Až budu mít tak čtyři miliardy korun, a to očekávám tak v šedesáti letech, a budu nezkorumpovatelný, do politiky vstoupím, odpověděl Peter Kovarčík v roce 2001 na otázku týdeníku Reflex, jestli by se chtěl stát politikem. Naplánovanému stavu konta se lobbista původem ze Slovenska, někdejší podporovatel Václava Klause a producent muzikálů zřejmě ani zdaleka nepřiblížil a politikem se už také nestane. Necelé dva měsíce po svých jednašedesátinách byl ve svém bytě v pražské Mánesově ulici nalezen mrtev.

Policie cizí zavinění předběžně vyloučila a mluví o zdravotní komplikaci, nařídila ale soudní pitvu. Zdroje novinářů hovořily o tom, že Kovarčík uklouzl v koupelně a pravděpodobně zemřel úderem do hlavy o umyvadlo. Čekání na výsledky pitvy rozčeřila zpráva deníku Právo, jemuž „zdroj obeznámený se situací“ řekl, že Kovarčíka se chystala během několika dnů začít vyšetřovat policie kvůli podezření z praní špinavých peněz.

Vyšetřování mělo souviset s udáním, s nímž se na jaře 2013 obrátil ředitel Národního protikorupčního fondu Petr Soukenka na švýcarskou generální prokuraturu. Ten ve svém dopise Švýcarům tvrdil, že nejmenované zdroje jej před dvěma lety upozornily na existenci údajného švýcarského konta, na něž prý z účtu Kovarčíkovy firmy Czech Teleaxis přišlo v přepočtu asi 600 milionů korun.

„Podle neověřené informace měla částka 25 milionů eur pocházet z úplatků v souvislosti s amnestií vyhlášenou bývalým prezidentem České republiky Václavem Klausem,“ píše Soukenka v dopise, v němž jsou uvedena čísla účtů údajné transakce. „Ano, 11. března jsem byl na policii, ptali se mě na amnestii a další detaily k účtu, ty já ale nemám,“ řekl Týdeníku Echo Soukenka a dodal, že zdroj, který se na něj před dvěma lety obrátil, byl „z okruhu Petera Kovarčíka“. Protikorupční policie na otázky Týdeníku Echa do uzávěrky čísla neodpověděla.

Babišův estébák zasahuje

Ať už se jedná o bublinu, která brzy splaskne, nebo stopu, po níž má smysl jít, milníky života výstředního lobbisty stojí za to si připomenout. Třeba i to, že jeho samého před stíháním a možným vězením uchránila prezidentská amnestie. Nešlo ale o amnestii Václava Klause, nýbrž jeho předchůdce Václava Havla z roku 1990.

Nitranský rodák Kovarčík pracoval v 80. letech v podniku zahraničního obchodu Incheba a pro firmu v roce 1987 organizoval veletrh v marocké Casablance. Zpětná kontrola v roce 1990 ovšem přišla na to, že Kovarčík v Africe falšoval účetní doklady, čímž měl stát okrást o 33 tisíc korun, a Incheba případ předala policii. Bratislavský městský prokurátor Dušan Ivan označil důkazy za dostatečné, Kovarčíka však neobvinil, protože Havlova amnestie se vztahovala i na úmyslné trestné činy se sazbou do tří let spáchané do roku 1990.

O této Kovarčíkově peripetii se veřejnost dozvěděla až v roce 2001, kdy ji zveřejnil časopis Týden. Podnikatel, jenž byl v té době znám především jako poněkud sebestředný sponzor ODS z 90. let a mediálně zdatný organizátor sportovních akcí, tehdy casablanskou kauzu přiznal, označil ji ale za inscenovanou. Z diskreditační kampaně obvinil majitele Agrofertu Andreje Babiše v souvislosti s chystanou privatizací rafinérské firmy Unipetrol, o niž měl Babiš zájem. „Volal mi přítel, že měl schůzku s Babišem a ten prý mával v ruce s nějakým takovým materiálem, ať prý dám ruce od Unipetrolu pryč,“ tvrdil tehdy Kovarčík a dodal, že jako prostředníka při privatizaci Unipetrolu už ho oslovily dvě společnosti. Babiš, který stejně jako Kovarčík vystudoval stejnou katedru bratislavské Obchodní fakulty VŠE, jakoukoliv roli v diskreditační kampani popřel.

Babiš hraje v Kovarčíkově marockém případu zajímavou roli. V roce 1987 totiž ve zmíněné Casablance působil při československé ambasádě jako obchodní zástupce vyslaný PZO Petrimex a na Kovarčíka měl v popisu práce dohlížet. Zajímavé je, že na jednom ze manipulovaných dokladů, kvůli nimž byl pozdější Kovarčík vyšetřován, figuroval také zfalšovaný Babišův podpis.

Příběh Petera Kovarčíka a jeho krajana Babiše propojuje také jméno důstojníka StB Andreje Kuľhy, který byl klíčovým svědkem obhajoby majitele Agrofertu a novopečeného vicepremiéra u bratislavského soudu, jenž loni rozhodoval, zda byl Babiš vědomým agentem StB. Díky Kuľhově svědectví vyšel ministr financí z procesu vítězně.

Likvidace květin

Jak loni zjistil v archivech týdeník Euro, kapitán ekonomické kontrarozvědky Kuľha měl kromě svých úkolů v Babišově Petrimexu na starosti také Kovarčíkův podnik Incheba. „V poslední době si Ing. Kovarčík žije na vysoké noze, v PZO Incheba o něm kolují řeči, že točí velké peníze,“ referoval Kuľha v listopadu 1987. Podle tohoto hlášení měl Kovarčík nelegálně vydělávat třeba na fingované likvidaci květinové výzdoby na zahraničních akcích. Květiny prý místo zničení načerno prodával a jedna transakce mu mohla hodit bezmála tisícovku dolarů.

Kapitán Kuľha ovšem narazil. Kovarčíka totiž od ledna 1987 vedla jako svého ideového spolupracovníka komunistická rozvědka (pod krycím jménem Abin) a před průšvihem ho zřejmě uchránila. Ze stolu tak bylo smeteno i Kuľhovo obvinění, že Kovarčík nelegálně pracuje pro firmu Telemundi se sídlem v Monte Carlu. Místo toho se kapitán sám dostal u StB v roce 1988 do problémů, byl obviněn z porušení předpisů při nákupu auta a od výpovědi z tajné policie ho zachránila jen zdravotní neschopnost. Po čtvrtstoletí odmlčení se Kuľha zjevil až v době estébáckého procesu Andreje Babiše a zachránil jeho politickou kariéru.

Několik dní po Kovarčíkově smrti se na webu Neovlivní.cz objevil krátký článek s titulkem „Zemřel muž, který věděl, jak zbohatl Babiš“. Nepřinesl však víc než pouhé sdělení, že lobbista v poslední době v „neformálních rozhovorech dával najevo, že počátky Babišova byznysu jsou spojeny nikoli jen s jeho pílí, ale také penězi podezřelého původu“.

S Klausem na Mallorce

Kovarčíkův otec pracoval ve Státní bance československé. „Táta mě pouštěl do trezoru, koukal jsem na ty balíky peněz jak na poklad z pohádky,“ vyprávěl později podnikatel a zdůrazňoval, že jeho rodina ovšem žila v chudobě, rodiče prý neměli barevnou televizi ani auto. Díky své přičinlivosti ale Kovarčík už v 80. letech začal jezdit volvem. Na konci této dekády se šikovný organizátor veletrhů stal jedním z mála šťastlivců, kteří dostali povolení ještě před revolucí podnikat – touto výjimkou tak legalizoval svou práci pro zmíněnou monackou firmu Telemundi.

Na začátku 90. let se z Bratislavy přestěhoval do Vídně. Podle vlastního vyprávění se tak rozhodl poté, co mu někdo vykradl a zdemoloval byt, propíchal sedačky a vyházel maso z ledničky, které pak našel hnijící na zemi. V roce 1992 přetáhl z Telemundi část zaměstnanců a založil vlastní společnost Teleaxis zaměřující se na pořádání sportovních akcí a přesídlil do Prahy.

O rok později už Kovarčík, jak ukazuje jedna z nejznámějších fotografií dokumentujících bizarní 90. léta, sedí v extravagantní košili a černých brýlích v lóži na tenisovém turnaji s premiérem Václavem Klausem, hned ve vedlejším boxu sleduje zápas žralok kupónové privatizace Viktor Kožený. Kovarčík, který s šéfem ODS navázal pevné souručenství a jako jeden z mála vyvolených mu tykal, Klause i s manželkou Livií později například dvakrát hostil o dovolené ve svém domě na Mallorce. Přátelství s premiérem mu otvíralo dveře u ředitelů státních a polostátních firem, které pak štědře sponzorovaly tenisové turnaje, na něž Kovarčík dokázal pozvat legendy typu Andre Agassiho. A lobbista, který ochotně zprostředkovával kontakt zájemcům o privatizaci čehokoli, pak posílal miliony korun do pokladny Klausovy vládní partaje.

Já a Henry Kissinger

Vždy výrazně oblékaný Kovarčík, který se nechával fotografovat v kouři doutníků a se zlatými řetězy, kolem sebe šířil stále víc slibů a plánů, jež však neplnil. Tvrdil, že koupí klub NHL Florida Partners, že se stane manažerem tenistky Anny Kurnikovové nebo že do Prahy přiveze Billa Clintona. Nic z toho se nestalo. Nevyšel ani jeho příslib, že do českého fotbalu bude dávat 400 milionů korun ročně. Na konci 90. let s ním přerušil spolupráci tenisový svaz, z tenisového marketingu ho vytlačil Miroslav Černošek. Vlivný člen ODS Ivan Langer v roce 2001 o Kovarčíkovi prohlásil, že je to „nemocný člověk, který šíří bludy o svém úspěchu“. Pár let poté se s Kovarčíkem rozešli ve zlém i hokejoví bafuňáři.

Sebestředný Kovarčík po volbách v roce 2002 veřejně kritizoval Václava Klause za jeho porážku ve volbách a začal se sbližovat se sociální demokracií. Jeho podnikání se však přesto zadrhlo a firma Teleaxis ohlásila v roce 2004 krach. „Nesmrtelný“ lobbista, jak Kovarčíka přezdívala média, se však rychle otřepal, založil společnost Czech Teleaxis a dal se do pořádání golfových turnajů. Když byl Václav Klaus už několik let na Hradě, našli k sobě někdejší přátelé opět cestu. Tehdy Kovarčík začal pořádat mezinárodní kongresy. Státní firmy jako Lesy ČR či ČD Cargo mu sponzorovaly Dny USA a EU. V rozhovorech Kovarčík zdůrazňoval, že sedí v představenstvu Atlantické rady, jehož členem je například Henry Kissinger. Zároveň prohlašoval, že je „velkým přítelem“ Vladimira Jakunina, šéfa ruských železnic, který je dnes v souvislosti s protikremelskými sankcemi na americkém seznamu nežádoucích osob. Kovarčík před časem zajišťoval jeho návštěvu v ČD Cargo.

V době přepřahání od sportovního byznysu k druhé míze politického marketingu bonviván z Nitry málem tragicky zahynul. Při lezení po skalách ve Španělsku spadl z několika metrů na záda. „Kdyby mě hned neoperovali, tak jsem buď na vozíku, nebo mrtvý. Prasklina se zastavila dva milimetry od míchy. Dodnes mě to bolí,“ řekl v roce 2009 Magazínu Dnes.

Stránky bulváru plnil jeho vztah s herečkou Kateřinou Brožovou a Kovarčík se rozhodl se svými financemi vstoupit do šoubyznysu. Produkoval či sponzoroval muzikály Bídníci, Galileo či Mamma Mia. Jeho firma se podílela na přípravě filmu Filipa Renče o Lídě Baarové. Nedávno se podle serveru Neovlivní.cz rozhodl opět navázat kontakt s politiky a připravoval květnovou cestu ministra průmyslu Jana Mládka do USA. Před komunálními volbami byl viděn v blízkosti sesazeného pražského primátora Tomáše Hudečka. Kovarčíkův comeback se však už neuskuteční. Při předávání Cen Thálie 29. března, které Kovarčík sponzoroval, se vysílala jeho zdravice, předtočená dva týdny před jeho smrtí. „Láska k dramatickému umění hodně ovlivnila můj život a myslím si, že díky ní jsem se snad stal i lepším člověkem,“ řekl Kovarčík z onoho světa.