Kdo by měl hrát Donalda Trumpa ve filmu? Rozhodně ne Alec Baldwin, jehož ztělesnění Trumpa v satirickém televizním pořadu Saturday Night Live je jedním z nejhorších ztělesnění prezidenta v dlouhých dějinách této tradiční americké televizní instituce. Můj kandidát je John Goodman, představitel Waltera Sobchaka v legendárním filmu bratří Coenů Big Lebowski. Vybavme si schopnost tohoto vietnamského veterána převést řeč od naprosto čehokoliv na vietnamskou válku či na nějaké klišé šedesátých let. Anebo jeho hlášku „Vstupujete do světa bolesti“.

A pak se podívejme na tento klip, v němž Trump v rozhovoru pro ABC reaguje na otázku, zda jeho zákaz vstupu do USA pro občany vybraných muslimských zemí nezpůsobí vlnu nenávisti vůči USA:

Davide, já vím, že jsi sofistikovaný člověk. Svět je bordel. Svět je naštvaný jak nikdy. Myslíš, že to způsobí ještě trochu nenávisti navíc? Svět je naštvané místo. (záběry najdete zde)

Při středeční snídani na summitu NATO předvedl Trump výkon, který sice nebyl tak vypjatě dramatický, ale o to víc šokující svým obsahem. To, co se možná děje v zákulisí vrcholné diplomacie, převedl Trump na veřejnou scénu. Jako by si řekl: Myslíte, že to způsobí ještě trochu nenávisti navíc?

Myslím, že je velmi smutné, když Německo udělá masivní dohodu o ropě a plynu s Ruskem... Máme být na stráži vůči Rusku – a Německo bude platit miliardy a miliardy ročně Rusku. Takže chráníme Německo, chráníme Francii, chráníme všechny tyhle země, a pak řada z těch zemí udělá dohodu o plynovodu s Ruskem, v jejímž rámci zaplatí miliardy dolarů do ruské pokladny. Takže my vás máme chránit před Ruskem, ale oni platí Rusku miliardy a já myslím, že to je nevhodné a bývalý německý kancléř je šéfem té firmy, která má ten plynovod a dodává plyn. Rusko bude nakonec ovládat sedmdesát procent německých dodávek plynu. Takže mi řekněte, zda je snad nevhodné, když si na to stěžuju. Nikdy se to nemělo stát. Německo je totálně ovládáno Ruskem. Budou dostávat mezi šedesáti a sedmdesáti procenty své energie z Ruska novým plynovodem. Řekněte mi, jestli je to vhodné, protože já si myslím, že ne. Myslím, že to je velmi špatná věc pro NATO a nemělo se to stát, a myslím, že o tom s Německem musíme mluvit. A navíc Německo platí jen něco málo přes jedno procento, kdežto Spojené státy v reálných číslech 4,2 procenta z mnohem většího HDP.

Vstupujeme do světa bolesti, mohli si říkat přítomní státníci a diplomaté. Takhle s námi ještě nikdo nemluvil.

Trump se vyjadřuje nepřesně. Energetická závislost Ruska na Německu bude ve skutečnosti spíš padesátiprocentní. Celý slovník, který Trump používá už od kampaně, o zemích, jež nechtějí USA „platit za ochranu a nepřispívají na NATO“ ani dvěma procenty HDP, je zavádějící. Závazek – formalizovaný na summitu ve Walesu v roce 2014, ale neformálně používaný už desítky let předtím – se týká výdajů jednotlivých zemí na obranu. Nikoliv přímých výdajů na NATO, které jsou zanedbatelné, ani jednotek, které jsou bezprostředně k dispozici NATO.

Ale pokud by někdo chtěl Trumpovy požadavky vyřídit takhle, zjevně obchází problém. Ten zůstává reálný, i kdyby třeba Trump označil Gerharda Schrödera za německého expremiéra.

Je to asi trochu tak, jako když ve čtvrtek zpravodaj ČT v Londýně Bohumil Vostal charakterizoval Nigela Farage jako „vůdce britských nacionalistů“. Prozrazuje to povrchní, předsudečné, stádní myšlení a absenci hlubšího zájmu o politiku. Ale tak nějak pochopíme, co má na mysli, a není to o 180 stupňů mimo.

První věc, kterou lze o Trumpově tirádě říct, je, že jeho postoj je když ne stoprocentně správný, tak určitě aspoň pochopitelný. Plynovod Nord Stream 2 zhoršuje postavení zemí na východ od Německa, vylepšuje finanční situaci země, na niž Západ za významné role Německa druhou rukou uvaluje hospodářské sankce, a je v rozporu s energetickou politikou EU mimo jiné právě z důvodů bezpečnosti. A pohled Německa na bezpečnostní zájmy jiných zemí bude zákonitě ovlivňován rostoucí vzájemnou ekonomickou závislostí na Rusku. Německo už se postará, aby jeho vztahy s Ruskem byly dobré, protože jinak by Rusko taky mohlo zavřít kohoutky. Bylo to řečeno mnohokrát z mnoha stran, ale Němci jsou tak přesvědčeni o tom, že jejich politika je vždy ohleduplná a tolerantní, že asi nezbývá než na ně trochu zařvat, aby začali přemýšlet.

Druhá věc hodná pozornosti: Trumpovo pojetí zahraniční politiky je jistě svérázné a rozchází se s desítky let převládajícím americkým paradigmatem, ale zároveň se dají najít náznaky kontinuity s dřívějšími administrativami včetně Obamovy. Zatímco Obama viděl svět plný světoobčanů, i on si zkoušel trochu uvolnit ruce od starostí o evropskou obranu, aby mohl převelet zdroje k Asii. Teprve ruská anexe Krymu ho přiměla volky nevolky změnit kurz. Kibicování ohledně výdajů na obranu je americkou trvalkou, stejně jako starost o evropskou energetickou bezpečnost. Protože když akceptujete, že je evropská bezpečnost i vaším zájmem, energetika do ní patří. A že jde Američanům i o to, aby si Evropané kupovali zkapalněný americký zemní plyn? A proč ne? Proč mají dávat přednost Rusům?

Třetí věc, dlouhodobá závislost evropské bezpečnosti na USA dovedla Evropany k lehkomyslnosti a dětinskosti. Když Trump rozeslal několika evropským lídrům osobní dopisy, jimiž je vyzýval ke zvýšení výdajů na obranu, reagoval jeden z adresátů, belgický premiér, slovy, že na něj dopis neudělal velký dojem. Představte si, že by takto přezíravě reagoval třeba řecký nebo italský premiér na dopis od Merkelové či šéfa Evropské centrální banky připomínající mu nějaký evropský finanční závazek. Těžko myslitelné, ne? To platí pro celé NATO. Jak se vlastně evropští premiéři prosedí těmi summity NATO, kde vysvětlují, že závazek, pro který sami v roce 2014 zvedli ruku, neplní a plnit nehodlají? Nebylo by tady vzácně namístě přirovnání k drzým žákům ve škole?

Čtvrtá věc, Trump na té snídani nemluvil příliš jako agent Kremlu, že?

Pátá věc, na předchozí poznámku lze zareagovat tak, že je to naivní a povrchní, že skutečnému hlavnímu Putinovu cíli, rozložit transatlantickou alianci, slouží Trump dokonale.

V tom případě je ovšem třeba se ptát, proč je vlastně rozložení transatlantické aliance tak nebezpečné. Proč by se Evropa nemohla postarat o svou bezpečnost? Dokázala by to. Když dokázala nařídit Řecku, aby z roku na rok vytvořilo primární přebytek rozpočtu tři a půl procenta, proč by si nedokázala nařídit, aby během pár let vydávala o procento HDP víc na obranu? Nemá to třeba hlubší důvod než jen ty podvyživené vojenské rozpočty? Třeba obavu, že vnímání bezpečnosti různých evropských zemí je prostě příliš odlišné?