Velká Británie

Britské dilema: bát se víc recese, nebo uprchlíků?

  - Foto: Reuters
Velká Británie
Britské dilema: bát se víc recese, nebo uprchlíků?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ještě zhruba dva měsíce si budou Britové vyměňovat názory, proč je pro jejich zemi výhodnější zůstat v Evropské unii, anebo proč je naopak třeba zařadit zpátečku a coby první země v historii ze společenství vycouvat. Oficiální část kampaně, která názorově rozdělila vládnoucí konzervativce premiéra Davida Camerona, začala teprve v polovině dubna.

Už dlouho předtím však bylo zřetelné, že zastánci i odpůrci setrvání Spojeného království v EU se snaží u lidí především vyvolat obavy. Samozřejmě různé. Zatímco příznivci „Remain“ (zůstat) straší hospodářskou katastrofou, skupina „Leave“ (odejít) je zase nejpřesvědčivější poukazováním na proudící imigranty a hrozící teror.

Slovní přestřelky mezi oběma tábory potvrzují, že věcná debata nehraje v kampaních velkou roli. Místo vyvracení argumentů následuje vracení úderu, pokud možno s pomocí jednoduchého slovníku a na nejslabší místo soupeře. Lze namítnout, že v politice to zkrátka takhle chodí, jenže rozhodování o vystoupení z EU je téma, jehož význam a dopad zastiňuje i takové svátky demokracie, jako jsou parlamentní volby. Věrohodněji působí na první pohled zastánci Evropské unie, když se opírají o studie zpracované institucemi typu London School of Economics nebo Oxfordskou univerzitou. Zastánci brexitu ale mohou namítat, že renomované instituce v předpovědích mnohdy selhávají, jak se ukázalo před globální krizí.

Přijdete o spoustu peněz!

Důraznější rozjezd předvedli odpůrci brexitu. Hned na začátku vyložili svůj hlavní trumf – varování, že odchod z EU trvale poškodí ostrovní ekonomiku a kromě propadu exportu, odlivu investic nebo zvýšení cen se tvrdě podepíše také na příjmech občanů. Ministr financí George Osborne vyčíslil, že britské domácnosti by do roku 2030 každoročně přišly v průměru o 4300 liber (zhruba 145 tisíc korun). „Závěr je jasný: pro britskou ekonomiku a rodiny by odchod z EU znamenal mimořádně sebezničující zranění,“ napsal v článku pro The Times blízký Cameronův spojenec a zároveň aspirant na následnictví.

Poukazování na negativní ekonomické dopady není u prounijního tábora nic nového, vždycky tvořilo jeho vůdčí komunikační munici. Mobilizační prvek spočívá v přiblížení argumentů prostému voliči pomocí zjednodušení: když budeš hlasovat pro brexit, přijdeš o spoustu peněz. Podobnou zprávu zveřejnilo ministerstvo financí před plebiscitem o nezávislosti Skotska v roce 2014. Také ona obsahovala kalkulaci, že průměrný Skot by osamostatněním přišel ročně o 1400 liber. Její publikace se stala jedním z nejkontroverznějších momentů v tehdejší kampani.

Je otázka, jak hodnověrné mohou takové výpočty být, protiunijnímu táboru se však těžko vyvracejí. Potvrzuje se, že mnozí, byť euroskepticky naladění občané na případný brexit nechtějí doplácet. Dosavadní průzkumy ukazovaly na lehkou převahu eurooptimistů, náskok však činil zpravidla jen pár procent. Když ale společnost YouGov zanesla do ankety podmínku, že by brexit ubral každému občanovi z jeho příjmů 100 liber za rok, poměr se zřetelně vychýlil ve prospěch „Remain“. Britové také mohou sledovat, jak se nejistý výsledek referenda už nyní projevuje na finančních trzích. Libra od začátku roku oslabila proti euru o několik procent a riziko spojené s výsledkem hlasování se promítá také na přirážkách k dluhopisům.

Cameron a Osborne navíc nejsou zdaleka jediní, kdo Britům vytrvale vtlouká do hlavy ekonomická rizika. Už před zprávou ministra financí si občané mohli přečíst důrazná slova guvernéra Bank of England, že brexit je největší domácí hrozba pro finanční stabilitu Spojeného království. Na poplach zatroubil také Mezinárodní měnový fond. Ve své čtvrtletní zprávě zhoršil prognózu letošního růstu britské ekonomiky pod dvě procenta a napsal, že případné hlasování pro vystoupení může způsobit škody na globální i lokální úrovni a narušit zavedené obchodní vztahy. „Vyjednávání o uspořádání po odchodu by se pravděpodobně protahovala, což by vedlo k déletrvajícímu období výrazné nejistoty s těžkým dopadem na důvěru a investice, to vše při zvýšené nestabilitě finančních trhů,“ napsal MMF, který tak poskytl vodu na mlýn Cameronovi a spol. Posiluje také masírování od zahraničních politiků. Francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron přiložil do kotle výrokem, že odštěpení od EU bude znamenat zvýšený příliv imigrantů do Británie, protože by padla dohoda, která umožňuje Britům vykonávat hraniční kontroly na francouzském území. Tisíce uprchlíků z Calais by se podle něj dostávaly na ostrovy snáz. Camerona, který v referendu hraje o vlastní politickou budoucnost, osobně podpořil také americký prezident Barack Obama. Brity ostatně vyzval k setrvání v EU už v předstihu před svou návštěvou.

Kanada není dobrý příklad

Euroskeptici se snaží katastrofickým scénářům oponovat, jde jim to ale spíš ztuha, většinou se omezují na zpochybňování prognóz. „Nebudeme se pokoušet předkládat přesné údaje o ekonomice pro rok 2030, protože nikdo neví, co se stane. Myslím si, že jejich předpověď pro rok 2030 je úplně bezcenná,“ řekl konzervativní poslanec z protiunijního tábora John Redwood pro BBC. Na varování MMF zase jeho kolegové reagovali poznámkou, že fond se v minulosti mýlil ve svých předpovědích a že skutečným rizikem pro britskou ekonomiku je pokračující napojení na eurozónu.

Občas si zastánci brexitu také sami trochu zavaří. Jako například prostořeký, ale populární londýnský starosta Boris Johnson, jenž prohlásil, že Británie by si mohla vyjednat s EU podobné dohody jako Kanada, což by v praxi znamenalo téměř úplně bezcelní režim obchodu. Zapomněl ovšem dodat, že rokování o dohodách trvalo pět let a další dva roky pak jejich ratifikace. Už dříve tento nápad poměrně přesvědčivě odmítl Cameron. Ministr financí Osborne se následně přidal s výpočtem, že kanadský model by se v následujících čtrnácti letech projevil smrštěním britské ekonomiky o šest procent, hlavně kvůli tomu, že dohody nepokrývají oblast služeb.

To neznamená, že na straně brexitu úplně chybí střízlivé a racionálně znějící argumenty. Například konzervativní europoslanec Daniel Hannan zdůraznil, že „eurofilové“ překrucují realitu, když směšují odchod z Unie a opuštění zóny volného obchodu. „Nikdo v Bruselu netvrdí, že by Británie opustila společný trh, pokud by opustila EU,“ napsal ještě v lednu do týdeníku Spectator. Zdůraznil fungující obchod EU s Norskem, Islandem nebo Švýcarskem a připomněl, že do členských zemí sice směřuje 45 procent britského exportu, jak zastánci „Remain“ často zdůrazňují, za posledních deset let se však podíl snížil o deset procentních bodů.

Neposílejme do Bruselu, ale domů

Zastánci brexitu jsou každopádně silnější v jiných okruzích než v hospodářství. Mnoho Britů si od vystoupení z EU slibuje pokles teroristických hrozeb a zejména utlumení imigrace, což je asi jediné téma v kampani schopné konkurovat ekonomice. Nesouvisí to jen s aktuální uprchlickou krizí. Od začátku 90. let se poměr rezidentů, kteří se narodili mimo Británii, zdvojnásobil na více než 13 procent. Východiskem je podle euroskeptiků vymanění se z režimu volného pohybu osob, který platí mezi zeměmi EU.

Z vnějšku méně srozumitelným, leč pro běžné občany o to citlivějším tématem je vliv britského členství v EU na veřejný systém, hlavně na zdravotnictví. Právě nejznámější tváře „Leave“ jako starosta Johnson či ministr spravedlnosti Michael Gove vnesly do debaty požadavek, aby se miliardy liber, které stát posílá do Bruselu, raději posílaly na zdravotní péči. Znovu ale narážejí na Osborna, který upozorňuje na to, že právě zdravotnictví, školství, armáda a další veřejné složky by na brexit doplatily, protože očekávaný ekonomický otřes by zákonitě snížil příjmy státní pokladny.

Podle proevropského týdeníku The Economist bude v dalších týdnech záležet na tom, zda se ke Cameronovi, zahraničním politikům a některým ekonomům razantněji přidají také firmy. Mnoho podnikatelů se zatím svoji podporu pro setrvání v Unii zdráhá vyslovit nahlas. Nejspíš za to mohou i obavy z veřejného propírání od zastánců brexitu. Když vedení Airbusu písemně varovalo své zaměstnance před riziky vystoupení z EU, sklidil výrobce letadel tvrdou kritiku. Silně zastoupené japonské firmy tak odmítají prozradit, zda po případném odchodu Británie přesunou investice do kontinentální Evropy. Ani obchodní řetězce se k tématu raději nevyjadřují. S veřejně sdílenou obavou před ekonomickými nejistotami brexitu narazila také komerční banka Lloyds Banking Group. Ve svém stanovisku uznala, že referendum je záležitostí britských voličů a že z dlouhodobého pohledu se dopady brexitu jeví „neurčitě“, přesto si vysloužila opovržlivé komentáře. John Longworth, šéf ekonomického výboru kampaně „Vote Leave“, vyčetl bankéřům z Lloyds, jak před dvaceti lety podporovali vstup Británie do EU. „Mýlili se tehdy a mýlí se i teď. EU může usilovat o hrstku velkých nadnárodních bank, které si mohou dovolit spoustu byrokratů, budou to ale dynamické malé a střední podniky, jimž prospěje, pokud 23. června odhlasujeme odchod,“ prohlásil.

Britští podnikatelé mají jasno

Vnímáno názory sdružení a asociací, je přesvědčivá většina britského podnikatelského stavu pro setrvání v EU. Průzkum Konfederace britského průmyslu (CBI) ukázal, že „Remain“ podporuje 80 procent členů, zatímco pro „Leave“ se vyjádřilo pouhých pět procent (nutno připomenout, že CBI je oblíbeným terčem zastánců brexitu, kteří průmyslníky označují za loutku v rukou Bruselu). Proti vystoupení se nicméně vyjádřila také většina členů Britské obchodní komory nebo Institutu ředitelů (Institut of Directors), kde mají vyšší zastoupení malé a střední podniky. Právě u drobných podnikatelů, jejichž ambice většinou nesahají za hranice země a cítí se více ohroženi levnou zahraniční konkurencí nebo bruselskou byrokracií, jsou názorové tábory nejvíce vyrovnané. Nicméně i ve Federaci malých podniků je těsná většina proti odchodu.

Za příklad odvětví, jež z členství v EU výrazně těží, dává Economist automobilový průmysl, který se právě díky jednotnému trhu vzpamatoval na přelomu tisíciletí z předchozího těžkého období. V Británii se v současnosti vyrábí více aut než ve Francii, odvětví na ostrovech zaměstnává 800 tisíc lidí a zabírá 12 procent celkového britského vývozu. Podle zástupců automobilového průmyslu má členství v Unii význam nejen kvůli společnému trhu, ale také v možnosti přímého vlivu na regulaci. Toho využili například britští lobbisté, když vyjednali výjimky v emisních pravidlech pro malé výrobce jako Lotus nebo McLaren.

Podobně uvažují i finančníci. Stejně jako v jiných odvětvích, také oni nadávají na přeregulovanost. Jak ale zdůrazňuje Mark Boleat ze správy londýnské City, většina omezení v současnosti nepochází z Bruselu, ale z národní nebo globální úrovně. Silná většina bankéřů je pro EU. Brexit upřednostňují někteří šéfové hedgeových fondů, spravujících riziková aktiva, ani oni však podle Boleata nejsou schopni uvést přesvědčivé důvody, jaké výhody by odchod z Unie přinesl investorům.

Cameronovi rovněž pomáhá, že proevropský postoj sdílejí opoziční labouristé. Jejich kontroverzní šéf Jeremy Corbyn sice i v tomto případě potvrdil svoji náturu tradičního socialisty a prohlásil, že imigraci pomůže omezit celounijní minimální mzda, jiní zástupci levice se ale proti brexitu postavili s větší vehemencí. Bývalý ministr financí Alistair Darling mluvil o „temných mračnech“ na horizontu a obvinil aktivisty brexitu, že zavírají oči nad přesvědčivým varováním před ekonomickou katastrofou. „Nejsou schopni zajistit obchod bez cel a zabránit zvýšení cen. Nemohou zaručit, že investoři neopustí Británii a neohrozí pracovní místa. Nejsou schopni zajistit našemu sektoru služeb volný přístup do Evropy, což postihne růst. Nabízejí fantastickou budoucnost, v níž si uchováme všechny evropské výhody, i když nebudeme členy jednotného trhu,“ uvedl Darling.

22. dubna 2016