Ještě nedávno se vyskytovala v kontroverzních souvislostech, především to byly spory s náčelníkem generálního štáb armády – naposledy kvůli tomu, že Karlem Řehkou zaštítěná soukromá sbírka na drony pro Ukrajinu neoprávněně užívala infrastruktury armády a diplomatické pasy pro nepovolené cesty českých vojáků na Ukrajinu. Po posledním vývoji je Jana Černochová lídrem koalice SPOLU pro hlavní město a i jinak se ocitá v centru dění. Premiér Petr Fiala nejprve ze „setkání ochotných“ v Londýně a o šest dní později ze summitu EU v Bruselu oznámil, že výrazný růst investic do obrany je důležitý úkol dneška, že musíme do obrany investovat aspoň tři procent HDP, a kdo tvrdí opak, ohrožuje národní bezpečnost České republiky. Smí se o zbrojním programu aspoň vést diskuse?

Už je váš spor s Karlem Řehkou dořešen? 

Jsme profesionálové, není to nic osobního z jeho ani z mé strany. Snažíme se fungovat jako tým ve prospěch státu. Ne že bychom spolu chodili na pivo, ale pracujeme a fungujeme naprosto standardně. Je před námi rozpočet na příští rok a ohromné akviziční projekty. Na žabomyší války není čas.

A jaká je tedy věcná podstata dronové aféry? Jeli naši vojáci neoprávněně na Ukrajinu? 

To se omlouvám, právo na poskytování informací si vyhradil státní zástupce.

Zeptám se obecněji: Vidíte za poslední roky trend, že se část českých vojáků vymyká civilní kontrole? 

Odpovím ještě obecněji: Ano, je tu trend, část vedení armády má pocit, že se smývají role ministra a náčelníka generálního štábu, přičemž každý pozorný čtenář ústavy ví, že armáda má nad sebou civilní kontrolu v postavě ministra obrany. Civilní kontrola ale není český výmysl, byla dokonce podmínkou našeho členství v Severoatlantické alianci. Řekla bych, že to je problém generační. Starým bardům v uniformách, myslím generaci, která přicházela do armády na přelomu 80. a 90. let a pak prošla nejen zahraničními školami, ale i jednáními o přístupu k NATO, těm princip civilní kontroly ve školách vtloukali do hlavy. Oni měli zažité, že se nemají dostávat do veřejných sporů s ministrem, ať si o něm potom u piva říkají, co chtějí. Zato mladší generace vojáků si tohle, včetně přístupových jednání s Aliancí, nezažila. Takže možná nabyla pocitu, že by se role civilní kontroly měla upozaďovat a že obrana by měla být víc v gesci vojáků.

Koho myslíte těmi starými bardy? 

Všechny náčelníky generálního štábu, kteří přišli před tím současným: ať už to byl pan generál Opata, pan generál Bečvář, i pan generál Petr Pavel. Byť zrovna on nějaké konflikty s tehdejším ministrem Stropnickým měl a nakonec je vyřešili tak, že pan generál šel předsedat vojenskému výboru NATO. Oproti nim je mladší generace vojáků kolem 40, 45 let, kteří začali sloužit řekněme před dvaceti roky a kteří mají aktivističtější přístup. Ale dnes je přece strašně důležité, abychom my všichni, kdo můžeme nějak zastavit válečný konflikt, umírání lidí na Ukrajině, to dělali. Mrzí mě, že to na veřejnosti chvíli zaznívalo tak, jako bych já snad nepodporovala Ukrajinu. Nesmysl, v tomhle jsme všichni na jedné lodi. Jen se to musí dělat legálně a podle pravidel.

Slyšel jsem spekulaci starou asi rok, kdy na veřejnost vyhřezl váš konflikt s Karlem Řehkou, že když se tehdy náčelník generálního štábu objednal za vaší nepřítomnosti k premiérovi, byl to ve skutečnosti pokus vyvázat generální štáb zpod ministerstva na Úřad vlády. 

Spekulací je… Vy myslíte mou cestu do Libanonu, kdy já jsem seděla v letadle a ve vlasti se mezitím objevily různé články o mém tehdejším sporu s náčelníkem generálního štábu. Dodnes na to mám svou teorii, kterou si nechám pro sebe. Každopádně tendence vyčlenit generální štáb tak, aby nebyl pod ministerstvem obrany, tyto pokusy se v nějakých intervalech objevují stále. Tím bychom se ale i uvnitř NATO stali dost výjimečnou zemí.

Hrálo v těchto střetech roli i to, že jste žena? Přece jen mezi vojáky bude asi větší podíl machistů než mezi muži celkově. 

Mezi vojáky a mezi novináři Echa (smích; narážka na starší střet, kdy ministryně Černochová reagovala na žert kolegy Jiřího Peňáse v podcastu Echo Porada – pozn. red.). Určitě se to nějak odrazilo. Celkově ve společnosti nějaký podíl machistů je; a u vojáků to vždycky bylo umocněné. Ale zrovna tady si myslím, že mladší generace vojáků má tento problém menší. Třicátníci, pětatřicátníci neřeší, jestli je ministr chlap, nebo ženská. Naopak střední a starší generace mívá pocit, že by jim do vojenských věcí žena neměla vstupovat. Což já taky nedělám, já zajišťuji peníze a civilní kontrolu.

Neodpustím si ještě jeden paušalizující postřeh. Od války na Ukrajině se mi zdá, že ženy v exekutivě jsou bojovnější – od vás až po eurokomisařku pro zahraniční a bezpečnostní politiku Kaju Kallasovou. Ta ještě dnes hlásá, že EU musí porazit Rusko, jinak že se může rozloučit s představou, že by kdy porazila Čínu. 

Stoprocentně jsme bojovnější. Proč? Asi vy chlapi dokážete být lepší diplomati nežli my ženské, zatímco u nás jsou ve hře častěji intuice, emoce, pocit, že byla překročena hranice, která překročena být nesmí. Takový pocit jsem třeba já měla z pátku 28. února (den setkání prezidentů Trumpa a Zelenského v Bílém domě – pozn. red.), kdy jsem shodou okolností z Ukrajiny sledovala dění ve Washingtonu a jako žena ženu jsem chápala ukrajinskou velvyslankyni v USA, když tam udělala gesto, úplně jasné ženské gesto, že tohle už je moc. Vy jste lepší diplomati, my někdy skrze větší bojovnost a emoce jsme schopné posouvat věci dopředu, a ne jen koukat, jak někdo vyhlásí pomoc Ukrajině a pak se další rok nic neděje.

Čímž se dostáváme k tématu zbrojení. Premiér Fiala nás při schůzce v Londýně přihlásil do „koalice ochotných“. Co to vlastně pro Českou republiku znamená? 

Zaprvé že bychom s výdaji na obranu měli do roku 2030 dojít ke třem procentům HDP. Já mám povolení začít chystat rozpočet pro rok 2026 ve výši 2,2 procenta. Na obraně je sestavování rozpočtu běh na dlouhou trať. Příklad: financování stíhaček F-35 bude probíhat jedenáct let. A já musím mít zajištěné financování na celých jedenáct let, v jedenácti státních rozpočtech. Takže pracujeme s prognózami a už se i mně stalo, že jsme pracovali s prognózou větších peněz, ale pak byla inflace nižší a i peněz do rozpočtu přišlo méně. Načež jsme připravené projekty museli rozkládat v čase víc, než jsme původně chtěli. Teď, když můžeme jít na 2,2 procenta, chci, aby to objemově byla jasná částka, s níž můžeme napevno počítat. Takže já bych ideálně viděla 2,3 procenta, abychom získali manévrovací prostor pro případ, že se HDP bude drobně odchylovat. Abychom pak zase nemuseli připravené projekty odsouvat v čase.

Má vůbec česká armáda takovou absorpční schopnost? Ještě před rokem se utrácelo 1,5 procenta a vy najednou do pěti let chcete utrácet víc než dvojnásobek. 

Začíná to být problém, problém s lidmi. Za posledních dvacet let, kdy jsme ta dvě procenta na obranu nedávali, stát na obraně ušetřil dohromady přes 600 miliard korun. Těch 600 miliard nám teď sakra chybí, to je vnitřní dluh. Abychom rostoucí rozpočet a počet zakázek byli schopni zvládnout, museli jsme udělat kroky i v akvizičním procesu. Například jsme místo dvou výběrových kolegií udělali jedno, aby se urychlilo objednávání. Ceny zakázky jdou totiž v čase nahoru, to je na pozadí války tak vždycky, pamatujeme to tady v roce 1939. Nechci se chlubit, ale my ve stejném počtu lidí dnes zvládáme rozpočet čtyřikrát vyšší než v roce 2015! A to legrace není.

Takže když mluvíme o potřebě navyšovat počty vojáků – máme se dostat na 30 tisíc vojáků z povolání a 10 tisíc příslušníků aktivních záloh –, tak k tomu potřebujeme navýšit i počty obslužných civilů, kteří zajišťují nejen akvizice, ale i kontrolu, infrastrukturu, rozpočty. Už loni jsem dostala ve vládě výjimku. Zatímco po jiných resortech premiér s ministrem financí šli a chtěli, ať snižují počty zaměstnanců na ministerstvu, nám naše stavy nechali. A stejně nemáme obsazená tabulková místa, protože sem nikdo nechce. Jde o firemní kulturu, tu se snažím měnit. A jde samozřejmě o peníze. I to se snažím měnit. Politik se musí postavit za své zaměstnance, třeba když jim dává odměny. Přečtete si: Černochová rozdává takové a makové odměny, náměstkům, vrchním ředitelům, právníkům, ekonomům! Jasně, rozdávám a budu rozdávat. Protože když někdo maká za tři, odměnu si zaslouží. Já potřebuji zaplatit nejenom železo, ale i lidi.

A kam půjdou ty peníze navíc nad dvě procenta? 

Do všeho: do infrastruktury, do železa, do lidí, do protivzdušné obrany, která byla opomíjená a jejíž důležitost ukázala válka na Ukrajině. Takže u protivzdušné obrany jsem nedávno požádala vojáky, aby vypracovali svou představu. Aby až dostane peníze navíc, měla obrana projekty přichystané a uzrálé. Když vojáci stanovili, že letounů F-35 potřebujeme 24, tak já to nebudu zpochybňovat a nebudu nikomu tvrdit, že by stačilo dvanáct.

Co pozemní vojska? V dosud platných požadavcích po nás NATO chce těžkou brigádu. 

Přesně tak, i tu musíme ještě doplnit. A k tomu slouží projekt s Němci, s nimiž si společně pořídíme tanky Leopard 2A-8. Už z Německa máme Leopardy 2A-4, některé jako kompenzaci za naši pomoc pro Ukrajinu, některé jako nákup. Němci nás tímto projektem berou do klubu zemí, které budou od začátku u moderních 2A-8. Zapojí se do toho náš obranný průmysl, což je strašně důležité. Pokud máte lidem sdělovat, že chceme dávat tři procenta na obranu, tak zároveň jedním dechem těm lidem taky musíte vysvětlit, že každá koruna, která jde u nás na obranu, generuje další tři koruny, které v České republice zůstanou.

V tomto ohledu jsem asi z českých ministrů obrany nejodvážnější, jak se s průmyslem potkávám. Minulý týden jsme tu s premiérem měli sezvaných dvanáct firem českého obranného průmyslu, zjišťovali jsme, v čem mají problémy s bankami, taxonomie a další. V čem jim můžeme pomoct. Protože dnes být zbrojař není sprosté slovo. My zbrojaře potřebujeme v tom, abychom – když už vynakládáme obrovské peníze do obranyschopnosti republiky – si hodně věcí taky sami udělali doma. Opakuji: Jedna utracená koruna v České republice na obranu generuje další tři koruny.

Z jakých analýz to máte? Jejich existenci tuhle zmiňoval i premiér. 

Analýzy dělala Hospodářská komora ještě za Vladimíra Dlouhého. A stejně mluví i Jiří Hynek za Asociaci obranného průmyslu.

Chápu, že to bude hlásat zbrojař, chce od státu zakázky. 

Ale ten multiplikační efekt je přece logický. Když zadáte podíl na akvizicích v České republice, ty firmy v České republice zaměstnávají lidi, platí daně. Zaměstnanci tady utrácejí.

Trochu keynesiánský přístup, nevím, jestli bych ho od pravicového politika čekal. 

Ale já neumím lidem jinak vysvětlit, proč máme škrtat v ostatních resortech a současně posilovat naši vlastní obranu. Kdyby to dělali celých těch dvacet let, kdy to nedělali, moji předchůdci, tak dnes nemusíme investovat do obrany takto masivně.

A taky bychom měli o 600 miliard korun větší státní dluh, což je docela dost. 

To sice ano, ale možná by ty investice fakt generovaly další peníze do české ekonomiky. Polsko jde u výdajů na obranu skoro na pět procent. Balti také. Platí úměra blízkosti k ruské hranici. A rozhodně se jim ekonomika nehroutí. A víte, co je největší paradox, který se tedy naštěstí minulý týden snad podařilo odblokovat? Že my si tu pakárnu v mnoha ohledech děláme sami. Stávalo se, že ty jmenované země, když se odhodlaly k vyšším procentům HDP na obranu, byly pak kritizovány a perzekvovány Evropskou komisí za porušování rozpočtových pravidel. Takže Putin zbrojí ostošest a Komise nás bude týrat fiskálními pravidly? Do háje, žijeme tři roky v realitě válečného konfliktu, který je od nás pár hodin jízdy autem!

Tady hodně záleží na tom, jak chápeme příčiny války na Ukrajině, nicméně USA tahaly Ukrajinu léta do NATO, Rusko léta říkalo: Nedělejte to, bude válka. Trump obrátil, že už Amerika Ukrajinu do NATO tahat nebude. Kdyby se tím podařilo odstranit zdroj napětí, neznamená to naopak, že zbrojit nemusíme? 

Ale my přece nežijeme jen realitu konfliktu Rusko–Ukrajina, máte tady Blízký a Střední východ, Afriku. Asii. Myslet si, že když se vyřeší konflikt na Ukrajině, že zavládne mírová idyla a my nebudeme potřebovat víc zbrojit, je utopie. Svět je rozpohybovaný, rozkývaný celý, není to jenom Evropa. Viděli jsme Sahel ještě před únorem 2022. Víme, co se odehrávalo v Gruzii, v Jižní Osetii dávno v roce 2008. Známe rozpínavost Ruska, která z myslí tamních lidí po rozpadu Sovětského svazu fakt nevymizela. To ani není cosi, s čím by se Putin nebo Lavrov tajili, říkají to veřejně.

Co říkají? Kde? Putin od roku 2007 pořád dokola říkal: Už se, Ameriko, netlač s vojsky na Ukrajinu a do Gruzie, nebo bude válka. 

Ne, oni říkají: Příště přijde na řadu ta či ona země. Velice silné výroky na tuto notu zaznívaly od Putina, od Lavrova a dalších představitelů Ruské federace už před třemi roky, kdy vydávali seznamy nepřátelských zemí. Přijde vám normální, aby se Česká republika ocitla na seznamu nepřátelských zemí?

To bylo po Vrběticích, kdy nějak reagovali zase na naše sankce. 

Každopádně silné výroky ze strany Ruské federace zaznívají často. Nemůžeme na ně nereagovat.

Zpětně jsme všichni chytřejší, ale neměla Ukrajina zůstat u své neutrality, do které odešla ze Sovětského svazu? 

Silné NATO s Ukrajinou uvnitř, to by byla výhoda i pro Ameriku, tak si to podle mě vyhodnotili za Joea Bidena. Ukrajina má vycvičenou a zkušenou armádu. Až by odezněly emoce, možná by si to uvědomil i Donald Trump. Že bude líp fungovat odstrašení, když nás bude v Alianci o několik milionů víc. Já ale větší problém než v otázce členství Ukrajiny v NATO vidím s Evropskou unií. Ta jim dávno před válkou naslibovala věci, a pak je nedokázala splnit. Upřímně, Ukrajina je pro některé členské země EU hrozbou svým zemědělstvím a podobně. Nemůžeme teď Ukrajince zradit podruhé, to nejde. Ukrajinci umírají i za to, aby se válka neposouvala dál na západ, naším směrem. Já se snažím vidět věci racionálně, nevyvolávám ducha mobilizace 1938, opravdu nevolám lidi do zbraně. Ale musíme být připraveni. Za studené války Západu fungovalo zastrašení, kdy se v bipolárním světě navzájem oba bloky uzbrojovaly. A asi nic jiného se od té doby nevymyslelo.

Existuje vůbec podle vás nějaký geopolitický scénář, ve kterém se vyššímu zbrojení vyhneme? 

Nebezpečných aktérů dnes po světovém hřišti běhá tolik, že bez ohledu na Ukrajinu my výdaje na obranu zvyšovat musíme. Tak, abychom nebyli jen přívěsek, ani v EU, ani v NATO. Nespokojit se s tím, že české firmy budou někde smět maximálně něco smontovat. Pokud chcete, aby váš zbrojní průmysl byl schopen i vyvážet, tak od něj musíte sami kupovat. V zahraničí se vás vždycky zeptají: Co doma, máte ty systémy ve výbavě? A když odpovíte: Nóó, jako… teď o nich uvažujeme, tak oni vám řeknou: Nazdar, můžete jít. Přitom my v republice fakt máme dobré firmy. Teď jsme konečně pro LOM (Letecké opravy Malešice, spadá pod ministerstvo obrany – pozn. red.) pořizovali letadla NG-39 Skyfox. Protože jestli jsme v republice něco vždycky uměli, byla to letadla. F-35 si, pravda, vyrobit neumíme, ale že jsme dokázali zajistit pro naše firmy v rámci zakázky na F-35 kontrakty za patnáct miliard korun, je prakticky zázrak.

Patnáct miliard ze 150 miliard je deset procent ze státní zakázky. 

Moment. Z těch skoro 150 miliard na pořízení a provoz F-35 bude 105 za samotná letadla, munici, vybavení letadel, servis letounů a výcvik pilotů. Zbývajících 44 miliard zaplatíme českým dodavatelům za výstavbu infrastruktury, nákup paliva, přípravu pomocného personálu. A DPH z toho se odvede do státního rozpočtu. Neboli 44 ze 155 zůstává doma; a vůči těm 105 miliardám pro Amíky jsme vyjednali patnáct miliard na zakázky pro české firmy. Zase: kdybychom o pořízení F-35 začali jednat před deseti lety a byli v klubu, měli jsme i ten český podíl na zakázce větší. I tady doháním, co se zameškalo.

Co říkáte na výrok Elona Muska, že něco tak nákladného jako F-35 si pořizují jenom idioti? Jsme idioti my, nebo Musk? 

F-35 si pořizuje celý svět a létá na nich armáda Spojených států. Chce tím Musk říci, že armáda Spojených států je plná idiotů? To asi ne. Pan Musk si toho myslí spoustu a někdy by možná bylo lepší, kdyby si něco z toho nemyslel. F-35 si kupuje Izrael, kupují si je Finsko, Polsko, Rumunsko, Německo, dokonce neutrální Švýcarsko. Zjednodušeně řečeno všichni, kromě Francie, která bude létat na svých, Slováků, kteří místo F-35 budou mít F-16, a Maďarů, ti zůstanou pravděpodobně na gripenech. Švédové zůstanou na svých domácích gripenech. Zbytek si pořizuje F-35. Tak jsme idioti všichni a jenom Musk je génius?

Několikrát za posledních dvacet let jsme kolektivně byli idioti. 

Víte, co je strašně těžké u takových nákupů? Rozhodnout v reálném čase. Teď víme, že potřebujeme letouny páté generace. Stoupli jsme si do fronty na F-35, fronta je i kvůli válce dlouhá. Samozřejmě že vývoj u F-35 půjde dál, mohou se objevit letouny šesté generace, třeba i od jiných výrobců, když se ti jiní výrobci chytnou za nos. V tuhle chvíli řešíme akvizice na několik let dopředu a já nemohu čekat a říkat si: Jé, za dvacet let určitě někdo vymyslí ještě geniálnější letoun, který si zatím nedokážeme ani představit. Jestli to Musk myslel takhle…

Ne, podle něho je budoucnost v rojích dronů. 

Pokud budeme mít 24 letounů F-35, budeme k nim muset mít nějaké letouny na výcvik pilotů, což mimochodem mohou být i zmiňované skyfoxy, které nabízíme pro výcvik pilotů nejen našich, ale i zahraničních. A vedle toho všeho budeme pořizovat i drony, ale jako doplněk. Nevím, jestli se už neopakuji, ale my jako politici se přece musíme snažit dostat se v tomto ohledu zpátky na úroveň první republiky, do let 1936, 1937, kdy byl u nás zbrojní průmysl na vzestupu, kdy zbrojní průmysl byla jedna z hlavních průmyslových a exportních jistot. Proč by se té příležitosti Česká republika neměla chopit, když vidíme, že se nám nedaří v jiných oborech?

Jaké teď myslíte? 

Hlavně automobilový. Snažili jsme se například s Volkswagenem. Právě ty technické obory, profese, které si musíme pěstovat už na středních a pak na vysokých školách. Nemohou být všichni jen právníci a politologové.

Jedno procento HDP je 80 miliard korun. Komu má vláda takovou částku přesměrovanou do armády odebrat? 

Nejde tolik o odebírání. Evropská unie tu může pomoci tím, že se do programu přezbrojení zařadí peníze ze zabavených ruských aktiv, že se nebudou tak úplně řešit cíle Green Dealu.

Což se budou, Evropská komise na Green Dealu pořád trvá jako na základní prioritě. 

Sice to nedávno zopakovali, ale já myslím, že po tom pátku v Bílém domě už Green Deal hlavní priorita nebude. Jde o to, nedávat tak šílené peníze na dekarbonizaci a Green Deal a nasměrovat peníze do obrany. Na tom se shodují premiéři mnoha členských zemí. Jestli se na tom neshodla Ursula von der Leyenová, tak ostatní v tom mají docela jasno. Ono taky kde jinde peníze brát? Nemůžete uskutečňovat Green Deal a zároveň program Rearm Europe. Obojí fakt nejde. Jestli Evropa nebude uvažovat takto, tak to můžeme zabalit.

Jste ministryně české vlády, která sestavuje český státní rozpočet. Když budete stát před úkolem odněkud přesměrovat desítky miliard korun, odkud to bude? Loni se například strhla velká bitva o škrty ve valorizaci důchodů. Za nemalých politických nákladů vaše vláda ušetřila 19 miliard. Tady se najednou jedná o další, větší částky. 

Nové rozpočtové období EU počítá s alokací peněz do obrany. Řečeno úplně jednoduše: víc peněz z Evropské unie. I na tom se státníci shodli. Jak říkám, nemělo by se tolik investovat do dekarbonizace, jak na evropské, tak i na národní úrovni.

Takže budete ve vládě revidovat národní klimaticko-energetický plán? Přijímal se před Vánocemi. 

Nemůžu odpovědět, poněvadž to není moje agenda. Musel by vám odpovědět příslušný ministr, v tomto případě Petr Hladík.

Masivní investice do obrany, je to podle vás stěžejní téma do voleb? 

Myslím, že bezpečnost a obrana by měly být stěžejní poselství do voleb. Žijeme v roce 2025, kdy pár set kilometrů od nás na frontě každý den umírají lidi.

Neudělal Donald Trump čáru přes rozpočet vaší předvolební kampani? Ve SPOLU jste právě rozjížděli dichotomii Západ vs. Východ, tedy my s USA proti Rusku, Maďarsku, Slovensku. Co teď? 

Mohu mluvit za sebe. Jedu ve čtvrtek do Bratislavy jednat se svým kolegou ministrem Robertem Kaliňákem. Máme se Slovenskem i v obraně dlouhodobé a důležité projekty, které přece nezastavím kvůli tomu, co někde řekl premiér Fico. Ode mě jste taky nikdy neslyšel, abychom okamžitě vystupovali z V4. Pořád si myslím, že ten formát ze své podstaty není špatný. Že v některých zemích V4 jsou zrovna u moci politici s trošku jinými názory, než mám třeba já… Dobrá, tak jsme tu spolupráci trochu zmrazili, ale neodsuzujme ji k zániku. Já bych do Visegrádu dokonce přidala Ukrajinu.

No a pro koalici SPOLU je Amerika ještě Západ? 

Samozřejmě. Nemůžeme teď provozovat žabomyší války, nemůžeme si dovolit uraženou ješitnost. Musíme dělat všechno pro to, aby se Amerika s Evropou nerozkmotřila. A zároveň plnit domácí úkol, abychom pro USA byli silnější partner. Tedy i zbrojit. My si jako Česká republika nemůžeme dovolit jít do konfliktu se Spojenými státy, takže přesto, že páteční sezení ve Washingtonu za přítomnosti prezidenta Zelenského bylo strašné a myslím, že se za ten průběh stydělo hodně lidí, tak my nemůžeme říct: A odteď se s Amerikou nebavíme. Jsme stejné civilizační pásmo. Nepřátele hledejme jinde.