České předsednictví EU bylo vyhlášeno za takový úspěch, že se v polovině března zdálo, jako by si je ministr dopravy Kupka pro velký úspěch prodloužil. Svolal do Štrasburku jednání ministrů dopravy několika zemí, které hodlal vést do boje proti automobilové normě Euro 7. Jenže tak to vypadalo jen u nás. Relevantní evropská média psala bez obalu o neomalené německé snaze. Maximálně zmínila, že dalo Německo dohromady koalici spojenců. Kupkovu vedoucí roli všichni pominuli.

Proti šílené normě je každá špatnost dobrá, i taková, jež vrhá výsměšné světlo na vychvalované úspěchy českého předsednictví. Jenže se ukázalo, že Německu jde vlastně jen o právní ukotvení výjimky pro spalovací motory na syntetická paliva. Technologická neutralita by byl žádoucí přístup, ale na syntetických palivech se pracuje už nějaký ten rok a k použitelnosti se je přivést nepodařilo. Jen v Německu přežívá jakýsi fantom víry v ně a tamním politikům se zachtělo symbolického vítězství. Kupkova hvězdná hodina rychle minula.

Premiér Fiala to taky v prohlášení po skončení sobotního summitu vůbec nezmiňoval. Zato uvedl, že účelem Rady bylo mimo jiné, „abychom se domluvili na zjednodušení investic do energetiky včetně jaderných zdrojů“. Jenže když v pátek předsedkyně Komise von der Leyenová prezentovala Net-Zero Industry Act, jenž má podpořit nové energetické technologie, připustila, že mezi preferovanými technologiemi jádro není. Je mezi technologiemi, jež mohou k dekarbonizaci přispět, ale ne mezi „strategickými“ technologiemi, jimž se dostane nejvíc podpory a peněz. Což ovšem opět odráží německé priority. Naše ne. Pokud tedy není naší prioritou lítat jako hadr na německé holi.

Úlohu domácího politického skandálu, který prostě vždy nějaký být musí, hrálo minulý týden odvolání ředitele Úřadu práce Najmona ministrem Jurečkou. Najmon si jednání, kde mu Jurečka sliboval odměnu za klidný odchod, nahrál a svěřil se s tím holdingovému médiu. ANO začalo bouřit, že to je vydírání a zneužití pravomoci, kritici zase připomněli, že Babiš nemá co mluvit, protože v roce 2018 vyvíjel nátlak na ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů Murína. Tedy jako že jsou si kvit, dalo by se říct.

Jenže si nejsou kvit. Ty případy nejsou srovnatelné. GIBS je orgán činný v trestním řízení, ozbrojený sbor s vyšetřovacími pravomocemi. Musí být procesně nezávislý a tlak na jeho ředitele je podezřelý. Ředitel Úřadu práce je naproti tomu manažerská funkce. Povahou činnosti úřadů práce je poskytování služeb, byť je to formálně naplňování nějakých předpisů. Když si šéf myslí, že organizace poskytuje služby špatně, odvolá manažera. Protože je jeho politická odpovědnost, aby úřady fungovaly. Jenže my jsme si služebním zákonem vytvořili ve státě spoustu nezávislých složek, které činí stát imunním vůči jakékoli politické odpovědnosti. Tohle – a ne nějaké vydírání anebo „debabišizace“ státní správy – je podstata problému. Ale služební zákon je nedotknutelný, je to těžce vydobytý symbol demokracie, takže to nikdo nemůže říct.

Organizací úspěšně poskytující služby je třeba Substack, blogovací platforma, která si získala přízeň uživatelů kvalitním produktem a pochopením hodnoty svobody projevu. Substack pochopitelně stále pracuje na vývoji a provádí přitom různé experimenty za účasti svých autorů.

Nevím, jestli má ještě nějaký jiný jazyk zvláštní výraz pro „baťovské ceny“, ale na ten jev samotný – ceny končící na 99 a podobně – pochopitelně Baťa nemá monopol. Je po světě všudypřítomný, protože marketéři vědí, že funguje. Substack zkusil porovnat, jak srovnatelné blogy nabírají předplatitele, když nabídnou předplatné za „baťovskou“ cenu a když za normální, zaokrouhlenou částku. A ukázalo se, že „baťovské“ ceny nejen na Substacku nezabírají, ony dokonce fungují naopak! Prozrazuje to, že čtenáři mají ke svým autorům osobní vztah a předplatné chápou jako jejich podporu. Na marketingový trik, jenž jim má sugerovat, že mají možnost na prodejce vyzrát a získat pro sebe něco navíc, říkají Děkuji, nechci.

Takhle vznikají ostrůvky důvěry ve světě sžíraném nedůvěrou.