O nasazení vojáků NATO na Ukrajině hovoří od jara opakovaně francouzský prezident Emmanuel Macron. Debaty teď přiživuje i přítomnost severokorejských vojáků na frontě, přímé výzvy zaznívají například z Pobaltí. O vyslání instruktorů blíž k frontě přemýšlí také Velká Británie. Podle bývalého náčelníka generálního štábu Armády ČR Jiřího Šedivého by bylo vyslání bojových jednotek nakonec možné, i když značně komplikované a znamenalo by riziko jak pro samotné státy, tak pro Severoatlantickou alianci.

Může se některý stát NATO samostatně rozhodnout, že pošle své vojáky na Ukrajinu? A musel by s tím souhlasit zbytek aliance?

Formálně by to podle mého názoru šlo. Například Spojené státy vedly samostatně operaci v Afghánistánu a vedle toho fungovala mise Severoatlantické aliance. Podobně v Iráku. Muselo by to být ošetřeno bilaterální smlouvou mezi daným státem, který se k takovému kroku rozhodl, a Ukrajinou. Je tam ale velké nebezpečí, pokud by se daný stát dostal do nějaké svízelné situace a Rusové si ho vyhodnotili jako svého nepřítele. Proto by se musel vyvázat z článku pět o kolektivní obraně Severoatlantické smlouvy. Potom by se ale mohlo stát, že na něj Rusové zaútočí a ostatní alianční země nebudou mít žádnou povinnost přijít mu na pomoc. Je to tedy hypotetické, vzhledem k tomu, že v takovéto podobě se to ještě neřešilo, byť si myslím, že formálně to skutečně možné je.

Rozumím. Takže by NATO zřejmě požadovalo, aby se stát z některých částí aliančních úmluv vyvázal?

Muselo by být jasně definováno, že ten krok není činěn v návaznosti na Washingtonskou smlouvu. Stejně je to ale strašně nebezpečné. Řeknu příklad. Když se Pobaltské státy rozhodnou, že pošlou na Ukrajinu své vojáky, byť by se z článku pět vyvázaly, Rusové se za určitých okolností mohou dostat na jejich území a začít ho likvidovat. Všichni víme, že ty země mají hodně malé armády a celé Pobaltí by mohlo zůstat nechráněno. A naopak, pokud by se NATO vydalo Pobaltí na pomoc, dostalo by se do přímého válečného konfliktu s Ruskem, kterému se všichni chtějí za každou cenu vyhnout.

Je také otázka, jestli prezident Emmanuel Macron hovořil na jaře o tom, že by NATO vyslalo své jednotky na Ukrajinu pod společným velením, nebo by šlo o iniciativu jednotlivých zemí.

Je pravda, že to přesně nespecifikoval. A nakonec potom otočil na to, že by šlo o obsluhu sofistikovaných zbraní a poradce, rozhodně ne vojska určená přímo k vedení bojové činnosti. Z právního hlediska by šlo o složitou situaci. I když podle mého nikoli neřešitelnou. V každém případě je to nebezpečné.

Oficiální vyslání vojáků NATO na Ukrajinu je v tuto chvíli v rovině spekulací. Na druhé straně ale Jihokorejci, kteří v alianci nejsou, už řekli, že by tam mohli v reakci na přítomnost severokorejských ozbrojených sil poslat vlastní vojáky. I tam je riziko další eskalace.

To by byla skutečně úplně jiná situace. Jihokorejci ale neřekli, že tam pošlou bojové útvary. Poslali by tam poradce a případně další experty, kteří by studovali třeba vedení bojové činnosti Severokorejců. Jižní Korea není vázána žádnou smlouvou, takže ta může udělat v podstatě cokoli. Riziko eskalace je stoprocentně menší, než když by se do konfliktu vložil jeden ze států NATO.