„I v této sérii jsme svědky rituálů, které se odehrávají v pro autora typických kulisách roubenek či horských masivů. Tyto odkazy k folkloru, stejně jako vytékající oko a reference k hororovému naturalismu, jsou pro autora typické. Na obrazech se objevují téměř výhradně dívky, nebojácné (spíše melancholické) hrdinky, které otevřeně stojí proti samotnému zlu,“ píše kurátor Otto M. Urban o nové výstavě Jana Vytisky Zjevení.
V reálu tato kmenová herečka permanentně vyprodaného Dejvického divadla působí jako osobnost, která má své věci pod kontrolou, protože ví, že základ máme sami v sobě, jen ho tam najít.
Ivan Trojan je dle všeho objekt univerzálních tužeb. Jeho herectví je široké jako jeho duše, která je, jak přiznává, melancholická, a zároveň z ní vyšlehává plamen vášně i šaškovství. Ideální člověk do výtahu.
Dejvické divadlo si s novými tituly vždycky dávalo na čas. Divácký zájem o uváděný repertoár je tak velký, že soubor není k nasazování nových kusů nikterak nucen, a herci ostatně mají tolik práce jinde, že jim nezvykle velké rozestupy mezi premiérami nejspíš příliš nevadí. Ovšem situace, že nový umělecký vedoucí nastuduje svou první šéfovskou inscenaci až v závěru své druhé sezony, je nejen nezvyklá, ale troufám si tvrdit, že také poněkud nezdravá.
Režisér, herec a do loňska umělecký vedoucí pražského Dejvického divadla Miroslav Krobot dává rozhovorů poskrovnu. Klid kolem jeho osoby mu prý vyhovuje.
