Poslední lednový den kulminovalo první kolo veřejné debaty o chybějících legálních osobních příjmech ministra financí a nejpopulárnějšího politika v zemi, kterou otevřel Týdeník Echo (3/2017). Andrej Babiš se stále víc zaplétal do svých vysvětlení, kde přišel k nově ohlášené miliardě nezdanitelných příjmů, která mu měla zajistit dost legálních osobních příjmů, aby si mohl v roce 2013 koupit nezdaněné dluhopisy od Agrofertu, jež mu až do roku 2022 vynášejí od všech daní a pojistného osvobozených 90 milionů korun ročně. To je naprosto dominantní zdroj současného Babišova živobytí.

Ten den přislíbil šéf ANO svým followerům na Twitteru: „Ve 22.30 jdu do Událostí, komentářů, abych řekl pravdu a vyvrátil různé dezinformace, které zazněly v médiích. Snad mě to nechají vysvětlit.“

Andrej Babiš působil nezvykle klidně. Nerozčílil se. Nikoho neurazil. Nemluvil sprostě ani slovensky. Zjevně předtím prošel důkladným koučováním svých mediálních stratégů, jimž se v předchozích dvou týdnech vymykal a po babišovsku řádil. Žádnou novou pravdu, která by projasnila, odkud pochází ta náhle objevená miliarda, se diváci nedozvěděli. Nedostali informaci, kde a kdy přišel k legálním příjmům, z nichž si pořídil ty akcie, firmy a dluhopisy, které mu později měly vynést miliardu nezdanitelných příjmů. Na stránkách ANO ve videu z jednoho celorepublikového předvolebního mítinku mimochodem tvrdí, že akcie nikdy nekupoval.

Když budeme Babišovo expozé v Událostech, komentářích, kvůli němuž Česká televize přetáhla regulérní vysílací čas, brát jako nejkomplexnější vysvětlení pochybností o jeho osobních legálních příjmech, padly tam čtyři důležité věci, u nichž by měli hlavně koaliční partneři v čele s premiérem, ale také opozice šéfa ANO tlačit a vymáhat je po něm.

Zaprvé: Babiš řekl, že může pohyby na účtech doložit původ svých legálních příjmů.

Zadruhé: Babiš řekl, že si zadá u dvou auditorských firem z velké čtyřky (patří do ní PriceWaterhouseCoopers, Ernst & Young, KPMG a Deloitte) nezávislý audit svých osobních legálních příjmů.

Zatřetí: Babiš řekl, že požádá finanční správu, aby podle nového zákona o prokázání původu majetku prokázala původ jeho majetku. Zároveň řekl, že ji zprostí mlčenlivosti. To znamená, že dá finanční správě zcela volný prostor ke zveřejnění původu svého majetku.

Začtvrté: Babiš tvrdí, že může ukázat, že peníze za dluhopisy Agrofertu do firmy skutečně odešly z jeho osobního účtu. A může to dokázat. Dokázat to lze jediným způsobem: výpisem z jeho soukromého účtu, odkud peníze odešly, a z firemního účtu Agrofertu, na nějž měly Babišovy osobní peníze přijít.

Všechno to jsou poměrně jasně formulované sliby o prokázání původu svých osobních legálních příjmů. Všechny je možné splnit v řádu několika málo týdnů. Záleží jen na koalici a opozici, jaký tlak na Babiše vyvine.

Zvykem Andreje Babiše je zamotávat a zamlžovat problémy do složitých slepenců, v nichž se diváci a čtenáři jeho výstupů ztratí mezi dojmy, fakty, nesmysly a úhybnými manévry, které s podstatou problému vůbec nesouvisí. Lidově se tomu říká problém zakecávat. Člověku se to většinou podaří, když mu to jeho partneři dovolí a netlačí ho k přímým, jasným a konkrétním odpovědím.

Čtyři základní závazky Babišova televizního turné pravdy je důležité dát do souvislostí.

Výpisy z účtů o legálních osobních příjmech

Začněme od jedničky. Dokladů o osobních legálních příjmech Andreje Babiše. „Takže celkové moje příjmy jsou 2 531 768 228, které samozřejmě bohatě pokrývají potřeby na ty dluhopisy,“ říká Babiš. Moderátor Lukáš Dolanský se ptá, jestli to může něčím doložit. Babiš říká, že už o tom referoval na tiskové konferenci. (Tam, kde se ho na to ptala reportérka Echo24. A kde poprvé padla informace o nově objevené miliardě legálních osobních příjmů.) „Ne, ne, tu částku. Můžete doložit například pohyby na účtech nebo něčím podobným?“ ptá se moderátor. A Babiš odpovídá. „Určitě, určitě, můžu to doložit.“

Prokazatelné způsoby doložení osobních legálních příjmů jsou jen dva. Zaprvé daňová přiznání. Ta má ale každý daňový poplatník povinnost uchovávat jen deset let. Tak dlouhá je také promlčecí lhůta pro daňové úniky, jak pro správní zásah, tak pro trestní stíhání. Není tedy jisté, že na finančních úřadech jsou Babišova starší daňová přiznání. Sám mluví o tom, že jeho příjmy 2,531 miliardy korun jsou z let 1993 až 2015.

V daňových přiznání jsou ovšem jen zdanitelné příjmy. Ty Andrej Babiš ohlásil na 1,86 miliardy hrubého a 1,526 miliardy čistého. Ty peníze mu musely přijít na účet, takže se to dá dokázat výpisem z něj.

Obtížnější je prokazování té více než miliardy korun nezdanitelných příjmů z prodejů firem, akcií a dalších produktů kapitálového trhu, které Babiš ohlásil později. O nich se žádné záznamy nevedou. Vlastnictví firem se dá doložit z obchodního rejstříku, pokud tedy Andrej Babiš třeba nepoužíval anonymní akcie jako u svého z dotací postaveného Čapího hnízda. Jiné důkazy o nezdanitelných příjmech nejsou. V daňových přiznáních se neuvádí. Ani obchody s akciemi a dalšími cennými papíry firem, jež nejsou veřejně registrované.

Jediným skutečně přesvědčivým důkazem, který může Babiš ukázat, jsou výpisy ze soukromých bankovních účtů. Na nich musí být vidět, odkud mu přišly peníze, za něž si koupil ty firmy, akcie a spol., o nichž tvrdí, že mu přinesly miliardu. A pak výpisy, že mu ta vydělaná víc než miliarda korun skutečně přišla na jeho osobní účet. Nic jiného přesvědčivým důkazem není.

Zastírání audity

Druhý slib o dvou auditech už je snahou odvrátit pozornost a odložit případ dál do budoucna. Forenzní audity jsou oblíbeným prostředkem, jak zahrát problém do autu. Poslední vzpomínkou z české politiky je ta, kdy si Karel Schwarzenberg, tehdy ještě jako ministr zahraničí za zelené v Topolánkově vládě, najal ze svých peněz firmu Kroll, aby prověřila pochybné finance jeho vládního kolegy Jiřího Čunka (dnes hejtmana za lidovce a velkého obdivovatele Andreje Babiše). Schwarzenberga to tehdy přišlo na tři miliony korun. Nevedlo to k ničemu. Současný čestný předseda TOP 09 si jen koupil čas, aby nemusel rezignovat, čímž původně kvůli Čunkově skandálu vyhrožoval.

Babiš slibuje auditory z „prestižní“ první čtyřky, což má vytvořit dojem, že jde o renomované firmy. To už ale dávno neplatí. V amerických účetních skandálech v letech 2002 až 2008 se ukázalo, že auditoři nebyli kontrolory, ale v mnoha velkých případech kryli podvody svých klientů či na nich přímo spolupracovali. Důvěrou v auditorské firmy otřásl rok 2002, kdy vyplavaly na světlo velké účetní podvody ve firmách Enron, WorldCom nebo Tyco. Všechny skončily tresty odnětím svobody v desítkách let. Velká čtyřka byla tehdy ještě pětkou. Patřil k ní i Arthur Andersen, jenž musel kvůli totální diskreditaci skončit. Výraznými změnami, které mu měly vrátit tvrdě poškozenou důvěru, prošel i zbytek čtyřky.

Trvalo jen pár let, než se skandály ve finanční krizi roku 2008 vrátily. Osmičkou na žebříčku deseti největších účetních skandálů je pád investiční banky Lehman Brothers, který krizi na podzim toho roku spustil. Podílel se na něm i auditor Lehmanů. Auditorská firma Ernst & Young. Ani tím to ovšem pro Ernsty neskončilo: loni v září jim americký regulátor kapitálového trhu SEC udělil pokutu 9,3 milionu dolarů (téměř 250 milionů korun) za „nevhodně blízké vztahy svých partnerů s klienty“.

Právě Ernst & Young je momentálně auditorem Agrofertu. Tuto roli převzal pro PriceWaterhouseCoopers, který ho předtím auditoval deset let. Partnera české kanceláře Ernstů Jana Čapka si Babiš přivedl na ministerstvo financí jako poradce pro daně. Čapek přišel k Ernstům v roce 2002. Do té doby, tedy až do likvidace skandálem Enron, pracoval dvanáct let v Arthur Andersen, symbolu účetních podvodů.

Aby audity alespoň mohly být považovány za důvěryhodné, nesměl by si je zadávat sám Babiš. Příslušnost k velké čtyřce sama o sobě, jak vyplývá z výše citovaných skandálů, není žádnou zárukou důvěryhodnosti.

Výzva finanční správy do akce

Splnění třetího slibu o žádosti finanční správy o prokázání původu majetku a zproštění mlčenlivosti, aby to mohla zveřejnit, není vůbec náročné. Stačí jeden podpis u zproštění mlčenlivosti. Podle nového zákona o prokazování původu majetku má finanční správa okamžitě konat při podezření na rozdíl v legálních příjmech a majetku překračující pět milionů korun. Tu laťku samozřejmě Babiš velmi pohodlně splňuje. Takže předpokládejme, že berní úředníci už plní svou zákonnou povinnost a Babišovy legální příjmy prověřují. Kdyby to nedělali, selhávají ve své zákonné povinnosti. Takže zbývá jen podpis u zproštění mlčenlivosti. „Máme nový zákon o prokazování původu majetku, takže můžeme všichni (předsedové všech politických stran – pozn. red.) jít dobrovolně na finanční správu, zprostíme finanční správu mlčenlivosti a můžeme to udělat. Já s tím problém nemám,“ říká Babiš při svém turné pravdy v Událostech, komentářích. Posléze se opět nepřehledně zamotá do debaty o zveřejnění příjmů a původu majetku předsedů dalších politických stran. Když se ho moderátor ptá, jestli on důkazy o svých příjmech zveřejní, i když to ostatní neudělají, Babiš říká: „Ale já to zveřejním i bez nich. Já s tím problém nemám, pane redaktore.“ Teď už je potřeba se jen ptát, zda podepsal finanční správě žádost o zproštění mlčenlivosti.

Výpis z účtu o platbě za dluhopisy

Velmi jednoduché je i splnění čtvrtého slibu. Výpis ze soukromého bankovního účtu potvrzující platby Agrofertu za dluhopisy v hodnotě 1,482 miliardy korun z let 2013 a 2014. „Takže bavme se o mojich příjmech,“ říká Babiš moderátorovi. Já jsem připraven všechno ukázat. Moderátor Dolanský se ptá po dokladech: „Tak a když jsme u těch vašich příjmů, ty peníze za ty akcie, respektive za ty dluhopisy, skutečně jste je měl na účtě? Můžete dokázat, že to prošlo přes váš účet?“ To je chvíle, kdy Babiš v celém expozé pravdy asi nejvíc zaváhá. Ale pak odpoví: „Samozřejmě.“ Moderátor ještě žádá upřesnění. „To můžete dokázat?“ Babiš na to odpovídá: „Samozřejmě. Já jsem si v životě nepůjčoval peníze na dluhopisy.“

Za pátý slib a bonus se dá považovat Babišovo ujištění, že se žádné nové příjmy už opravdu neobjeví. „Neobjeví se další částka,“ slibuje nejpopulárnější politik na opakované dotazy Dolanského.

Babiš si vlezl do pasti. Kdyby dodržel to, co říká, do pár týdnů by měly být na veřejnosti všechny doklady o jeho příjmech. Sám bez tlaku to ale téměř jistě neudělá. A ten tlak ostatních politiků se bohužel nedá očekávat. Ještě než se Bohuslav Sobotka propracoval k novému stylu o „ojebávkách“ na sociálních sítích, v parlamentu bohužel hodil ručník do ringu, aniž ho k tomu vůbec někdo tlačil. Premiér ve sněmovně řekl, že závěrečná zpráva komise o policejní reorganizaci, která prokázala, jak Babiš v létě téma zneužil, neovlivní spolupráci ČSSD s hnutím ANO. „Cílem je, aby tato vláda dovládla do konce volebního období, jak jsme občanům slíbili,“ řekl premiér Sobotka s tím, že rozpad vlády nezpůsobí ani to, když Babiš nevysvětlí své příjmy. Podle něj je to jeho ostuda a jemu to ubere voliče.

To je naprostá naivita, podobná té, s níž ČSSD brala Babiše do vlády a dala mu ministerstvo financí v očekávání, že se znemožní. Stal se pravý opak: Babiš má skoro dvojnásobnou podporu než Sobotkova strana. A premiér mu ještě vystrašeně podává žebřík, aby vylezl z pasti dokazování svých příjmů, již si Babiš vykopal.

Při každé příležitosti se znovu projevuje, že problémem české politiky, který zemi posouvá ze Západu do poměrů na oligarchické Ukrajině, není Andrej Babiš. Je to strach a slabost ostatních politiků, kteří Babiše považují za neohrozitelného dominátora a s touto rolí se smiřují. Klasické sebenaplňující se proroctví.