O oblíbených příbězích kterékoli generace rozhodují samozřejmě nálady trhu, zásoby rodinných knihoven, politika a jistě náhoda. Já měl štěstí, že ve věku lačném dobrodružných vzorů jsem některé knihy už číst nemusel a jiné mohl, protože se znovu začaly vydávat a překládat. A tak jsem se dojímal Vinnetouovou smrtí, smál Boříkovým nápadům, vztekal nad nedorozuměním Červenáčka se zbytkem party a hlavně propadal kličkám fantastických ság.

Ve své zamilovanosti dodnes nevnímám limity těchto příběhů. To Jan Skácel ve své knize poetických fejetonů Jedenáctý bílý kůň píše o svém vztahu ke Třem mušketýrům – a také ovšem o své představě o vztahu vůbec všech kluků k Dumasově románu, včetně samotného Alexandra Dumase. Ten si ve Skácelově líčení uvědomuje, že Mušketýři jsou jeho nejlepší kniha, a proto se k ní opakovaně vrací, dopisuje další díly, stárne s hrdiny (nebo oni s ním) a na konci života je zastižen synem, plakaje nad Porthosovou smrtí. Za Dumasovými návraty ke svým hrdinům je tedy rovněž láska. A týmž citem se zdá řídit i rozhodnutí Andrzeje Sapkowského vrátit se po mnoha letech k postavě zaklínače Geralta z Rivie, s níž se kdysi rozloučil, unaven vzájemným soužitím při sepisování rozsáhlého ambiciózního románu.

Rozhodl se uspět také s jinými postavami a příběhy a podařilo se mu to trilogií Sága o Reinmarovi z Bělavy, jež se odehrává v Čechách v době husitských válek a jejímž hrdinou je nadaný medik, ale mizerný čaroděj. Pak ještě přišla „afghánská“ novela Zmije – a tiše se čekalo, co bude dál. Vloni Sapkowski překvapil: před Vánocemi vydal nový zaklínačův příběh Sezóna bouří, situovaný mezi rané povídky a pozdější román. O rok později originálu přibyl pod kostrbatějším názvem Bouřková sezóna český převod.

Geraltův nynější návrat právě při kulatém výročí sametové revoluce je navýsost symbolický. Sapkowski sice psal už v 80. letech, ale pořádně vstoupil do literatury až po roce 1989; v průběhu uplynulého čtvrtstoletí se přiřadil k nejvýznamnějším „novým“ autorům a tuto pozici si udržel. Její výlučnost u nás je dána rovněž tím, že na zdejším trhu uspěl bez výhrad jako jeden z mála slovanských spisovatelů a že pro generaci dorůstající v 90. letech se stal jedním z určujících tvůrců, který ji vychoval k nepředpojatému vztahu k popkultuře. Píše inteligentně, náročně, vtipně a do svých příběhů vždy přejímal a zapracovával témata, s nimiž se východní Evropa náhle musela pořádat (namátkou genderové otázky, vývoj vztahu ke krajině, menšinám či právu). Psal také důmyslné eseje, jež dlouho před ještě nepřeloženými knihami Umberta Eca a jeho následovníků propojovaly běžnou fantastiku s vysokou literaturou. Tím vším povyšoval čtenářské nároky tehdejší mládeže. Navíc na rozdíl od jiných autorů svého žánru měl Sapkowski také štěstí na překladatele. Stanislav Komárek ho sice nepřeváděl od počátku, ale od svého nástupu je Sapkowskému pečlivým a duchaplným partnerem; ostatně třeba jeho rozhodnutí nechat trpaslíky hovořit valaštinou spisovatel vždy veřejně obdivoval. Nové setkání s Geraltem je tedy přinejmenším pro dnešní třicátníky stejně rozechvělé jako Dumasovo dojetí nad zemřelým Porthosem.

Byla by škoda prozrazovat zákruty příběhu; zkrátka znovu je to dobré čtení. Geraltovy nové příběhy se vracejí k syrovosti a přímočarosti prvních povídek. Akce je střídána ženskými a čarodějnými intrikami, vrtkavými politickými tahy, ambicemi mužů a především sarkastickými dialogy a vypravěčovými poznámkami: „Obě magické akademie, mužská v Ban Ardu a ženská na ostrově Thanedd, produkovaly vedle absolventů a absolventek rovněž odpad. (…) Ty, pro něž bylo myšlení komplikovanou a nepříjemnou procedurou. (…) Háček byl v tom, že se většinou jednalo o potomstvo lidí vlivných, bohatých anebo z jiných důvodů pokládaných za důležité. Po vyloučení ze školy bylo třeba s touto problematickou mládeží něco udělat. S chlapci vyloučenými z akademie v Ban Aardu nebyly problémy – bystřejší z nich se uplatnili v diplomacii, další nastoupili k armádě, námořnictvu nebo bezpečnostním složkám a pro ty nejhloupější zbyla politika.“ – Dospívat s takovým nadhledem byla radost, stejně jako se k němu vracet.

Andrzej Sapkowski: Bouřková sezóna. Román o Geraltovi. Přeložil Stanislav Komárek. Vydalo nakladatelství Lenka Pilchová – Leonardo. 368 s. 279 Kč