Jan Burian

/

Články autora

První žena v Americe

Už se zase chystám na Island. Nejsem žádný cestovatel. Jen tam provádím turisty a raduji se z míst, která už znám, k nimž sem tam přibudou nějaká další. Teď si před cestou doplňuji vzdělání za pomoci důvtipné knihy islandského novináře Egilla Bjarnasona „Jak Island změnil svět“ s podtitulem „Velké dějiny malého ostrova“.

Důchodcovo nedělní ráno

Probouzím se. Co se mi to zdálo za sen? Už nevím, zapomněl jsem. Stejně to nebylo nic zvláštního. To bych si pamatoval. Pomalu otvírám oči, obvyklé hravé stíny, které mi do pokoje vrhají žaluzie a roztančí se po nábytku a po posteli, se dneska nedostaví. Venku je mlžno, šedo, nic – a ve mně pošmourno a prázdno. Je totiž neděle a mám dost času, napadne mě, a ta myšlenka, okořeněná notnou dávkou ironie, se mi rozlévá v hlavě jako nějaká nezdravá chemikálie.

Politici, zadejte se!

Mám rád severské politiky. Ne že by mezi nimi nebyli tuneláři, náfukové a zlobři všeho druhu. Ti jsou všude, ale velmi často jsou to docela normální lidé. Někdy jsou dokonce tak normální, že z toho mají problémy. Finská premiérka Sanna Marinová si před nedávnem dovolila jít na večírek, zpívat, tancovat a pít alkohol. Někdo ji u toho natočil, a byl z toho skandál. „Problém je tu evidentně úplně všechno: večírek, oblečení, tanec, smích, volný čas i existence přátel,“ napsaly jedny naše noviny.

Sto let se Zuzanou Kočovou

„Nad Prahou začíná svítat a ti pitomí ptáci v petřínských zahradách dělají rámus, že člověk neví, jestli se má nad silou života rozbrečet, nebo štěstím rozesmát.“ Na tuhle větu z jednoho dopisu mé dávno zesnulé matky jsem si vzpomněl, když se nade mnou minulý týden na ostrově Bornholm slétaly stovky, možná tisíce ptáků. Střídavě obsypávali mohutné stromy a pak se zase nečekaně všichni v jednom okamžiku zvedali s ohromujícím šumem, jako kdyby si příroda potřebovala hluboce vydechnout. „Síla života“, jak se nikdy nebála pateticky napsat ta, která mě přivedla na svět.

Řekni to kamenem

Na dánském ostrově Bornholm věnoval v roce 1850 král Frederik VII. své manželce Louise svérázný dárek – jedenapadesát megalitů z doby bronzové či železné. Aby dárek slušně vypadal, nechal les, kde se tyto vztyčené kameny nacházejí, úhledně oplotit a pojmenovat po nové majitelce – Louisenlund.

Kocourovi je to jedno

Babička vytažená z kontejneru vypadala zachovale. Nevěděl jsem, jestli ji ještě někdy budu číst, ale připadalo mi divné ji tam nechat. Jakmile jsem zpozoroval z okna, že z velké modré nádoby na papírový odpad vyčuhuje hlava jakési ženy, která podává muži na chodníku knihu za knihou, vydal jsem se za nimi. Když jsem dorazil na místo, už tam nebyli. I jejich auto bylo pryč, a tak jsem se jen podíval, jestli v kontejneru nezbylo něco, co by bylo škoda vyhodit.

Válka na Islandu

Zdál se mi sen, že je Island ve válce. Island odedávna sužovaly hlavně přírodní pohromy, zemětřesení, erupce sopek, povodně, laviny a mořský led. Kdysi jeden cizinec napsal, že sopka Hekla je branou do pekla, a proto mají Islanďané k peklu blíž než jiné národy. Byla to urážka tak velká, že musel jeden mladý učenec napsat celou knihu, aby ji vyvrátil. Jenže teď se část obyvatel ostrova rozhodla vydat svou vlast napospas turistické invazi. Druhá část Islanďanů sice nesouhlasí, ale není jí to nic platné. Na ostrov nalétávají letadla s tisíci turistů, u pobřeží denně kotví velelodě s tisíci pasažéry.

Dneska je hezky!

V Bratislavě na nádraží jsem si objednal café latte a číšník mi ho přinesl i s brčkem. Potěšilo mě to, ale nedal jsem na sobě nic znát. On se ovšem na mě i na dámu vedle šíleně mračil a byl celý takový nerudný a nařvaný. „Máte nás rád?“ zeptal jsem se ho s opatrným úsměvem. Výraz jeho obličeje se moc nezměnil, jen trochu zaraženě zamumlal: „Pohodička, pohodička...“

Starší články