První žena v Americe

První žena v Americe

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Už se zase chystám na Island. Nejsem žádný cestovatel. Jen tam provádím turisty a raduji se z míst, která už znám, k nimž sem tam přibudou nějaká další. Teď si před cestou doplňuji vzdělání za pomoci důvtipné knihy islandského novináře Egilla Bjarnasona „Jak Island změnil svět“ s podtitulem „Velké dějiny malého ostrova“.

Hned v první kapitole mě rozesmál citát z Oscara Wildea: „Islanďané jsou nejinteligentnější rasou na Zemi, protože objevili Ameriku a nikomu o tom neřekli.“ Samozřejmě že to je bonmot! Islanďané svůj objev a své krátké osídlení Ameriky dost důkladně popsali ve svých středověkých rukopisech. Jenže ty nikdo moc nečetl, a tak se to vědělo jen na tom zvláštním kousku země vyčnívajícím z Atlantiku v místech, kde se od sebe vzdalují tektonické desky euroasijská a americká. Z geologického hlediska vlastně tenkrát Islanďané ani nemuseli nikam jezdit. Na americkém kontinentu se nachází značná část jejich ostrova. Jenže suchou nohou byste se odtud do New Yorku nedostali, a tak se na to dneska koukáme jinak.

Kryštof Kolumbus se na Islandu vyskytuje na jednom honosném, leč naivistickém obraze v kanceláři kostela Ingjashóll. Jsou na něm dvě postavy – sedící Kolumbus a stojící Islanďan, který ukazuje do dáli, kudy vede cesta do Ameriky...

V době, v níž žil Oscar Wilde, se už v určitých, trochu sečtělejších kruzích vědělo, že se Islanďané někdy kolem roku 1000, více či méně náhodou, ocitli u břehů země, která se jim zdála úrodná a přívětivá, a že ji pojmenovali Vinland. Ví se, že výpravu vedl syn Erika Rudého Leifur, a tak je objevení Ameriky připsáno jemu. Nikdy se však v Americe neusadil. „Jen si kopl do některých kamenů jako člověk, který testuje pneumatiky ojetého auta, opil se zkvašeným vínem a na zpáteční cestě zachránil posádku uvězněných trosečníků,“ píše Egill Bjarnason.

Mezi zachráněnými byla také žena, jež měla pro kontakty s novým kontinentem zřejmě větší význam než její zachránce – Gudrídur Thorbjarnardóttir. Píše se o ní ve středověkém rukopise nazvaném Sága o Gróňanech a byla zřejmě nejzcestovalejší ženou středověku. Vydala se na nový kontinent se svým třetím manželem a povila mu někdy v letech 1006 až 1010 syna Snorriho, zřejmě první americké dítě s evropskými kořeny. Existují domněnky, že se vesnice Hóp, kterou tam založili, nacházela někde v místech dnešního New Yorku.

Islanďanům se ovšem nepodařilo sžít s indiány, a tak se po pár letech rozhodli vrátit domů. Gudrídur se pak vydala do Evropy, prý rovnou za papežem do Říma, a nikdo neví, co mu přesně o Americe vyprávěla. On to každopádně pět set let neprozradil.
Jen si to představte, kdybychom najednou připustili, že vůdčí osobností při objevování Ameriky byla žena a slavný Leifur Eiríksson tam jen testoval pneumatiky!

Na to machistická společnost nikdy nepřistoupí. Po Leifovi se dnes jmenuje i mezinárodní letiště v Keflavíku a před Hallgrímovým kostelem, dominantou Reykjavíku, stojí jeho obrovský památník o váze padesáti tun. Kdo by ho vyměňoval za drobnou, stodvaceticentimetrovou sochu Gudrídur Thorbjarnardóttir s dítětem, která se nachází mnoho kilometrů od hlavního města? Myšlenku, aby na to své nejhonosnější místo před kostelem přesunuli místo chlapa ženskou, nejspíš neprosadí ani pověstné islandské radikální feministky. A to vůbec nejsou žádné slabé holky.

24. září 2022