O čem vlastně vypovídá rozpočtový přebytek

Příliš slabí na řízení státu

O čem vlastně vypovídá rozpočtový přebytek
Příliš slabí na řízení státu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Rekordní přebytek rozpočtu jednoduše vysvětlí jediné číslo. Na účet českého státu zamířilo z Bruselu o sedmdesát miliard korun víc, než vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) stihla investovat. Přesto se za přebytkem ve výši 62 miliard skrývá další informace, která osvětluje směřování českého státu.

Analytici se nepozastavují pouze nad tím, že vládní neschopnost investovat poslala stavebnictví stejně hluboko jako poslední hospodářská krize. Vedle toho oceňují, že Sobotkův kabinet v čele se ministrem financí Andrejem Babišem (ANO) udržel restriktivní rozpočtovou politiku i v období, kdy zásluhou konjunktury rychle rostou daňové příjmy. Právě citovaná pochvala je na dosavadních komentářích k rozpočtu tím nejzajímavějším.

Ministrův dar nemluvňatům

Sobotkova vláda a její aktivity působí chaoticky, každá z vládních stran chce něco jiného a někdy se stává, že na rozporech v koalici ztroskotá třeba důležitý plán. Bilance rozpočtu za rok 2016 však dává působení Sobotky a jeho lidí jednu jasnou charakteristiku.

Premiér Sobotka a jeho partner Babiš se samozřejmě neshodnou ani na interpretaci rozpočtu. Babiš na tiskové konferenci označil přebytek za dobrou zprávu, protože umožní snížit zadlužení českého státu, a v důsledku jeho obyvatel. Dluhy každého občana včetně nemluvňat se loni podařilo snížit o šest tisíc korun. Sobotka naopak v tiskové zprávě tvrdí, že rozpočtová bilance je výsledkem „úspěšné prorůstové a proinvestiční politiky naší vlády“. Stát zvýšenými výdaji podpořil ekonomický růst, ekonomický růst mu to vrátil ve vyšších daňových příjmech.

Babiš postupoval podle osvědčeného manažerského pravidla: každý problém se nejlépe zakryje tím, že se oslaví jako úspěch. - Ilustrační foto: Shutterstock

Data ovšem jednoznačně ukazují, že pravdu má Sobotkův vicepremiér. Není pochyb, že investice poklesly a že jsou třeba o třicet miliard nižší než investice z období hluboké krize roku 2012. Běžné výdaje mírně rostou, ovšem nebýt Babišova sklonu zvyšovat provozní dotace soukromým podnikům, nelišil by se rok 2016 od období, kdy běžné výdaje škrtil ministr financí Miroslav Kalousek. Jednou větou, vláda pokračuje v politice Kalouskových časů, kdy český stát vyznával neoliberální ideologii harvardských ekonomů Carmen Reinhartové a Kennetha Rogoffa. Podle jejich učení nemohou zadlužené státy prosperovat, a proto je třeba státní dluh odbourat za každou cenu. Je možné zabrzdit hospodářský růst nebo zmrazit stavebnictví. Snížení dluhu je dostatečným zdůvodněním.

Tři kroky k silné byrokracii

Na postoji tuzemských vlád k rozpočtovým příjmům a výdajům je možné popsat, jak se mění fungování českého státu. Sobotka byl důležitou figurou, když v letech 2002–2006 řídil ministerstvo financí. Tehdy opravdu využil ekonomického růstu a vyšších daňových příjmů k tomu, aby zvýšil rozpočtové výdaje. Investice tehdy poprvé překročily hranici 100 miliard korun, expanzi státu však mnohem lépe zaznamenaly běžné výdaje na provoz, které během čtyř let vyrostly ze 700 na 900 miliard. Sobotka ještě připravil rozpočet na rok 2007, kdy běžné výdaje dosáhly téměř bilionu. S tím rostly počty a vliv státních zaměstnanců.

Neudržitelnost takové politiky se ukázala za pravicových vlád, které zvláště pod vlivem ministra Kalouska začaly spořit. Pokud se nepočítaly výdaje na důchody, pak v období 2007–2012 poklesly běžné výdaje o třicet miliard. Kalousek škrtal i na mzdách státních zaměstnanců, přesto byrokracie posílila právě tím, že dostala za úkol úspornou politiku provádět a přísně kontrolovat výdaje.   

Úsporná politika pravice ztroskotala v období ekonomických krizí. Levicoví ekonomové tehdy razili učení nositele Nobelovy ceny Paula Krugmana, podle nějž většinu krizí způsobují přehnané úspory. Proto je tedy nutné zvýšit výdaje. Krugmanova ideologie se stala základem programového prohlášení Sobotkovy vlády a premiér dosud tvrdí, že se je daří uskutečňovat. Fakticky dostala v roce 2013 volnou ruku posílená byrokracie. Nezkušený ministr financí jen asistoval, když bezejmenní správci státní pokladny spokojeně evidovali příliv miliard z daní a evropských fondů, a přitom žárlivě hlídali, aby se neutrácelo zbytečně. Peníze drželi až do posledních okamžiků roku 2016, i když bylo jasné, že se především pokles investic stane terčem ostré kritiky.

Babiš přebytek 62 miliard okázale oslavil. Postupoval podle osvědčeného manažerského pravidla: každý problém se nejlépe zakryje tím, že se oslaví jako úspěch.