Posedlost rozpočtovým deficitem vyčítali politici i ekonomové bývalému ministru financí Miroslavu Kalouskovi (TOP 09), který také podle názorů většiny Čechů příliš tvrdě šetřil. Předloňské volby přinesly obrat o 180 stupňů a nový ministr Andrej Babiš (ANO) na nějakou miliardu nekouká. Rozpočet se znovu stal švédským stolem, odkud si může brát každý, kdo přijde. Tak zní hlavní motiv Státního závěrečného účtu 2014, který je nezvratným důkazem, že se hospodaření státu po nástupu Sobotkovy vlády zhoršilo.

Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) neměl loni dobrý začátek března. Marně kontroloval účet v bankomatu, peníze za únor mu prostě nepřišly. Ptal se v práci na ministerstvu a tam mu potvrdili, že peníze ani neodešly. V rozpočtové kolonce „plat ministra vnitra“ nebyla na rok 2014 nachystána ani koruna. Chovancovi nezbývalo než navštívit kolegu z financí Babiše a požádat ho, aby mu peníze přidělil mimořádným rozpočtovým opatřením. Pak ještě musel souhlasit rozpočtový výbor sněmovny, aby se výdajích ministerstva vnitra objevila položka „plat ministra“ s částkou 1 758 219 korun.

„Tato částka představuje superhrubou mzdu a víceúčelovou paušální náhradu. Žádné jiné částky nebyly ze mzdových prostředků ministerstva poskytnuty,“ potvrzuje mimořádnou událost zachycenou ve Státním závěrečném účtu Chovancova mluvčí Hana Malá. Potíže podle ní způsobilo opomenutí předchozí Fischerovy vlády. Jejím ministrem vnitra byl vicepremiér Martin Pecina, jemuž šel plat z Úřadu vlády a který o peníze pro svého nástupce nepožádal.

Nedá se nic namítat proti tomu, že si ministr vnitra vyžádá z rozpočtu svůj zasloužený plat, potíž je v tom, že u ministra financí uspěje s žádostí skoro každý. Dokonce to je hlavní potíž celého rozpočtu roku 2014.

26 miliard od šéfa Agrofertu

Z větších položek rostly nejrychleji subvence soukromým i státním firmám. V posledních letech se je stát snažil omezovat a ročně klesaly o 2‑5 miliard, loni se však zvýšily o 26 miliard, skoro o 15 procent. Na své si přišly průmyslové firmy, kterým stát pomohl padesáti miliardami na výzkum, inovace a podporu exportu, patnáct miliard stát poslal producentům elektřiny z obnovitelných zdrojů, dvanáct miliard dostali dodavatelé vody převážně na výstavbu kanalizace, sedm miliard velcí znečišťovatelé vzduchu na nákup nových spalovacích kotlů a podobných technologií. Zemědělci dostali skoro 30 miliard na výměru půdy, kterou obhospodařují, dvanáct miliard šlo na rozvoj venkova, pod nímž se rozumějí opravy místních silnic, čištění odpadních vod, úprava pozemkových poměrů nebo poradenské služby. K tomu šly tři miliardy na udržování krajiny, kam patří třeba obnova remízků, šetrné kosení luk nebo likvidace náletových dřevin. Dotační titul „Ochrana krajiny“ byl nejúspěšnější vůbec, protože obdržel o 88 procent víc peněz než v roce 2013.

Firmy dostaly čtyři miliardy za to, že přijaly zaměstnance doporučené Úřadem práce, České dráhy inkasovaly od státu 4,3 miliardy na ztrátu z osobní dopravy, horníci 1,5 miliardy na zahlazování následků předchozí těžby, 300 milionů šlo na podporu společnosti OKD, která se dostala do potíží vinou nízké ceny černého uhlí. Po jednotlivých položkách by se dalo pokračovat až k milionu korun státního příspěvku pro remorkér Beskydy. V tomto případě je dotace nezbytná, protože bez tažné síly remorkéru by se při nízkých vodních stavech úplně zastavil provoz nákladních lodí na Labi nad Děčínem.

Součet dotací průmyslovým, zemědělským, dopravním a realitním firmám dosáhl 209 miliard, tedy pěti procent hrubého domácího produktu. Do toho se nepočítá podpora podniků od krajských a místních samospráv. Dotace soukromníkům ve výši necelých čtyř procent odhalil v Německu prestižní Institut pro mezinárodní ekonomiku (IfW), který každoročně posílá spolkové vládě zprávu, jaké subvence by bylo správné zrušit a kde plýtvání s veřejnými prostředky nejvíc škodí.

„Subvence pokřivují strukturu hospodářství ve prospěch jejich příjemců a likvidují lepší možnosti využití investic. Ruší přirozené ekonomické podněty a vyvolávají neproduktivní náklady včetně nákladů na byrokracii,“ popsal v letošní zprávě o subvencích německou situaci Henning Klodt z IfW a dodal, že odbourání dotací je nezbytné. Česká vláda se pustila právě opačnou cestou. Státní závěrečný účet pochopitelně nezjišťuje, jakou část z tuzemských subvencí získal Agrofert, který patří strážci státní pokladny Babišovi. Na druhé straně je jasné, že šéf zemědělsko-průmyslového koncernu musí mít pro podnikové žadatele porozumění.

Dluhy v nevhodnou chvíli

Dotace podnikům způsobily dvě třetiny loňského růstu výdajů státního rozpočtu. Tím se definitivně ukončil trend, který nastartoval Babišův předchůdce Kalousek a při němž schodek rozpočtu každoročně klesal o 40 miliard. Veterán úsporných rozpočtů nastavil jednoduchá pravidla. Výdaje se nezvyšovaly, s pomocí zvyšování daní však rostly každým rokem příjmy o 40 miliard. V roce 2013, kdy v červenci nastoupila Rusnokova vláda, už Kalouskův model ztrácel na efektivitě. Příjmy znovu vyrostly o čtyřicet miliard, o dvacet miliard se však zvýšily také výdaje.

Po nástupu Babiše rostly výdaje stejně rychle jako příjmy a dosáhly částky 1212 miliard při deficitu 78 miliard. Tento přístup se už dočkal kritiky od řady ekonomů, kterým se nelíbily ani Kalouskovy příliš tvrdé úspory. „Rozpočtová politika tuzemských vlád je vždy procyklická,“ upozornil David Marek ze společnosti Deloitte. Když má ekonomika potíže, tak vláda šetří, a tím problémy ještě zhoršuje. Když hospodářství oživuje, tak vláda začíná utrácet a zbytečně zhoršuje rozpočtovou bilanci. „Celkový dopad na ekonomiku není velký, ale na rozpočet citelný,“ komentoval růst vládních výdajů v minulém roce Petr Dufek z ČSOB. Loni ekonomika vyrostla o dvě procenta, letos může být výsledek o poznání lepší. Podle Marka může nová erupce vládních výdajů zvýšit ekonomický růst „v řádu nižších desetin procentního bodu“.

Málo sociální vláda, zatím

Pokud člověk utrácí, pak obvykle sleduje nějaký cíl. U vládní politiky z minulého roku je těžké takový cíl odhalit. Vypadá to tak, že zdejší exekutivu ovládla ekologicko-zemědělská lobby, která utrácí především za čistý vzduch, vodu, ekologickou dopravu a lepší krajinu. Ministři ovšem častěji hovoří o tom, že chtějí pomoci lidem, kteří tolik trpěli v minulých úsporných dobách. V sociálních výdajích se to dosud neprojevilo, hlavně z toho důvodu, že stále platilo pravidlo, kterým Nečasova vláda omezila valorizaci důchodů. Výdaje na penze tak vyrostly jen o třetinu růstu reálné mzdy, tedy o tři miliardy. Bilanci zlepšil i pokles porodnosti a nezaměstnanosti. Matky žádaly méně často o rodičovské příspěvky, dávky dostávalo i méně nezaměstnaných. Zastavil se i strmý růst počtu rodin, které se vinou nepříznivých poměrů dostávaly do hmotné nouze. Významněji, o dvě miliardy, se zvýšily už jen výdaje na nemocenskou, což ukazuje, že zaměstnancům přece jen otrnulo a že se tolik nebojí zůstávat doma, aby nepřišli o práci. Sociální výdaje proto vyrostly za sociálně citlivé vlády nejméně od začátku krize. Svůj vztah k prostým občanům tak demonstrovala aspoň tím, že zvýšila mzdy ve státním sektoru o čtyři miliardy, vládě se v tom přitom vyrovnaly kraje s obcemi a nemocnice.

Mizivý nárůst sociálních výdajů rozpočtové bilanci pomohl, to je však možné považovat za varování do příštích let. Ukazuje se to už letos, kdy byly důchody zvýšeny o víc, než dosahoval mzdový růst v minulém roce. Státní pokladnu to stálo tři miliardy navíc už během čtyř měsíců. Podle ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové-Tominové (ČSSD) by tento trend měl v příštím roce ještě zrychlit. Plánují se vyšší dotace na sociální bydlení, podporu rodin i nových pracovních míst, mateřské školy apod.

Proto vidí experti v sociální oblasti hlavní rozpočtové riziko. „Hospodaříme s deficitem státního rozpočtu permanentně, bez ohledu na to, jestli se ekonomice daří, nebo nedaří. Musíme si začít klást otázku, jak budeme hospodařit třeba za pět let. Budeme mít na všechny sociální programy, budeme mít na důchodový systém?“ ptá se Petr Dufek z ČSOB. Jeho varování potvrzuje státní závěrečný účet. Loni ekonomika rostla, penze se zvyšovaly jen minimálně. Přesto „deficit důchodového systému dosáhl 48,9 miliardy korun“. Schodek důchodového systému stát snížil desetimiliardovou dividendou od energetického giganta ČEZ a převodem sedmnácti miliard z výnosu daně z přidané hodnoty.

Nakonec přijdou daně

Bezstarostné rozdávaní dotací zemědělcům, průmyslníkům a dopravákům označuje vláda za podporu růstu, na kterou získá prostředky úsporami v jiných oblastech, zvláště na provozu státu a lepším výběrem daní. Tato druhá část rozpočtové politiky se zatím naplnit nepodařila. Jednou z nejrychleji rostoucích položek loňského rozpočtu byly platy státních, krajských a obecních zaměstnanců. Vynahradit to měly mnohokrát slibované úspory dalších provozních nákladů. Ovšem provozní náklady státu vyrostly o 400 milionů na 56,8 miliardy. Nezdařilo se omezit ani externí služby, které ministr Babiš před nástupem do vlády tvrdě kritizoval. V řádu stamilionů se snížily náklady na externí právníky, poradce nebo za nájmy. Zvýšily se však výdaje na školení a služby IT externistů. Ty dosáhly 4,3 miliardy korun, i když se do toho nepočítají nákupy nových programů nebo hardwaru. V oblasti, kde chtěl nový ministr financí najít úspory v řádu desítek miliard, se podařilo ušetřit 400 milionů. Je to méně, než se dařilo v dobách Kalouskovy úsporné politiky. V letech 2012 a 2013 náklady za externí služby klesaly tempem dvě miliardy za rok.

Babiš v hojně citovaném rozhovoru Hospodářských novin připustil, že předvolební sliby o úsporách v řádu desítek miliard nedosáhne. „Na tom mítinku jsem asi plácal, střílel od boku, neměl jsem na to přesné propočty,“ uvedl ministr.

Ze stejného rozhovoru vyplynulo, že ministr dnes sází na vyšší výběr daní. Proto za svou zásluhu označil, že se loni daňové příjmy významně zlepšily, i když nová vláda nemá žádné prostředky, aby daňové příjmy v prvním roce po nástupu nějak ovlivnila. „Když porovnám roky 2013 a 2014, tak jsme vybrali o 30 miliard korun víc,“ pochlubil se ministr výsledky práce svých předchůdců. Tento nárůst daňových příjmů zaznamenal stát společně s obecními a krajskými rozpočty, dalších patnáct miliard přišlo navíc na účty sociální správy a zdravotních pojišťoven.

Výběr daní a pojistného se podle ministra v příštích letech zrychlí a v letech 2014‑16 se celkem zvýší o 170 miliard. Babiš dokonce slibuje, že také letos na daních vybere o dvacet miliard více než loni, i když za první čtyři měsíce se vybralo naopak o dvacet miliard méně, hlavně vinou daně z přidané hodnoty (DPH). Státní závěrečný účet obsahuje argumenty, na kterých optimismus staví.

Počátkem roku 2014 ministr zadržel na účtech finanční správy odpočty DPH ve výši jedenácti miliard korun, z toho 7,8 miliardy ve prospěch státního rozpočtu. Chtěl prověřit, jestli podnikatelé nežádají odpočty za fiktivní obchody. Podezření se nepotvrdilo a odpočty byly vráceny. Státní rozpočet tak ve druhé polovině roku přišel o 6,9 miliardy. Proto byl výběr DPH v prvním pololetí 2014 vyšší než v druhé části roku. Nižší výběr v prvních letošních měsících je tak do značné míry optický klam, který se odstraní po prázdninách.

Ze státního závěrečného účtu vyplývají i další důvody k očekávání, že se příjmy státního rozpočtu mohou zlepšit. Lepší výběr daní loni zajistilo vedle jiných důvodů převelení několika desítek finančních úředníků do Prahy. Zatímco v minulých letech se finančním úřadům podařilo vymoci 7,5 miliardy nedoplatků ročně, loni to bylo jedenáct miliard.

Zadluženi vlastní volbou

Státní závěrečný účet ukazuje, že Sobotkova exekutiva šetřit nehodlá, vybírat daně se však ještě může naučit. Už dnes ovšem umí čísla o rozpočtu upravovat, aby vypadala lépe. Schodek státního rozpočtu dosáhl loni 77,8 miliard korun, zdánlivě tak pokračoval v trendu snižování deficitů po roce 2009, protože předloni byl 81,2 miliardy. V mezinárodních statistikách se ovšem objevují jiná čísla. Podle Eurostatu se schodek HDP zvýšil na dvě procenta z 1,2 procenta v roce 2013.

Rozpor mezi vládními a evropskými údaji se dá snadno vysvětlit tím, že vláda předkládá veřejnosti pouze výsledky svého rozpočtu. Z údajů, které obdržel Eurostat do českých statistiků, ovšem vyplývá, že se snížila rozpočtová kázeň v obcích, krajích a zdravotních pojišťovnách. Jejich příjmy vyrostly nejrychlejším tempem za posledních sedm let. Obce a kraje inkasovaly proti roku 2013 navíc 25 miliard, pojišťovny deset miliard. Přesto se jejich bilance zhoršila. U obcí a krajů o 7,2 miliardy, u pojišťoven o 2,7 miliardy. Značná část krajských a obecních peněz šla na platy, u zdravotních pojišťoven to bylo stejné, jen se ještě muselo pomoci nemocnicím, které už nemohou vybírat poplatky od pacientů.

Vláda tak opustila praxi ministra Kalouska, kterému se města i zdravotníky podařilo k úsporám donutit. Ministři dnes mají potíže i s dohledem nad úřady a podniky, které jim přímo podléhají. Ty pak vyrobily třicetimiliardovou ztrátu nezachycenou ve státním rozpočtu. V některých případech jde o dluhy minulosti. Stát například přišel o dvanáct miliard, jež vyplatil Fond pojištění vkladů věřitelům dvou družstevních pojišťoven, které zkrachovaly už za předchozích vlád. Další miliardy utekly vinou neuvážených investic České exportní banky. Protože nedokázala získat zpátky půjčené peníze, musí je uhradit státní Exportní garanční a pojišťovací společnost. Nejvyšší loňskou ztrátou exportérů bylo 3,9 miliardy půjčených na stavbu hutí Slovakia Steel Millas poblíž Humenného. Ovšem vysoký deficit zaznamenal také státní podnik SŽDC, který má na starost investice do železnic, a v tomto případě je odpovědnost plně na současné vládě. Další dluhy vyrobily veřejné vysoké školy a výzkumné ústavy.

Podle Evropské unie deficit zdejších veřejných financí vyrostl z předloňských 47 miliard na 85 miliard. Rychleji se schodek nafoukl ve dvou zemích: Kypr se potýká s důsledky finanční krize, Rakousko loni muselo čelit největšímu bankovnímu krachu za posledních osmdesát let a zachránit finanční ústav Hypo Alpe Adria. Jen Češi zvýšili deficit z vlastního rozhodnutí.