Zahradní slavnost na Hrádečku
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Aby bylo jasno, Hrádeček není chalupa Václava Havla, nýbrž je to osada, ze které zbylo už jen pár chalup. A ta nejznámější z těch asi čtyř je Havlova.
Jméno nepochází od toho, že by se tam Havel na „malém hradě“ připravoval na velký Hrad, na nějž v tom roce 1967, kdy stavení koupil, opravdu nejspíš nepomýšlel, nýbrž od zříceniny hrádku Brečštejn. Ta se nalézá pár desítek metrů od chalupy Andreje Kroba a Anny Freimannové, kteří byli Havlovými sousedy a kteří tehdy úspěšného dramatika, jenž toužil spolu s manželkou Olgou po klidu, na dům upozornili.
Hrádeček se pak stal místem nejprve komunitním a pak kultovním. Žilo se tu veselým společenským a kulturním životem, jezdil sem kdekdo, velcí i malí, vzdělaní i prostí, významní i obyčejní. Svět disentu se zde setkával s undergroundem i odvážnější šedou zónou (to až v posledních letech), kuly se tu pikle i jen tak odpočívalo, slavilo či lenošilo.
Významným elementem tu byla Olga, která vládla pevnou i vlídnou rukou. Trávila tu léta Havlova vězení, on se tu zase schovával v chladnějších měsících, když potřeboval něco delšího napsat. A abychom nezapomněli, vždy to tu hlídala policie, do konce roku 1989 z důvodů perzekučních, po roce 1989 z důvodů státních.
Hrádeček bylo bezesporu nejoblíbenější Havlovo místo, on by tomu řekl „existenciální azyl“, a ne náhodou se stal místem jeho smrti.
Od ní je to spíš tiché místo. Jezdí sem samozřejmě Dagmar Havlová, která o stavení vzorně pečuje, ale co naplat, domácí pán je už na jiném Hrádečku, byť silný duch místa, genius loci, zůstává, ten jen tak nezmizí.
V sobotu 20. srpna se Hrádeček, tedy zápraží oné chalupy, naplnil lidmi. Většinou se znali, ale to je logické. A některé spojoval kus nebo kousek dětství, které prožili i tady na Hrádečku, když sem jezdili s rodiči. Většinou tady od těch let nebyli.
Akci, kterou podpořila a přijala paní Dagmar, pořádala Knihovna Václava Havla, jež pečuje o Havlův odkaz. Její výjezdní letní zasedání bylo zalité sluncem a atmosférou, kterou by asi Václav Havel měl také rád. Takovou obyčejnou, nenucenou, a přitom slavnostní a vernisážovou. Ano, byla to taková Vernisáž i Zahradní slavnost zároveň.