Lukáš Novosad - Publicista

/

Studoval češtinu na FF UK, lužickou srbštinu na Lipské univerzitě a práva na Policejní akademii. Byl šéfredaktorem měsíčníku pro světovou literaturu Plav, organizoval festival českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka, pracoval jako vychovatel ve výchovném ústavu Klíčov, koordinátor volnočasových aktivit pro osoby s Aspergerovým syndromem v APLA Praha, redaktor Činohry Národního divadla a redaktor Týdeníku Echo. Z lužické srbštiny přeložil reportážní povídky Jurije Kocha Modrá vrána (2009), z němčiny pohádku Udo Weigelta Mája a ohnivý lišáček (2022). Předsedá Společnosti přátel Lužice, kromě Echa24 spolupracuje s revue pro literaturu a kulturu Souvislosti.

Články autora

Když byl islám tolerantnější než křesťanství

V Evropě si klademe otázky, nakolik je možné soužití různých kultur a náboženství, zda není naše vlastní kultura v nebezpečí a co čekat od budoucnosti. Mnozí žijí v přesvědčení, že takovou situaci zažíváme poprvé v historii. A právě proto existuje stará literatura, abychom v ní nacházeli příběhy o tom, jak podobným situacím čelili naši předkové. Odpovědi nabízejí třeba eposy a hrdinská vyprávění – antická, germánská, severská, samozřejmě i česká. Ale jak o světě vypráví hrdinská literatura byzantská, jejíž příběhy se odehrávají právě na hranicích mezi křesťany a muslimy? O tom hovoří literární historička Markéta Kulhánková.

Cuká to se mnou, když slyším muziku

S Evou Adamczykovou jsme se sešli dva dny před finále nejsledovanější televizní relace StarDance. Měla napilno, ještě nebylo jasné, jak soutěž skončí (umístila se v ní nakonec na druhém místě). Měli jsme na sebe chvíli, chystala se zrovna na jednu ze svých posledních tanečních generálek, ale stihli jsme si toho nakonec hodně říct: především o koních. Ale i o jiných tématech. Ovšem to, že zbýval pouhý týden do vánočních svátků, jsme v tu chvíli neměli na mysli ani jeden.

Nejstarší německý adventní trh je český

„To nebyl pravý komunismus, pravý komunismus nikdy nebyl vyzkoušen,“ je častá odpověď radikálních levičáků na námitku, že všechny komunistické země skončily jako totalitní režimy s ekonomikou v troskách. Nyní se v Argentině rozjíždí experiment opačného typu. Nový prezident Javier Milei slíbil znovu nastartovat argentinské hospodářství pomocí drsné „šokové terapie“. Nyní zastánci tržní ekonomiky a minimálních zásahů státu s napětím sledují, jestli se mu to povede. Milei upoutal pozornost světových médií díky své excentričnosti. Sice vystudovaný ekonom, ale mezi jeho bývalá povolání patří i kouč tantrického sexu.

Stížnost na zbabělost českých seriálových produkcí

Člověk se stranou svého běžného života podívá na pátou řadu seriálu Kriminálka Anděl, vlastně to má spíš jako poslechovku k vaření a dalším domácím pracím a zajímá ho to hlavně proto, že jde přece jen o méně častý jev tuzemské produkce: totiž vrátit se k zavedeným postavám a struktuře po mnoha letech – ne po dvou, nýbrž po devíti a od první řady dokonce po patnácti. Kriminálka Anděl v roce 2008 vlastně ustavovala nejnovější éru televizních detektivek, kterých je teď jako po dešti. Nu a člověk to tedy zhlédne, respektive vyslechne, a zapláče a zasměje se.

Osudoví herečtí soupeři S + S

Politické změny na přelomu let 1989 a 1990 znamenaly kromě mnoha jiného také to, že filmovým divákům bylo umožněno začít sledovat a vnímat kariéry velkých hollywoodských hvězd aktuálně, tedy souběžně s tím, jak vznikaly jejich nové snímky a jak přicházely do kin. Starší tituly zároveň rázem bylo možné snadno nastudovat díky videopůjčovnám (třebaže film na videu a v kině samozřejmě přináší jiný zážitek). Dobrým příkladem toho, o čem je řeč, je například první dvojice filmů o terminátorovi: první vznikl v polovině osmdesátých let a byl zde nedosažitelný.

Adventní kalendář pro Českou republiku na rok 2023

S jistým zpožděním konečně přijel Martin na bílém koni a pokryl celou republiku, a to zrovna v době, kdy slavíme první adventní neděli a po městech střední Evropy začaly oblíbené (před)vánoční trhy. Je to také období, kdy nadělujeme dětem adventní kalendáře – dávno nejen čokoládové, ale všelijak dovedně vymyšlené, aby se do nich vešly třeba hračky. A tak se jimi inspirujme ke kalendáři pro nás všechny. Vypráví o osudech této země: vždyť se rádi přesvědčujeme, že žijeme ne jen tak v ledajakém státě, nýbrž v pohádce.

Dva hladovějící muži proti vládě. Echo Salon jako doklad energie oné chvíle

Hladovka chartistů Jiřího Gruntoráda a Johna Boka před Úřadem vlády minulý týden pohnula Českem a zaujala snad každého v zemi. Kulminovala v pátek 24. listopadu, kdy ještě nebylo jasné, jak skončí. S oběma hladovkáři jsme proto právě v pátek pořídili Salon Echa přímo před jejich stanovou osadou. Jde patrně o jediný soustředěný dlouhý rozhovor, který oba protestující médiím během celého týdne poskytli, a tak se dozvíte spoustu věcí, které nikde jinde nezazněly - třeba o tom, jak akci obou mužů vnímají jejich blízcí.

Zřejmě končí Ulož.to. Přestaneme konečně krást a huntovat práci jiných?

Digitální platforma Ulož.to oznámila s odvoláním na pravidla, která stanovuje nová evropská legislativa, že počínaje prosincem bude její „cloudové uložiště dostupné jenom registrovaným uživatelům“ a že jenom ti budou mít možnost prohlížet si nahrané soubory, a to ještě jen ty, které na cloud sami nahráli. De facto to znamená, že služba končí ve stávající podobě, kdy funguje jako překladiště jakýchkoli souborů pro kohokoli a kdy je ponejvíce využívána na to, aby na ni někdo nahrál nové filmy, seriály nebo muziky, a umožnil tak jiným lidem, aby si je zdarma stahovali a prohlíželi: ergo aby je kradli.

Ještě jednou k přijímačkám na střední školy

Uplynulo několik měsíců od jarního neštěstí přijímacích zkoušek na střední školy a téma dětí, které nemohou studovat to, co by chtěly, stále rezonuje. Jako by permanentně doutnalo, než se zase plně rozhoří na jaře, až se přiblíží další vlna podávání středoškolských přihlášek. Co je to tentokrát: v uplynulém týdnu vzbudila – alespoň na sociálních sítích vzdělaných lidí – pozornost zpráva, že dvě pětiny žáků devátých škol se letos nedostaly na školu s maturitou a musely ve vzdělání pokračovat na učilištích.

Skončila hollywoodská stávka. Co to znamená?

Ve druhé půli právě končícího týdne skončila stávka hollywoodských herců, kteří tak jako druzí v pořadí po scenáristech vyřešili se studii své požadavky. Scenáristé skončili svůj spor už na konci září, přesto Hollywood dosud nepracoval a nepracuje. Podotkněme, že stávkovat na jaře začali scenáristé a že vydrželi ve svém protestu celkem sto třiapadesát dní – ovšem celosvětově byla jistěže viditelnější stávka herecká.

Vyprávění v tanečním rytmu

Na snímku Bratři je nápadný jeho nevyvážený rytmus: z příběhu Ctirada a Josefa Mašínů a jejich odbojové skupiny zabírá třetinu filmu útěk východním Německem – je to část soudržná, soustřeďující se na jediný punkt, na snahu pěti mladíků dostat se co nejdřív z bodu A (československých hranic) do bodu B (Západního Berlína). Je to třetina vrcholící, závěrečná, k ní vše předešlé směřuje: tuto část má divák s hrdiny prožít, jako by se jim po boku probíjel železniční zastávkou malého města nebo s nimi následně ležel a mrzl v mokrém lese a vyčkával, zda si jich východoněmečtí vojáci všimnou.

Mikina, která v Praze oslavovala masakr

V uplynulých dnech bylo lze sledovat v našich pražských končinách poučný příběh lidské arogance a následné zbabělosti: na tuzemskou propalestinskou demonstraci si jedna z protestujících oblékla mikinu s nápisem „1972 Olympics“ a zároveň si ústa přelepila páskou s nápisem „Free Gaza“. Oba nápisy dohromady si kdekdo ve vzpomínce na palestinský atentát na jedenáct izraelských olympioniků pochopitelně vyložil jako podporu palestinského terorismu na Izraelcích a na Židech, ergo jako podporu řádění Hamásu před měsícem sedmého října.

Dobře známá schémata

Upoutáni válkou na Ukrajině a v posledních týdnech také v Izraeli neměli bychom přehlížet, že nejde o jediné konflikty současné Evropy: neustále totiž doutná také západní Balkán – jednak Bosna, jednak Kosovo. To na sebe ostatně v uplynulých týdnech upozornilo právě kvůli bitce: po přestřelce a explozích na severu země 24. září, při nichž byli v obci Bajnska napadeni „zelenými mužíčky“ – neboli po vzoru ruské akce na Krymu nejasně uniformovanými útočníky v autech bez poznávacích značek – tři kosovští policisté. Jeden z nich při útoku zemřel.

Hranice Agnieszky Hollandové

Vzrušené, pochvalné a především rozzlobené ohlasy na nejnovější snímek slavné polské režisérky Agnieszky Hollandové zazněly dávno před jeho tuzemským uvedením: nejen v televizních rozhovorech na něj otevřeně a nevybíravě nadával polský prezident Andrzej Duda i představitelé vládní strany Právo a spravedlnost, vlastně čílila se ne nepodstatná část polské pravice, zatímco levice dílu většinou tleskala.

Dokumentární série o Davidu Beckhamovi je mašina na peníze

Velký divácký zájem v posledních dvou třech týdnech vzbuzuje dokumentární seriál Netflixu, jednoduše nazvaný podle hlavního hrdiny Beckham. Ve čtyřech zhruba hodinových dílech tento počin amerického herce a režiséra Fishera Stevense, kterého si starší diváci mohou pamatovat z filmů jako Číslo 5 žije nebo Hrdina proti své vůli, sleduje postupně fotbalovou kariéru anglického záložníka Davida Beckhama – nejprve to, jak se dostal nahoru a jak se seznámil se svou neméně slavnou manželkou Victorií, členkou někdejší dívčí kapely Spice Girls, následně to, jak se k němu macešsky zachoval národ po kiksu na mistrovství světa.

Pozornost upřená k okolí

Problém románu Nabarvené ptáče Jerzyho Kosińského spočívá v jeho zjevné schematičnosti: představuje prostor východní Evropy za druhé světové války, kterým neznámo kam putuje malý chlapec, kterého v každé kapitole někdo trýzní – pokaždé šíleněji a odporněji než v kapitole předešlé. Třebaže román západnímu publiku předestřel část světa, již obvykle není s to vnímat, bylo to za cenu travestie, jelikož původem polský Žid Kosiński Zápaďanům vlastně potvrdil předsudek, že do vyspělé civilizace má obyvatelstvo východního bloku daleko.

Salon Echa: Kdo si projektuje své osobní hrůzy do Židů?

Po útoku Hamásu na Izrael bylo vlastně jasné, o čem vést Salon v tomto čísle – o tématu, které se týká jak Izraele, tak arabského světa, tak světa našeho. Totiž o minulých i současných podobách a historických příčinách antisemitismu. V Salonu Týdeníku Echo diskutují vrchní zemský rabín Karol Efraim Sidon, novinář, publicista a spisovatel Jakub Szántó, novinář a nakladatel Jan Dražan a judaista, teolog a historik Jiří Blažek. (Velmi plodná a bohatá debata se do písemného záznamu nevešla v úplnosti, celý záznam rozhovoru je v našich podcastech.)

Seriál aktuální, nadčasový i politický. To je slovensko-český Víťaz

V den polských voleb a v čase ustavování nové slovenské vlády je asi dobře probrat slovensko-český seriál Víťaz, který minulý týden skončil a který v šesti půlhodinových epizodách pojednává o osudech smyšleného nejdéle sloužícího premiéra Slovenska Viktora Hudáka, jenž byl po deseti letech v úřadu sesazen a zhrzený se vydává domů na nevytoužený odpočinek. Tam se setkává se svou ženou a třemi dcerami a uvědomuje si, že rodina jeho přítomnosti dávno odvykla a žije si po svém. A že svět za zdmi parlamentních paláců se také posunul a vypadá jinak než dřív.

Zahlceni příběhy

Česká televizní sezona má v podstatě pravidelný rytmus – respektive měla ho až do nedávného rozmnožení původních tuzemských streamů, jako je novácké Voyo, které dosavadní přehlednost přece jen poněkud narušily přerývaným uváděním novinek prakticky kdykoli. Původně to bývalo jinak: na jaře se objevily seriálové novinky, v létě přes prázdniny se reprízovaly staré prověřené filmy jako německé indiánky, francouzské kriminálky a komedie z šedesátých až osmdesátých let, na podzim následovaly zas seriálové novinky, jež o adventu a Vánocích vystřídalo kratší období repríz osvědčených pohádek a konejšivých rodinných, ideálně zimních snímků.

Poslední sezóna Jiřiny Bohdalové aneb Umíme vyznávat úctu?

Minulý týden kromě mnoha jiných událostí znamenal souběh dvou poznámek dvou výrazných českých osobností: nejprve čtvrtého října uběhlo šesté výročí od podpisu prozatím poslední smlouvy Jaromíra Jágra v NHL. Následně šestého října oznámil principál Divadla Na Jezerce, herec Jan Hrušínský, že po osmnácti letech působení na jeho scéně a po šestašedesáti letech účinkování v divadle vůbec ukončuje svou divadelní kariéru herečka Jiřina Bohdalová. Osudy obou zmíněných jsou si v něčem podobné – zdají se totiž být nesmrtelní.

Sbírky na nemocné – mají smysl?

Úspěšnost některých témat u veřejnosti přece jen překvapí, třebaže disponují parametry příběhu, který by měl dokázat zaujmout naráz hodně lidí. Například bych si nevsadil, že se bude tak dlouho a intenzivně diskutovat v médiích i na sociálních sítích o stomilionové sbírce pro Martínka Zatloukala, které byly vybrány na genetickou léčbu jeho vzácné choroby snížené produktivity enzymu AADC. Nebudu se tvářit, že vím, co přesně toto onemocnění znamená a co svým charakterem obnáší. Mohu jen konstatovat, že výsledek sbírky bezesporu je velký úspěch tuzemského crowdfundingu.

Návrat kníru

Možná jste si toho už všimli, ale kdyby přece jen náhodou ne, dovolíme si vás na to upozornit: v poslední době se pohledem na mladé české muže našinec může přesvědčit, že právě teď se nám před očima odehrává veliká národní proměna a další vlna zdejší módní revoluce (ačkoliv vzhledem ke zpátečnictví jevu, o němž chceme zavést řeč, vlastně jde spíše o kontrarevoluci).

O patro níže než Polsko

Jeden z mých polských přátel, který žije v Praze, rád říká, že málokde na světě se mají ženy tak dobře jako v současném Polsku – a rád tím provokuje své české známé a kamarády. Myslí svou formuli tak, že současná polská společnost je k ženám velmi otevřená a netrpí předsudky vůči tomu, že by snad ženy do některých profesí neměly patřit a neměly za ni být řádně ohodnoceny.

Jde o jistoty a o revanš

O tom, jak v týdnech těsně před slovenskými parlamentními volbami vnímat slovenskou politiku a její mimořádně vybičovanou kampaň, a o tom, jak se to vše proplétá s politikou maďarskou, v Salonu Echa diskutují hungarista a historik Evžen Gál, novinář, právník a spisovatel Tomáš Němeček a historik, slovakista a náměstek generálního ředitele Národního muzea Michal Stehlík.

Seriál Eliška a Damián je nejlepší televizní brak současnosti

Přiznávám, že příliš nerozumím tomu, co bylo lze v uplynulých dnech zaznamenat na sociálních sítích i v recenzích kulturních rubrik zdejších žurnálů. Vůbec mi není jasné, čím je vyvolán onen rozruch kolem nového seriálu Eliška a Damián, jejž minulý týden začala vysílat televize Prima. Lidé i kritici se kousku posmívají, utahují si z něj a všelijak si jej dobírají, a přitom jsou zřejmě přesvědčeni, že jsou chytřejší, vtipnější a nápaditější než tvůrci vysmívaného díla.

Kdo dává, dvakrát dostává

K hvězdným okamžikům nejnovějších českých dějin patří těch několik měsíců minulého roku, kdy našinci bez váhání a pochybností pomáhali stovkám tisíc ukrajinských uprchlíků, odváželi je z hranic do tuzemského vnitrozemí, nabízeli jim své příbytky, hledali pro ně ubytování u přátel a známých či pro ně sháněli zaměstnání, lékařskou péči, vhodnou školu pro děti nebo jim jen zkoušeli vyřídit sociální a zdravotní pojištění. Patrně jen málokdo v této zemi nemá po loňsku s ukrajinskými uprchlíky osobní zkušenost – a zároveň jistě není v této zemi nikdo, kdy by neměl osobní zkušenost s průběžnou slovenskou a ukrajinskou imigrací.

Něco končí, něco začíná

Prázdniny jsou fuč, nastává léto babí. S ním přichází i čas, kdy se k dalšímu předělu chystá zdejší výstavnická sezona. Některé expozice s počátkem podzimu končí, jiné s koncem léta začínají, a tak se podívejme, co v tomto čase uvádí jedna z vyhlášených galerií, GASK v Kutné Hoře. Jelikož je toho víc, než co tento text může obsáhnout, vybíráme tři kousky: František Štorm i Jiří Surůvka nabízejí krásu a rozjímání vyvěrající z humorného gesta – první si dobírá okolí anekdotickým šklebem, druhý převrácením běžných vzorců.

Co si počít se stresem začátku školy? Dopřát si pohodu v Osadě!

Letní prázdniny se překulily na svůj konec a to znamená, že se vrací doba stresu: děti vyrazí do školy, což okamžitě zahltí městské silnice řidiči nervózně poposouvajícími se v táhlých šňůrách, aby tak dostrkali potomstvo do školských zařízení, kam by se přitom – soudě dle mnohých případů pozorovaných v okolí – nezřídka šlo rychleji a pohodlněji dostat pěšky nebo veřejnou dopravou.

Pozlátko bez koltů

Jisté je, že snímek ONEMANSHOW: The Movie bude hit, minimálně premiérový víkend tomu nasvědčuje. Projekcí totiž bylo nejvíc, co jich kina pamatují, ostatně přidávány byly jedna za druhou, jelikož jejich první várka se brzy vyprodala, takže kinaři vyšli vstříc maximalizované poptávce. Například konkrétně v multikině v pražských Letňanech to vypadalo tak, že k prvnímu promítání, začínajícímu „vtipně“ minutu po půlnoci, aby se přesně dodržel avizovaný premiérový filmový termín 17. srpna, byla vždy s odstupem minuty přidána ještě tři další představení.

Novější články Starší články