Evropská unie letos v březnu Ukrajině slíbila za rok dodat jeden milión kusů dělostřelecké munice do houfnic západní výroby. Tři dekády od konce studené války se však zdá, že evropské zbrojovky již nejsou schopné podporovat válečné úsilí v takové míře, aby byl zajištěn veškerý materiál, který Ukrajinci potřebují k obraně své země. O problémech evropského vojenského průmyslu napsal deník The New York Times (NYT).

Dělostřelectvo je nadále klíčovým faktorem rozhodujícím o úspěchu a neúspěchu obou stran nyní bojujících na Ukrajině. Letos v zimě to byla zejména ruská dělostřelecká převaha, která donutila ukrajinské síly stáhnout se z města Bachmut na východě země a artilerie hraje zásadní roli i v probíhající ukrajinské protiofenzívě směrem k Azovskému moři. Ukrajinci se přitom stále více spoléhají na dělostřelecké systémy dodané západním zeměmi, ty však používají granáty jiné ráže než děla sovětského původu, na které se ukrajinští dělostřelci před loňským začátkem invaze výhradně spoléhali.

Ukrajinské ozbrojené síly tedy před rokem 2022 neměly žádné zásoby západní, 155 milimetrové dělostřelecké munice a jsou tudíž zcela závislé na jejich pravidelných dodávkách ze zahraničí. Jednou z iniciativ, která má zajistit, aby tok granátů nevyschl, je i plán Evropské unie z letošního března, podle kterého mají členské státy (a Norsko, které se operace také účastní) napadené zemi za rok dodat 1 milión kusů munice. Nyní se však zdá, že Evropané si vytkli až příliš ambiciózní cíl.

Podle nedávno zveřejněných statistik země EU na Ukrajinu mezi březnem a květnem poslaly zhruba 220 tisíc granátů, a pokud by nastavené tempo vydrželo, evropský plán by byl bez problémů naplněn. Avšak tyto zásilky obsahovaly zejména munici pocházející ze stávajících zásob – a ty se začínají tenčit. A evropský průmysl, alespoň zatím, zřejmě není schopen tyto ztráty nahradit.

„Nechápu, odkud ta munice má přijít,“ řekl NYT Morten Brandtzaeg, ředitel norské společnosti Nammo, která vyrábí zhruba čtvrtinu všech evropských dělostřeleckých granátů. „Výrobní kapacita tam jednoduše není. Neměli bychom říkat, že to je nemožné,“ prohlásil o evropském plánu, „ale nyní zkrátka nevím jak.“

EU si je nedostatečné průmyslové výkonnosti zřejmě vědoma, a proto jako součást svého březnového plánu vyčlenila více jak půl miliardy eur na dotace určené pro modernizaci zbrojovek. Je však velmi nepravděpodobné, že k výraznému navýšení produkce dojde už v tomto roce. Evropa si navíc nemůže vypomoci ani nákupem munice ze třetích zemí, podobně jako to udělali například Američané, jelikož evropský program na takovou možnost nemyslí. Pokud by například Německo nakoupilo munici v Británii a tu následně poslalo na Ukrajinu, nebyla by mu vyplacena kompenzace ze společného evropského fondu, který program pro nákupy munice zřídil. Státy EU totiž podle něj mohou munici nakupovat jen od jiných členských zemí a od evropských výrobců.

Splnění plánu je tedy až v příliš velké míře závisle na evropském zbrojním průmyslu, který posledních třicet let, od konce studené války, podléhal pomalé degradaci. „Pokud jste předtím byli schopni ročně vyrobit 200.000 kusů munice, tak je jasné, že nyní za rok těžko vyrobíte milión,“ řekl NYT Kusti Salm, vysoce postavený úředník na estonském ministerstvu obrany a jeden z hlavních autorů evropského muničního programu. „Existuje riziko, že našeho cíle nedosáhneme, ale myslím, že jdeme správným směrem,“ prohlásil Salm, podle kterého byl ambiciózní plán nutný k nakopnutí evropské výroby. Tvrdí však, že zatím je produkce „příliš pomalá na to, aby bylo dosaženo vítězství na Ukrajině.“