Před pár dny zveřejněná zpráva Agrofertu, který má toho času nejpopulárnější politik Andrej Babiš zaparkovaný ve svěřenském fondu ovládaném svou manželkou a svými právníky, naplno ukázala, jak perverzně funguje kombinace evropských a českých dotací. Holding třetího nejbohatšího občana České republiky podle ní loni na všech možných dotacích (evropské i české) zkasíroval 1,533 miliardy korun. Na daních z příjmů zaplatil 1,505 miliardy korun. Čistá ztráta státu z toho, že tady podniká, je 28 milionů korun. Andrej Babiš není žádnou výjimkou. Je jen extrémním příkladem hlubokého trendu, kdy největší porce dotací končí u nejbohatších firem. Není to ani žádná česká specialita. Pravidla pro rozdávání evropských dotací schvaluje Evropská komise. Je to ukázka, kam až dotace dokázaly zdegenerovat.

Původním smyslem evropských dotací, přes něž se ve společném rozpočtu Evropské unie přerozděluje jedno procento HDP osmadvacítky (asi 150 miliard eur, 3,6 bilionu korun ročně), byla pomoc ve smazání obrovských rozdílů v životní úrovni mezi bohatými a chudými regiony Evropy. Svého cíle mimochodem dotace nikdy nedosáhly. Nůžky bohatství se naopak rozevírají. Přirozeně se tomu smyslu dalo rozumět tak, že bohatí přispějí chudým, a tím jim pomůžou k rychlejšímu zbohatnutí. Dnes se dá říct, že systém vývojem zdegeneroval v pravý opak.

Hlavními příjemci jsou bohaté firmy, které žádné dotace nepotřebují. Výjimkou není ani babišovský trend, kdy na dotacích zkasírují ročně víc, než státu odvedou na daních. Evropská komise už si ani nedovolí se k původnímu smyslu dotací hlásit. „Smyslem evropských strukturálních a investičních fondů je investovat do vytváření pracovních míst a udržitelné a zdravé evropské ekonomiky a životního prostředí. Zaměřovat se přitom na pět hlavních priorit: výzkum a inovace, digitální technologie, podpora nízkoemisní ekonomiky, udržitelné řízení přírodních zdrojů a malé firmy.“

Systém zvrhlých motivací

Do čtyř z pěti priorit se vejde každý. Bohatší a velké firmy mají aparát konzultantů a právníků schopných napsat projekty nejlépe. Úředníci, kteří dotace rozdělují, jsou zase přirozeně motivováni k tomu, aby je raději rozdali po velkých porcích velkým zavedeným firmám, u nichž není existenční riziko jako u mnoha malých firem na startu. Než kouskovat velké balíky peněz z evropského rozpočtu pro start-upy po pár milionech korun a s každým zvlášť absolvovat všechno papírování a schvalování, je mnohem jednodušší rozdat je po desítkách a stovkách milionů zavedeným značkám.

Podnikatelé naopak vidí, že se tady válí stovky snadno dostupných miliard korun na ulici. Proč by o ně nepožádali, když je to vydáváno za společensky prospěšné, je to naprosto legální a v souladu s pravidly, jež jsme si v symbióze s EU nastavili? Šéfové firem mají přímo povinnost jednat s „péčí řádného hospodáře“. Kdyby to nedělali, můžou za to být popotahováni před soud pro porušování svých povinností. A když se tady komukoliv, bez ohledu na jeho ekonomickou sílu, rozdávají jen za trochu byrokratického sepsání peníze, dobrý hospodář se o ně nemůže nepřihlásit. Je to nadsázka, ale jen lehká. Ukazuje to, jak je celý systém evropských dotací zvrácený. A jak úplně zvráceně motivuje, a to jak úředníky, tak podnikatele. Z EU se stal zvrácený Jánošík. Chudým bere a bohatým dává. Řada velkých a silných firem a koncernů se dostává do stejně absurdní pozice jako Andrej Babiš. Na dotacích zkasíruje víc, než odvede státu na daních z příjmů.

Když se masy skládají na miliardáře

Evropské rozpočty s přerozdělováním dotací se dávají dohromady na sedm let. Peníze se ale mohou čerpat ještě dva roky po jejich oficiálním konci. Dnes už máme kompletní přehled, kdo si dokázal zkasírovat peníze z evropského rozpočtu na roky 2007–2013. Kompletní účet je k vidění na stránkách ministerstva pro místní rozvoj. Ondřej Konečný, člen republikového výboru Strany svobodných občanů, která dlouhodobě prosazuje zrušení evropských dotací, dal pro sever Neviditelný pes dohromady žebříček největších čerpačů dotací z evropského rozpočtu 2007 až 2013.

Jedničkou je s obrovským náskokem nepřekvapivě Babišův Agrofert, jemuž přitekly 4,3 miliardy korun. Dvojkou Třinecké železárny miliardáře Tomáše Chrenka, který to dotáhl na 2,3 miliardy korun. Následují dnes v potížích se potácející Vítkovice známého mecenáše moderního umění a revitalizace Ostravy Jana Světlíka. Ty zkasírovaly 1,4 miliardy korun. Za nimi francouzská Veolia, monopolní dodavatel vody s 816 miliony korun. Za ní Energetický průmyslový holding druhého nejbohatšího Čecha Daniela Křetínského.

Evropské dotace kasírovaly také velké nadnárodní firmy od Coca-Coly přes Heineken po Wrigley a Nestlé. 8,4 milionu korun dostala na školení svých zaměstnanců třeba také bezpečnostní agentura ABL bývalého šéfa Věcí veřejných a ministra dopravy Víta Bárty. Poštěstilo se mu shodou okolností zrovna ve chvíli, kdy seděl ve vládní koalici. I Babišovy dotační účty za časů jeho vládnutí ztučněly.

Na stránkách ministerstva pro místní rozvoj je k vidění kompletní tabulka, jaké dotace už byly přiklepnuty z evropského rozpočtu na období 2014 až 2020. Mezi příjemci najdete podstatnou část českých miliardářů. Z prvních pater tam nechybí skoro nikdo.

Na přední místa v žebříčku čerpání míří i tentokrát Energetický a průmyslový holding Daniela Křetínského. Jeho Elektrárny Opatovice získaly 384 milionů korun na „druhou etapu ekologického programu“. Do ní chtějí celkově investovat 698 milionů. Eurodotace zajistí 55 procent celkové částky. Tady, podobně jako u dominantní části dotací pro soukromé firmy, ničím z rozpočtu nepřispívá stát. K evropským dotacím si musí firmy přidat z vlastních peněz. Dotační miliony míří i do dalších firem z Křetínského holdingu. Částky už jsou ale nižší než u Opatovic.

Všechny tyto ekologické projekty v Křetínského skupině perfektně sednou hned do několika vzletných priorit, jimiž Evropská komise vysvětluje smysl dotací. Bezpochyby je to podpora „nízkoemisní ekonomiky“ a „udržitelného řízení přírodních zdrojů“. Vtipné je, že Křetínský se nijak netají tím, že svůj EPH staví na strategii, že celá podpora obnovitelných zdrojů a bezemisní ekonomiky, do níž cpe EU miliardy z kapes daňových poplatníků, se dřív nebo později ukáže být nereálná a neudržitelná. A bude znovu potřeba vrátit se ke klasickým, mimo jiné uhelným elektrárnám, které dnes ve velkém i s uhelnými doly za symbolické ceny přebírá od velkých evropských energetik, jako je italský Enel nebo švédský Vattenfall.

Když už jsme u energetiky. Mezi velké příjemce dotací se letos dostal polostátní ČEZ. Jeho dceřiná firma ČEZ ICT Services staví nové datové centrum za 450 milionů korun. Čtvrtinu z té částky, 112,5 milionu, na to dostane z dotací. „Projektem dojde k výstavbě budovy nového korporátního datového centra vč. vybavení non IT technologiemi pro provoz KDC a vybavení IT technologiemi pro poskytování ICT služeb. KDC bude sloužit společnosti ČEZ ICT Services, a. s. jako prostředek pro poskytování služeb celé Skupině ČEZ. Nově vybudované KDC nahradí 4 stávajících datová centra a bude konsolidovat IT technologie s cílem efektivního provozování. Dále dojde k navýšení kapacity tak, aby byla zajištěna potřeba Skupiny ČEZ,“ dozvídáme se o smyslu projektu. Datové centrum je jistě důležitou investicí. Těžko ale říct, proč by polostátní firma, která loni dosáhla čistého zisku 14,6 milionu korun a státu platí obrovské sumy na daních i dividendách, měla na datové centrum dostávat dotace. To je čistá logika. Logika evropského přerozdělování ale velí, že digitalizace je jednou z pěti hlavních priorit. A při porcování evropských dotací nesmí být nikdo diskriminován jen proto, že je velký a bohatý. Jen jedna z pěti dotačních priorit je pro malé firmy, ostatní jsou pro všechny. Eurodotace kasíruje třeba i německý E.ON.

Jak si přes dotace zvýšit svou cenu

Plzeňská Škoda Transportation, o jejímž prodeji Číňanům už se nějakou dobu spekuluje, přičemž cena se odhaduje až na 30 miliard korun, si již dokázala zajistit dotace na různé projekty v celkové hodnotě 125 milionů korun. Míří třeba na „rozvoj zkušebního a prototypového centra“, na „úspory energie v procesu lepení a lakování skříní kolejových vozidel“ nebo na „podvozek elektrické vlakové jednotky s vnitřním rámem“. Jistě jsou to všechno věci, které se s přehledem vejdou do evropských priorit vývoje, inovací a ochrany životního prostředí. Jenom nějak rozum nebere, proč by na to měli daňoví poplatníci dávat peníze holdingu, jejž si čínský investor považuje na 30 miliard korun.

Na slušné dotace si sáhne i finanční skupina Penta. Načerpá je pro svou leteckou továrnu Aero Vodochody. Dohromady 174 milionů korun dostane na „pokročilé palubní systémy letounu nové generace L-39NG“ (na ty jde skoro 100 milionů ) a na „centrum průmyslového vývoje a inovací“.

O dotace se přihlásil i nejbohatší Čech Petr Kellner. Jeho společnost SOTIO, zabývající se vývojem léků na nejzávažnější, dosud neléčitelné choroby, dostane 75 milionů korun. Získá je na „založení vývojového centra moderních buněčných terapií“, od nějž očekává, že „bude laboratorním zázemím pro vývoj všech skupin přípravků moderní buněčné terapie. Nové prostory umožní přípravu široké skupiny přípravků buněčné terapie za podmínek Správné výrobní praxe, v souladu s požadavky evropských regulatorních úřadů i americké FDA. Pořizované vybavení dále umožní také přípravu buněk z oblasti regenerativní medicíny a zkoumání možností léčby onkologických onemocnění pomocí nových imunomodulačních látek.“ Špičková farmacie je přesně tím oborem s vysokou připadnou hodnotou, na nichž stojí bohaté ekonomiky.

Petr Kellner se svojí finanční silou by to ale jistě finančně zvládl postavit i bez těch 75 milionů korun dotací. Proč by si je ale nevzal, když se mu přímo nabízejí? Zvlášť na projekt, jehož společenský přínos je bezpochyby nesrovnatelně větší než vylepšení výrobních areálů Babišových Kosteleckých uzenin.

Od farmacie už vede přímá linka k informačním technologiím, další branži s vysokou přidanou hodnotou. Seznam.cz kasíroval nemalé dotace z minulého kola evropské rozpočtu. Šéf výstavní české IT firmy, výrobce antivirových programů Avast, který nedávno fúzoval s neméně úspěšnou brněnskou AVG, Američan Vince Steckler nedávno řekl v rozhovoru pro Týdeník Echo. „Základní pravidlo pro úspěch v podnikání v technologiích je nebýt závislý na státu. A stát rozvoji technologií nejvíc prospěje tím, když do podnikání nebude vůbec zasahovat. V Silicon Valley nebyla žádná podpora státu. Žádné dotace na výzkum. Žádné daňové úlevy a prázdniny. Žádné investiční pobídky. Do nadějných nápadů dávali peníze venture kapitalisté. Lidé, kteří měli peníze, nápad se jim líbil a cítili, že by na něm mohli vydělat. V Evropě, ale i v Asii se vlády snaží různě pobízet k podnikavosti: dotacemi, granty, půjčkami, pobídkami, úlevami. Nikde to nefunguje. Šance na úspěch to naopak ničí.“

AVG přesto úspěšně vykasíruje dotaci 99,9 milionu korun na „integrovanou softwarovou platformu“. Smysl dotace vysvětluje tím, že „hlavní aktivitou projektu je výzkum a vývoj nové integrované softwarové platformy s cílem dosažení parametrů na úrovni světové špičky, průniku na nové trhy a upevnění pozice ve stávajícím segmentu. Projekt bude realizován ve spolupráci s vysokou školou, konkrétně vysokým učením technickým v Brně.“ Avast o dotace skutečně nežádá. Tak to v AVG nejspíš udělali ještě v době, než jim kolegové z fúzující firmy vysvětlili, jak je to zhoubné.

Dalším klenotem českého IT je vyhledávač letenek Kiwi, kolem nějž se motají investoři ze Silicon Valley. Za pět let vyletěl jeho obrat z nuly na dvacet miliard korun a na trhu se spekuluje, že má cenu v miliardách korun. Zisk před zdaněním a odpisy převýšil loni 150 milionů korun. Atraktivitu a hodnotu firmy pro investory samozřejmě zvýší dotace 87,6 milionu na centrum sdílených služeb. „Předmětem projektu je zřízení centra sdílených služeb, zaměřeného na obsluhu specifických IT systémů prostřednictvím vlastní SW platformy žadatele.

Cílem projektu je diverzifikace příjmů Skypicker.com, zvýšení globální konkurenceschopnosti společnosti a zajištění podmínek pro dlouhodobou prosperitu prostřednictvím identifikace mezery na trhu a využití disruptivní domény v rámci trhu služeb pro leteckou dopravu. V souvislosti s projektem bude vytvořeno 154 nových pracovních míst v Brně.“ Kiwi je přesně tím příkladem sofistikované ekonomiky, jakých bychom tady v obratu od levné kvalitní montovny potřebovali co nejvíc. Kiwi by při tomto raketovém růstu tu softwarovou platformu jistě vyvinula za soukromé peníze, protože by se jí vyplatila. Proč by to ale dělala, když stačí napsat žádost o dotaci?

Už zběžná prohlídka seznamu dotací ukazuje, jak masovým jsou mezi bohatými lidmi a firmami fenoménem. Ti, kdo o ně žádají, i ti, kdo je rozdělují, se chovají racionálně. Přesně podle toho, k čemu je systém vede. Prosperující společnosti stály vždycky na tom, že vytvářely zdravé motivace. Současná Evropská unie se svým přerozdělováním vytváří motivace zvrácené.

A má je už tak hluboko ve své DNA, že je kvůli penězům na dotace připravena hrotit vztahy s Velkou Británií a vyhrožovat, že o nových obchodních vztazích po brexitu je ochotna vyjednávat až poté, co Londýn zaplatí rozvodový účet 100 miliard liber. Aby bylo na dotace.