Poprvé od konce studené války se svět znovu učí žít s možností jaderného armagedonu. Kvůli válce na Ukrajině ruský prezident Vladimir Putin uvedl svá jaderná vojska do stavu pohotovosti. O tom, jak je takováto situace nebezpečná, i o tom, že v minulosti se svět již mnohokrát ocitl na pokraji jaderné katastrofy, hovoří britský historik a producent Taylor Downing, mimo jiné autor knihy 1983: World at the Brink (1983: Svět na hraně) o cvičení Able Archer, jež málem způsobilo jadernou válku.

Kubánská raketová krize v roce 1962 je nejspíš nejznámější případ, kdy se svět ocitl na prahu jaderné války. Jsou ale i jiné případy, kdy málem došlo k odpálení atomových zbraní?

Po celou dobu studené války docházelo k mnoha falešným poplachům, nehodám a počítačovým pochybením. První zaznamenaný případ byl v roce 1956 na základně RAF Leakenheath ve východní Anglii. Americký bombardér B-47 havaroval a dopadl přímo na jaderný arzenál, který vzplál. Hrozilo, že plameny odpálí tam uložené jaderné zbraně. Naštěstí byl oheň uhašen, než bomby vybuchly. Pokud by se tak stalo, zničilo by to východní část Anglie. Dalším případem je let bombardéru B-52, to je jeden z těch obřích amerických těžkých bombardérů s osmi motory, který nesl dvě 24megatunové termonukleární zbraně nad Severní Karolínou, když se rozpadl. Nejspíš to bylo kvůli únavě kovu nebo špatné konstrukci. Bomby dopadly do Severní Karolíny, jednu našli velmi rychle, ale ta druhá zapadla do nějaké bažiny a neobjevili ji do dnešního dne. Takže někde v severokarolínském močálu je 24megatunová termojaderná bomba. Nejslavnější incident se stal 17. ledna 1966 nad Španělskem. Během americké operace Chrome Dome neustále dvanáct bombardérů B-52 s jadernými zbraněmi kroužilo těsně na okraji sovětského vzdušného prostoru, aby, pokud by se něco stalo, mohly být okamžitě poslány na předem určené cíle. Jedna takováto mise trvala 24 hodin, takže potřebovali dvakrát natankovat za letu. Během druhého tankování jedna B-52 narazila do tankovacího letadla. Nastala obří exploze, mnoho lidí v obou letadlech zahynulo a čtyři bomby spadly do jižního Španělska. Tři z nich našli docela rychle, ale jedna spadla do Středozemního moře a trvalo jim týdny, než ji našli. Ukázalo se, že spadla do jakéhosi kaňonu na dně. Trvalo pak další dva týdny, než ji vytáhli.

To jsou nejrůznější nehody. Hrozilo někdy, že jadernou válku vyvolá pochybení?

Jedno takové nastalo během kubánské raketové krize. Na radarové stanici v Moorestownu v New Jersey se rozhodli pro cvičení, kdy budou simulovat mířicí raketu, spustí poplach a všichni se přesvědčí, že to funguje. A pak to vypnou, protože to mělo být jen cvičení. Ale zrovna ve chvíli, kdy to spustili, radary zachytily satelit letící zhruba po stejné trajektorii jako raketa mířící na USA. Počítače to zmátlo, myslely si, že ten satelit je opravdová střela. Takže uprostřed nejnapjatějších okamžiků kubánské krize se spustil alarm, jehož signál doputoval až na velitelství strategického letectva, tedy ne do Bílého domu, ale o stupeň níž. Tam si uvědomili, že jde o počítačovou chybu, a odvolali to. Američané i Sověti měli velmi sofistikované systémy, jež měly zabránit odpálení zbraní náhodou, ale žádný systém se nemůže připravit na takovou náhodu, že počítač vyhodnotí satelit jako nepřátelskou raketu zrovna uprostřed cvičení během krize. Takových incidentů nastalo během studené války mnoho, jeden i na sovětské straně. Američané jich řadu odtajnili. Jeden, který se mi velmi líbí, také nastal během karibské krize. Všechny americké základny během ní byly ve stavu zvláštní pohotovosti. Bály se sabotérů, kteří by tam mohli vniknout a zničit vojenské vybavení a letadla. A na základně Duluth v Minnesotě stráž spatřila někoho, jak šplhá přes plot. Takže okamžitě spustila alarm. To spustilo alarm i na ostatních leteckých základnách, že hrozí nebezpečí vniknutí vetřelce. Ale na základně Volk Field ve Wisconsinu spustili špatný alarm. Ne varování před vetřelcem, ale že byly odpáleny jaderné rakety. Takže nastartovali letadla, všechny s jadernými hlavicemi na palubě. Zrovna se chystali vzlétnout, když si velitel základny uvědomil, že spustil špatný poplach, a odvolal je. Mezitím v Duluthu zjistili, že tou postavou, která se snažila přelézt plot, byl medvěd grizzly. Takže v roce 1962 grizzly málem vyvolal třetí světovou válku.

A tím incidentem na sovětské straně máte na mysli případ Stanislava Petrova?

Ano. Asi 80 mil od Moskvy se nacházelo obří radarové ústředí. Stanislav Petrov byl podplukovník sovětské armády, který instaloval nový systém nazvaný Oko. Jeho smyslem bylo skrze sérii špionážních satelitů sledovat americký Středozápad, kde bylo mnoho amerických raket. Takže by zaznamenal vystřelené rakety mnohem dřív než radary. A 26. září 1983, když byl Petrov uprostřed dvanáctihodinové šichty jako velitel stanice, se těsně po půlnoci rozezněl klakson a začal svítit alarm, že byl zahájen jaderný útok. Petrov zkontroloval své systémy, poradil se se svým týmem, nezdálo se, že by šlo o poruchu. Ale byl podezřívavý, protože systém zachytil jen jednu raketu a jeho výcvik mu říkal, že pokud Američané zaútočí, půjde o masivní útok. Takže si myslel, že je něco špatně. Celý systém vypnul a zase ho nahodil. V podstatě ho restartoval. Když to zas naběhlo, tak to pořád hlásilo „Útok, útok“. V tu chvíli si začínal myslet, že to může být doopravdy, ale stále tomu nevěřil. Částečně byl totiž zodpovědný za instalaci toho systému a měl v něj jen velmi malou důvěru, nevěřil sovětské technologii. Znovu si pomyslel, že to musí být porucha. Takže to celé zase vypnul a zapnul. Tou dobou již uběhly dlouhé minuty, klíčové při jakékoli identifikaci přilétající střely, a alarm dostoupal do vyšších pater. Volali mu z ministerstva obrany, co se děje. Nezapomeňte, že v roce 1983 byly vztahy ve studené válce znovu velmi napjaté. Petrov si ale byl stále jistější, že se něco pokazilo, takže odmítal vyhlásit poplach. Když dorazili jeho nadřízení, aby zjistili, co se děje, uvědomili si, že uplynulo už tolik minut, že tu raketu by již musely zachytit radary, jenže žádná raketa nikde nebyla. Takže Petrov měl pravdu, nespustit poplach bylo správné rozhodnutí. Ale když bylo po všem, tak ho vyhodili.

Opravdu?

Byl beze cti propuštěn ze sovětské armády, protože nerespektoval protokoly. V roce 2006 nebo 2007 jsem se s ním setkal. Bydlel v bídném bytě v Moskvě, neměl velkou penzi. Ale na jeho velmi starém malém ruském televizoru stála soška. Byla to dlaň držící glóbus, planetu Zemi. Uvnitř byla slova od Kofiho Annana, který byl tehdy generálním tajemníkem OSN. V angličtině tam stálo: „Stanislavu Petrovovi, muži, který zachránil Zemi.“

Na to, že měla existovat preventivní opatření, se takovéto incidenty děly až nepříjemně často.

Ano. Když se na to dívám takto zpětně, tak si myslím, že jsme všichni měli neuvěřitelné štěstí, že žádná z těchto počítačových chyb, nehod nebo nedorozumění nespustila jaderný útok. Myslím, že jsme se dostali přes studenou válku se štěstím. Měli jsme štěstí, že nedošlo k žádné nehodě, která by vypustila jadernou raketu.

Dalším momentem, kdy se svět ocitl na prahu jaderné války, je cvičení Able Archer v roce 1983. Myslím, že jde o méně známý případ než karibská krize. Vy jste o tom napsal knihu. O co tehdy šlo?

Kniha vypráví o událostech v onom roce 1983, což byl velmi napjatý rok studené války. Ronald Reagan v Bílém domě mluvil o Sovětském svazu velmi agresivně. Nazval ho říší zla, teroristickým státem. Jeho rétorika proti Sovětům byla velmi tvrdá. V Kremlu tehdy byl Jurij Andropov. Býval šéfem KGB a byl velmi paranoidní. To je myslím něco, co podědil Putin, ten byl v době studené války také v KGB. A KGB vidí nepřítele všude. Takže Andropov přesvědčil sám sebe, že Američané chystají prvotní jaderný útok, že spustí jakýsi útok proti Kremlu a odstraní tím vedení Sovětského svazu a nezbude nikdo, kdo by nařídil odvetný útok. To byl základní zvrat rovnováhy celé studené války. Jistě jste slyšel termín vzájemně zaručené zničení (anglicky Mutual Assured Destruction – pozn. red.), což se zkracuje na MAD (mad = anglicky šílený, bláznivý, nenormální – pozn. red.), tedy docela dobré shrnutí. Prostě pokud zaútočíte, ten druhý odpoví vlastním útokem. Takže nikdy nespustíte jaderné zbraně, protože by to znamenalo spáchání jaderné sebevraždy. Ale pokud si myslíte, že vám to projde, že zabráníte tomu, aby druhá strana odpověděla vlastním útokem, můžete vypustit jaderné zbraně jako první.

A Andropov věřil, že Američané jsou na to připraveni?

V roce 1983 přesvědčil sám sebe, že Američané jsou připraveni na prvotní jaderný útok proti Sovětskému svazu. Vyslal své agenty, aby hledali po celém světě náznaky chystaného jaderného útoku. Postupně takhle přesvědčili sami sebe, že Američané se opravdu chystají zaútočit. A pak v polovině roku 1983 NATO pořádalo cvičení Able Archer. Bylo to jen komunikační cvičení, žádné jednotky v poli. Během tohoto cvičení se simulovalo, že vypukla konvenční válka v Evropě a Varšavská smlouva ochromila NATO. Takže NATO se chystalo na vypuštění jaderných zbraní. Cílem bylo secvičit procedury na vypuštění jaderných bomb. Rusové to všechno sledovali, jejich odposlouchávací stanice zachytily veškerou komunikaci. A přesvědčili sami sebe, že to není jen cvičení, ale doopravdy. A 9. listopadu 1983 Andropov, který nebyl v Kremlu, ale ležel velmi nemocný na klinice kousek od Moskvy, byl celou noc vzhůru. Vedle něho člověk s jadernými kódy. Všechno bylo ve stavu pohotovosti. Obří mezikontinentální rakety SS-19, každá váží 100 tun a nese čtyři nebo pět jaderných hlavic. Všechny jaderné ponorky s jadernými raketami byly poslány do bojových pozic. SS-20, což jsou pojízdná odpalovací zařízení, byly ve stavu maximální pohotovosti. Letadla ve východní Evropě, myslím, že i v Československu a Polsku, čekala na konci ranvejí se zapnutými motory na signál zaútočit na Západ. To všechno se dělo 9. listopadu 1983. Domnívali se totiž, že to je ta noc, kdy NATO zaútočí. Ale samozřejmě se to nestalo, bylo to jen cvičení. Nyní víme, že Sověti měli záložní plán útoku na Západ, kdy by předstírali, že jde o vojenské cvičení. Proto ta panika v roce 1983.

Plyne z toho nějaké poučení pro nynější situaci? Z vašeho vyprávění se mi zdá, že v napjatých dobách stačí jen velmi málo, aby se spustil poplach, který rozpoutá řetězovou reakci, jež může vést až k jaderné válce.

Vyjádřil jste to perfektně. V době krize snadno dojde k nějakému nedorozumění. Všechny na Západě nás samozřejmě dojímá osud ukrajinského lidu, statečných lidí, kteří se jen brání, a milionů žen a dětí, které utíkají. Na strategické úrovni se ale bojím, že pokud Putin opravdu uvedl své jaderné síly do stavu pohotovosti, nejde o stejný případ jako ve studené válce. Nejde o obří rakety, které by dopadly na Severní Ameriku. Jde o taktické jaderné zbraně, které budou použity na bojišti. Jakmile začnete jednou používat jaderné zbraně, je těžké dohlédnout, kam to povede. Co by udělal Západ, pokud by Putin použil jaderné zbraně? Protože musí následovat nějaká odpověď. Ve studené válce bylo vypuštění raket velmi nepravděpodobné, protože, jak jsem řekl, by šlo o národní sebevraždu. Dnes to ale není ten případ. Amerika nepošle bomby na Moskvu. Pokud Putin použije jaderné zbraně, co udělají? A pokud je použije a nenastane žádná reakce, jistě přijde druhý jaderný útok atd. Je velmi lehké si představit situaci, kdy to celé bude velmi rychle eskalovat, aniž si to kdokoli bude přát. Celé se to rychle vymkne kontrole. To je globální riziko na Ukrajině a poučení z roku 1983. Je tu riziko, že to celé může najednou eskalovat do třetí světové války. A to je velmi chmurná vyhlídka.