Tag: film

Články k tagu

Černý povětroň aneb rasistou proti své vůli

Stačí málo malinko a člověk je odhalen. Co hůř: stane se, panebože, jen to ne – rasistou snad úplně ne, ale zkoumatelem věcí rasových… Což tedy opravdu nechtěl. Ale přihodí se mu to nečekaně a nechtěně. Ale nemůže si pomoci. Je, ehm… rasistou. Proti své vůli – ale co naplat? Asi – tedy je? To usedne (s nejlepším úmyslem a bezelstně) k sledování nového česko-slovensko a taky srbského (což se ovšem nijak neprojevuje, jde nejspíš o grantovou alchymii) hraného filmu Tichá pošta.

I dnes Moskvou prochází ďábel

Ještě před začátkem války na Ukrajině natočil v Rusku americký režisér Michael Lockshin adaptaci klasického románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka. Po velkých peripetiích se snímek dostal do ruských kin, měl veliký úspěch, vzbudil ale prudce odmítavou reakci oficiálních míst, která dobře pochopila, že fantaskní a vášnivý příběh o lásce, ďáblovi v Moskvě a střetu spisovatele se stalinistickou mocí má v dnešním Rusku velmi aktuální dimenzi. Do Moskvy, kde vyrůstal, se Lockshin vrátit nemůže, film se ale pomalu dostává do světových kin včetně těch českých.

Neutíkat před sebou, pij a modli se, zvukové ponory

Bruce Springsteen patří mezi největší jména světové hudby, ale jeho celosvětová popularita se do návštěvnosti kin příliš nepromítla. Hudební životopisný film Springsteen: Deliver Me From Nowhere, který vypráví o vzniku jeho ceněného akustického sólového alba Nebraska z roku 1982, v kinech propadá – v USA utržil jen slabých sedm milionů dolarů. Není těžké dopátrat se důvodů. Na rozdíl od filmů jako Bohemian Rhapsody nebo Rocketman se Deliver Me From Nowhere soustředí pouze na jednu, méně komerční kapitolu ze Springsteenovy kariéry.

Vlasta hrála s noblesou i svoji poslední roli

Kameraman a režisér Jaroslav Brabec vystřídal řadu žánrů, od symbolistních filmů po hororově laděné snímky přes dramata po pohádky či detektivní seriál. Ve všem je ale znatelný jeho rukopis, který byl oceněn i třemi Českými lvy. V rozhovoru vzpomíná na normalizační dobu, kdy začínal tvořit hned v několika oborech. Ale i na polistopadové období, kdy se jeho tvorba protnula s Vlastou Chramostovou, o níž natočil dokument, který bude uveden na tomto ročníku festivalu „Nezlomní a obětování“. A řeč došla i na Odcházení Václava Havla, které měl původně točit.

Mnoho otců, mnoho tragédií

V Hollywoodu se to někdy zvláštně sejde a dva dělají totéž, aniž by o tom věděli. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let tam tak vznikly dva ambiciózní přepisy románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti, první režíroval Stephen Frears a druhý Miloš Forman. V letech 2005–2006 byly uvedeny dva celovečerní hrané filmy o tom, jak Truman Capote psal Chladnokrevně (Capote a Pochybná sláva). A letos dvě minisérie, jejichž děj se točí kolem kamarádů, kteří v současné Filadelfii přepadají domy, v nichž svůj byznys dělají drogoví dealeři, jde to hladce, dokud se to pořádně nezadrhne.

Nesmrtelní depešáci, vinylové vyprávění, Pynchon se vrací

„Pamatuj na smrt,“ připomněli svým posledním albem Memento Mori (2023) Depeche Mode. Patnáctou studiovou desku, poznamenanou náhlým úmrtím dlouholetého člena kapely Andyho Fletchera, následně představili i živě – samozřejmě v doprovodu všech svých velkých hitů. Nyní míří do kin film Depeche Mode: M, který koncertní záběry propojuje s hlubokou meditací o smrtelnosti. A kde jinde mluvit o smrti než v Mexiku, že? Día de los Muertos! Film zkoumá propojení mexické kultury se smrtí, vyprávění rámují záběry z posledního turné Depeche Mode.

Zemřel „nejkrásnější chlapec na světě“. Proslavila ho Smrt v Benátkách

Ve věku 70 let zemřel švédský herec Björn Andrésen, kterého proslavila role ve filmu Smrt v Benátkách Luchina Viscontiho. Andrésen roli chlapce Tadzia, do kterého se zamiluje starší muž, získal, když mu bylo 15 let. Když Visconti s médii hovořil o tomto snímku z roku 1971 natočeném podle románu Thomase Manna, nazýval Andrésena „nejkrásnějším chlapcem na světě“. Toto označení Andrésenovi k jeho nelibosti pak už zůstalo a o spolupráci s Viscontim později mluvil jako o špatné zkušenosti, která ho poznamenala na zbytek života, uvádí The Guardian.

Příliš mnoho laskání

Odvysíláním osmé epizody skončilo v pátek v České televizi tuzemské uvedení „federálního“ seriálu Příliš mnoho lásky (federálního proto, že se odehrává jak v Česku, tak na Slovensku a že obě prostředí jazykově tematizuje – o tom jsme psali před několika týdny). Závěr to byl vpravdě pozoruhodný, proto se k seriálu vraťme. Ačkoli nejen proto: vlna televizních seriálových premiér je letos na podzim výrazně bohatší, než byla na jaře, nabídka je pestrá a nyní postupně bude přicházet na finále sérií, takže se snad sluší u některých z nich zastavit. Třeba když mají, tak jako jmenované dílko, ambici vyslovit se k současnosti a jejím potížím či náladám – například k polyamorii.

Chladná mrcha v minovém poli

Už po uvedení filmu na festivalu v Benátkách zaznívalo, že to je dílo antifeministické, oživuje překonané stereotypy, provedením úvodních titulků a výběrem hudby k nim odkazuje ke snímkům Woodyho Allena a podobně. O Obvinění bylo víckrát napsáno, že to je „postMeToo“ film, myšleno to bylo sice většinou pejorativně, je to ale docela přesná charakteristika. Guadagninův film totiž popisuje drama svých postav způsobem, který nerespektuje konvenci příběhů dotýkajících se tématu sexuálního obtěžování a zneužívání, jež se ustavila v několika posledních letech také pod vlivem kampaně MeToo.

Jaromír Kačer – muž, který měl oko

Základní způsob komunikace se světem je dívat se na něj, dívat se na něj pozorně. Jaromír Kačer to, myslím, věděl, těmito slovy by to ale asi neřekl, nebyl přítelem rádoby vznešených životních velkopravd. Jaromír Kačer se taky dívat uměl, díky tomu dokázal i vidět a viděné zaznamenat. Být kameramanem se může zdát jako velmi technická profese – všechny ty objektivy, parametry toho či onoho, světla, expozice a bůhvíco dalšího.

Ivo Mathé odstranil palestinské bannery z budovy FAMU

Bouřlivé reakce mezi absolventy pražské filmové školy rozpoutaly propalestinské bannery. Na Filmové a televizní fakultě AMU (FAMU) se rozhořel spor o propalestinský banner, který studenti vyvěsili den před výročím útoku hnutí Hamás na Izrael. Transparent s nápisem "Studující FAMU za konec genocidy v Gaze" měl podle nich upozornit na situaci v Pásmu Gazy, kde kvůli válce nezačal nový semestr. Jak ale informují SeznamZprávy, banner z chodby školy z vlastní iniciativy odstranil docent Ivo Mathé.

Zemřela Diane Keatonová, hvězda filmů Woodyho Allena

Ve věku 79 let zemřela americká herečka Diane Keatonová, která v roce 1978 dostala Oscara za roli Annie Hallové ve stejnojmenném filmu režiséra Woodyho Allena. Podle agentur dnes sdělil mluvčí rodiny časopisu People. Podrobnosti o jejím úmrtí nebyly zveřejněny. S Allenem se Keatonová seznámila v New Yorku, kde se po studiích herectví v rodném Los Angeles uplatnila především v muzikálech. V roce 1970 ji Allen obsadil do své broadwayské hry Zahraj to znovu, Same.

Hollywood vytáhl do boje s Open AI. Je libo „nacistického Spongeboba“ nebo Super Maria jako piráta silnic?

Hollywood vytáhl do boje s umělou inteligencí. Studia jako je Netflix, Amazon nebo Paramount se spojila a vyzvala Open AI, aby omezila nástroj Sora 2 a respektovala autorská práva. Ty totiž tato platforma na generování videí ignoruje a porušuje. Podle studií společnost Sama Altmana využívá jejich duševní vlastnictví a vytváří obsah, který je může poškodit. Sám Altman to uznal a nařídil upravit pravidla pro používání platformy.

Revolucionáři v bizarní Americe

Americký režisér Paul Thomas Anderson je zcela právem považován za jednoho z největších filmových tvůrců dneška. Jeho nejlepší snímky (pro mě to jsou Mistr a Nit z přízraků) jsou v dobrém slova smyslu grandiózní – provedením, ambicí, intenzitou… A také jistou unikavostí, tím, že se vzpírají různým úhledným interpretacím. Nedá se z nich abstrahovat poselství, jež by bylo možné shrnout na třech řádcích textu. Neznamená to ale, že jsou „o ničem“, jejich témata jsou často zjevná, nejsou to filmy jaksi zašifrované.

Věřit v rock’n‘roll, hranice umění, ve stínu Říše

Mohou být první velkou americkou rockovou kapelou generace Z – tou, která obrací naši pozornost k budoucnosti rocku, nikoli k jeho minulosti. Přesně tak vyznívají nadšené články zahraničních médií, které teď o mladé americké kapele Geese vycházejí. V něčem ta až přehnaná mediální pozornost připomíná příběh kapely Jonathan Fire*Eater z konce devadesátých let či The Strokes ze začátku nultých let – období, kdy stejně jako dnes už málokdo věřil v sílu rock’n’rollu. Dnešní doba je k mládeži s kytarami opět nastavena spíše pohrdavě.

Well, she was an American girl, Art Week, deformace lidství

Americká hudebnice Fiona Apple v rozhovoru pro magazín The New Yorker popsala, jak probíhal jeden večírek ve společnosti filmových režisérů Quentina Tarantina a Paula Thomase Andersona. Během něj oba filmaři hojně konzumovali kokain a několik hodin v kuse se bavili o filmech. „Každý závislý by měl být zavřený v soukromém kinosále s Quentinem Tarantinem a Paulem Thomasem Andersonem na kokainu – a už by nikdy nechtěl kokain,“ postěžovala si zkroušená umělkyně.

Rowlingová tepe „Hermionu“: „Má málo zkušeností s opravdovým životem. Netuší, jak je nevědomá“

Autorka knih o Harrym Potterovi J.K. Rowlingová ostře zkritizovala herečku Emmu Watsonovou. V příspěvku na sociální síti X uvedla, že někdejší filmová představitelka Hermiony Grangerové má „tak málo zkušeností z opravdového života, že si neuvědomuje, jak je nevědomá“. Watsonová se přitom nedávno pokusila o vzájemné smíření. Informoval o tom například deník Welt.

Papež ocenil režiséra Stracha rytířským titulem. Za šíření křesťanských hodnot ve filmu

Během letošní Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi udělil papež Lev XIV. dvě významná vyznamenání českým osobnostem, které se dlouhodobě zasazují o šíření křesťanských hodnot. Řád svatého papeže Silvestra v hodnosti rytíře převzal režisér Jiří Strach. Publicista Antonín Randa obdržel záslužné papežské vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice. „Za šíření křesťanských hodnot v kinematografii a za osobní svědectví víry v české kultuře,“ stojí v odůvodnění ocenění pro  Stracha.

Americký ideál

Zemřel slavný americký herec Robert Redford, bylo mu osmdesát devět let. Jeho skon přivedl mnoho lidí k reminiscencím na setkání s ním. Poštěstilo se to i jednomu mému kamarádovi na karlovarském festivalu v roce 2005. Dali se tam na baru do řeči se sympatickou Američankou, ta za chvilku zamávala směrem ke vchodu a radostně zvolala: „Hele, táta!“ Po několika vteřinách se k nim připojil Robert Redford. Kamarád na tu situaci zareagoval naprosto normálním způsobem – ztuhnul a nebyl mocen slova. Redford se k němu obrátil a velmi rychle a dalo by se říct zkušeně ho rozmluvil. Z toho vyplývá dvojí.

Zemřela Claudia Cardinalová, idol z italského filmového plátna

Zemřela známá italská herečka Claudia Cardinalová, napsala agentura AFP s odkazem na jejího agenta. Bylo jí 87 let. Společně s Ginou Lollobrigidou či Sophií Lorenovou patřila k nejznámějším ženským tvářím italské poválečné kinematografie. Italská herečka zemřela poblíž Paříže, kde dlouhodobě žila, uvedl ve vzkazu agentuře AFP její agent Laurent Savy. "Zanechává nám dědictví svobodné a inspirativní ženy," cituje agentrua AFP Savyho.

Základy charakteru

Každý autor dává do svého díla sebe sama, jinak ani snad nelze psát. Přesto není třeba pídit se po detailech. Zavátý život není pouhopouhá zašifrovaná biografie, je příběhem touhy duše, která se chce zahřát o duši, je básní o zavátém dětství, o lásce, která jest a která trvá. Tak je dobré jej číst, jako klasický příklad žánru zvaného Bildungsroman. Kniha zahrnuje dva nestejně dlouhé a v mnohém ohledu odlišné texty. První díl nazvaný Jáchym vede čtenáře do krajiny šťastného dětství, v níž sledujeme přerod chlapce v muže.

Podraz i Tři dny kondora. Ve věku 89 let zemřel legendární herec Robert Redford

Odešla filmová ikona. Ve věku 89 let zemřel hollywoodský herec, producent, režisér a dvojnásobný držitel Oscara Robert Redford. Proslavil se hlavními rolemi ve filmech jako byl například Podraz, Butch Cassidy a Sundance Kid, Všichni prezidentovi muži, Tři dny kondora, nebo Vzpomínky na Afriku, píše deník New York Times. Redford bývá označován za legendu amerického filmu.

Východní křídlo NATO: debata živě i s autorem Echa Maciejem Ruczajem

Autor Týdeníku Echo Maciej Ruczaj bude v pondělí 22. září v kině Atlas moderovat diskuzi nejen o zemích východního křídla Severoatlantické aliance. Spolu s historikem a ukrajinistou Davidem Svobodou, bývalým českým velvyslancem při NATO Jakubem Landovským a velitelem 102. průzkumného praporu v Prostějově, podplukovníkem Gustavem Lakošem budou diskutovat o postavení východního křídla NATO v rámci aliance, jeho roli v možném řešení ruské války proti Ukrajině či o budoucnosti Ukrajiny v rámci Severoatlantické aliance.

Ceny Emmy ve znamení aktivismu i dramatu o školní vraždě

Americkou televizní cenu Emmy získala v kategorii komedie seriálová satira o zákulisí Hollywoodu Studio. Cenu za nejlepší drama si odnesl seriál Urgent z pittsburského traumatologického centra a ocenění za nejlepší miniseriál má dílo Adolescent o britské rodině třináctiletého chlapce obviněného z vraždy spolužačky. Slavnostní ceremoniál se konal v noci na dnešek SELČ. "Jsem opravdu v rozpacích z toho, jak jsem z toho šťastný," řekl podle agentury Reuters na předávání cen spolutvůrce oceněného seriálu Studio Seth Rogen.

Umění blbého fóru

Blbý fóry, to je žrádlo, zpívá se v písničce z filmu Zítra nehrajeme, posledního díla klasika americké kinematografie Roberta Altmana. Umět najít tu správnou míru blbosti je ovšem vzácný dar. Když se o to pokusí tvůrce přízemní a opatrný, skončí v bažinách přiblblosti. Pokud někdo šlápne na plyn nohou příliš těžkou, vystřelí ho to do sféry, pro niž se ujal termín z komedie Tropická bouře: full retard. Etalonem blbosti radostné a místy k popukání bývaly filmy trilogie Bláznivá střela, natočené na přelomu 80. a 90. let.

Okouzlující Cassandra Jenkins, Tarantino a Altman, mlč aspoň chvíli

Newyorská hudebnice Cassandra Jenkins se proslavila kritikou oceňovanými alby An Overview on Phenomenal Nature (2021) a My Light, My Destroyer (2024). Ve své tvorbě vytváří vrstevnaté zvukové krajiny, nejde však o pouhý experiment pro experiment – naopak, její poslední dvě desky patří k tomu nejlepšímu, co v posledních letech vzniklo na současné scéně. Album My Light, My Massage Parlor volně navazuje na desku My Light, My Destroyer.

Velký vlastenecký pokus o diskusi

V kinech běží Velký vlastenecký výlet a kdekdo o něm hovoří. Rozhodl jsem se přidat a pro natáčení podcastu Hej, Slované! na něj zajít s dvěma přáteli: překladatelem Viktorem Janišem a podnikatelem Pavlem Kopřivou, kteří mají na válku v Ukrajině odlišné názory. Janiš od jejího začátku intenzivně překládá publicistiku a denní analýzy, jež se konfliktu věnují, aby česká společnost měla dostatek informací o tom, co se děje. Kopřiva, který žije v Německu, po ruské invazi ubytoval ukrajinské uprchlíky, na Ukrajině plánoval podnikat a tvrdí, že má tytéž názory jako hrdinové snímku Petra, Ivo a Nikola. Film jsme viděli všichni poprvé. Známe se a tykáme si.

Chuck Norris přijede do Prahy na Víkend s legendou. Ostatně, kdo jiný...

Herec Chuck Norris, hvězda akčních filmů a představitel tvrdých chlapíků, se 22. až 23. listopadu v Praze zúčastní akce Víkend s legendou. Vedle pětaosmdesátiletého Norrise, který je známý například jako nesmlouvavý muž zákona ze seriálu Walker, Texas Ranger, organizátoři postupně odhalí i další hvězdy programu. Novináře o tom dnes informoval Petr Větrovský z pořádající agentury VDN Promo.

Žádný si ji nezaslouží. Cenu Andreje Stankoviče poprvé nedostane žádný film, ale trojice osobností

Dvacátý třetí ročník cen Andreje Stankoviče ocení trojici osobností, které jsou podle poroty mimořádně společensky a kulturně přínosné. Od předchozích ročníků se však bude tento lišit tím, že nedojde k ocenění žádného filmu, uvedli zástupci cen v tiskové zprávě. Podle poroty si to totiž žádný loňský film nezaslouží. Iniciátorem ceny za opomíjená díla, kterou v pondělí porotci předají potřiadvacáté, byl Andrej Stankovič (1940 až 2001) známý pod přezdívkou Nikolaj.

Lockdown jako stav ducha

Od začátku covidové pandemie a souvisejících lockdownů začátkem roku uplynulo pět let. V těch časech se zrodil dnešek, nebo v nich aspoň prudce akcelerovaly trendy, které jsou pro tvář dneška určující, existuje na tom dokonce široká shoda, spor se vede jenom o to, co to tenkrát vlastně akcelerovalo a k čemu to vedlo. Covidové časy jsou ve veřejné debatě a vůbec veřejném životě přítomné na jednu stranu silně a na druhou skoro vůbec. Na sociálních sítích dál a dál běží hádky o „tradiční“ covidová témata.