Ve čtvrtek 20. března se v Bruselu sešel evropský summit, jehož hlavní téma bylo pro Evropu netradiční: velké zbrojení. Zdůvodňuje se údajným odvratem USA od Evropy a jejích problémů. Den před summitem například z Ameriky dolehla spekulace, že Bílý dům už nemá zájem obsadit místo vrchního velitele NATO v Evropě, kde od vzniku Aliance (1949) až dosud sedí pokaždé americký generál. Něco se mění. Ale čteme geopolitickou situaci správně, když z toho vyvozujeme nutnost masivně zbrojit? A dokonce kvůli tomu opustit starou zásadu, že EU není dluhový klub a nedělá společné dluhy? Zatím Evropská komise navrhuje 150 miliard eur na společnou půjčku, kterou získá na kapitálových trzích, a členské státy jí peníze, které si na armádu půjčily, budou posléze vracet. Český premiér jel do Bruselu s pozicí Nejsme proti, ale společný dluh až jako poslední možnost.

Do Salonu Echa přišli první náměstek ministryně obrany František Šulc, poslanec SPD Radek Koten a místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek (KDU-ČSL).

Stáhnout MP3

Vláda se rozhodla masivně zvýšit peníze na obranu. Ale máme na to vůbec v časech, kdy stát šetří jednou zavíráním poboček České pošty, jindy při valorizacích důchodů? 

Bartošek: Jak říkají v Polsku: lepší být zadlužený než obsazený.

Nás chce někdo obsadit? 

Bartošek: Tak minimálně když vidíme rétoriku a chování Ruska, když víme, že Česká republika je druhá v pořadí na seznamu nepřátelských států, tak asi nepatříme mezi jejich kamarády. A podle toho se musíme chovat. Přišel konec časů malin nezralých. Evropa se bude muset o sebe starat mnohem víc než dřív. Amerika půjde asi vlastní cestou, takže je potřeba se adekvátně tomu chovat.

Koten: Ale my bychom měli dbát hlavně na lidskou sílu, kterou Armáda ČR potřebuje, to znamená v dohledné době doplnit stavy vojáků. Momentálně chybí do tabulkových míst vojáků téměř šest tisíc. Ale i podle slov náčelníka generálního štábu bychom v delším výhledu měli mít až o 14 tisíc vojáků víc, tedy celkem 40 tisíc vojáků z povolání. To je velmi nelehký úkol. Velmi rychle by měla být nastolena spolupráce armády s různými typy škol, od základních přes střední až po vysoké, tak aby potenciální vojáci byli oslovováni už odmalička. Spolupráce se školami bude muset být ještě daleko širší, ti lidé se jen tak zničehonic nevezmou. Musí být příprava i popularizace zbraní. Já si ještě pamatuji, jak k nám do třídy přinesli samopal vzor 58, my se ho učili rozebírat a skládat. To byl přelom 70. a 80. let, dnes tohle ve školách určitě neprobíhá. V té době něco naprosto běžného, nikoho by nenapadlo, že by neuměl poskládat samopal vzor 58. To se bude muset zase zpopularizovat, aby se žáci do toho takzvaně zamilovali a chtěli armádu dělat jako svoje zaměstnání.

Co dál vám schází? 

Koten: Samozřejmě můžeme nyní nakupovat zbraně horem dolem, ale dokud nebudeme mít personál, který by je uměl obsluhovat, tak ani velkými investicemi do techniky svou obranyschopnost nezajistíme. Skutečně je to běh na delší trať a měla by ho doprovázet efektivita i selský rozum. Některé systémy po nás spojenci v NATO ani nechtějí, a my je přesto kupujeme. Například stíhačky F-35 po nás nikdo nechtěl. Co se týká letecké podpory, máme dnes hlídkovací službu. Ale pro zapojení do leteckých operací se s českými stíhačkami nepočítalo. A je otázka, jaká bude koncepce české armády. Nákup F-35 je třeba přehodnotit i ve světle toho, jak se vede boj na Ukrajině.

To jste mi připravil půdu k otázce pro pana náměstka. Nehrozí nám, že tím hurázbrojením si nakoupíme drahé hračky, a teprve potom k nim budeme vychovávat obsluhu? 

Šulc: Odpovím, jen začnu trochu zeširoka. Obrana, vnitřní bezpečnost a spravedlnost jsou tři základní věci, které má stát zajišťovat. Pobočky pošty zajišťovat nemusí, ale chce, proto si to dal do zákona. Pobočky pošty jsou z pohledu čistě přežití státu tedy sekundární věc. My hřešíme na to, že žijeme v míru, o kterém si od 90. let myslíme, že vydrží věčně. V roce 1997 jsme slíbili, že na obranu budeme vydávat dvě procenta HDP, ale nedávali jsme. Ve výdajích na obranu tato země od vstupu do NATO roku 1999 ušetřila odhadem přes 600 miliard korun, a to nikoli ve stálých cenách. Až tak hluboký deficit jsme vytvořili v obraně. Kdybychom dávali dvě procenta, což sice není posvátná kráva, ale je to dobrý ukazatel, kolem kterého měly výdaje oscilovat, tak se teď nebavíme o velkých investičních skocích.

Bartošek: Tomu se říká hrb, kdy v jeden moment pořídíte velké množství vojenské techniky, která vám pak zase společně zestárne. A vy za určitou dobu musíte velkými penězi zbraně obměnit. Proto se vyplácí průběžně, kontinuálně modernizovat a rozložit nákupy v čase.

Šulc: Přesně tak. A na co se při výdajích hřeší nejvíc? Tam, kde je to nejmíň vidět. Například se neudržují zásoby a infrastruktura. Za těch víc než 25 let, kdy se armáda zmenšovala, se neinvestovalo pořádně ani do infrastruktury, ani do zásob. Když dnes vidíme, jak vysoká je spotřeba dělostřelecké munice na Ukrajině za den, tak máme sakra co dohánět. Což se pochopitelně týká i munice do tanků a do dalších zbraní. Pětadvacet let jsme si žili z peněz, které správně měly jít na armádu.

Ještě musím reagovat na pana poslance Kotena. Co jste požadoval, se děje. Letos začal na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy fungovat předmět o armádě, o mimořádných událostech, jak reagovat na živelní pohromy, teroristický útok, válku. Vzdělávají v tom učitele základních škol, s pedagogickou fakultou to pořádá právě ministerstvo obrany. Taky chodí armáda do škol. Poměrně rozšířený je i POKOS neboli Příprava občanů k obraně státu, což je spolupráce se školami: dny otevřených dveří, návštěvy vojáků ve školách. Jsou tu orientační běžci, kterých je v republice 15 tisíc. Běžci mají akreditované kurzy při ministerstvu školství a spolupracují s námi. Ten zásah je prostě široký, spolupracujeme s Orlem, Sokolem, kroužky elektrotechniky a s hromadou dalších organizací. Loni pilotně, letos poprvé naostro proběhne vojenské cvičení pro středoškoláky, kterým už bylo 18 let. Plánovali jsme 500 míst, ale zájem byl tak ohromný, že kapacitu musíme rozšířit na 800 míst.

A konečně panem poslancem zpochybněný nákup F-35. To není pravda, že si pořizujeme drahou hračku, kterou po nás ani nikdo nechce. Nadzvuky máme napsané v Capability Targets, což jsou naše závazky vůči NATO, česky se to překládá jako cíle rozvoje schopností v NATO. Cíle pro rok 2025 jsou mnohem rozsáhlejší, než byly cíle 2021, které mimochodem, jak nedávno veřejně řekl náčelník generálního štábu, ani neplníme.

Bartošek: Cíle rozvoje schopností v NATO nejsou něco, k čemu by nás někdo nutil a nadiktoval nám je. My sami jsme si vybrali tyto kapacity a souhlasili jsme, že jimi budeme disponovat. V rámci sdílené obrany se nejdřív řeklo, kdo má na co kapacity, a Česká republika pak zareagovala: To a to si bereme za své.

Takže Česká republika se sama přihlásila a zavázala se pořídit F-35? 

Šulc: To je trochu jinak. Aliance dá dohromady schopnosti, které potřebuje k plnění svých úkolů neboli k obraně svého teritoria. Konstatuje například: Tady potřebujeme něco ve vzdušném prostoru, tedy protivzdušnou ochranu – F-35 je mimochodem součástí protivzdušné ochrany jako její aktivní prvek –, a z toho pro jednotlivé země vyplývají úkoly. Země si ty úkoly vyberou, tu více, tu méně dobrovolně. Musejí se o úkoly mezi sebou podělit. Samozřejmě nikdy na nás nepadne námořnictvo. Ale ostatní domény, od pozemních přes vzdušné až po kybernetickou obranu, na nás zčásti dopadají. Nárůst našich úkolů v porovnání s rokem 2021 je opravdu ohromný.

Koten: Samozřejmě že koncepce armády se musí rozvíjet. Nicméně je to, jako když si na sociálních dávkách chceme koupit ferrari s tím, že ho pak budeme používat na jeden kilometr ježdění z domova do obchodu.

Tady asi nejde o popojíždění jeden kilometr. Ty naše F-35 mají, jestli jsem to dobře pochopil, sloužit k útokům na Rusko. Tedy už nejen obrana českého vzdušného prostoru, ale zapojení do třetí světové války mimo naše hranice. 

Koten: Protivzdušná obrana ano, samozřejmě. Teď tu máme systémy S 300, nevím, jestli budeme pořizovat něco lepšího, patrioty a podobně. Nakoupili jsme nějakou izraelskou techniku, nevím, zda funguje, nebo ne, těžko říci. Každopádně u armádních nákupů jde o to, aby většina techniky byla opravitelná u nás, a hlavně aby čeští výrobci získávali zakázky. Česká republika má velmi dobrou tradici zbrojního průmyslu, takže bude možné vyrábět tady, ať se objednává tady. Netvrdím, že jsme schopni vyrábět tu F-35, ale vozidla, střelivo, ruční zbraně umíme dělat velmi dobře.

Bartošek: Překvapuje mě, pane kolego, váš názor na sdílené kapacity NATO. My přece nekupujeme F-35 proto, abychom se s nimi točili nad Hodonínem. Absolutní kravina. Veškerou modernizaci, kterou provádíme, provádíme v rámci NATO. Přece Česká republika disponuje něčím, Polsko něčím, Němci něčím… To je úplná blbost, co tady říkáte, sorry, že to takhle musím pojmenovat.

Koten: Takže poletíme na Petrohrad.

Bartošek: NATO vzniklo jako obranná aliance. Jediný, kdo říkal, že se z ní má udělat útočná aliance, byl svého času Andrej Babiš. Jeho historický výrok, který já taky považuji za kravinu. My nemáme potřebu na někoho útočit. Jen chceme zachovat územní celistvost našich států. Bohužel Rusák i jeho mentalita spočívá v tom, že on si vždycky troufne jen na toho, kdo je slabší. Rus nikdy nezaútočil na někoho, kdo je silnější. Rus je ve své podstatě hrozný zbabělec. Viděli jsme to v Moldavsku, Gruzii, v jiných státech.

Když už zmiňujete válku v Gruzii, tam roku 2008 zaútočil gruzínský prezident Michail Saakašvili. 

Bartošek: Okupovaná území, která tam měl Rus předsunutá a vyvolával zde lokální konflikty a narušoval územní celistvost, tohle šlo celé za Rusákama.

Nechci zabředávat do Gruzie, ale dá se na tom ukázat, jak je to ve skutečnosti všechno složitější než ve vašem podání. Andrej Sacharov, taky „Rusák“, ale současně statečný disident, dávno za sovětských časů o Gruzíncích prohlásil, že mají sklony vytvářet si své malé impérium. Taky proti Osetincům a Abcházcům. 

Bartošek: Já to dokončím. Musíme být silní proto, aby si na nás Rusák netroufl. To je smysl všeho, co se v současnosti děje. Válka nebude jenom tehdy, když budeme silní. Vidíme, jakým způsobem Rus znásilnil územní celistvost Ukrajiny. Vidíme, jakým způsobem vede vyjednávání s prezidentem Trumpem o budoucnosti Evropy, vyjednávání v uvozovkách. Je to jen o tom, kdo si co z Ukrajiny ukradne nebo převezme, a to bez jakýchkoli bezpečnostních záruk. V takový moment musí převzít odpovědnost Evropa. My si nepořizujeme moderní zbraně proto, abychom na někoho útočili, ale abychom byli schopni se efektivně bránit. Takhle jednoduché to je.

Koten: Takže jestli tomu dobře rozumím, tak Jugoslávie málo zbrojila, a proto ji pak bombardovalo NATO. Pokouším se ve vašich slovech jen najít nějakou logiku.

Šulc: To, co jste teď řekl, není logika a možná už ani demagogie. Pane poslanče, to je s veškerou úctou, která vám přísluší, hloupost. Já si 90. léta dobře pamatuji, do bývalé Jugoslávie jsem jezdil jako novinář, takže dobře vím, jak to tam vypadalo. A to včetně Kosova v roce 1998. Gruzii si taky pamatuji z té krátké války. Osetie, stejně jako Abcházie, je součást Gruzie. Stejně jako Krym je součást Ukrajiny. Můžeme se bavit o tom, jestli to od Saakašviliho bylo moudré, nebo ne, to je úplně jiná debata. Ale je to jejich území. A ve chvíli, kdy uplatní nárok na svoje území, tak jim tam vleze Rus.

Vraťme se k letadlům. F-35 není ferrari. Když vezmu jenom letadlo, jeho cena je v zásadě srovnatelná s jinými letadly na trhu. Zadruhé tohle je letadlo takzvané páté generace a ostatní letadla na trhu převyšuje. F-35 není standardní nadzvukové letadlo, v němž piloti vedou jen vzdušné souboje. Pětatřicítka je například velice efektivní průzkumný prvek. Je schopna zpracovávat na palubě neuvěřitelné množství dat. Je schopná je fúzovat a rozesílat těm, kteří je potřebují pro vedení boje. Bojiště budoucnosti, a už to vidíme dnes, bude v zásadě jedna velká propojená síť s informacemi, přičemž platí, že kdo má informaci o chvilku dřív, má výhodu.

Bartošek: Je třeba říct, že na F-35 se podílí i řada evropských dodavatelů, je to propojený řetězec.

Evropská komise chce spustit programy společného zbrojení, společných kontraktů a ovšem i společného zadlužování. Je ho potřeba? 

Šulc: Je to součást debat. Vznikla Bílá kniha Evropské komise, ale detaily, v nichž se, jak známo, ukrývá čert, zatím nejsou zcela známé. Předpokládá se, že peníze by se používaly prioritně v některých oblastech tam vyjmenovaných, protivzdušná obrana, drony, umělá inteligence, a že ty projekty by stály na spolupráci vícero členských zemí. Cílem není jen pořídit, ale i standardizovat, což je jeden z našich velkých problémů napříč Evropou. Kolik je po Evropě různých verzí tanku Leopard?

Bartošek: Zatím v rámci EU vždycky velkou roli hrály národní zájmy. Ale Evropa buď pochopí, že je nutná změna, nebo nebude existovat v podobě, v jaké ji známe. Vývoj různých společných platforem přináší řadu výhod. Evropa je pod tlakem, je to zkouška pudu sebezáchovy. Ukazuje se, že řadu věcí musíme vyvinout sami, být technologicky mnohem nezávislejší na Spojených státech.

A když se tedy to zbrojení nahodit nepodaří, v jaké bude Evropa podobě? 

Bartošek: Celé roky tu probíhá hybridní působení, hybridní válka na sociálních sítích. Silná Evropa s více než půl miliardou obyvatel Rusku vadí.

Jaká probíhá hybridní válka na sociálních sítích? 

Bartošek: Vy jste si jí nevšiml?

Všiml jsem si jí v prohlášeních evropských a českých politiků, na sociálních sítích ji moc nevidím.

Bartošek: Společnost je přes sítě dlouhodobě ovlivňována a sociální sítě nás, bohužel úspěšně, učí nenávidět jeden druhého. Na sociálních sítích jsou zpochybňovány demokratické autority, role státu a fungování státu. Polarizace společnosti, a je to měřitelné v rámci sdílení proruských narativů, probíhá. Jenom se podívejme, na základě jakých nástrojů proběhl brexit. Doporučuji například knihu Mindfuck od Christophera Wylieho, kde líčí, jak brexit proběhl na základě nákupu osobních dat na sítích a cíleně šířených dezinformací ke koncovým uživatelům. Cambridge Analytica. Došlo tehdy k šíření lží a propagandy.

A za brexitem stáli Rusové? 

Bartošek: Proběhlo to na západních technologiích. Jestli za tím byly ruské peníze? Když si přečtete tu knížku, nelze to vyloučit. Z brexitu si Evropa musí odnést i to, že se musíme postarat o svou datovou nezávislost.

Že za brexitem možná stáli Rusové… Tvrdilo se o jednom velkém sponzorovi kampaně za odchod, že má ruské peníze. Ale byl očištěn u soudu. Ti, kdo hledají ruský vliv za brexitem, mají dnes úplně prázdné ruce. A tak je to s lecčíms. Má to naše politická reprezentace argumentačně vyfutrováno, když teď premiér jede na summit do Bruselu, kde se má jednat i o unijním dluhopisu, a vy tvrdíte: Dluhopis ano, holt jsme smrtelně ohroženi Ruskem? 

Bartošek: Odpověď je velmi jednoduchá, Vidíme, co se děje na východě, vidíme, jak se chová Rus. Vidíme, co se děje po nástupu nové americké administrativy. Amerika nám říká: Budete se muset o sebe postarat sami. Případné unijní dluhopisy budou důsledkem toho, že jsme dlouhodobě neinvestovali. Platí, že Rusko je v současné době agresivní stát. Rusko nikdy neopustilo své velmocenské ambice a požadavky, chce vrátit Evropu před rok 1997, tedy před rozhodnutí rozšířit o nás NATO.

To nemáte pravdu. Kdybyste si přečetl, co posílalo Rusko oficiálně Spojeným státům i NATO v prosinci 2021, čtvrt roku před invazí na Ukrajinu, tak oni chtějí návrat k roku 97. Nezpochybňují naše členství v NATO, jen nechtějí, abychom v nových členských zemích měli vojenskou infrastrukturu Aliance. 

Šulc, Bartošek: Ne, absolutně ne.

A rozumím tomu správně, že eventuální vznik unijního dluhopisu, který na rozdíl od covidového dluhopisu nebude jednorázový, ale permanentní, je přijatelná cena za geopolitickou situaci? 

Bartošek: Je to přijatelná cena, protože v okamžiku, kdy nebudeme mít vybudovanou bezpečnost, se taky může stát, že nebudeme existovat vůbec.

Když jsem se poptával, s jakou pozicí na summit premiér Fiala jede, dověděl jsem se neoficiálně toto: Jako Česká republika jsme v zásadě pro unijní dluhopis, ale až jako poslední možnost.

Koten: Vláda, která je teď u moci, je úplný přeborník v oboru, jak zadlužit Českou republiku a její občany. Ukrajina má od EU na zbraně půjčku, za kterou se ovšem za předsednictví Fialovy vlády spolu s ostatními členskými státy zaručila Česká republika. Tedy za nějaký určitý díl dluhu Ukrajiny vůči EU my členské státy ručíme. Pokud v tom chceme pokračovat, vypínat dluhové brzdy a stále si půjčovat, tak to nepovede k ničemu dobrému.

Tak prý to je daň za geopolitickou situaci. 

Koten: Kdybychom se vrátili ke všem těm tady už zmiňovaným konfliktům, ať to byla Gruzie, Jugoslávie, či Ukrajina, vždycky to byly v podstatě etnické čistky, po nichž se konflikt vždycky rozjel do stavu, kdy už ho nikdo nedokázal zastavit. V bývalé Jugoslávii je ještě dnes velká nevraživost z vytvoření umělého státu Kosova. A na Ukrajině podobně. Co se tam odehrávalo od Majdanu v roce 2014 a právě v těch oblastech dnes pod kontrolou Ruské federace, tam žili převážně etničtí Rusové. A jim nevyhovovalo, co se tam dělo, když se dekretem prezidenta Zelenského určilo, že jediným jazykem je ukrajinština.

Ve školách… 

Koten: Ano. Anebo Dům odborů v Oděse, kde nechali uhořet lidi. I Česká televize v té době natočila dokument, dnes asi není vhodné ho promítat, mohl by být označen za proruský narativ. Minské dohody, které měly těm etnickým čistkám zabránit, se nedodržovaly. Posléze i kancléřka Merkelová přiznala, že měli dát Ukrajině čas, aby se vyzbrojila. A to celé je výsledek.

Je tato geneze války relevantní při dnešních debatách, jestli naplno zbrojit? 

Koten: Já myslím, že na Českou republiku se zatím nikdo nechystá. NATO má – i jen v samotné Evropě – daleko víc techniky a lidí, než čím disponuje Ruská federace. To je asi jasné. Co se týká odstrašování, na několika bezpečnostních konferencích, až do roku 2021, žádala ruská strana, aby se nerozšiřovalo NATO směrem k Rusku. Já myslím, že spouštěčem této fáze konfliktu bylo, když prezident Zelenskyj na bezpečnostní konferenci (Bezpečnostní konference Wehrkunde v Mnichově, únor 2022 – pozn. red.) prohlásil, že chce jaderné zbraně a že chce vstoupit do NATO. To, myslím, byla poslední kapka.

Bartošek: Za mě jednoduchý závěr: Poprvé od druhé světové války jsme svědky toho, že jeden stát nectí územní celistvost a rozhodl se vzít si kus Ukrajiny. To je naprosto nepřijatelné. Jestliže přijmeme toto jako princip chování států navzájem, tak se celý svět zhroutí. Co udělalo Rusko, je naprosto bezprecedentní, naprosto neakceptovatelné. A neskutečně to připomíná osmatřicátý a Hitlera, který opakovaně říkal, jak jsou Němci v Sudetech utlačovaní a jak on se o ně musí postarat.

Drobná námitka: Benešovo Československo by před rokem 1938 ani nenapadlo provokovat svou německou menšinu tím, že by jejím příslušníkům zakazovalo média v jejich rodném jazyce, což se na Ukrajině s ruskojazyčnými médii dělo. A že by jim zakazovalo německé školy. Porovnávat Ukrajinu a předválečné Československo je z mnoha důvodů historicky nesprávné. 

Bartošek: A já myslím, že jako paralela je to použitelné. Pro Putina, a on to říká roky a roky, Ukrajina není stát, nemá právo na existenci. On Ukrajinou pohrdá.

Neříká. Jestli jste četl ten často uváděný článek Putina o historické jednotě národů Ruska, Běloruska a Ukrajiny, Putin v zásadě píše: Je mi líto, že jste se vy Ukrajinci tak rozhodli, ale my Rusové to budeme respektovat.

Bartošek: Dnes Putin říká: Ukrajina nemá právo na existenci.

Šulc: Nedívejme se pouze na Rusko a nebavme se pouze o tom, že zbrojíme proti Rusku. Co se děje dnes, je jen součástí něčeho většího: poměrně zásadní proměny světového řádu, jak jsme si ho ještě v 90. letech malovali. USA teď říkají Evropě: Postarejte se sami o sebe, ne proto, že my už vás nemáme rádi, ale proto, že vidí ohromné ohrožení na druhé straně, v Asii. Asie je sud prachu. Proto nám Amerika říká: Zajistěte se sami, a může to být i před tím Ruskem, které předvedlo, že se mu nedá věřit. Kdo je silný, může sedět u stolu, na němž je globální šachovnice. O tohle se teď jedná, jestli EU bude relevantní natolik, že bude brána globálně vážně. Pokud nebude, tak to v dalších dekádách bude k naší škodě. Protože to sezení u stolu s sebou nevyhnutelně nese prosperitu. Z memoárů Angely Merkelové například vyplývá, že Putin nás vůbec nebere vážně. Jednotlivé státy EU, Francii, Německo, on nebere vážně. Jediné, co ho zajímá, je vztah s USA. Těmi chce být brán vážně.

Premiér Fiala teď pronesl, že každé čtyři až šest roků je Rusko připraveno k další válce. Platí pro ty příští války pořád závazek NATO, že bude směřovat k emisní neutralitě, což je cíl do roku 2050? Bude pak i naše armáda mít elektrifikované tanky, e-BVP, stíhačky na biopaliva? 

Šulc: Co já vím, tak díky bohu není žádný takový závazek nebo požadavek. Řeknu proč: ono to fyzikálně není praktické. Můžete něčím takovým disponovat, ale pro manévrování v boji to bude k ničemu.

Formuloval to za NATO jeho bývalý generální tajemník Jens Stoltenberg na summitu před třemi lety v Madridu. (Stoltenberg tam mj. prohlásil: „Vypracovali jsme první metodiku měření emisí skleníkových plynů NATO, a to jak civilních, tak vojenských.“ Oznámil tam cíl pro NATO snížit emise do roku 2030 o 45 procent a do roku 2050 na nulu, tedy stejně jako Evropská unie – pozn. red.) 

Šulc: Ale to neznamená elektrifikovaný tank! To znamená třeba využívání dieselových baterií v logistice. Elektrický tank nedává smysl.

Koten: A kdo řekne Ursule von der Leyenové, že to nejde?

Šulc: Ale paní Leyenová neříká, že máme mít elektrifikované tanky! Proboha. Jestliže budu mít technologie takové, jaké mám dnes, a budu používat baterie, tak abych uvezl tu váhu tanku, ta baterie vydrží na deset kilometrů v terénu.

Celou debatu najdete na EchoPrime.cz.