Někteří ruští političtí jestřábi a propagandisté státních médií, kteří stále žijí v době minulé, sice vyjádřili nad brexitem potěšení a předvídali EU, tomuto "politickému monstru s totalitními ambicemi", brzký konec. Kritika nad údajně dekadentním Západem pod jhem Washingtonu byla ale ve srovnání s jinými příležitostmi poměrně zdrženlivá. Kreml a vláda nastolily jinou, střízlivou linii. "Až teprve čas ukáže, jestli převládne pozitivní nebo negativní," uvedl Putin s ohledem na globální důsledky Brexitu. A premiér Dmitrij Medveděv řekl, že nestálá situace na trzích po britském rozhodnutí Rusko netěší.  

Je přitom obtížné odhadnout, kde probíhá hranice mezi oficiální a neoficiální politikou. Jasné je, že Kreml se nijak nebrání kontaktům se zahraničními pravicovými stranami a umí je využít ke svým zájmům. Je rovněž zřejmé, že v zájmu Moskvy jsou nesváry mezi členy EU v souvislosti se sankcemi vůči Rusku kvůli jeho agresi na Ukrajině. V tomto ohledu je vystoupení Británie z Unie výbušnou záležitostí, neboť Londýn je rozhodným zastáncem tvrdé linie vůči Moskvě.

Iluzemi se ale Moskva neopájí. Putin a Medveděv podle svých výroků zatím se změnou politiky EU k Rusku nepočítají. Jak se očekávalo, bruselské sankce byly prodlouženy o dalších šest měsíců. Tak jako tak, Moskva se bude snažit pokračovat v nastoleném kurzu. Za své zájmy se snaží lobbovat například v Itálii, Maďarsku, Rakousku nebo v Řecku. Při kritice EU vychvaluje suverenitu národních států jako nejvyšší hodnotu. To je více než cynické vzhledem k politice Moskvy vůči Ukrajině a vzhledem k mocenskému nároku ve "vlastním" integračním projektu - Eurasijské ekonomické unii (EEU).

Není vyloučeno, že působením brexitu na Londýn a Brusel by diplomatická fronta proti Rusku  mohla doznat trhlin. A že v unijní agendě by Ukrajina mohla ztratit na významu. Ruští politologové se ale dohadují také o tom, zda vedle slabé EU by na významu mohlo získat NATO. To by pomohlo USA udržet si vliv v evropské rovnováze moci. Navíc by to je posílilo Kreml v názoru, že na něj nepřátelské NATO vytváří stále větší tlak. A znamenalo by to vodu na mlýn jeho propagandy.

Té už se podařilo přesvědčit mnoho Rusů, aby mylně uvěřili, že ruský zákaz dovozu potravin z EU je sankcí Bruselu. Není divu, že na Putina je příležitostně pohlíženo jako na spasitele, jako na vítěze nad údajně rozpadajícím se Západem, ačkoli politika Kremlu škodí Rusku více, že politika EU, NATO a USA dohromady, píše NZZ.