Před volbami 2013 se na jedné z debat organizovaných Svazem průmyslu a dopravy potkali exministr financí Miroslav Kalousek a miliardář a zakladatel protestního hnutí ANO Andrej Babiš. Tehdy se ještě jeho podpora počítala v jednotkách procent a málokdo by si vsadil, že zasedne tam, kde sedával Kalousek. Babiš spustil svůj refrén, který už pár měsíců opakoval. „Katastrofálně hospodaříte. Jediné, co umíte, je zvýšit daně.

V provozu zbytečně plýtváte desítky miliard, které by se daly snadno ušetřit, kdyby se stát choval efektivně. Neinvestujete, země je zanedbaná,“ hřímal. Kalousek se zeptal, jestli se mu snížení peněz na platy o desetinu, což tehdy znamenalo asi 13 miliard korun, zdá málo. Babiš odpověděl, že stát je potřeba řídit jako firmu a dalo by se to dělat s mnohem méně dobře placenými a motivovanými zaměstnanci. Ekonomika se tehdy potácela v recesi.

Uběhnou dva roky. Je říjen 2015 a Andrej Babiš předkládá do Poslanecké sněmovny svůj druhý státní rozpočet, který je opravdu jen jeho. Částky, jež z něj putují na platy, investice nebo provoz, jsou jen a jen dílem Sobotkovy vlády. Nejsou žádná alibi. Rozdíl mezi sliby a proklamacemi roku 2013 a realitou 2015 nemůže být větší. Ten rozpočet na rok 2016 předkládá Andrej Babiš při rekordním růstu ekonomiky, jaký země zažila naposledy před deseti lety, a druhé nejnižší nezaměstnanosti v Evropské unii. Nechme teď stranou příjmy státního rozpočtu. To, že se Andreji Babišovi opravdu nedaří vybírat daně, jsme opakovaně rozebírali v předchozích číslech Týdeníku Echo. Soustřeďme se na to, za co stát pod Babišovou taktovkou utrácí. Tady je ještě větší rozpor mezi sliby 2013 a realitou 2015.

Státních zaměstnanců rychle přibývá – stejně jako peněz na jejich platy. Jedním z rekordmanů v bobtnání je samotné Babišovo ministerstvo financí. Investice v porovnání s Nečasovou vládou klesají. Výdaje na sociální dávky navzdory zmíněné nízké nezaměstnanosti a tomu, že v zemi pracuje vůbec největší část společnosti v historii, stoupají. Andrej Babiš by tomu jistě řekl projídací rozpočet. Všechna čísla, která jsou v tomto textu použita, vycházejí výhradně z oficiálního návrhu státního rozpočtu, který vláda předložila do sněmovny.

Stovky úředníků pro každého ministra

Počet státních zaměstnanců se příští rok zvýší o 13 329 lidí. Nyní pro stát pracuje 423 962 lidí. Příští rok to už bude 437 291 lidí. Peníze na jejich platy se zvednou bezmála o 10 miliard korun, z 139 na 149 miliard korun. To je historicky nejvyšší suma, která se za platy ve veřejném sektoru utratí. Jestli Nečas s Kalouskem snížili útraty na platy v době recese o desetinu, Babiš se Sobotkou je v časech rekordního růstu zvedají o 8,9 procenta.

Zajímavý je pohled, kde a proč se řady zaměstnanců státu rozrůstají. Z těch zmíněných více než 13 tisíc nově nabraných lidí je 5811 učitelů na základních a středních školách. To je na samostatnou debatu o odměňování učitelů, která se současnou ministryní školství Kateřinou Valachovou (ČSSD), jež je přesvědčená, že školy mají být mimo jiné financované podle počtu učitelů, nebude úplně jednoduchá. Nicméně do škol přicházejí silné populační ročníky, takže nárůst počtu učitelů je přirozený. A ve školství je výrazně rozumnější investovat do lidí než do tabletů a nejrůznějších interaktivních pomůcek. Z těch zmíněných 10 miliard platového nárůstu půjdou na učitele necelé tři miliardy. Tedy méně než třetina.

Dvojkou v bobtnání je ministerstvo vnitra řízené dalším sociálním demokratem, Milanem Chovancem. Nabere 1083 nových lidí na řešení migrační krize. Nastoupit má 594 nových příslušníků policie a 389 úředníků, kteří se budou touto agendou zabývat. Chovanec dostal také peníze na 1003 nových policistů a hasičů. 203 nových lidí se bude přímo zabývat důsledky výbuchů muničních skladů.

Trojkou v personálním posílení je ministerstvo obrany pod Martinem Stropnickým (ANO). Tady se skutečně dohání lidský i finanční deficit z časů krize. A vzhledem k tomu, jak se všude kolem nás zvyšují bezpečnostní rizika, je to rozumná investice. Ve výdajích na obranu jako člen Severoatlantické aliance dlouhodobě neplníme závazek dávat na ni 2,2 procenta HDP. Kdybychom mu chtěli dostát, muselo by ministerstvo obrany dostat z rozpočtu 88 miliard korun ročně. Příští rok má mít necelých 39 miliard korun. Na obranu nastoupí příští rok 1257 nových lidí, z toho 965 profesionálních vojáků.

Represe za miliardy

Pak už se ovšem dostáváme k výrazně spornějšímu bobtnání byrokracie. Andrej Babiš, který tolik poučoval, jak stát neefektivně zaměstnává příliš mnoho lidí, si bere bezmála sedm stovek nových úředníků na kontrolu a represi při výběru daní. „354 míst v Generálním finančním ředitelství nastupuje na řešení elektronické evidence tržeb a 168 míst u Generálního ředitelství cel na rozšíření kompetencí v oblasti trestního řízení a agendu elektronické evidence tržeb v kapitole Ministerstvo financí,“ píše se v návrhu státního rozpočtu. Babišovi lovci daní budou stát navíc na platech 1,1 miliardy korun. To je dobré mít na paměti, až budeme posuzovat, co zemi EET přinesla.

O 1470 lidí bobtná ministerstvo práce a sociálních věcí sociální demokratky Michaely Marksové-Tominové, o níž na rozdíl od Babiše není moc slyšet. Zjevně ale budou placeni podstatně hůř než Babišovi noví zaměstnanci. Marksová-Tominová utratí příští rok na mzdách jen o 503 milionů víc než letos.

Mezi průměrnými platy na jednotlivých úřadech jsou obrovské rozdíly, až 20 tisíc korun měsíčně. Nejméně platí, s 23 425 korunami, ministerstvo kultury. Nejvíce, s 43 805 korunami, ministerstvo pro místní rozvoj. Průměrný plat v zemi dosahuje nyní 26 237 korun. Státní rozpočet na příští rok počítá s průměrným příjmem ve státních službách 26 603 korun. Ve státním rozpočtu ale nejsou platy lékařů nebo vysokoškolských profesorů, kteří také patří mezi zaměstnance veřejných služeb. Kdyby se jejich příjmy zohlednily, budou průměrné výdělky ve veřejném sektoru podstatně vyšší.

Sám Babiš se při přípravách rozpočtu kvůli rozdílům v platech na jednotlivých úřadech rozčiloval. „To je bohužel historický fakt, který pořád kritizuji. V minulosti tam, kde byl silný ministr, tak si své protlačil a peníze na platy získal. Už několikrát jsem navrhoval, abychom si ve vládě i v koalici na to sedli a řekli si, co s tím,“ posteskl si Babiš pro Právo. Nepoměr mezi průměrnými platy ve státních institucích je podle něj neodůvodnitelný, ale jen těžko se někdy podaří změnit, protože tím, jak se platy ve státní správě navyšují o procenta, není šance rozdíly vyrovnat. „To nejde srovnat při koaličním vládnutí, protože každý ministr bojuje za svůj resort, každý ministr to bere jako svoje teritorium, jako svůj majetek, svůj rozpočet a nějaký společný tým neexistuje,“ opět neopomněl zdůraznit, jak se mu v koalici špatně vládne.

Když se ale vrátíme k samotnému bobtnání ministerstva práce, je v dobách rekordně nízké nezaměstnanosti těžko vysvětlitelné. „444 nových míst vznikne u Úřadu práce a Státního úřadu inspekce práce na problematiku nelegálního zaměstnávání,“ píše se v návrhu rozpočtu. Že by i to mělo souviset s přistěhovaleckou vlnou valící se Evropou? Dalších 300 míst se ale přidává na centrálním Úřadu práce kvůli sociálním dávkám. Člověk by čekal, že jich při rekordně nízkém počtu nezaměstnaných bude spíš ubývat.

Tři stovky nových soudních úředníků a asistentů soudců chce přijmout ministerstvo spravedlnosti. Pravda je, že procesy se vlečou. Stesky, že chybí lidi, lze odtud slyšet roky. Stálo by ale za to dát dohromady nějaké mezinárodní srovnání efektivity justice u nás a jinde. Jistě, každý systém je jiný, má jiná procesní a úřední pravidla. Nějaký obrázek o tom, jestli skutečně chybí lidi, nebo spíš máme rezervy ve výkonu a produktivitě, by se ale hodil.

Nabírá se ovšem úplně všude. Ani na jednom ministerstvu zaměstnanci neubývají. 359 lidí přichází na ministerstvo pro místní rozvoj, 266 na ministerstvo zemědělství, 214 na ministerstvo průmyslu. 102 na ministerstvo zahraničí. Proč a na co je potřebujeme, se už z rozpočtu nedozvíte.

Samostatným příběhem je Úřad vlády. Tam přibude 116 nových lidí a celkově jich tam bude už 692. Částka na jejich platy se zvýší o 85 milionů korun. V návrhu rozpočtu se sice dočtete, že 12 nováčků má nastoupit na podporu vědy, výzkumu a inovací, které má na starosti vicepremiér Pavel Bělobrádek. Na co je potřeba těch dalších 104, tam už ovšem nezjistíte.

Předsedou vlády je samozřejmě Bohuslav Sobotka. On nese za bobtnání byrokracie největší zodpovědnost. Jak to, že to ale Andrej Babiš, který přišel do veřejného života bránit zlodějnám a plýtvání, dovolil?

V minulosti bývalo zvykem, že se o státní rozpočet vedly už v koaliční vládě ostré střety mezi ministry, kteří chtěli utrácet, a správcem státní pokladny, jenž se je v tom snažil brzdit. Letos se o těch více než 13 tisících lidech a 10 miliardách korun ročně na jejich platy nestrhla žádná pořádná debata. Mluvilo se o učitelích, hasičích a policistech. Už se ale vůbec nediskutovalo o stovkách lidí navíc k Babišovi na finance, na místní rozvoj, průmysl, zemědělství nebo do diplomacie. Vyřešilo se to tím, že Andrej Babiš udržel schodek na původních 70 miliardách korun. Což je mimochodem při rekordním růstu velmi vysoký deficit. Ministr financí v mezičase ještě někde na papíře vyčaroval 16 miliard korun nových příjmů, které rozdělil nespokojencům. Proto se žádná debata o těch 13 tisících nových lidech nevedla.

Prudký propad investic

Bující byrokracie ale není jediným rozporem mezi sliby 2013 a realitou 2015. Premiér, ministr financí, a dokonce i prezident Miloš Zeman, který je investicemi posedlý, si pochvalují, jak je to pěkný „prorůstový“ rozpočet, který nastartuje už tak rekordně rozjetou ekonomiku k ještě většímu vzestupu. Právě investicemi všichni tři unisono vysvětlují, proč v časech rekordní prosperity schodek nemůže být nižší.

Pohled do návrhu rozpočtu ukazuje úplně jiný příběh. Výdaje se dělí na provozní (jimž Andrej Babiš s oblibou říká projídání) a kapitálové, což jsou právě tolik vzývané investice. V roce 2011 byla země v recesi a celkové výdaje rozpočtu byly podstatně nižší než v tom na příští rok. Na investice mířily 104 miliardy korun. Jen pro připomenutí: to byla ta doba, kdy se o desetinu snižovaly útraty za platy zaměstnanců veřejného sektoru. Rok nato se investice snížily. Vláda za ně utratila 96,9 miliardy. V roce 2013 to bylo 97 miliard korun. Ekonomika se v té době ještě propadala. Byl to poslední rozpočet vlády Petra Nečase.

Ten na rok 2014 připravovala prezidentská vláda Jiřího Rusnoka. Investice se propadly na 74,3 miliardy korun. Další rozpočet už dělá Andrej Babiš, který přichází na ministerstvo financí v lednu a má na něj dost času. Letos se má podle něj na investicích utratit 75,8 miliardy korun. Příští rok 77,7 miliardy. Jistě, je to zvýšení o necelé dvě miliardy korun. Mnohem podstatnější ale je, že Babiš se Sobotkou investují o třetinu, téměř 30 miliard korun méně v časech ekonomické prosperity, než investoval Nečas s Kalouskem v recesi. Sami o tom poslance informují ve svém návrhu státního rozpočtu.

Zamrzlé penězovody z Bruselu

Hned pod tímto grafem na stejné stránce je další mantra: čerpání investic z evropských fondů. Andrej Babiš opakovaně deklamoval, jak toho předchozí kabinety nebyly schopné. Jeho vlastní čísla ukazují jiný příběh. V grafu jsou investice rozděleny na ty, které se platí ze státního rozpočtu, a které z evropských fondů. V roce 2011 investovala Nečasova vláda z eurofondů 70,8 miliardy korun. Opět se bavíme jen o investicích, nikoliv o útratách na různá školení a spol. V roce 2012 vyčerpala 65,9 miliardy korun. Ve svém posledním rozpočtu v roce 2013 to bylo 59,5 miliardy. Vláda ve všech letech nakonec z eurofondů na investicích pravidelně utratila podstatně víc, než si naplánovala.

To se podařilo za rok 2014 i Sobotkovi s Babišem. Rusnokův prezidentský kabinet počítal původně s 35,8 miliardy korun. Současná vláda nakonec dokázala utratit 81,1 miliardy. Po slibném nástupu ale přichází těžký pád. Letos se z evropských peněz investuje jen 34,9 miliardy a na příští rok se počítá s 33,2 miliardy korun. Vidí někdo v těchto číslech při nejlepší vůli investiční boom?

Do celkového obrazu o projídacím rozpočtu je potřeba přidat ještě výdaje na sociální dávky, které by se měly v dobách rekordní prosperity a zaměstnanosti přirozeně snižovat. Samotné podpory v nezaměstnanosti proti letošnímu roku skutečně klesají z letošních 11 na 7,5 miliardy korun. To je snížení téměř o třetinu. Další sociální dávky se už ale téměř nesnižují. A jestli v rozpočtu skutečně něco bobtná, jsou to „neinvestiční transfery podnikatelským subjektům“. Běžně se tomu říká dotace.

Rekordní hospodářský růst, kdy se o stav státní pokladny tradičně nikdo moc nezajímá, zakrývá, že nemakáme, spíš kecáme.