Je dobře, že se Tomáš Prouza rozhodl skončit na postu státního tajemníka pro Evropskou unii, což by měla být klíčová pozice pro prosazování našich zájmů. Role volebního manažera sociální demokracie, přes niž se chystá vstoupit do politiky, aby se dříve či později dostal do vlády, mu bude sedět víc.

Prouza totiž české zájmy nehájí, a jde dokonce proti nim. Vláda zatím nevyvolala žádnou debatu o tom, jakou pozici chce prosazovat při odchodu Velké Británie z Evropské unie. Nikomu ani neoznámila, jak to vidí s našimi zájmy. Každá členská země bude mít při podmínkách výstupu Londýna právo veta. Takže máme dost velký manévrovací prostor, pokud budeme vědět, jak a čím ho chceme vyplnit.

Mezi mandaríny Evropské unie typu Jeana-Clauda Junckera, Martina Schultze nebo Guye Verhofstadta se šíří velmi destruktivní a nebezpečná pozice, že budoucí především obchodní vztahy s Británií by neměly být příliš idylické, aby se svým úspěšně zvládnutým odchodem nestala inspirací pro ostatní. Premiéři a prezidenti členských zemí se nejdřív chovali rozumně, postupně se ale někteří z nich také propracovali k nesmyslné tezi, že volný obchod a volná migrace za prací jsou neoddělitelné.

Jakákoliv tvrdá linie vůči Londýnu není ani v nejmenším naším zájmem. Tím je to, aby vztahy jak v obchodě, tak v bezpečnosti byly co nejlepší. Británie je naším třetím největším obchodním partnerem, přičemž její role stále stoupá. Na rozdíl od Poláků nebo Slováků od nás za kanál před vysokou nezaměstnaností neprchají davy lidí. Šance získat tam bez papírování pracovní zkušenosti byla příjemná. Ale doba se změnila a v té nové je potřeba si srovnat priority. Naše vypadají dost jasně. Prosperující Británie v co nejvolnějších obchodních vztazích s Evropskou unií.

Zhrzený duch pomsty, podle nějž musí Londýn za své rozhodnutí tvrdě zaplatit, je ale silný. Až se jednou s odstupem budou psát dějiny této doby, budou čtenáři nevěřícně zírat, jak zvráceně a proti zájmům všech se evropské elity chovaly. A jak bez skutečného uvědomění si toho, co se kolem nich děje, mířily do zdi.

Tomáš Prouza místo obhajoby našich zájmů dělá ochotně a tupě megafon jejich zvrhlých myšlenek. Hlavní vyjednavač Evropské komise pro brexit Michel Barnier podle britských diplomatických zdrojů, které citoval deník The Daily Telegraph, oznámil, že Londýn dostane účet na 50 miliard liber (1,5 bilionu korun, zhruba roční státní rozpočet České republiky) hned poté, co formálně spustí proceduru odchodu. Tuto zprávu měli vyjednavači oznámit britské premiérce Therese Mayové na čtvrtečním summitu, ještě předtím, než ji vykázali z večeře, na níž se chystali o podmínkách odchodu bavit. Tato částka má údajně pokrývat důchody, které dostávají britští občané z jiných zemí Unie, kde pracovali, záruky za úvěry a projekty zaplacené na území Spojeného království.

Barnier už předtím zabodoval myšlenkou, že by se veškeré rozhovory o nových vztazích Londýna s Unií měly vést ve francouzštině. U bývalého francouzského ministra zahraničí to příliš nepřekvapí. Neměl zrovna pověst někoho, kdo angličtinu bravurně zvládá.

Teď přichází s tím, že Britové by měli platit desítky miliard liber až do roku 2020. Do role ochotného vykladače Barnierova myšlení se pro britskou televizi Sky News obsadil Tomáš Prouza. „Chápu, proč tomu euroskeptici říkají poplatek za brexit. Ale je to účet, k jehož platbě se už Velká Británie dříve zavázala. Mluvíme o platbách do současného rozpočtu Evropské unie (na roky 2014–2020, pozn. red.), který Británie schválila.“ Na otázku, jestli Britové skutečně mají očekávat, že za výstup dostanou účet v desítkách miliard liber, Prouza odpovídá. „Určitě. Jsou to platby, které už Británie dříve odsouhlasila, a očekáváme, že dodrží své závazky. Bude to jedna z prvních věcí, která přijde při vyjednávání na stůl.“

Barnier mluví jen v kuloárech, žádná veřejná vyjádření na jméno. Prouza to na vlastní jméno ochotně papouškuje. Nijak se od toho nedistancuje. Působí jako mluvčí Evropské komise, nikoliv coby ten, kdo by měl při jednáních hájit české zájmy.

Zjevně mu vůbec nedochází, jak nepřátelské a agresivní chování vůči Londýnu hájí. Britové přitom už sami navrhli, že budou připraveni do evropského rozpočtu i po brexitu přispívat. Moc dobře vědí, že se jim to vyplatí, protože tím zabrání nechutnému přetahování, koho z příjemců eurodotací jejich odchod připraví o peníze. Ten poplatek za to stojí. Rozpočet Evropské unie je zhruba jedno procento HDP. Zlomek toho, co všem stranám přináší volný obchod.

Zase jednou působíme jako užiteční idioti, jen abychom se blýskli v britské televizi.