Minulý týden ministerstvo financí oznámilo, že Česká republika v roce 2016 oproti všem očekáváním – včetně očekáváním vyjádřeným ve státním rozpočtu – hospodařila s přebytkem 62 miliard korun. Nakolik je to úspěch vlády a speciálně ministra financí Andreje Babiše – a nakolik k tomu vláda přišla nezaslouženě? Jak by se s rozpočtový přebytek měl použít? A jaká bude celková bilance Sobotkovy vlády v hospodářské politice? Otázky pro ekonoma Pavla Kysilku.

Radujete se z oznámeného přebytku?

Přebytky je samozřejmě potřeba vytvářet vždycky, když to jde. A měly se vytvářet už poslední dva roky, kdy česká ekonomika rostla. Takže z toho přebytku za rok 2016 se raduji a přál bych si, aby přebytek vznikl i v tomto roce. Jestli nás teď naopak před volbami budou uplácet, bude to ekonomicky jednoznačně špatně. Za co bych ministra financí pochválil, je fakt, že k přebytku směřoval záměrně.

Tak ono to skoro vypadá, jako kdyby byl ten původní rozpočet za rok 2016 schválně připravený na schodek, aby výsledek vypadal tím lépe...

Já vím, že ministrovým cílem bylo udělat přebytek. On se choval velmi šetrně, odmítal zbytečné výdaje, a pokud je ministerstvo pustilo, pak až tehdy, kdy si bylo jisto, že ten celkový přebytek bude. Ten rozdíl 130 miliard mezi (odhadovaným) rozpočtovaným schodkem a výsledkem samozřejmě svědčí o mizerném rozpočtování, kdy se podhodnotil vliv růstu a stejně tak se přecenila schopnost vlády investovat peníze. Rozpočet byl loni postavený na špatných předpokladech, jednoznačně. Ale stejně tak není sporu o tom, že existovala velká snaha ministra financí dosáhnout přebytku.

Kdo je otcem přebytku – vláda, nebo vnější síly?

První důvod: ekonomika roste, žijeme v éře excelentního růstu. Firmy dosahují velkých zisků, s čímž souvisí historicky nízká nezaměstnanost. Takže mimořádně příznivý výběr daní plus menší sociální výdaje – což jsou cyklické, dočasné jevy, na nichž vláda žádnou zásluhu nemá. Ale ani je nepokazila. Druhou příčinu můžeme chválit i kritizovat: vláda nebyla schopna investovat.

A chválíte ji za to, nebo kritizujete?

Česká ekonomika je podinvestovaná, žijeme na úkor budoucnosti. Mám na mysli dopravní infrastrukturu. Mám na mysli i armádu a školství. Co mě naprosto deprimuje, je vzdělávání. My nejsme schopni peníze plynoucí do vzdělávání vynakládat tak, abychom vychovali generaci pro 21. století a digitální epochu. Jestli s tím něco rychle neuděláme, komparativní výhody, které dneska česká ekonomika pořád ještě má, se během deseti let vypaří. Tady všude jsme objektivně podinvestovaní. Obecně bych tedy měl říct, že je škoda, že se peníze nepodařilo nasměrovat do vyjmenovaných oblastí, ale neřeknu to. Protože schopnost vlády jak této, tak těch předchozích investovat efektivně, bez korupce a blízko plánovaných výdajů je tak slabá, že ta neschopnost je spíš dobrá zpráva. Pozor, nepřítelem dobrých investic není jen centrální vláda, ale i nekvalita státních úředníků, téměř až teror prokuratury vůči politikům, kteří se bojí vypisovat veřejné zakázky, nebo zákony, které neumožňují bránit se různým ochráncům přírody a aktivistům. Je to soustava vícero pastí, kdy neproinvestovat znamená do značné míry neprohospodařit. Ale je to z nouze ctnost a velký vykřičník do budoucna.

Co často zmiňované evropské dotace? Těch republika loni vyčerpala 60 miliard, takže odmyslíme-li si dotace, zmizí i celý přebytek.

To ano, ale nezapomeňte, že sami na dotace přispíváme, čili náš příspěvek na dotace by se v celkové bilanci zase musel přičíst k dobru ministerstvu financí. Jako ekonom dotace nevidím rád. Je to moderní obdoba přírodního bohatství, které historici nazvali prokletým bohatstvím, protože v některých zemích zničilo morálku a disciplínu – Rusko, Blízký východ, dokonce i Holandsko. Analogicky k tomu jsou dnes dotace prokletý dar, vedou k plýtvání a neuvěřitelné korupci. Ale fiskálně viděno jsou třetím faktorem, který přispěl k rozpočtovému výsledku, o němž se tu bavíme. Abych to shrnul: loni vznikl přebytek, který vláda neprošustrovala. Takže za to bych jí dal kladnou známku. Jinak pro ni žádné kladné body nevidím.

Dařilo se Babišovi dobře vybírat daně, nebo mohl být v tomto ohledu lepší?

Ministerstvo dnes rádo říká, že zlepšilo výběr daní některými systémovými opatřeními a že výběr daní zpřísnilo. O tom není sporu. Ale když očistíme výsledek rozpočtu o nižší investice, o zinkasované dotace, o cyklický faktor, měla by zůstat ještě nějaká kladná cifra, která by vyjadřovala právě ten lepší výběr daní. V té bilanci ovšem po očištění o zmiňované věci zůstane hrozně málo. Řekl bych, že příspěvek lepšího výběru daní k přebytku je skoro nepostřehnutelný.

Babiš tvrdí, že díky kontrolnímu hlášení se mu povedlo zvýšit výběr DPH.

O kolik?

O deset až dvanáct miliard. Přičemž meziroční zlepšení výběru DPH dělá devět miliard.

No právě, to mám přesně na mysli. Lepší výběr daní podle mě určitě není dvouciferná suma, řekl bych spíš černá nula.

Pokud spotřeba vzrostla o sedm procent a vládní výběr DPH o 3,8 procenta, není to spíš důkaz toho, že stát schopnost vybírat DPH ztrácí?

Já tuhle kalkulaci znám, mechanicky to může platit. Nicméně makroekonomická čísla nám v této fázi neukazují přesný stav, ale spíš tendence. HDP je pofiderní položka, ta čísla jsou postavena na hodně hrubých předpokladech. Já pokud mohu vycházet ze znalosti toho, co se děje v reálné ekonomice, tvrdím, že výběr se zlepšuje. Ale ne moc.

Souhlasil byste s tvrzením, že vláda loni hospodařila nejlíp od vzniku České republiky? Skutečně tak velký přebytek od roku 1993 nikdy nebyl.

Nesouhlasil. Kvalita hospodaření není mechanicky dána tím, jestli se zrovna hospodařilo s přebytkem, nebo deficitem. Když bude ekonomika v poklesu o dvě procenta, klidně přivítám i schodek, pokud ho budeme čerpat z dřívějších úspor. Pro mě je daleko důležitější než momentální stav rozpočtu fakt, že tato vláda z pracovního trhu vyluxovala desítky tisíc lidí, což zoufalým způsobem podráží naši ekonomiku, speciálně exportně orientovaný průmysl, který v české ekonomice funguje jako lokomotiva. Růst vývozu je poloviční oproti tomu, jaký by mohl být, kdyby bylo na pracovním trhu dost lidí. Já se i po odchodu z České spořitelny hodně bavím s podnikateli. A drtivá většina firem, zejména těch exportních, vám řekne, že mají fantastickou zakázkovou knihu a že mají nejlevnější úvěry v historii, takže by mohli zvyšovat kapacity. Ale nenaplnili by je lidmi.

Abych tomu dobře rozuměl: kapitáni českého exportního průmyslu si stěžují, že nemohou zaměstnat lidi, kteří šli pracovat do státního sektoru?

Stěžují si, že nemohou sehnat lidi. Ti se jednak nerodí, a tím pádem nevycházejí ze škol, jednak je luxuje státní sektor. V takové demografické situaci by vláda měla být o to opatrnější a za každou novou vládní agendu, kterou si vymyslí, by měla nějakou starou zrušit. A to se neděje. Zadruhé stavební a investiční regulace firmám přípravu každé investice protáhnou na mnoho let. Což nikdo nebude podstupovat, protože netuší, jak bude za pět let vypadat ekonomický cyklus. Tady se skrývá vysvětlení malých investic i ze strany průmyslu.

Proč firmy s plnými zakázkovými knihami zaměstnance ve státním sektoru nepřeplatí?

Po zkušenosti z let 2008 a 2009 jsou české firmy extrémně opatrné. V letech 2005 až 2007 nafoukly mzdy a pak musely propouštět nebo mzdy snižovat. Z jedné strany soukromé firmy nechtějí přeplácet, svým způsobem vydýchávají šok z roku 2008, z druhé strany ani lidé neodcházejí ze státního sektoru, když v něm konečně mají definitivu a svoje jisté.

Takže se dá říct, že služební zákon z roku 2014 dnes podráží nohy českému exportu?

Ano. V některých zemích tento služební zákon může celkově působit pozitivně, napadá mě třeba Kanada. U nás, při našem mentálním naladění, převažují negativa. A je to škoda. Lidi, které česká státní správa a samospráva zaměstnávají, jsou vesměs kvalifikovaní. Umějí ráno vstát, vyčistit si zuby, pozdravit, pustit počítač a něco na něm udělat, jsou použitelní. A tyhle použitelné lidi stát nabírá nikoliv proto, aby něco pozitivního vytvořili, ale aby naplnili nové agendy úřadů. A co to jsou ty nové agendy? Regulace, dirigismus, kontrolorství, které doslova dusí podnikání, ale, pozor, například i neziskovou sféru. Tady je působení české vlády na ekonomiku hrozně negativní.

Jaké regulace a dirigismus máte na mysli konkrétně?

Zajděte se zeptat do kterékoliv malé, střední nebo velké firmy, kolik mají za rok návštěv kontrolorů, kolik jim regulace berou času a jaké často úplně nesmyslné předpisy musejí dodržovat, aby neztratily licenci, živnostenské listy. Pracovní zákonodárství se šíleně zesložiťuje.

A to se zhoršilo za této vlády?

Zhoršuje se to plynule od roku 1996, 97. A zhruba od roku 2010 to roste exponenciálně, doposud.

Roste dohled na ekonomikou, státních zaměstnanců přibylo za panování Sobotkovy vlády o 31 tisíc. Která strana v koalici za oba tyto trendy nese větší odpovědnost?

Vždycky k tomu měla větší sklony levice, ale tentokrát nabírají všechny resorty. A nevšiml jsem si, že by některé ministerstvo bylo zdrženlivé, pokud jde o nové regulace. Jede v tom celá koalice.

Co byste dělal s oněmi 63 miliardami rozpočtového přebytku? Andrej Babiš navrhuje umořování státního dluhu, lidovci investice do venkova, do kanalizací a vodovodů v obcích, ČSSD valorizace důchodů.

Stav vodovodních sítí je úděsný, na venkově i ve městech včetně Prahy. Po celé republice. Valíme tento problém před sebou, jednou to někdo bude muset zatáhnout. Bohužel v tomto ohledu není nic bezprostředně připravené. Stejně tak nezpochybnitelné by bylo umoření státního dluhu, což je do budoucna výborná věc. Zjednáte si tím polštář, až nám jednou spadne ekonomika do recese. Věděl bych i o dalších dobrých investicích: armáda, školství, kde bych bez váhání vyhlásil růst platů učitelů o 50 procent, aby se dostali nad průměr platů vysokoškoláků. Hrozně přiškrcení jsou i postižení lidé, to je světová ostuda, dlouhodobě. Oni se bohužel neumějí moc ozvat, tak se vládám daří je přehlížet. Všem těmto investicím bych dal přednost před infrastrukturními projekty, stejně totiž žádné velké a dobře připravené dopravní stavby nejsou. A důchody vidím na jinou úvahu, než že by se měly vylepšovat z jednorázového, v podstatě nahodilého přebytku. Důchodová politika se musí opírat o dlouhodobé a odpovědné uvažování.

Napadá vás nějaký rozumný důvod, proč vláda na letošek při pokračujícím hospodářském růstu zase projektuje 70miliardový schodek?

Asi že už nepočítá s tolika evropskými dotacemi. Ale i když očistíme výsledky od eurodotací, měl by správný výsledek rozpočtu být několik desítek miliard přebytek. Kdo v dobrých časech nevytváří polštář do budoucna, prostě není dobrý hospodář, tečka.

Jak hodnotíte Andreje Babiše na ministerstvu financí?

Žádný ministr financí nikdy nemůže úplně vyskočit z toho vládního stáda. Já jsem přicházel velmi úzce do styku s každým ministrem financí po roce 1989, měl jsem to v popisu práce. Vím, že ministerstvo financí je neustále pod ohromným tlakem. V minulém roce Babiš těm tlakům čelil velmi tvrdě. U několika jednání jsem byl, mimo jiné z pozice člena dozorčí rady České exportní banky, takže vím, o čem mluvím. Hlas z ministerstva na těch jednáních, například o úvěrování exportu do zahraničí, vždycky zazníval jednoznačně: nepouštět se do žádných operací, které by v roce 2016 i v dalších letech mohly zhoršit výsledky státního rozpočtu. Z tohoto úzkého pohledu hodnotím Babiše pozitivně. Nicméně všechny ty výhrady, které jsem během našeho rozhovoru snesl, platí pro celou vládu, a tedy samozřejmě i pro ministra financí.

A pokud byste ekonomicky hodnotil celou Sobotkovu vládu a její tři roky u moci?

K růstu nepřispěla ničím, zhoršila trh práce, zhoršila regulaci, přibylo kontrolorství, zvýšila závislost růstu HDP na dotacích. To je špatně. Skoro na konci vlády vytvořila rozpočtový přebytek a nepouštěla se do avantýr, které by v dalších letech zhoršovaly rozpočtovou bilanci. Takových těch rozpočtových velkoprojektů, jaké vidíme leckde na Západě – to je dobře. Celkově nic moc.

Šel byste do příští vlády, třeba až premiér Babiš bude hledat ministra financí?

Nikdy jsem vládní angažmá nevylučoval, ale vždycky jsem říkal, že jako člověk do špatných časů potřebuji příběh. Nedává mi to smysl v dobrých časech – a makroekonomicky dobré časy nepochybně zažíváme a i příští rok zažívat budeme. Já nejsem udržovací člověk, radši závodím.