Všichni byli překvapeni, když televize hlásila první výsledky. Zemské volby ve Vídni vyhrála minulou neděli sociální demokracie (SPÖ) s osmiprocentním náskokem přes Svobodnými (FPÖ). Nikdo to nečekal, průzkumy do poslední chvíle předpovídaly, že rozhodnou desetiny.

Komentátoři i politologové se shodli, že SPÖ zvítězila s tak zřetelným rozdílem jen díky geniálnímu tahu starosty Michaela Häupla (66 let). Málokdo se s jistotou odvážil před volbami vůbec tvrdit, že veterán odolá tažení o dvacet let mladšího šéfa Svobodných Heinze-Christiana Stracheho. Strache měl letos za sebou už dva nečekané výsledky při zemských volbách ve Štýrsku a Horním Rakousku, kde zvýšil zisk své partaje o patnáct procent. Důvody byly nasnadě. Jeho heslo „Tak už to dál nejde“ vystihovalo rostoucí nespokojenost s vládou velké koalice sociálních demokratů s lidovci. Druhým důvodem byl proud dvou set tisíc migrantů, kteří prošli Rakouskem během léta a proti nimž radikální pravičák Strache žádal tvrdý postup za potlesku značné části veřejnosti. Ve Vídni jsou Svobodní od voleb před pěti lety druhou nejsilnější stranou, a kdyby si v hlavním městě polepšili stejně jako ve Štýrsku nebo Horním Rakousku, získal by Strache post starosty.

V pravé poledne

To se však nestalo, protože Häupl našel recept. Kampaň postavil jako westernový souboj dvou mužů o Vídeň, a aby bylo jasné, že to myslí vážně, zastal se proti soupeři uprchlíků. Prohlásil, že Vídeň je typické město přistěhovalců a že dokáže přijmout 80 tisíc běženců. Udržel tak tradiční voliče a Svobodní si polepšili jen o pět procent. Na sociální demokraty to nestačilo, i když zaznamenali jen necelých čtyřicet procent, druhý nejhorší výsledek od války.

Když volby skončily, ve Vídni se mohlo slavit, že se město ubránilo před xenofobním populistou, kterého odpůrci označují i za „nácka“. Přesto ve všech novinách včetně levicového Standardu převládaly rozpaky. Komentátoři se shodli, že SPÖ sice vyhrála díky šikovnému triku, ale za své dosavadní vládnutí ve městě i v celé zemi si vítězství vůbec nezasloužila. Dokonce obrana uprchlíků mohla být cynickým kalkulem, že přece kultivovaní a vzdělaní Vídeňáci nepustí k moci primitivního nepřítele cizinců. To vyšlo, jenže po volbách je náhle všem jasné, že se během příštích tří let, než proběhnou další volby, v zemi už nic nezmění a že Rakušané budou odkázáni na neoblíbenou velkou koalici.

Při pohledu zvenku nejsou takové stesky důležité, protože vídeňské volby mohou posloužit jako laboratoř voličského chování při uprchlické vlně. Klíčové je zjištění, že zásadní souboj o to, jestli přijímat, nebo nepřijímat uprchlíky, zablokoval voličskou základnu. Dvě třetiny voličů FPÖ volily stranu už před pěti lety, SPÖ stálo na kmenových voličích dokonce ze čtyř pětin. S výjimkou útěku 33 tisíc bývalých voličů sociální demokracie ke Svobodným přinesli něco nového dosavadní nevoliči, jichž přišlo po 25–30 tisících ke Svobodným, sociálním demokratům i Zeleným. Patnáct tisíc bývalých voličů Zelených pak odevzdalo hlasy sociálním demokratům. Zhruba stejnými slovy by se ovšem daly popsat i minulé volby, jen přesuny voličů mezi stranami byly silnější.

Simmering proti Mariahilfu

Trend posledního desetiletí ukazuje, že sociální demokraté přestávají být stranou dělníků, ale častěji oslovují akademiky, právníky, učitele a střední třídu vůbec. Proto SPÖ posílila pozice v širším centru Vídně, v „kavárenských čtvrtích“ Mariahilf, Josefstadt, Neubau apod. Víc dělníků a lidí, kteří zchudli během krize, už oslovují Svobodní, jak ukazuje čtyřicetiprocentní zisk v průmyslových předměstích Favoriten a Simmering. Kromě dělníků v nich žije nejvíc přistěhovalců, kteří vzbuzují u chudého obyvatelstva negativní reakce a sklony volit xenofobní FPÖ. Stejně byl ovšem Strache populární v nových čtvrtích Floridsdorf a Donaustadt, kde je cizinců nejméně. Sociolog Christoph Hofinger ve Standardu proto tvrdí, že jde o obecný problém, kde cizinci hrají pouze roli katalyzátoru. Přistěhovalci zvětšují diverzitu společnosti a lidé v bohatých čtvrtích to chápou jako rozšíření možností k vzestupu. Pro chudší se tím zvětšuje nepřehlednost světa, kde se jim už dnes nedaří uspět.

Hlavním motivem vídeňských voleb byl vyostřený vztah chudších a bohatších částí Vídně. Westernový souboj o uprchlíky pouze zabránil tomu, aby se konflikt vůbec pojmenoval.