Když před měsícem americká vláda povolila Ukrajině používat dodané rakety k zásahům hluboko v ruském území, v některých kruzích zavládla panika. Ruský prezident Vladimir Putin hřímal o údajné západní eskalaci. Varoval Velkou Británii, jež rovněž zrušila omezení na využívání dodaných zbraní, že se může stát cílem. Moskva vypálila na Ukrajinu balistickou raketu středního doletu Orešnik, schopnou nést jaderné hlavice. Bylo to solidní třesení atomovými zbraněmi.

Obavu z následků vyjádřil před pár dny i nastupující americký prezident Donald Trump v interview pro magazín Time. „Je šílené, co se děje. Je to šílené. Velmi ostře nesouhlasím s tím, aby se rakety střílely stovky kilometrů do Ruska. Proč to děláme? Jen eskalujeme tuto válku a zhoršujeme ji. Nemělo by to být dovoleno,“ stěžoval si.

Po měsíci můžeme říct, že se jednalo o správné rozhodnutí. Putin sice asi týden strašil děsivou odvetou a varoval před eskalačními kroky, ale realita je úplně jiná. Ruské ostřelování naváděnými bombami od zrušení omezení kleslo o 50 %. Ve dnech 1. až 20. listopadu Rusko svrhlo každý den, s výjimkou jednoho, více než 100 takovýchto bomb. Po 20. listopadu je průměrný počet svržených bomb 40 denně.

Důvody můžou být různé. Zhoršené počasí, problémy ve výrobě, analytici se ale shodují, že tím hlavním je přesun ruských letadel hlouběji do vnitrozemí, z dosahu ukrajinských raket. Víceméně to potvrdilo zlepšené počasí, které nevedlo k zintenzivnění bombardování. „Systém ATACMS, který nutí ruské letectvo umisťovat letouny Su-34 na letiště vzdálená 600 km od fronty, mohl mít vliv na údržbu, počet vzletů a letových hodin,“ komentoval méně ruských úderů bezpečnostní analytik Oliver Alexander.

Naplno se tak ukazuje, že požadavek, aby Ukrajina bojovala s jednou rukou za zády, kdy Rusko mohlo libovolně bombardovat cíle na Ukrajině, ale Kyjev nesměl útočit na vojenská zařízení v Rusku, nikdy nedával valného smyslu. Člověk si říká, jak by mohla situace nyní vypadat, kdyby Američané doplnili svá slova činy. „Jedenáct měsíců trvalo Bidenovi, než Pentagonu povolil poslat kritické tanky Abrams M1, rok a půl mu trvalo, než jiným státům povolil darovat stíhačky americké výroby F-16, a více než dva roky trvalo, než Ukrajině poslal raketové systémy dlouhého doletu ATACMS,“ shrnuje váhavost Bidenova Bílého domu deník New York Post.

Bláhovost snahy neeskalovat ukazuje i dění na Blízkém východě. Tam také se Bidenova administrativa snažila držet svého spojence na uzdě. Neustále tlačila Izrael do příměří a varovala před přílišnou eskalací. Teprve když se Jeruzalém rozhodl nebrat na Washington ohled, vlítl do Rafahu, podnikl invazi do Libanonu a zničil íránskou protileteckou obranu, se současná krize na Blízkém východě přiblížila ke konci – místo toho, aby byla utrpením bez konce. Bohužel Ukrajina je mnohem více závislá na americké pomoci než Izrael, a má tak mnohem menší manévrovací prostor.

Nezbývá než doufat, že Trump si z toho vezme správné poučení a svůj názor na bombardování Ruska ještě modifikuje.