České, německé i rakouské století
Vzhledem k datu asi nepůjde o překvapení, ale spojnicí kulturních tipů tohoto čísla je historie 20. století: na divadle roky 1989 a 2013 a 2014, v televizi rok 1968, na výstavě roky 1945–1951.
Lukáš Novosad - Publicista
Studoval češtinu na FF UK, lužickou srbštinu na Lipské univerzitě a práva na Policejní akademii. Byl šéfredaktorem měsíčníku pro světovou literaturu Plav, organizoval festival českého jazyka, řeči a literatury Šrámkova Sobotka, pracoval jako vychovatel ve výchovném ústavu Klíčov, koordinátor volnočasových aktivit pro osoby s Aspergerovým syndromem v APLA Praha, redaktor Činohry Národního divadla a redaktor Týdeníku Echo. Z lužické srbštiny přeložil reportážní povídky Jurije Kocha Modrá vrána (2009), z němčiny pohádku Udo Weigelta Mája a ohnivý lišáček (2022). Předsedá Společnosti přátel Lužice, kromě Echa24 spolupracuje s revue pro literaturu a kulturu Souvislosti.
Články autora
Havel, kam se podíváš
Nepřehlédnutelná mediální aktivita obou českých prezidentů, předešlého i současného, těsně před pětadvacátým výročím sametové revoluce našla v společnosti velký ohlas a patrně málokdo se k ní nevyjádřil. Vzhledem k sebestřednosti obou mužů ji lze vnímat také jako snahu zviditelnit se těsně před tím, než novinový prostor naplní komentáře jiných jmen a vzpomínky na pozapomenuté figury spojené právě s děním v závěru roku 1989.
Z queer festivalu přes rozbřesk války k nonsensu
Tentokrát mix premiér: debutových muzikantů na pražském koncertu, filmových okének na putovním festivalu, druhé nebo první pražské divadelní inscenace, vystavených obrázků v Plzni a básní amerického poety a šprýmaře.
Pan Voňavka a slečna Sladká
Anglický spisovatel nizozemského původu Michel Faber je autor, jehož tvorbu si soudný čtenář musí zamilovat. Je plná propracovaných příběhů i postav, a přitom bezohledná k očekáváním trhu, který od tvůrců často žádá opakování jejich úspěšných modelů. Raději vždy vypadá jinak.
Deník bojovníka
Nemá cenu s hodnocením otálet: překlad románu Pavla Vilikovského Příběh opravdického člověka je jednou z důležitých knih, jež tu v poslední době vyšly. Je to smyšlený nepravidelný deník, který si po tři čtvrtě roku od ledna do září někdy zkraje 70. let píše bezejmenný kontrolor v jakémsi univerzálním slovenském národním podniku. Jeho zápisky začínají jako odhodlaný pokus o vlastní portrét, kterým by jednou rád podaroval syna oplátkou za to, že od něj obdržel nesrozumitelný dar – poznámkový blok.
Ostravský Kubišta, pražská Dusilová, brněnská Tučková
Dnešní tipy jsou pestré a rozlítané: za výstavou do Ostravy, za divadlem do Brna a Prahy, za filmem k televizi, na koncert zase do Prahy a kdekoli přitom s knížkou v ruce.
Kafku musím dál zrazovat
Čínský spisovatel Jen Lien-Kche v Praze převzal Cenu Franze Kafky. Tři hodiny před ceremoniálem v Praze zalité hustým deštěm ještě seděl na obědě a vychutnával si gulášovou polévku. Jídlo má opravdu rád a nestydí se za to.
Údržba vestiček
Epizodou o Petru Pithartovi Česká televize začala vysílat „cyklus dokumentů studentů FAMU“ Expremiéři. Dle názvu celku lze snadno odvodit, kdo je jeho hrdiny, i se dohadovat, že bez ohledu na kvalitu výsledku seriál nejspíš bude hit (tedy v míře, jakou lze předpokládat u diváckého zázemí vysílání druhého veřejnoprávního programu).
Hrubší svetr
Uplynulý týden přinesl úmrtí známých či důležitých lidí. Zemřel autor Maxipsa Fíka spisovatel Rudolf Čechura, překladatel Jiří Reynek (pouhé tři týdny po svém o rok starším bratrovi Danielovi; a tak slavná Reynkovic usedlost v Petrkově přestala existovat ve své živé podmanivosti) a herec Jan Schánilec, jehož si leckdo pamatuje jako dabéra Buda Spencera.
Číst české autory, vidět maďarské divadlo a německý film
Jednou se to nejspíš stát muselo, ač zvyk z toho dělat nebudeme: dnešní kulturní tipy pojí Praha, zůstaneme v ní. Literární čtení opomíjeného klasika, divadelní premiéra, filmový festival. I když ten se ve své druhé půli přesouvá do Brna, tak aspoň jeden výlet je zajištěn. K němu na cestu knihu anebo k poslechu soundtrack.
Co žere E. Z.
Kniha Evy Zábranové Flashky, v autorčiných padesáti letech její debut, je v několikerém významu toho slova zjevení. Jednak její uvedení pravděpodobně málokdo čekal, jednak je to kniha vyzývavá, protože nepohodlná.
Kryl, Kozelka, Modiano
V uplynulém týdnu se toho stalo v literatuře nebo kolem literatury dost podstatného, aby to vydalo na tři drobné komentáře. Nuže, tady jsou.
Kachny a holubi v Praze, srnky v Liberci, český kocour a finský medvěd
Tento týden je to prosté, vemlouvavým pojítkem a vodítkem po kulturních tipech je fauna: automobilová výstava v Praze, divadlo v Liberci, festival spisovatelů, oceňované evropské filmy a finská národní literatura. Všechno to pojí zvířátka.
Stojí za to se s politiky trápit
Režisér a scenárista Benjamin Tuček právě premiéroval svůj nový dokumentární film Plán. Ten pojednává, jak napovídá jeho název, o územním plánu hlavního města.
Kolář na Kampě, Mňačko v Brně, Eliot v Argu
Tento týden tvrdě prozaicky i něžně poeticky: festival alternativní kultury, výstava největšího z básníků, divadelní premiéra podle kdysi slavné knihy, akční film i zásadní báseň modernistické poezie. Až na jeden tip spojuje ostatní účast výjimečných mužů.
Havel trpěl výjimečností. A zbytek je ta kniha
„Havel byl jeden z nejdůležitějších lidí v mém životě a dal mi hrozně moc,“ říká v rozhovoru pro Týdeník ECHO někdejší Havlův mluvčí, dnes český velvyslanec ve Velké Británii Michael Žantovský.
Nejvýkonnější sportsman široko daleko
Jméno dramatika a scenáristy Petra Kolečka se v posledních dvou letech stalo všudypřítomným; minout se s ním dá práci. Příkladně když nyní zkraje září začala novinkami naditá podzimní televizní sezona, měl tento autor hned v první dva její vysílací dny své příspěvky v primetime dvou stanic: na Primě seriál Vinaři, v České televizi Zrádce – úvodní příspěvek nové řady celovečerních filmů Nevinné lži.
Vikinské harašení, boží palice a čundr Milana Kundery
Kulturní tipy tohoto čísla mimoděk pojí motiv cesty, či přesněji pouti. Čím by to mohlo být? Každopádně tentokrát kupodivu bez divadla, zato festivalověji: literární přehlídka v Praze, tamtéž staroseverská a navrch jedna filmová v Ostravě. Závěrem film v televizi a nová kniha Milana Kundery.
Dolet let
Poslední kniha Bohumily Grögerové se jmenuje Můj labyrint a vyšla zhruba před třemi týdny, v den autorčina úmrtí. Může spisovatel na odchodu za sebou zavřít dveře hlučněji? Jsou to důvtipně koncipované lyrické vzpomínky na tři výseky z autorčina života – tedy další příspěvek Grögerové k žánru, kterému se v průběhu svého života věnovala opakovaně a který zkoušela zatížit různými kreativními finesami, zvědava zjistit, kam lze při podvolování paměti zajít, aby nedošlo k jejímu pokřivení, a přitom její svědectví bylo odvyprávěno docela nově.
Divadelní Záhřeb, designová Praha, filmové Brno, televizní Beskydy
Tentokrát barevněji, neboť od každého trochu: premiéra klasické hry ve velkém měšťanském divadle, rodinný výlet za krásami designu, přehlídka neznámých animovaných filmů, v televizi československý western a na čtení literární časopis.
Mít možnost říct vladaři, že má křivou hubu
Režisér Filip Nuckolls býval uměleckým vedoucím Činoherního studia v Ústí nad Labem. To bývalo symbolem dobrého mimopražského divadla, v obecném povědomí dokonce bývá zafixováno jako nejlepší regionální scéna.
Naslouchat divadlu v Plzni, hudbě v Praze, literatuře v uších
Je to tak, začala škola a divadla opravdu přibývá. Dnes tedy dvě plzeňské pozvánky, muzikantská do Prahy, výstavní do Havlíčkova Brodu a jako ozdravné naředění festivalů a přehlídek intimita knížky do uší.
Vyprávění jako dům pro všechny přátele
Vzpomínkový román Každá věc ať dospěje na své místo vydala všestranná Sylvie Richterová – prozaička, básnířka, esejistka, literární vědkyně – po dvaceti letech od edice své předešlé prózy Druhé loučení. Ne že by po ty roky mlčela úplně: vyšla jí jedna básnická sbírka a dva svazky esejů. Jenže těžko s nimi srovnávat výsostné ambice její čtyřsetstránkové novinky, v níž na propletenci osudů řady postav předkládá svou syntézu uplynulých šedesáti let českých dějin.
Žižkov, Polsko, Brno a internetu plno
Prázdniny končí a škola klepe na vrata. A tak se pozvolna budou proměňovat také kulturní tipy, pravidelněji se začnou objevovat divadelní doporučení – dnes je to brněnský pouliční festival. K němu výstavy na nádraží, něco filmů, kniha a příjemné novinky na internetu.
Sověti vs. dudáci vs. Křemílek a Racochejl
Dnešní tipy jsou různorodý tyglík – pamatují hodně na děti a dějiny. Kromě doporučení některých, tentokrát pražských výstav, dojde na tři dětské knížky, na dudy anebo dokumentární film o srpnové okupaci v roce 1968.
V pasti mezi slovy a situacemi
Ke svým letošním pětaosmdesátinám nadělil Milan Kundera českému publiku nový svazeček esejů. Od doby před deseti lety, kdy s nimi začal, je to pátý v pořadí. Jmenuje se Slova, pojmy, situace a autor do něj zahrnul tři stati ze tří svých esejistických knih včetně nejnovější.
Smutek v Hollywoodu
V uplynulém týdnu zemřeli ve dvou dnech po sobě dva slavní hollywoodští herci – Robin Williams a Lauren Bacallová. Nepřehlédnutelného mysticismu tohoto dějinného zvratu se chopil kdekterý jasnovidec, takže ti nejlepší (například server Csfd.cz) ihned prorokovali, že „smutnější týden letos filmový svět ještě nezažil a snad už ani nezažije“.
Poslední národní buditel
Reflexe filmové pohádky Tři bratři stojí teprve na začátku, ale už v ní lze zahlédnout obvyklý jev hodnocení tvorby Zdeňka Svěráka: neprobíhá v jejím celku, nýbrž po oddělených částech. Píše se o jeho scénářích a dramatech, méně už o jeho literární, herecké a textařské tvorbě.
Indiáni, punkeři, Slováci a Kelti
V polovině srpna je konec prázdnin na dohled, a tak se letní festivalová sezona sbírá ke svému poslednímu velkému nádechu. Tentokrát tedy přinášíme přehled některých hudebních a divadelních přehlídek, doplněný pozvánkami na čerstvé a přitom vbrzku končící výstavy, jež byste si neměli nechat ujít.
Zádrhel v každé větě
Viktor Janiš dlouhodobě patří k nejlepším českým překladatelům z angličtiny i redaktorům anglických překladů svých kolegů. Je znám svou pečlivostí i náročností výběru překládaných autorů – jak sám říká, texty k překladu si vybírá podle autora, texty k redigování podle překladatele, neboť to šetří čas i nervy. A je také vyhledávaným popularizátorem umění překladu. Čerstvě má za sebou překlad díla, o němž tvrdí, že je nejkrásnější, na jakém kdy pracoval.