Mezi filmovými fanoušky zavládlo nadšení. Christopher Nolan, jeden z nejúspěšnějších tvůrců současnosti a režisér sedmi Oscary ověnčeného Oppenheimera, na konci roku oznámil svůj další film – adaptaci Homérovy klasiky Odyssea. Obzvláště nadšený byl jistý Matt Ramos, 36letý americký influencer menšího významu (245 tisíc sledujících na YouTube). Při hledání informací o novém Nolanově projektu totiž s údivem zjistil, že Odyssea je antický epos a jeden ze základních textů západní literatury. Ramos přitom nebyl zdaleka jediný, kdo v životě o Homérovi a jeho díle neslyšel. Jeden z uživatelů Twitteru (nyní X) se přiznal, že do Nolanova oznámení považoval Odysseu za díl populární videoherní série Assassin’s Creed. Ten je po tomto eposu skutečně pojmenován – kde se název Odyssea vzal a proč se hra odehrává právě v antickém Řecku, už dotyčného pátrat nenapadlo.

Vášnivá debata o tom, nakolik je v pořádku neznat takto významná díla západního literárního kánonu, mohla začít. Její součástí byla i snaha těm méně vzdělaným pomoci – snaživí uživatelé začali na sítích doporučovat k četbě nejnovější (z roku 2018) anglický překlad Odyssey od profesorky Emily Watsonové. Ten je ale mimořádně kontroverzní. Watsonová je první žena, která Homéra přeložila do angličtiny, přičemž se ale neopomněla pochlubit, že se „necítí být zavázána požadavkem věrnosti k mužem napsané předloze“. To samozřejmě vedlo k obviněním z politizace díla. Zároveň se rozhodla Homéra přepsat do současné jednoduché angličtiny. Kritici jí zazlívají, že text tím přišel o svou epičnost, obhájci naopak tvrdí, že nikdy předtím nebyl Homér tak čtivý. Znovu tak debata skončila u otázky, jak velké nároky má literatura klást na čtenáře.

Shodou náhod jen pár dní předtím, 10. prosince, zveřejnila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) výsledky svého průzkumu dovedností dospělých (Survey of Adult Skills), jenž zkoumal obecnou gramotnost, matematické dovednosti a schopnost adaptivně řešit problémy u 160 tisíc lidí ve věku 16–65 let v 31 různých zemích. Zvláště u gramotnosti to není veselé čtení. „Za posledních deset let se průměrná úroveň gramotnosti zlepšila pouze v Dánsku a ve Finsku, ve všech ostatních zúčastněných zemích zůstala stabilní nebo se snížila,“ píší autoři. Konkrétně úroveň gramotnosti zůstala stabilní ve 14 zemích a výrazně se snížila v 11 zemích, přičemž největší zhoršení bylo zaznamenáno v Koreji, Litvě, na Novém Zélandu a v Polsku.

K propadu došlo také v Česku. V měření gramotnosti dosáhlo na 260 bodů, což je zhruba průměr, ale zároveň o 8,8 bodu méně než v posledním průzkumu před jedenácti lety. Maximální počet bodů je 500, nejlepší Finsko má 296. Výzkumníci to částečně přičítají stárnutí populace. „Mladí dospělí narození v letech 1989 až 1996 dosáhli v roce 2022–23 (kdy jim bylo 27–34 let) o 1 bod nižšího skóre v gramotnosti než v roce 2011–12 (kdy jim bylo 16–23 let), což je nevýznamná změna. Mezitím starší generace, kterým bylo v letech 2011–12 44–54 let, dosáhly v roce 2022–23 (kdy jim bylo 55–65 let) o 23 bodů nižší gramotnosti, což je významný pokles,“ stojí v analýze. Celkově 25 procent dospělých Čechů (průměr OECD je 26 procent) je gramotných maximálně na úrovni 1. „Na úrovni 1 lidé dokážou porozumět krátkým textům a uspořádaným seznamům, pokud jsou informace jasně uvedeny, vyhledat konkrétní informace a identifikovat příslušné odkazy. Pod úrovní 1 rozumí nanejvýš krátkým jednoduchým větám,“ definuje studie nejnižší stupně gramotnosti. Zjednodušeně řečeno, na úrovni 1 se pohybuje zhruba desetileté dítě. Výzkumníci identifikovali dva faktory tohoto úpadku – stárnutí populace a imigraci. Byť Andreas Schleicher, ředitel OECD pro vzdělávání a dovednosti, upřesnil pro list Financial Times, že jen ty samy o sobě celkový zhoršující se trend vysvětlit nemohou.

Nabízí se tedy další viník: sociální sítě. Pomalu, ale jistě totiž mizí konzumace informací skrze psané slovo. První generace skutečně masově rozšířených sociálních sítí (Facebook, Twitter) byly založené převážně na textu. Na Facebooku byla i možnost psát dlouhé posty. Základem Twitteru byly krátké zprávy o 140, později o 280 znacích. To sice přinášelo spoustu problémů – do tweetu rozhodně nevměstnáte dostatečnou nuanci jako do dlouhého článku či knihy, což vede ke zkratkám a k polarizaci, pořád to ale vyžadovalo umění psát a číst. V roce 2016 pak ale nastoupil TikTok, sociální síť založená na sdílení krátkých videí, která naprosto změnila situaci. Institut Reuters pro studium žurnalistiky při Oxfordské univerzitě loni v červnu zveřejnil výsledky výzkumu trendů sociálních sítí ve 12 zemích. Poklesl podle něj počet lidí, kteří využívají Facebook jako zdroj zpráv, ze 42 procent v roce 2016 na loňských 26. TikTok ke stejnému účelu používá 13 procent, ale ve skupině 18–24 let už je to 23 procent. Konkurence zareagovala. Společnost Meta, majitel Facebooku a Instagramu, nasadila své reels, formát krátkých videí pak začal prosazovat i YouTube. To vše se mohlo projevit na schopnostech vyjádřit se a porozumět psanému textu.

Nejde ale jen o úpadek gramotnosti. Lidé celkově méně čtou, bez ohledu na médium. V USA průzkum společnosti Gallup zjistil, že v roce 2021 Američané přečetli v průměru 12,6 knihy za rok, což je pokles oproti předchozímu měření v roce 2016, kdy přečetli 15,6 knihy. Vrchol byl v roce 1999, kdy Američané v průměru přečetli 18,5 knihy. V Británii v roce 2024 pouze polovina lidí pravidelně četla „pro potěšení“ a 15 procent prý nikdy nepřečetlo s potěšením knihu, vyplývá z průzkumu The Reading Agency. Celých 35 procent Britů se považuje za „odpadlé čtenáře“, kteří kdysi četli pravidelně pro potěšení, ale již nečtou.

Trend se nevyhýbá ani Česku. Podle průzkumu Čtenáři a čtení v České republice v roce 2023, který uskutečnily Národní knihovna a Ústav pro českou literaturu Akademie věd, počet nečtenářů, tedy těch, kdo za rok nepřečetli ani jedinou knihu, vzrostl z 22 procent v roce 2018 na 27 procent. Sporadických čtenářů (1–6 knih ročně) přibylo z 38 na 43 procent. Naopak pravidelných čtenářů (7–12 knih) ubylo ze 17 na 12 procent a častých čtenářů (13 knih a více) z 23 na 18 procent.

Nastává tedy konec éry masové gramotnosti? Někteří komentátoři si to rozhodně myslí. Úpadku čtenářských schopností si všímají na těch nejlepších amerických univerzitách. Magazín The Atlantic píše o zkušenostech Nicholase Damese, který vyučuje literaturu na Kolumbijské univerzitě. V posledních deseti letech si všiml, že jeho studenti bývají zaskočeni požadavkem, aby přečetli více knih za semestr. Zatímco dříve neměli problém přečíst knihu za týden, nyní si stěžují na „zběsilé tempo“ a mají problém s pochopením textu. S podobnými zkušenostmi se svěřilo 33 jeho kolegů. Anthony Grafton, historik na Princetonu, tvrdí, že jeho studenti mají „užší slovní zásobu a hůře rozumí jazyku než dříve“. Podle šéfa anglistiky na Georgetownské univerzitě Daniela Shorea mají studenti problém soustředit se na sonet, natož na delší díla.

Viní z toho znovu internet. „Čtení knih, dokonce ani pro potěšení, nemůže konkurovat TikToku, Instagramu, YouTube. V roce 1976 přibližně 40 procent maturantů uvedlo, že v předchozím roce přečetli pro zábavu alespoň šest knih, zatímco 11,5 procenta nečetlo žádnou. V roce 2022 se tato procenta obrátila,“ píše The Atlantic. Částečně za to ale můžou i změny v americkém systému vzdělávání. Damesovi se jedna studentka svěřila, že za celou střední školu nemusela přečíst ani jednu celou knihu. Na hodinách angličtiny četli jen výňatky, poezii a novinové články, ale žádnou knihu, uvedla. Jedná se o součást reforem, které měly za cíl pomoci studentům jasně argumentovat a syntetizovat texty. Standardizované testy to zkoušely hlavně na krátkých úryvcích. Učitelé tak začali zadávat krátké úryvky, aby se studenti mohli řádně připravit. „Z průzkumu mezi 300 učiteli pouze 17 procent uvedlo, že učí především celé texty. Dalších 49 procent vyučujících kombinuje celé texty s antologiemi a úryvky. Téměř čtvrtina respondentů však uvedla, že knihy již nejsou středobodem jejich učebních osnov,“ shrnuje The Atlantic studii organizace EdWeek Research Center.

Někteří komentátoři tak věští návrat „orální kultury“, kdy opravdu sečtělá bude jen úzká skupinka expertů, kteří ostatním informace převyprávějí. Například v Británii se v roce 2024 propadly příjmy z prodeje literatury faktu meziročně o 8 procent. Mohou za to nejspíše podcasty, kdy moderátoři shrnují to, co vyčetli od fanoušků historie, politiky a dalších oborů.

Masová gramotnost je vlastně relativně nový fenomén. Na Západě se rozvíjí zhruba posledních 200 let s tím, jak se zaváděla povinná školní docházka. Předtím uměla číst a psát jen úzká elita, většina příběhů se předávala pomocí vyprávění. To je případ i Homérovy Odyssey, která byla sepsána nejspíše až stovky let poté, co se veřejně přednášela. Nolan se tak vrací ke kořenům. Musí tento zásadní epos evropské kultury představit publiku, které nečte.