do vlády, až z ní lítají cucky, nebo hrdinsky vzdorujeme chodu světa. Zvolněme pro jednou a věnujme se třeba Allenovu vztahu k České republice, jak to vyplývá z té knihy. Stopy se objevují na dvou místech, pokud jsem nic nepřehlédl a pamatuju si to dobře.
Jeseničtí kriminalisté zadrželi a obvinili osmatřicetiletého muže, který se podle nich pokusil navázat sexuální kontakt přes sociální sítě s nezletilou dívkou z Jesenicka. Muž je přitom již za obdobnou trestnou činnost stíhán, jeho praktiky byly zachyceny i během natáčení dokumentárního snímku V síti, sdělila v úterý jesenická policejní mluvčí Tereza Neubauerová. Soud rozhodl o jeho umístění do vazby. Policie uvedla, že muž nezletilou dívku z Jesenicka oslovil prostřednictvím sociální sítě facebook pod falešným profilem.
Je docela osvěžující setkat se s dílem, jehož autoři možná neměli ambice úplně největší, rozhodně se nesnažili „přepsat historii“, avšak ty záměry, jež měli, se jim povedlo naplnit prakticky dokonale. Člověku se někdy zdá, že takových je čím dál méně, daleko častěji narazí na velice chabé práce, jež svou existenci ospravedlňují pomocí různých křečovitých „vysvětlivek“. S radostí proto oznamuji, že sedmidílná minisérie Mare z Easttownu z produkce HBO mezi příklady takové neokázalé perfekce patří.
Ti muži tedy seskočí „do tmy“, do zázemí protektorátu, a mají se dopravit do Prahy. Od začátku se plán bortí, neboť jeden z mužů se setká se známým železničářem, který pochopí, o koho jde.
Vnuk Heinricha Manna, prasynovec Thomase Manna, syn Ludvíka Aškenazyho, tedy spisovatelských veličin – a přitom zcela milý a příjemný člověk, filmař a sám literát, autor skvělých pamětí Poste restante a novel Lední medvěd. Žije v Praze a Berlíně, sedával by po kavárnách, ale my se sešli ve Vojanových sadech, kolem chodily matky s kočárky, my pili kávu z kelímku a do hovoru zněl křik pávů.
Kritik by měl být věrný svému zážitku, řekl kdysi Jiří Cieslar, významný český filmový publicista a vysokoškolský učitel. V praxi to tak ale často nebývá. Nemálo z ambiciózních textů (nejen) o filmu zážitek svých autorů v konfrontaci s kritizovaným dílem ignoruje a někdy třeba i popírá, konstatuje třeba netušené hlubiny díla, jež ve skutečnosti kritika strašlivě nudilo.
