Úsměv na rtech po sečtení volebních výsledků ztuhl dokonce Winfriedu Kretschmannovi, který dosáhl pro Zelené historicky nejlepšího výsledku na celém světě. Zelení se po nedělních volbách ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko stali s třiceti procenty nejsilnější stranou a mohou vybírat partnera do koalice.

Přišla totiž ještě druhá zpráva, která nebyla tolik příjemná. Patnáct procent v Bádensku-Württembersku získala Alternativa pro Německo, která kampaň postavila jenom na obavách Němců z uprchlické krize. Přes dvanáct procent voličů dalo AfD hlasy také v sousední zemi Porýní-Falc, ve východoněmeckém Sasku-Anhaltsku to bylo dokonce 24 procent. Vzestup strany vedené rodačkou z Dolní Lužice Frauke Petryovou (40 let) se dal čekat, přesto nikdo, ani nejlepší výzkumníci veřejného mínění, nepředpověděl skutečný výsledek. Nikdo v poválečném Německu nic podobného nezažil.

„Když skrznaskrz pravicově populistická strana, která u svých členů trpí pravicově extrémní pozice, dostane tolik hlasů, svědčí to o hrozivém obratu doprava v celé společnosti,“ prohlásil předseda Ústředí židovské rady v Německu a připomněl tím, že i mnozí jiní budou hledat souvislosti s předválečnou a válečnou minulostí.

Radikální pravice však nejen vstoupila do tří zemských parlamentů s nečekanou silou, každý v Německu chápe, proč tam vstoupila. Uprchlickou politiku kancléřky Angely Merkelové hodnotí podle průzkumů jako chybnou 55 procent občanů Bádenska-Württemberska a Porýní-Falce, v Sasku-Anhaltsku dokonce tři čtvrtiny. Žádali nějakou změnu a věděli, že se jí od Merkelové nedočkají. Tak proč nehlasovat pro stranu, která má alternativu přímo v názvu?

O tom, že za vzestup radikálů na úkor vládních křesťanských a sociálních demokratů mohou uprchlíci, nepochybuje nikdo přinejmenším od chvíle, kdy šéf bavorské CSU Horst Seehofer prohlásil: „Centrální důvod je uprchlická politika. Nemá vůbec cenu se vymlouvat,“ prohlásil hned druhý den po volbách.

AfD přichází z Pforzheimu

Kdo se zajímá o AfD a její voliče, nemůže minout stotisícové bádenské město Pforzheim. Hitlerova NSDAP zde v roce 1933 získala podporu 57,5 procenta, i když v celé zemi brala o patnáct procent méně. V roce 1992 si zde přišli neonacisté z Republikánské strany pro 18,5 procenta hlasů, i když ve zbytku země pro polovinu. Letos volila AfD čtvrtina všech pforzheimských voličů, což opět nemá v západním Německu srovnání.

Pro sociology je vysvětlení pforzheimského výsledku snadná práce. Ve městě je ve srovnání se zbytkem země největší podíl nezaměstnaných a žije zde nejvíc přistěhovalců, zvláště ruských Němců. Frustrace z ekonomických potíží spojená s usídlením dalších patnácti set uprchlíků ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu vedla ke zřízení místní domobrany a nakonec k výbuchu nespokojenosti při volbách. Stojí za pozornost, že Pforzheimu v Německu přesto nikdo nic nevyčítá. Bývalá bádenská metropole byla nejdůkladněji zničeným městem během spojeneckého bombardování za druhé světové války. Zahynula třetina obyvatel, v počtu mrtvých překonaly tragédii v Pforzheimu pouze nálety na mnohem větší Drážďany a Hamburk.

Šéfem místní buňky AfD se stal dlouholetý pracovník správy sociálního zabezpečení Bernd Grimmer (65 let), který začínal jako straník Zelených. Teď se stal jedním ze dvou pravicových radikálů, kteří získali v zemském sněmu přímý mandát. V rozhovoru pro berlínský deník Tagesspiegel tvrdí, že nová strana má největší ohlas ve čtvrtích, kde žijí lidé s podprůměrnými příjmy a kde je víc cizinců. „Ale nevolí nás ti, kteří si zvykli žít ze sociálních dávek, ti volí stranu Linke,“ tvrdí Grimmer, podle nějž jsou voliči AfD odpovědnými občany. „Snaží se o to, aby došlo ke změně,“ dodává.

Vyčítat AfD v Bádensku-Württembersku, že jde o radikální stranu, je vůbec těžké. Do svého čela postavila profesora Jörga Meuthena z univerzity v Kehlu, který v kampani nevedl žádné přehnané výpady proti uprchlíkům. Ve veřejné debatě proto mohl znemožnit sociálnědemokratického soupeře, který ho obvinil z rasismu. Stačilo, aby požádal o citaci jediného rasistického výroku.

Také nově zvolený poslanec Grimmer připomíná, že AfD má hodně společného se zdejší stranou Zelených. S nápadem ozbrojit pohraniční stráž, který média vyčítají jeho straně, přišel zelený starosta Tübingenu Boris Palmer. Udiveným novinářům Spiegelu pak v rozhovoru vysvětlil, že to neznamená nutně na migranty střílet. „Také policisté na tübingenském nádraží nosí zbraně,“ upozornil starosta, kterého Grimmer chválí jako odvážného člověka.

Soudruh všech průmyslníků

Němečtí voliči skutečně hledali alternativu a volební výsledky ukazují, že to vždy nemusela být AfD. Náhradou za vládní strany v Bádensku-Württembersku se stali Zelení. Jejich charismatický šéf Kratschmann dokázal nemožné už před pěti lety, když jeho strana získala přes čtvrtinu voličů. Zemskou politikou tehdy hýbal brutální policejní zásah proti demonstrantům, kteří blokovali stavbu nového nádraží ve Stuttgartu, a k tomu se přidaly zprávy o výbuchu v japonské Fukušimě. Kretschmann získal zčistajasna čtvrtinu hlasů, s pomocí sociálních demokratů se stal premiérem a po šedesáti letech odstavil CDU od vlády v jejím domovském regionu.

Bádensko-Württembersko staví prosperitu na automobilech, dalších strojírenských odvětvích a chemii. Proto se s vidinou zeleného premiéra, který byl navíc na vysoké škole šéfem komunistického studentského sdružení, chystali podnikatelé v čele s výrobcem razicích štítů Martinem Herrenknechtem přesunout výrobu. Nakonec však nedají na Kratschmanna dopustit. Premiér sice prohlašuje, že země závisí na schopnostech malých a středních podnikatelů, rozumí si však i s velkými koncerny a dokáže zařídit, že se všechny velké stavby projednají s ekologickými aktivisty konstruktivně a přátelsky. Bez problémů se už staví nádraží ve Stuttgartu i dlouho odkládaná dálnice podél Rýna. Nepřekvapilo, že majitel firmy na výrobu sportovních oděvů Trigema oznámil před letošními volbami, že bude volit právě Kratschmanna, jenž se dokázal úspěšně stylizovat do role „otce vlasti“. Pak stačilo několik varování, že se do Německa všichni uprchlíci nevejdou, a Zelení překročili hranici třiceti procent. Strany spolkové koalice SPD a CDU si přišly pro historickou porážku.

Alternativu v podobě Zelených už podruhé zvolila víc než třetina voličů velkých měst Stuttgart, Freiburg a Karlsruhe i univerzitní metropole Heidelberg a Tübingen. Tentokrát se přidala i většina venkova, kde ekologové obvykle získávali přes čtvrtinu hlasů. Výjimkou byly venkovské oblasti, kde dosud bezkonkurenčně dominovala CDU a z měst vedle Pforzheimu ještě Mannheim zatížený chemickým průmyslem. I tady vyhrála AfD.

Sama proti Merkelové

Skoro stejný příběh zažili v Porýní-Falci, kde voliči našli alternativu k politice kancléřky překvapivě v SPD a dosavadní premiérce Malu Dreyerové. Sociální demokratka vylepšila výsledky z roku 2011, zvláště ve velkých městech včetně Mohuče a Trevíru CDU porazila na hlavu. Neuspěla jenom v průmyslových regionech v okolí Ludwigshafenu a Wormsu, kde se mezi dělníky prosadila AfD.

Triumf Dreyerové byl pro politology ještě větším překvapením a pro CDU ještě větším zklamáním než Kretschmannův úspěch v sousední zemi. Ještě čtrnáct dnů před volbami byla favoritkou kandidátka křesťanských demokratů, atraktivní blondýna a bývalá vinařská královna Julia Klöcknerová, která vyzývala voliče, ať po čtvrtstoletí konečně vymění levicové vedení. Nikoho nepřekvapilo, že v Bádensku-Württembersku neuspěl málo výrazný kandidát CDU Guido Wolf, najít důvody v případě Porýní-Falce však bylo složitější.

Za nejpravděpodobnější vysvětlení považují podle deníku Frankfurter Allgemiene Zeitung mnozí straníci CDU hypotézu, že se kandidáti nedokázali vyrovnat s důsledky uprchlické politiky kancléřky Merkelové. Zvláště u Klöcknerové nelze popřít, že se opravdu snažila a že zvláště ve venkovských oblastech na severu země udržela oblibu své strany proti sociálním demokratům i AfD. Podařilo se jí to i díky veřejné výzvě, při níž se s kolegou Wolfem od Merkelové distancovala a žádala, ať se migranti v Německu povinně integrují do společenského a hospodářského života a závazně se naučí německy. Tím Klöcknerová odvrátila největší pohromu, zároveň však dala konkurentce do ruky dostatečně účinnou zbraň. Dreyerová v Porýní (i Kretschmann v Bádensku-Württembersku) se mohla rivalky z CDU zdvořile zeptat, jestli vůbec podporuje politiku své kancléřky, a komplikovat tak rozhodování jejich příznivcům. „Vždyť já jsem na straně kancléřky spíše než vy,“ řekla Dreyerová v poslední předvolební debatě.

Po volbách vzbudilo v CDU pozdvižení, že stejnou kartu použili proti poraženým kandidátům spolupracovníci kancléřky. Klöcknerová i Wolf prý mohli vyhrát, kdyby se drželi linie kancléřky Merkelové.

Radikálové na stráži demokracie

Ze stejné pasti unikl třetí kandidát CDU, ministerský předseda Saska-Anhaltska Reiner Haseloff. Východoněmecký fyzik je populární svým workholismem a průběžným objížděním celé spolkové země. Od berlínské politiky se jasně distancoval a dal to dost jasně najevo. Díky tomu udržel pozici z minulých voleb, nezabránil jen tomu, že AfD získala druhé místo. Hlavními poraženými se stali vedle sociálních demokratů také postkomunisté ze strany Linke.

Haseloff přitom jen s úspěchem zopakoval strategii kolegyně Klöcknerové z Porýní. Udržel voliče na zemědělském severu země a neztratil ani v největších městech – Magdeburgu, Halle a Dessau. S AfD prohrál jen v menších sídlech na jihu s upadajícím těžkým průmyslem, jako jsou Merseburg, Stassfurt, Weissenfels nebo Eisleben. Z pohledu celého Německa zaznamenali pravicoví radikálové nejlepší výsledek – 32 procent – v Bitterfeldu, kdysi vzorném socialistickém sídlišti, dnes městě ztraceném mezi chátrajícími chemickými továrnami.

Také Haseloff se dočkal výtek, že se nemusel jen bránit útokům AfD a mohl ofenzivně prosazovat politiku Merkelové. Odmítl je s poukazem na to, že bývalí voliči křesťanské demokracie zajistili AfD jen šestinu hlasů. Víc jich společnými silami dodali postkomunisté a socialisté. Ovšem tři pětiny jsou lidé, kteří dříve nevolili nebo dávali přednost neparlamentním stranám. Podobnou zkušenost zaznamenali průzkumy veřejného mínění také v Porýní-Falci, kde bývalí voliči CDU zajistili pětinu a sociální demokraté šestinu hlasů pro AfD. Pouze v Bádensku-Württembersku dodala CDU radikálním konkurentům třetinu hlasů. Proto také označila předsedkyně Frauke Petryová volební vystoupení Alternativy pro Německo za službu demokracii. Právě kampaň její strany přitáhla ve třech spolkových zemích 60 až 70 procent voličů, nejvíc od roku 2001.

Seehofer říká „Ano“

„Katastrofální politika Angely Merkelové otevřela lidem oči,“ prohlásila hlavní vítězka voleb Petryová s odkazem na otevření hranic uprchlíkům z Východu. Předpokládá, že její stranu může volit třetina všech Němců. Lépe by AfD dopadla už tentokrát, kdyby se proti ní nezaměřila mediální kampaň.

Kancléřka, považovaná za hlavní poraženou, bezprostředně po volbách nevystoupila, dala však najevo, že ve vztahu k uprchlíkům nic nezmění. „Spolková vláda bude i nadále vší silou prosazovat stejný politický kurz vůči uprchlíkům doma i v cizině. Cílem musí být v každém případě společné a udržitelné evropské řešení,“ vzkázala kancléřka po tiskovém mluvčím Steffenu Seibertovi.

Alternativu k politice Angely Merkelové i k samotné kancléřce dnes nabízí nejen strana s alternativou v názvu, ale také opoziční Zelení, koaliční partneři z SPD, a dokonce i nespokojenci uvnitř CDU. Kancléřka obvykle všechny výpady odráží s tím, že pouze kritizují, jinou politiku však nenabízejí. Teď by ještě mohla připomenout, že neexistuje náhrada ani za ni samotnou. Za možnou nástupkyni bývá označována ministryně obrany Ursula von der Leyenová, která je však v části strany značně neoblíbená. Mnohem oblíbenější Julia Klöcknerová právě prohrála volby. A ministr financí, třiasedmdesátiletý Wolfgang Schäuble dobře ví, že jeho nástup na místo provizorního stranického šéfa by znamenal odchod SPD z vládní koalice a předčasné volby do Bundestagu.

Když dostal hlavní odpůrce kancléřky, šéf sesterské strany CSU Seehofer otázku, jestli je Merkelová ještě správnou kancléřkou, odpověděl jediným slovem: „Ano.“ Ani kancléřka si ovšem nemůže myslet, že hledání nového šéfa ve straně nezačalo.