Na cestě od Prahy ji jen tak neminete. Že se blížíte k malé obci Psáry kousek za hranicemi hlavního města, vám dá totiž od loňského léta jasně najevo zářivě bílá novostavba, která se stala na kilometry nepřehlédnutelnou dominantou celého okolí.

Psáry zažívají spolu s mnoha dalšími (nejen) středočeskými obcemi od 90. let silnou vlnu suburbanizace. Obec se od revoluce co do počtu obyvatel více než ztrojnásobila. Zatímco v roce 1991 žilo v Psárech zhruba 1300 obyvatel, dnes jsou to už čtyři tisíce oficiálně přihlášených obyvatel a podle odhadů zde další tisícovka lidí žije bez trvalého bydliště. Bylo nutné postavit novou základní školu, a proto obec na přelomu let 2013 a 2014 vypsala dvoukolovou architektonickou soutěž.

Přesvědčivě

Sešlo se celkem 61 různých návrhů budoucí školy a vítězem se stal ten od studia RAP partners, které se později transformovalo na studio SOA architekti pod vedením Ondřeje Píhrta, Štefana Šulka a Ondřeje Lacigy. Ti pak celý projekt také zpracovali.

Jejich návrh byl natolik přesvědčivý, že se jej bez zásadních úprav podařilo zrealizovat v podobě z prvního kola soutěže. Obec přímo požadovala spíše „konzervativní“ vzhled školy, architekti ji proto pojali jako soubor hned čtyř hlavních budov se sedlovými střechami, které vzájemně propojují nižší objekty opláštěné dřevěnými latěmi. To umožnilo rozdrobení velkého objemu celé školy. Maximální jednoduchost hlavních budov s bílými fasádami a světlou plechovou střechou bez přesahů se skrytými okapy působí v kontextu pestrobarevných a různě tvarovaných domků aspoň trochu uklidňujícím dojmem.

A ten interiér

Hlavní kvality nové základní školy Amos poznáte až uvnitř budovy, kde vás ohromí velkorysost společných prostor a také neobvyklý přísun slunce díky opravdu rozměrným oknům, celoproskleným stěnám i světlíkům. Společným prostorům architekti věnovali hodně pozornosti. Široké chodby neslouží jen k přesunu, ale děti si na nich o přestávkách hrají, potkávají se, povídají si. Vše je variabilní a lze používat vícero způsoby. Jídelna otevřená na výšku přes dvě patra se může například snadno proměnit v sál či hlediště – stačí odsunout velikou posuvnou část stěny mezi jídelnou a menší tělocvičnou a v ní sestavit jednoduché pódium. Škola totiž slouží do jisté míry také jako komunitní centrum pro místní obyvatele, takže se zde pořádají různé sportovní i společenské akce, lidé ale mohou každodenně využívat třeba knihovnu nebo taneční sál.

Samotná výuka probíhá ve třídách organizovaných do jednotlivých klastrů. U nás jde o poměrně nezvyklý způsob uspořádání školních budov, kdy jsou prostory tří až čtyř tříd pevněji semknuty k sobě, což podporuje sociální vazby mezi žáky z různých tříd a zároveň díky barevnému pojetí usnadňuje zejména mladším dětem orientaci a tím i identifikaci s celou školou. Nezvyklým prvkem jsou okna tříd do chodby. Samostatnou kapitolou je propojení interiéru budovy s venkem, díky čemuž vzniklo hned několik bravurních prostor – konkrétně třeba malé venkovní hřiště na terase, které od interiéru školy oddělují pouze prosklené stěny od podlahy ke stropu. Žáci si mohou jít zaházet na koš i o přestávce.

Škola je v provozu jen pár měsíců a zaměstnanci včetně žáků se s ní teprve sžívají – přesun ze starých budov do moderní novostavby je pro všechny velká změna. Podle slov pana ředitele jsou ale všichni velmi spokojeni, až na drobné technické detaily týkající se provozu – škola je zároveň největší pasivní budovou u nás. Celý dojem ze stavby kazí pouze neutěšené prostředí suburbia, které se jasně podepisuje na úrovni veřejného prostoru. Už teď se ale plánují další veřejné projekty v sousedství školy. Škola byla pro obec obrovskou investicí a měla by jí být věnována patřičná péče i do budoucna. Už teď je ale jasné, že se škola Amos stane důležitou referenční stavbou pro všechny další podobné projekty – a je dobře, že laťku nastavuje vysoko.