Prezident Petr Pavel se na Novinkách.cz přihlásil k názoru, že Ukrajina by měla být v NATO i za cenu rozdělení země. Říká se tomu adenauerovský scénář a odborné kruhy, které ho vyznávají, mají zrovna v České republice silné zastoupení v oficiálních strukturách: prezidentův zahraničněpolitický poradce Petr Kolář, národněbezpečnostní poradce premiéra Tomáš Pojar, Alexandr Vondra – a k tomu další lidé jako jejich ozvěny.

Nevím o jiné zemi, v níž by přání rozšířit NATO o několik set kilometrů na východ i za cenu rozdělení Ukrajiny bylo tak skvěle zastoupeno. Ale pravděpodobně to je neoficiální strategie některých lidí ve Spojených státech, odkud zase čeští experti odezírají.

Představa, že Ukrajinu rozdělíme na západní a východní a tu západní přijmeme do NATO, je představa „stratégů“, jimž víc záleží na rozpětí vojenských bloků než na zdraví států, které ten blok tvoří.

Tento Bílý dům a v závěsu za ním naprostá většina západoevropských politiků jsou tak ovládnuti blokovým myšlením, že už ani nedokážou tolerovat státy, které blokové myšlení odmítají a, třeba proto, že jsou poblíž konfliktních čar, se snaží o neutralitu.

Bývalý pákistánský premiér Imran Chán sedí ve vězení za to, že zveřejnil diplomatickou šifru. Šifra byla zápisem schůzky velvyslance Pákistánu ve Washingtonu s náměstkem ministra zahraničí. Schůzka se koná v březnu 2022 a náměstek na ní velvyslanci vyčítá „agresivní neutralitu“ jeho země v rusko-ukrajinské válce. Hrozí tvrdou odvetou Washingtonu, která by ovšem nemusela nastat, kdyby parlament (vysoce populárnímu) Chánovi vyslovil nedůvěru. To se stalo, Chán byl sesazen a posléze uvězněn i za cenu lidových bouří.

Podobný příběh teď vypráví premiérka Bangladéše, která právě musela před demonstranty utéct do Indie; předtím nechtěla povolit americké vojenské základny namířené proti Číně. Fakt je, že šifru jsme zatím žádnou neviděli.

Komu „Indo-Pacifik“ přijde odtažitý, pro toho máme příklad Gruzie. Premiér malého státu na hranicích velkého Ruska tvrdí, že USA a v závěsu za nimi EU po něm jdou od chvíle, kdy odmítl konfrontační postoj vůči Rusku, kdy odmítl „stát se druhou Ukrajinou“. Načež na něj a další gruzínské politiky, prý kvůli zákonu o registraci zahraničních agentů, demokraticky přijatém v demokratickém parlamentu, americká vláda uvalí sankce, EU dá k ledu gruzínskou přihlášku a český senátor Pavel Fischer přilétá do Tbilisi na kárnou inspekci.

Optiku, v níž geopolitického rivala musí obklíčit můj vojenský blok, si asi může osvojit politik nějaké velmoci. Není důvod si ji osvojovat, když patříme do stejné kategorie cihel, jimiž se ta velmoc rozhodla své rivaly z těsné blízkosti obestavět. Českou zahraniční politiku dnes nedělají autentičtí politici, ale odvozeniny.