Slibovaná ekonomická politika Donalda Trumpa se dá zjednodušit na dva body. Zaprvé snížit daně co nejvíc, v podcastu Joea Rogana dokonce navrhl nulovou daň z příjmu. Zadruhé uvalit plošná cla na veškerý dovoz do USA. Hlavně druhého bodu a možných obchodních válek, které by to vyvolalo, se děsí ekonomové. O hospodářských dopadech amerických voleb v Salonu Echa debatovali tři z nich, Petr Sklenář z J&T Banky, Lukáš Kovanda z Trinity Bank a Petr Bartoň z investiční skupiny Natland.

Stáhnout MP3

Z ekonomických plánů Donalda Trumpa se nejvíce probíral ten na zavedení 20% cla na veškerý dovoz do USA. Pokud to opravdu nastane, jak to ovlivní světovou ekonomiku, Evropu a Česko?

Sklenář: On plánuje, že budou 10% cla v průměru a 20 % bude na dovoz z Číny. Už naznačil, že dojde ke zvyšování cel, ale že bude rozlišovat mezi jednotlivými obchodními partnery. Nevěřil bych mu přesná čísla, jestli to bude 10, 15, 20 %, ale velmi pravděpodobně se vrátí ke své transakční a konfrontační zahraniční politice a dojde k zavádění výrazných celních tarifů. V první fázi bych očekával, že se to bude týkat dovozu z Číny. Plus na některé výrobky to clo může být podstatně prohibitivnější, tedy vyšší. V dalším kole, a to už nepřímo, dopadne na Evropu, se zaměří na to, že zavede clo na citlivé položky, třeba na dovoz aut do USA bez ohledu na to, odkud jsou. Celkově jde o negativní zprávy, ale pozitivní je, že u řady položek to bude transakční. Něco za něco. Vy mi s něčím pomůžete a já vám dám nižší cla.

Ano, když jsem se bavil s Američany, kteří mají k Trumpovi blízko, tak tvrdili, že 20% sazba je počáteční nabídka, o které se ještě bude vyjednávat. Pane Bartoni?

Bartoň: Souhlasím, že pokud by zavedl nějaká cla, tak by to bylo špatné, žádný ekonom nebude říkat, že cla jsou dobrá, hlavně by to ale nejvíc uškodilo Americe. A přesně z tohoto důvodu bych se bál, že je zavede, kdyby šlo o první volební období Trumpa, protože by mu šlo o znovuzvolení a potřeboval by splnit slib dělnickým voličům, co přešli od demokratů. Vzhledem k tomu, že to byly jeho poslední volby v životě a v druhém volebním období americkým prezidentům spíš jde o zápis do historie než o voličské hlasy, a právě proto, že by to hlavně postihlo americkou ekonomiku, tak si myslím že je malá pravděpodobnost, že tyto volební sliby splní. A bude ale dál těmi cly operovat jako s vyjednávací pozicí. Začne vyjednávat z extrémní pozice a potom někde za to buď něco koupí, nebo se posune směrem ke středu. Takže za mě je malá pravděpodobnost, že něco zavede. Možná vůči Číně je to pravděpodobnější, ale že by zavedl něco vůči celému světu, nebo dokonce na Evropu, tak to je podle mě nepravděpodobné.

Kovanda: Určitě bych se nespoléhal na to, že Donald Trump cla nezavede. Je to neřízená střela a ztratil by tvář, kdyby zavedl pouze nějaká titěrná cla. Takže to riziko tu je. Všechny velké banky a analytické týmy propočítávají ten nejhorší scénář, i když k němu nemusí dojít. To samozřejmě v tuto chvíli nikdo neví, to neví ani Donald Trump sám, jaká cla nakonec zavede, ale zkrátka je třeba na to být připravený. Takže dnes existuje hodně různých analytických zpráv a studií, které se týkají toho, kolik by ta cla stála, jaké ztráty by přinesla a jaký by byl dopad. Je pravda, že některé ty studie, například ta od University of Nebraska, hovoří o tom, že na Evropu by dokonce mohla mít pozitivní dopad, v duchu, že dva se poperou a třetí se bude smát. To znamená USA s Čínou by se servaly do krve, navyšovala by si recipročně cla, a Evropa by se ocitla ve výhodě, protože by takovým clům nečelila. Většinové analýzy ale počítají s negativním plošným dopadem na ekonomiku EU. Další špatnou zprávou pro Česko je, že v rámci EU by patřilo k těm nejzasaženějším, což už bylo vidět v prvním dní pro Trumpově zvolení. Koruna sice od té doby trochu korigovala, ale přece jenom ten první den se společně s maďarským forintem a mexickým pesem propadala nejvíc ze všech měn světa. Když vyjdeme třeba ze studie Konfederace dánských průmyslníků, tak ta také uzavírá, že v roce 2027 a v roce 2028 bude dopad ještě horší a nejzasaženější zemí bude opět Česká republika.

Sklenář: Pro nás nejhorší scénář, bez ohledu na Trumpa, je roztáčení kolečka, kdy si vzájemně budou všichni zvyšovat cla a dávat překážky do zahraničního obchodu. To je trend, na kterém zchudnou úplně všichni. A to riziko tady je. Nejlepší reakce Evropy, i pokud prvotní reakce ze strany Trumpa bude pro nás negativní, je neroztáčet to kolečko, protože nakonec nejvíc zchudneme my, protože jsme region, který těží ze zahraničního obchodu.

Bartoň: V tom, že by cla byla špatnou zprávou, v tom vůbec nejsme ve při. Citované studie o tom, že by to Evropě a potažmo dokonce Česku nejvíc ublížilo, jsou založeny právě na předpokladu, že Evropa a Čína si budou cla odplácet. Čili je to efekt Trumpových cel plus evropské a čínské odezvy. To znamená, že efekt Trumpových cel může být úplně jiný. Měli bychom vysvětlit, jak bychom na tom mohli v Evropě vydělat, pokud nebudou cla vysoká nebo zaměřená hlavně proti Číně. Vidíme to s elektroauty. Už minule Trump dal na čínská elektroauta clo 25 %, potom přišel Biden a nahodil to na 100 %. To znamená, že Číně se omezila možnost prodeje, a tím pádem Čína prodává levněji do zbytku světa, včetně Evropy. Tedy než Evropa nasadila od minulého týdne sama cla na čínská elektroauta, tak v tom krátkém období evropský spotřebitel měl výhodu v tom, že je mohl koupit levněji, než by je býval koupil, kdyby Trump s Bidenem nezavedli svá cla. To znamená, že evropský spotřebitel může získat, pokud by prošla americká plošná cla na vše čínské. Ty fabriky to chrlí a potřebují to někam udat, nemůžou to donekonečna mít ve skladech. Otázka je, jaká by byla odezva evropské výroby, jestli by náhodou čínské věci nezačaly nahrazovat evropské na evropském i světovém trhu. No a o to víc souhlasím, že se musíme bát toho, že Evropa se zas bude bránit zlevněným čínským věcem svými vlastními cly.

Trump naznačil plán úplně zrušit daň z příjmu a financovat federální vládu pouze z cel. Nakolik je to reálné?

Bartoň: Není to reálné. Cla mají tu nevýhodu, jako každá daň, že když si napočítáte třeba 100 %, 200 % nebo i 500 %, tak nevyberete pětkrát víc. Pokud mají fungovat, tak by Trump z nich neměl zas tak moc vybrat, protože on je chce zavést, aby se ty věci vyráběly v Americe namísto Číny, a tím pádem on by paradoxně z nich zas tak moc nevybral. Výdaje federálního rozpočtu jsou tak obří, neustále rostou, a hlavně jsou z velké části financované z dluhu, takže už teď to nestačí pokrývat z daní. A v tom svém ideálním případě by z cel mnoho nevybral. Je naprosto nemyslitelné, že by to nahradilo téměř jakoukoli z těch zbylých daní. To znamená: zas je to jenom popírání ekonomické reality, je to prázdné gesto a v tom se bohužel Amerika neliší od naší běžné české ekonomické debaty.

Sklenář: On už schválil předchozí snížení daní, to má teď vypršet, ale Trump ho pravděpodobně udělá permanentním. Také plánuje ještě dál snížit korporátní daň.

Kovanda: Příjem z cla určitě nepokryje ztrátu vzniklou snížením daní na nulu. Donald Trump vlastně tuto myšlenku nadhodil, není to gros jeho uvažování. Ale to, že sníží korporátní daň, tak to naopak, myslím, je poměrně pravděpodobné. To nebyla jen tak nějaká okrajová zmínka na vrcholu kampaně, ale skutečně to říkal opakovaně a dlouhodobě.

Bartoň: Je tady jeden aspekt amerického zdanění firem, který se nás v Evropě může dotýkat mnohem víc než porovnávání, kolik jsou daně v Americe a kolik jsou u nás. Amerika má spoustu velkých firem, které třeba i většinu svých zisků realizují v zahraničí. A tam je taková zvláštnost, že dokud ty peníze, co vydělají v zahraničí, nepřivedou zpátky do Ameriky, tak jsou nezdaněné. Jsou zdaněné až v momentě, kdy přijdou zpátky. Velké americké firmy mají velký polštář peněz, které v minulosti vydělaly, ale nechce se jim je vracet zpátky do Ameriky, protože by okamžitě byly zdaněny korporátní daní. A tím pádem po světě a i po Evropě plavou doslova mraky peněz, pro které je výhodnější být zainvestovány na další rok a vydělávat v Evropě. Kdyby se ale na chvíli otevřelo okénko a Trump by udělal tzv. amnestii skrze sníženou nebo i nulovou daň na tyto zisky, tak by ubylo amerických peněz i v Evropě, které teď spoluvytvářejí evropské bohatství a evropskou produkci jako takovou.

Může kombinace vysokých cel a nízkých korporátních daní vést k tomu, že evropské firmy se přesunou do USA, aby to obešly a využily toho?

Kovanda: Už nyní pozorujeme exodus kapitálu z Evropy právě třeba do Spojených států, ale také do Číny. Třeba za Scholtzovy vlády, tedy od roku 2021, čistý odliv kapitálu z Německa dosahuje v přepočtu nějakých 6,6 bilionu korun právě proto, že německé už neinvestují v Německu, ale realizují přímé zahraniční investice buď na čínské půdě, typické je to třeba pro automobilky v čele s Volkswagenem, anebo v rostoucí míře přesouvají výrobu do USA. Když se podíváme na vývoj v posledních dvou třech letech, tak německé firmy z energeticky náročných odvětví realizují vyšší investice v USA než v eurozóně. To je úplné novum, to se předtím nedělo. Klíčovým důvodem je, že v USA jsou po ruské invazi na Ukrajinu a odpojování Evropy od ruských energií a po dramatickém nárůstu emisních povolenek výrazně levnější energie. A to je ten klíčový motiv, proč vlastně evropské firmy už nyní realokují svoji výrobu i stavějí nové fabriky přímo ve Spojených státech. Je to podle mého soudu velká výzva celé evropské ekonomice a já se domnívám, že s tím souvisí třeba i pád německé vlády. Zkrátka Evropa nemůže sledovat víc nákladných cílů. Mám na mysli na jedné straně Green Deal a všechno, co s tím souvisí. A zároveň velké investice do bezpečnosti a obranného průmyslu. A to vše při udržení prosperující ekonomiky a udržitelných veřejných financí. Když si to pak spočtete, všechny ty výdaje, všechny ty nároky, všechna ta omezení plynoucí z veřejných financí, tak vám to nevychází. Takže už nyní Německo má problémy a součástí těchto problémů je odliv kapitálu, o kterém jsem hovořil, protože to ve finále znamená daleko nižší daňové příjmy. To může znamenat napříč Evropou nárůst úrokových sazeb, protože německá fiskální odpovědnost je tím zásadním, co drží náklady půjčování relativně nízko i třeba pro Francii. Vytváří to tlak na pokles sazeb dlouhodobě. Pokud i Německo získá pověst země, která už nedbá tolik jako dosud o svoji rozpočtovou zodpovědnost, tak to bude další problém pro Evropu.

Sklenář: Souhlasím s tím, že zásadnější než nastavení korporátní daně pro evropské firmy je to, že ve Spojených státech energie je čtyřikrát až pětkrát levnější.

Bartoň: Největší shoda, co se týče predikcí, jaká bude Amerika za prezidenta Trumpa, je ta, že ropa bude levnější, než by byla za Harrisové. Tím pádem aspoň částečně ten onus nárůstů cen energií bude mírněn do té doby, co si Evropa dovolí využívat ještě ty staré energetické zdroje, jako je právě ropa. Potenciálně taky může zlevnit plyn v Evropě, ten nezlevňuje dostatečně kvůli tomu, že k nám nejde levnější plyn z Ameriky. V plynu jsou cenové rozdíly ještě větší, až pětinásobné. Je to kvůli tomu, že v Americe není dost napouštěcích stanic. Biden zmrazil jejich další rozvoj, a teď je tedy naděje, že kvůli Trumpovou důrazu na energii se podaří dostavět víc napouštěcích stanic, tím pádem do Evropy se dostane víc lodí s levným americkým plynem a tím pádem snad aspoň částečně klesnou drahé energie.

Kovanda: No ale poměrově to zůstane stále nevýhodné pro Evropu.

Bartoň: Sníží se ten rozdíl, bude levnější, než je teď. A bude dvojnásobně levnější, než by bývala byla v tom alternativním scénáři, kdybychom teď hovořili o prezidentce, a nikoli o prezidentovi.

Kovanda: No ale nás zajímá to, co bude poměrově v Evropě. Takže jestliže se bude těžit víc plynu ve Spojených státech, tak samozřejmě tam bude tlak na pokles cen, takže stejně bude docházet k tomu, co jsem zmiňoval v předposlední odpovědi, tedy že stále hrozí přesunování evropské výroby a pracovních míst do Spojených států, protože tady nikdo neplánuje rušit emisní povolenky, které jsou dramaticky dražší než třeba v Kalifornii. Takže my si stejně budeme ten plyn uměle zdražovat dále víc, než jej zdražují ve Spojených státech. Ano, zlevní se v USA, zlevní se v Evropě, ale poměrově tady bude plyn o tolik dražší, že stejně to nebude na takové úrovni, aby se evropským firmám vrátila konkurenceschopnost. To evropští politici stále nepobírají. Naopak nová Evropská komise se zdá ještě zelenější, než byla ta předchozí.

Je pravda, že Trump má ve svém týmu známého environmentalistu Bobbyho Kennedyho, ale řekl mu, ať na ropu nesahá, je to jejich černé zlato. Nicméně, už jsme tady taky na to narazili, chci se zeptat na bobtnající americký dluh. Před Trumpem republikáni aspoň rétoricky upozorňovali na potřebu ho zkrotit. Nyní jeho obsluha poprvé v historii překonala výdaje na obranu, což, jak upozornil ekonomický historik Niall Ferguson, v dějinách nikdy nevěštilo nic moc dobrého. Jak velký je to problém?

Sklenář: Dostáváme se poprvé do bodu, kdy výše nebo efekt veřejného zadlužení ve Spojených státech je nějaká kurzotvorná informace. To zadlužení je velmi vysoké a Spojené státy mají jeden z největších schodků. I když se ekonomice daří, tak to vytváří různá rizika z hlediska stability, nemluvím o nějaké dlouhodobé udržitelnosti a bude se to dřív nebo později muset řešit. Takže je to taková bomba, která pořád tiká. Nedokáže asi nikdo objektivně říct, jak moc vybuchne nebo co všechno způsobí. Paradoxně nejlepší varianta je, že toto vysoké zadlužení nás přivede k jeho ekonomickému řešení. To znamená, že jeho obsluha se zdraží, budeme ve světě vyšších úrokových sazeb, to bude tlačit na federální vládu, aby to řešila. Zatím v dohledné době není žádné jednoznačné řešení.

Kovanda: Ten dluh ani Kamala Harrisová nehodlala řešit. Američané se stále spoléhají na to, co už v 60. letech francouzský ministr financí d’Estaing označil za nadoblačné privilegium, z kterého může těžit Amerika. Když to zjednoduším, ta může vyvážet náklady a problémy, které plynou z jejího zadlužení, do celého světa, což umožňuje to, že disponuje rezervní měnou číslo jedna, dolarem. V jarní zprávě Mezinárodního měnového fondu je nebývale ostré varování, nebývale zřetelně zdvižený prst USA, že s tím zadlužením musí něco dělat. A nyní řekl šéf francouzské centrální banky po Trumpově zvolení, že je to hrozba pro celý svět v tom smyslu, že to americké zadlužení, které Donald Trump krotit nebude, zvyšuje náklady obsluhy dluhu po celém světě, což i je závěr zprávy Mezinárodního měnového fondu. Tím chci demonstrovat to, že USA stále žijí v představě, do značné míry pravdivé, že o ten dluh se mohou dělit s celým světem, což jim bere disciplinovanost a bere jim to zábrany v dalším zadlužování. Whartonova škola při Pensylvánské univerzitě minulý rok vydala studii, v níž predikuje že už během dvaceti let, pokud nebudou USA se svým zadlužením nic dělat, mohou se ocitnout v platební neschopnosti. To by znamenalo naprostý otřes finančních trhů. Takže pro mě osobně toto je asi největší hrozba, které nyní globální ekonomika čelí. A my nevíme, jak dlouho budou dluhopisové trhy, dluhopisoví investoři, zkrátka věřitelé Spojených států, ochotni této ekonomice půjčovat za relativně příhodných podmínek. A vytýkám jako klíčovou věc Trumpovi, že to absolutně neřeší.

Sklenář: Tím nadoblačným privilegiem je myšleno, že dolar je rezervní měna. Je to měna globálního světa. Jak z hlediska transakcí zahraničního obchodu, tak z hlediska toho, že většina zahraničního zadlužení rozvíjejících se ekonomik je opět v dolaru. To, že by se Spojené státy, myšleno federální vláda, dostaly do platební neschopnosti, je asi teoreticky možné, ale prakticky nepředstavitelné, protože a) tím jedním kupcem jsou ostatní centrální banky světa, které nemají jinou alternativu než držet dolar, b) zásadní alternativou a tím hlavním garantem je potom americký Fed, který může vstoupit na trh a garantovat to. Ve výsledku to ale může vést k vyšší inflaci a k vyšším úrokovým nákladům, které nakonec federální vláda ve spolupráci s Fedem zaplatí, ale vyšší dolarové sazby můžou potopit úplně jinou část světa. Vlády v rámci emerging markets, nebo firmy globálně, se mohou s vyššími úrokovými sazbami v dolarech potýkat podstatně hůř než federální vláda. Bankrot federální vlády USA si proto nedokážu moc představit. Ale pokud se dostane do nějakých rozpočtových problémů, tak to bude mít spoustu konsekvencí, které budou negativní spíš pro zbytek světa, než že by to položilo vládu ve Washingtonu.

Bartoň: S tím souhlasím. Úrokové sazby, které centrální banky snižují a zvyšují, to jsou sazby za krátkodobé úložky, řekněme na 14 dní. Prostě sazba, kterou centrální banka zaplatí tomu, kdo si u ní uloží peníze na 14 dní, potom si je může uložit znova. V principu tam nemusí být žádná souvislost s dlouhodobými úložkami na tři roky, na pět let, na deset let. Ta může být vyšší nebo nižší podle toho, jak lidé cítí budoucnost; a to je právě ta sazba, která teď roste. To znamená, ano, naprosto souhlasím, je v podstatě nulová pravděpodobnost, že by za života kohokoli z nás tady u stolu, nebo dokonce i toho našeho nejmladšího čtenáře, došlo k bankrotu Spojených států. Právě proto, že jak se bude zvyšovat dluh Spojených států, tak se bude zvyšovat i úroková sazba, protože od koho si bude chtít půjčit americká vláda, tak mu za to bude muset zaplatit víc, aby jí dal nějaké peníze. A tím pádem zvyšování úrokové sazby bude částečně limitovat zadlužování. Ale dlouhodobá úroková sazba, to znamená to, co musí platit vlády za to, že si půjčují, to jsou spojené nádoby. Protože člověk v Bangladéši, nebo kdekoli, se rozhoduje, o. k., půjčím české vládě, nebo americké vládě? Když bude výhodnější půjčovat americké vládě, protože to bude za vyšší úrok, no tak radši půjčí americké vládě než české. Tím pádem ta česká, aby vůbec někoho našla, kdo by půjčil jí, taky bude muset zvednout nabídku, za jaký úrok si půjčuje ona. Dokonce i kdybychom se přestali zadlužovat teď, pořád kvůli tomu, že se v Americe zvyšuje úroková sazba, tak se zvýší i nám a budeme platit víc na splátkách minulého dluhu. To znamená: tohle nás určitě ovlivní přímo a druhá věc, kterou to ovlivní, jsou hypoteční sazby. V médiích se pořád řeší, jak to, že když centrální banka snižuje úrokové sazby, že nám neklesají hypotéky? Protože hypotéky nemají nic společného s 14denní úrokovou sazbou od centrální banky, ale odvíjí se od dlouhodobých sazeb.

Kovanda: Ano, to je přesně to, co Mezinárodní měnový fond ve své jarní zprávě kritizuje. Podotýká, že v rámci svého nadoblačného privilegia Spojené státy vyvážejí svůj problém s dluhem do celého světa. Dolarová aktiva hrají roli jakéhosi benchmarku a vodítka, které ovlivňuje výnosy dluhopisů v dalších částech světa. Výnosy na dluhopisech jsou vlastně klíčovou tržní úrokovou sazbou a od těch se pak odvíjejí třeba i sazby na hypotékách. Takže skutečně můžeme v České republice mít dražší hypotéky kvůli tomu, že ve Spojených státech mají za prezidenta Donalda Trumpa a nemají za prezidentku Kamalu Harrisovou.

Bartoň: Myslíš si, že Kamala Harrisová by se méně zadlužovala než Trump?

Kovanda: Tak veškeré ty studie, veškeré propočítávání…

Bartoň: A z čeho by to vyšlo, to nižší zadlužování? Co by dělali jinak?

Sklenář: Jediná příležitost by byla, že by byl republikánský Kongres, který by Harrisovou blokoval.

Kovanda: Kamala Harrisová například neslibovala snížení daní. Naopak slibovala zvýšit firemní daně.

Bartoň: Výdaje slibovala zvýšit, nebo snížit oproti Trumpovi?

Kovanda: No, tak Trump také bude mít výdaje…

Bartoň: Říkáš, že by měla vyšší výběr, protože by nesnížila daně?

Kovanda: Na tom je obecná shoda trhů. Celkově z těch studií vycházelo větší manko, větší schodek za vlády Donalda Trumpa než Kamaly Harrisové, vychází to z jejich opatření. Samozřejmě nevíme, co by dělala, kdyby se dostala do funkce. V případě Donalda Trumpa to budeme vědět. Už i trhy na to přece reagovaly. Je tam předpoklad růstu úrokových sazeb, což přesně odráží to, že by se muselo emitovat relativně víc dluhopisů za vlády Trumpa než Harrisové, což vede k tomu, že dluhopisů bude víc, jejich cena tudíž bude nižší a musí tedy narůstat výnos. A to je ta úroková sazba, která je tím vodítkem pro celý svět. Nakonec i pro české hypotéky. Takže já za tím stojím, že české hypotéky budou spíš dražší s Trumpem, než by byly s Harrisovou. To je prostě univerzální závěr drtivé většiny ekonomů.