Automobilky i milionáři se připravují na útlum

Koho zasáhne krize

Automobilky i milionáři se připravují na útlum
Koho zasáhne krize

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Největší automobilka světa, německý Volkswagen, varuje, že krize automobilového průmyslu se prohlubuje. Prodej aut má letos klesnout celosvětově o 4 procenta. Bude to už druhý rok pádu. Ten horší. Loni se prodeje nových aut propadly o 0,5 procenta. Průmysl, na kterém je existenčně závislá česká ekonomika vůbec nejvíc na světě, dostává rány ze všech stran. Ta největší je psychologická. Auto dnes vypadá jako hodně riziková a hodně krátkodobá investice. V překotném čase si v boji proti klimatické změně, do kterého se pustila Evropa, nikdo nemůže být jistý, jak dlouho ještě bude moci za současných finančních podmínek vozem se spalovacím motorem jezdit.

V boji za uhlíkovou neutralitu se proti autům jde hned na dvou frontách. Ohlašovanými zákazy vjezdů především do velkých měst a zdražováním nafty a benzinu pro spalovací motory novými ekologickými daněmi. Zatímco ve Francii je přesně před rokem nakonec smetly masové protesty Žlutých vest, německá vláda už novou uhlíkovou daň navrhla. Je jen otázkou času, kdy tento trend dorazí k nám.

Martin Brusík, pionýr českých zelených, hlavní strůjce podpory biopaliv a solární energie, které už přišly spotřebitele a daňové poplatníky na desítky miliard korun, a také podnikatel v „zelené“ energetice, dnes v roli pražského zmocněnce pro životní prostředí občanům vzkazuje, že jejich současné auto se spalovacím motorem je jejich posledním. „Běžná auta budou muset z Prahy zmizet. Jsme v roce 2019 a podívejte se na trend automobilek – i Škoda Auto směřuje k elektromobilitě,“ řekl před časem Bursík v rozhovoru pro Český rozhlas Plus. „Když si firmy, které kupují nová auta co čtyři roky, nebo domácnosti, co to dělají co 10–14 let, pořídí elektromobil, tak taky získají řadu zvýhodnění a ekonomických nástrojů. Ty budou motivovat i ty, co sem dojíždějí, aby šli ekologickou cestou,“ dodává Bursík. Motivací je prý dlouhá řada a bývalý předseda Zelených by se rád vydal cestou Londýna, „který má už řadu let mýtné a taky známe analýzy jeho efektu“. „Tam už se přesouvá doprava lidí z osobních aut na sdílenou nebo na zvýhodněné taxi. Teď uvažují o převzetí švédského modelu, který mýtné nastavuje dynamicky a rozkládá ranní a odpolední dopravní špičky. To je spojeno i se zaměstnavateli, kteří pak adaptují začátek a konec pracovní doby tak, aby se všichni dostali efektivně do práce.“ Cíl je zřejmý: omezení na minimum. Znepříjemnění života jejich majitelům, jak se dá. Bursíkova slova je potřeba brát vážně. Právě on tady v roli ekologického lobbisty a podnikatele v jedné osobě dokázal protlačit ty zmíněné soláry i biopaliva. Obojí pomohlo k miliardovým ziskům různým dobyvatelům dotací. Největším z nich je český biopalivový král Andrej Babiš. Od doby, kdy Martin Bursík masivní podporu biopaliv v roce 2005 prosadil, došla i Evropská komise, která na jejich podporu tolik tlačila různými direktivami, k závěru, že životnímu prostředí víc škodí, než pomáhají. Jejich podpora se postupně utlumuje.

Uhlíkové ničení ekonomiky

Na každé takové politické rozhodnutí přichází rychlá ekonomická reakce. Buď někdo vydělá miliardy z nucených odvodů, které musejí lidé za obnovitelné zdroje platit, jako Andrej Babiš na biopalivech. Nebo naopak nějaký druh byznysu nová regulace cíleně a promyšleně likviduje. Přesně to se teď děje autům se spalovacími motory, na jejichž výrobě je bohužel česká ekonomika závislá nejvíc z celého světa. Obrat se nedá udělat z roku na rok. A my jsme bohužel na cestu k ekonomice, která bude schopná vymýšlet a prodávat něco jiného, zatím ani nenakročili.

Hospodářský útlum, který do Evropy přichází, má řadu příčin; cílené rozhodnutí, že některý byznys, jako je výroba aut, je potřeba potlačit, je jednou z nich. Martin Bursík a další zelení inovátoři prorokují, že to málo aut, která by měla mít právo na existenci a také vysokou veřejnou podporu, jsou elektromobily. Ty ale mají k masovým prodejům stále daleko. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by to bylo tak snadné a byznys aut se spalovacími motory se prostě jednoduše, rychle a hladce přepne na elektromobily.

Prodeje elektromobilů celosvětově nestoupají, ale padají. Stejně jako auta se spalovacími motory. Podle nové studie „E-Mobility Sales Review“ společnosti PricewaterhouseCoopers se ve třetím čtvrtletí roku 2019 počet nových registrací bateriových elektrických vozidel globálně snížil o 2,8 procenta. Stalo se tak poprvé od roku 2014. Propad u nových registrací plug-in hybridů však byl ještě výraznější, dle údajů se snížil o 23,8 procenta. Od července do září bylo na celém světě puštěno do provozu 312 573 elektromobilů na baterie a 102 907 plug-in hybridů, což je pokles o 8,8 procenta.

Největší roli v tom hraje Čína, kde se zároveň odehrává i jeden z nejprudších pádů u prodeje aut se spalovacími motory. Čínská vláda před časem zrušila pobídky na elektromobily. Automobilky, které tam vyrábějí, okamžitě reagovaly na nové podmínky. Nákup baterií do elektroaut klesl o 15,7 a u plug-in hybridů o 27,3 procenta. Největším dodavatelem aut na čínský trh jsou německé firmy. Jak u klasických spalovacích motorů, tak u elektromobilů. Vlastní továrnu má v Číně i Škoda Auto. Ještě zásadnější pro celou českou ekonomiku jsou ale součástky, které ze zdejších továren míří do Číny v německých autech. My je v obchodních statistikách přímo nevidíme. Jsou v těch německých. A tam je už vidět výrazný pád. Německá ekonomika je na hraně recese. Také kvůli poklesu zájmu o německé zboží na čínském trhu, který je pro ni třetím největším, hned za Spojenými státy a Francií. My se v tom poklesu jako dodavatelé součástí do německých výrobků vezeme s Berlínem.

Český průmysl podle posledních dat, která jsou k dispozici za srpen, klesl o 1,2 procenta. Pro pohled do budoucna je ale podstatnější, jak to vypadá s novými zakázkami. U samotných aut to nevypadá špatně. Firmy mají v zakázkových knihách o 5,6 procenta víc nových objednávek než loni. Horší je to ale už u strojů a zařízení, což je kategorie, v níž se skrývají ty zmiňované součástky pro německé firmy. Tam už je vidět prudký pokles o 9,8 procenta.

Čína ale není jediným trhem, kde klesá zájem o klasická auta a zároveň tady spadl i zájem o elektromobily. Stejný trend je vidět i ve Spojených státech – na vůbec nejdůležitějším trhu pro německé vývozce. Tím pádem samozřejmě i pro jejich české subdodavatele. Celkový prodej aut se v Americe propadá už třetí rok za sebou. Elektromobily padají rychleji než tradiční auta. Počet nových registrací elektroaut se ve třetím čtvrtletí letošního roku ve Spojených státech snížil o 15,5 procenta. U hybridních motorů klesl dokonce o 29,8 procenta. Padá zejména proto, že americký zákazník touží po silných SUV autech a pick-upech, mezi nimiž není u elektromobilů zrovna velká nabídka. A bude ještě menší, pokud budou německé a další evropské automobilky pokračovat v revoluci od spalovacích motorů k elektroautům. Časem nebudou mít svým americkým zákazníkům co nabídnout. Platí to opět hlavně pro Němce a spolu s nimi pro nás.

Američané neberou boj s klimatickou změnou za vlády Donalda Trumpa zdaleka tak vážně jako Evropa. A nejsou připraveni na rozdíl od ní ohrožovat si svůj vlastní byznys, na kterém stojí jejich prosperita.

Nucené přerozdělení zisků přes zelené finance

Útok na řadu průmyslových branží v Evropě ale bude výrazně sofistikovanější než prostá uhlíková daň a zákazy vjezdů aut do měst. V Bruselu projekt „Zelených financí“ kompletně mění fungování bank a dělá z nich fakticky neziskovky, jejichž cílem už nebude vydělávat, ale přispívat k vyšším politickým cílům, jako je boj proti změně klimatu. To, co bude v rámci „Zelených financí“ označeno za špinavý byznys, bude muset být zatíženo přirážkami. To, co je považováno za čisté a ekologické, bude naopak muset být zvýhodňováno a považováno za méně rizikové, než ve skutečnosti je. Je to velmi sofistikovaná cesta, jak zakrýt obrovskou cenu a nucené přerozdělení zisků v byznysu.

Viceguvernér České národní banky Marek Mora má dlouholetou zkušenost z práce pro Evropskou komisi. Ví moc dobře, jak se takové věci prosazují a jak obrovský mají dopad. Teď varuje, že do podpory přerozdělovaní zisků v byznysu přes zelené finance jsou už tlačeny i centrální banky. „I u centrálních bank vidíme, že řada z nich se začíná zelenému byznysu věnovat. Existuje síť s názvem Network for Greening the Financial System. Byli jsme neformálně vyzváni, aby se k tomu ČNB připojila. Jsme k tomu ale extrémně zdrženliví," říká Mora v rozhovoru pro Lidové noviny. „Aktivity v této oblasti kolem centrálních bank se týkají dvou věcí. První je snaha porozumět, proč k tomu komerční banky přistupují. Tedy jaká rizika plynou ze změny klimatu, jaký dopad to může mít na finanční stabilitu, co to může znamenat pro dohled či ochranu spotřebitele, pokud se banky do těchto aktivit zapojí. Popřípadě se řeší, co bude znamenat prudké střídání sucha s povodněmi pro měnovou politiku, a to i kvůli dopadu na ceny potravin. Tam tomu samozřejmě rozumím. Nelíbí se nám ale, že jsou centrální banky vyzývány k tomu, aby samy bojovaly proti klimatickým změnám. Za sebe říkám, že centrální banka nemá být nástrojem takového boje. Existují tu tlaky, aby například braly zelená aktiva jako zástavu k měnovým operacím. Nebo se prosazuje, aby byla při nákupech protežována zelená aktiva, například zelené dluhopisy. Také se uvažuje o tom, aby se nakupovaly tzv. zelené investice do devizových rezerv. Poslední a nejhorší věc je, aby se tento druh aktiv zvýhodňoval v účetnictví a při regulaci komerčních bank. Tedy aby k nim centrální banka přistupovala měkčeji. Zatím jsme ujišťováni, že to se nestane. Pokud to ale dělají soukromé banky dobrovolně, tak s tím moc dělat nemůžeme a snažíme se být vůči nim neutrální. Další problém je i to, že se neví, co to vlastně ta zelená aktiva jsou."

To všechno s sebou nese obrovská rizika. Velmi průmyslová česká ekonomika patří kvůli všem těmto nejistotám k velmi ohroženým. Marek Mora přesně formuluje naše zájmy. Bohužel nic podobného nezní z vlády, která bude rozhodovat o tom, jak nové regulace a přerozdělování zisků v byznysu zasáhnou prosperitu země.