Tag: postavy

Články k tagu

Kluk, který nemusel být tak vzdorovitý

Mužští účastníci debaty o sexuálním obtěžování mohou být v očích některých svých ženských protějšků diskvalifikováni tím, že je v takové míře nezažili, případně zažili, ale většinou nikoliv v pozici člověka, na nějž si dovoluje někdo z pozice výrazné převahy, třeba také fyzické.

Gerold Becker: usměvavý dravec

Sexuální násilí, zneužívání, obtěžování je dnes velké téma – nemám v tomhle ohledu nějakou zásadní životní zkušenost, kterou bych mohl rozmnožit početná svědectví o prožitých příkořích (menší by se možná našla, ale nevím, co by si z jejich líčení mohl čtenář odnést, mě rozhodně nijak nepoznamenala). Zažil jsem ale několikadenní setkání s člověkem, který mnoha jiným tímhle způsobem udělal ze života peklo, dopustil se věcí snad až monstrózních.

Naprogramovaný jezdec apokalypsy

Rubrika Postavy už v Týdeníku Echo existuje nějakou dobu, o mašinách se v ní ale moc nepsalo. Nejvyšší čas to změnit. Takže Terminátor. Je to totiž postava velice pozoruhodná, svým způsobem dokonalá. Jistě ne proto, že by se v ní otevíraly nějaké hlubiny, dokonalá ale pro ten účel, k němuž byla autory filmů použitá (mluvím o prvních dvou Terminátorech v režii Jamese Camerona).

Šťastný život ubitého muže

Je těžké si představit, že americký herec Harry Dean Stanton (1926 – 15. 9. 2017) byl někdy mladý. Nebo přesněji že mladě vypadal, že jeho tvář byla hladká a oči zářící, že působil jako kluk. Jinak než Harry Dean Stanton, jak ho znali a milovali filmoví fanoušci, muž s tváří, na níž jako kdyby zanechaly stopy všechny pohromy světa.

Hrdina a magor

Je těžké být hrdinou, dneska zvlášť. Od hrdinů se totiž očekává dokonalost, protože ne každý je hoden respektu tak vybraného publika, jako jsou uživatelé sociálních sítí na dnešním Západě. Může v tom být něco uklidňujícího, když člověk, k němuž se – třeba nakrátko – vzhlíží, zase padne, jeden se aspoň nemusí trápit zjištěním, že někdo jiný je v nějakém ohledu lepší člověk.

Velká žena stvořená „misogyny“

Ta skladba Ennia Morriconeho je obehraná pomalu do mrtva. Cituplný ženský vokál roste, roste a roste ve vyklenuté melodii, k níž přibývají nánosy dalších a dalších emocí, až je ručička na měřáku patosu zlomená nebo spíš rozdrcená. Hudba, o které se nedá říct, že je „přes čáru“, protože to by bylo asi jako říct, že chilli paprička Trinidad Moruga Scorpion „trochu pálí“.

Malý muž, kterému to pálí

Čerstvě osmdesátiletý (8. srpna) Dustin Hoffman je dnes žijící instituce, živoucí součást světového kulturního dědictví, nezpochybnitelná hvězda. V době, kdy začínal, ale na mnoho lidí z prostředí filmového průmyslu musel působit jako herec s jasným limitem, určený pro vedlejší role, bez hvězdného potenciálu. Protože k hvězdám je potřeba vzhlížet. A vzhlížet ke chlapíkovi, který měří 167 centimetrů, není úplně jednoduché, pokud si člověk nelehne na zem.

Hrdina, který měl skončit jinak

Čínskou čtvrť (1974) Romana Polanského jsem poprvé viděl tak v šesté třídě základní školy, navštěvování nepřístupných filmů byl mezi spolužáky oblíbený sport. Někdy došlo i na ten adrenalin, byly uvaděčky, jež svou práci braly jako poslání a ve vztahu k návštěvníkům, kteří nedosáhli uložené věkové hranice, razily nekompromisní No pasarán!.

Pjotr Mamonov: ruský duch

Moskva je třetí Řím. Představa, která se ujala v pozdním středověku, je živá i dnes. Vlastně živější – nejenom kvůli tomu, že odpovídá představám Putinovy garnitury a ideologů ruského nacionalismu. Jistým způsobem se ujala i na Západě, často mezi lidmi, od nichž by to před lety jeden nečekal.

Linda Litzkeová: hrdinka naší doby

„Představujete veškerou idiocii dneška,“ pronese John Malkovich se vším opovržením, jež je schopen vyjádřit (a to je značné množství opovržení, mluvíme přece o Johnu Malkovichovi) v jedné vypjaté a krvavě vypointované scéně filmu bratrů Coenových Po přečtení spalte (2008).

Anthony Weiner: muž s magickým penisem

Na vztahu politika a masy stoupenců často bývá také něco sexuálního – vystoupit před skandující dav, svými slovy kormidlovat jeho emoce, dospět s ním ke společnému „vyvrcholení“. Asi to člověka nějakým způsobem uspokojí, a ani nemusí být nějaká temná diktátorská postava.

Pep Guardiola: silný a tichý typ

Málokdy má člověk tolik příležitostí popřemýšlet o lidském charakteru a vůbec humanitě, zákonitostech dramatu, historii národů a jejích souvislostech a dalších hlubokých otázkách jako při sledování fotbalu. Je-li to kopaná pánská, je možno navíc zvažovat i různé podoby ideálu mužnosti a jejich proměny v čase.