Andrej Babiš se konečně mohl pochlubit, že se setkal s Michaelem Bloombergem. „Trojnásobný starosta New Yorku a mediální magnát nebyl nikdy v Čechách. Doufám, že jsem ho přesvědčil, aby přijel,“ připojil český vicepremiér k fotografii, již zveřejnil na svém Twitteru.
Až budu mít tak čtyři miliardy korun, a to očekávám tak v šedesáti letech, a budu nezkorumpovatelný, do politiky vstoupím, odpověděl Peter Kovarčík v roce 2001 na otázku týdeníku Reflex, jestli by se chtěl stát politikem. Naplánovanému stavu konta se lobbista původem ze Slovenska, někdejší podporovatel Václava Klause a producent muzikálů zřejmě ani zdaleka nepřiblížil a politikem se už také nestane.
Profesí Barbary Fiala je politický marketing. Její firma Prism Group má pobočku i v Česku, pomáhala prezidentskému kandidátovi Janu Fischerovi, momentálně ovšem pracuje jen na nepolitických projektech.
Seriál Kancelář Blaník je hit poslední sezony. Jeho sledovanost stoupá, stejně tak vzrůstá počet šiřitelů jeho hlášek. Na konci března začne jeho třetí řada, která může, a nemusí být poslední.
Slovensko tuto sobotu čeká referendum o ochraně rodiny iniciované Aliancí pro rodinu. Ta loni s pomocí církví sehnala 400 tisíc podpisů, jimiž občanské referendum podmiňuje ústava.
Matador Miroslav Kalousek v poslední době na svůj standard docela defétisticky v kuloárech popisuje stav české politiky slovy: Já umím hrát, ale sebrali mi hřiště.
Komunální politika začíná být v Česku hřištěm jen pro otrlé hráče. Za rozhodnutí ve vedení krajů a měst končí zastupitelé a radní stále častěji v hledáčku policie. Na seznam obviněných politiků nově přibyl liberecký hejtman Martin Půta (STAN), za údajné přijetí úplatku mu hrozí až 12 let vězení.
Adeptka na pražskou primátorku Adriana Krnáčová si najala učitelku češtiny Janu Postlerovou. Dámu, která už více než rok učí česky ministra financí a vicepremiéra vlády České republiky Andreje Babiše. Politika a veřejná správa byly donedávna posledním místem z nejvyšších pater společnosti, kde se Slováci až na naprosté výjimky neprosazovali.
Byla to až škodolibá radost šéfa poslanců hnutí ANO. „Víte, mě na dnešních volbách těší jedna věc. Vidíme v přímém přenosu, že marketingový projekt TOP 09 končí,“ řekl Jaroslav Faltýnek Týdeníku ECHO při sledování výsledků 2. kola senátních voleb. TOP 09 v nich nezískala ani jeden mandát.
České radnice čeká nová éra. V obecních volbách bodovala dokonce i ve velkých městech místní občanská sdružení. Naopak zavedené strany oslabily, a pokud si chtějí zachovat moc, musejí chybějící mandáty dohnat obratným vyjednáváním.
Začíná se naše politika podobat té ruské? Na první pohled nic nemůže být vzdálenější. V naší politice intelektuály vystřídali lídři či manažeři s citem pro lidovost; vojácké vystupování Putina, jeho rodokmen KGB, průhledně fabrikované historky o jeho mužných fyzických výkonech – to vše je nám buď odporné, nebo k smíchu. Ve skutečnosti však procházka vnitřkem ruského politického soustrojí přináší docela silný šok z poznání.
Politikům už brzy začne dvouletý klid od voličů. Po letošních komunálních a senátních volbách čeká na občany další hlasování až na podzim 2016, kdy budou rozhodovat o vedení krajů. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) a šéfové dalších vládních stran se tak můžou pustit do výměny slabých ministrů. A uvnitř ČSSD, hnutí ANO i lidovců naplno začne boj o moc.
Režisér a scenárista Benjamin Tuček právě premiéroval svůj nový dokumentární film Plán. Ten pojednává, jak napovídá jeho název, o územním plánu hlavního města.
Osamostatnění Moravy. Znovuzavedení trestu smrti. Vystoupení z NATO. Zrušení Senátu. Otázek pro všelidové hlasování napadne fanouška přímé demokracie řada. Politici ale v aktuálním návrhu na uzákonění obecného referenda občany k tak závažným rozhodnutím nepustí. Novinka proto může přinést především novou možnost, jak odčerpat stovky milionů ze státní kasy.
Od chvíle, kdy vloni v červnu zátah na Úřadu vlády završil vleklou krizi ODS a srazil ji mezi malé strany s jednocifernou podporou, se stále vrací otázka, za kým půjdou zklamaní hodnotově orientovaní pravicoví voliči. Lidé, jejichž pohled na svět spojuje ekonomický liberalismus se společensky konzervativními zásadami.
Přelomové obstrukce Sládkových republikánů v 90. letech, stovky pozměňovacích návrhů k jedinému zákonu v roce 2002, zdržování vládních předloh poslanci ODS před čtyřmi lety nebo noční a víkendový maraton jednání vymyšlený sociálními demokraty v roce 2011 kvůli vládnímu balíčku reformních zákonů. Obstrukce využívají opoziční poslanci jako poslední hráz proti přijetí zásadních norem vlády.
Žijeme v době úpadku celého polistopadového konsensu. Ať se podíváme kamkoli – od postavení politických stran (jejichž role je koneckonců na rozdíl od první republiky zakotvena v Ústavě) přes zahraničněpolitickou orientaci (opakované „pomrkávání“ ústavních činitelů, že členství v NATO není jejich volba), přes neformální zrušení lustrací fakticky schválené volebními výsledky, přes explicitní odmítání antikomunismu jako postoje, jež je rozšířené v levicových aktivistických a intelektuálních kruzích, až třeba po odmítnutí elementárních zásad klasické ekonomie.
