Je to ukázková lekce, jak se během pár měsíců z odborného a složitého tématu, které nezajímalo ani ty, které zajímat mělo, stane to nejvíc lidové téma, které zajímá úplně každého. Zajímá ho proto, že mu zcela zásadně zasáhne do jeho životní úrovně. Tažení za bezuhlíkovou ekonomiku, v Evropě známé pod značkou Green New Deal (Nový zelený úděl), vstoupilo do velmi lidové fáze výrazně dřív, než jeho strůjci očekávali. Cílem tažení skutečně bylo zdražit energii z emisních zdrojů. Nikdo ale netušil, že to přijde tak rychle. A tak masivně. Se začátkem roku chodí lidem nové zálohy na energie a ti zírají. Účty rostou i o desítky procent. Nesrovnatelně rychleji, než stoupají příjmy lidí. To nemůže znamenat nic jiného než pokles životní úrovně.

Strůjci zelené bezuhlíkové ekonomiky moc nevědí, co s tím. Dali si velké cíle. Na emisní zdroje uvalili pokuty ve formě emisních povolenek. Odpustků za špinavou energii, jejichž cena letí strmě vzhůru. Podíl energie z obnovitelných zdrojů stoupá pomalu. Navíc se v loňském létě, kdy příliš nefoukalo, ukázalo, že příroda má své limity. Větru se neporučí. Stejně jako slunci. A když nesvítí a nefouká, z něčeho se energie vyrábět musí. Z čeho, aby to bylo dost zelené? Na to stále chybí odpověď. Příroda navíc nedala všem stejné podmínky k energetice obnovitelných zdrojů. My patříme do regionu, kde na rozdíl od severní Evropy nefouká od moře a není kde stavět větrné elektrárny. Ani tady není dost slunečního svitu na fotovoltaiku jako ve Středozemí. Patříme k zemím, které při současné úrovni technologie nejsou schopny závazky Green New Dealu z obnovitelných zdrojů plnit.

Nejsme sami. Evropská komise si to zjevně hlavně díky diplomatickému tlaku Francie uvědomila a rozhodla se zařadit v takzvané taxonomii, která kádruje zdroje na čisté a špinavé, atomovou energii a plyn mezi zelené zdroje. Naroveň těm obnovitelným. Bude je tedy možné financovat a pojišťovat za stejné ceny. Jen díky tomu se stanou ekonomicky udržitelnými. Je tam spousta ale a různých omezení. V zásadě to však znamená, že se dá vybudovat páteř energetiky z těchto zdrojů, které budou považovány za zelené.

Pro nás je to zásadní. Bez energie z jádra nikdy nebudeme schopni plnit cíle bezuhlíkové země a zároveň si úplně nezruinovat ekonomiku a nerozvrátit společnost kvůli energetické chudobě. Když v prvních hodinách nového roku zpráva o zeleném jádru a plynu z Bruselu řízeně unikla do deníku The Financial Times, byl to u nás startovní výstřel k velké debatě o budoucnosti energetiky. Vláda Petra Fialy pár dní po svém nástupu dostala obrovskou pobídku, aby rozjela stavbu jaderných bloků. Ne jednoho, s nímž se zatím počítá v Dukovanech. Ideálně hned několika. Okno příležitosti se totiž neotvírá na příliš dlouho. Za zelené budou podle bruselského návrhu taxonomie považované jen ty jaderné elektrárny, které získají stavební povolení do roku 2045.

Stavba atomových bloků je složitý běh na dlouhou trať, jak můžeme v přímém přenosu vidět ve Francii, Velké Británii nebo Finsku, kde se aktuálně nové elektrárny stavějí. Právních, technických a finančních překážek je na cestě řada. Okamžitě začala znít veřejným prostorem spousta hlasů. Proto je užitečné znát motivace klíčových hráčů české energetiky. Nejsme jediní, kdo bude v Evropě stavět. Emmanuel Macron už chystá francouzskou zelenou atomovou renesanci. Chce začít stavět šest nových jaderných bloků. Nizozemská vláda Marka Rutteho už ohlásila stavbu dvou nových atomových elektráren. Bude s čím srovnávat, jak si jednotlivé země v přípravě vedou. Směřování energetiky se během toho budou snažit ovlivnit klíčoví hráči. Jaké mají dnes zájmy? A jak s nimi ladí zelené jádro a plyn?

ČEZ

Polostátní energetická firma je svou hybridní podobou, kdy v ní má na jedné straně hlavní slovo stát jako většinový akcionář a na druhé straně se obchoduje na burze a zodpovídá se mnoha drobným vlastníkům, složitý organismus. Zvlášť v dnešní době, která do energetiky přináší čím dál víc státních zásahů. ČEZ by se měl podle zákona chovat jako obchodní korporace. Nemůže si dovolit jít do projektů, jejichž návratnost je velmi nejistá. Zároveň je Bruselem přísně regulované poskytovat takové firmě veřejnou podporu, která je na tak riskantní projekt, jakým jsou v současné energeticky nesmírně turbulentní době atomové elektrárny, nezbytná. Bez ní se v Evropě stavět nedá. Se speciálně zaručenými cenami energie, tak aby byla investice návratná, stavějí Britové i Finové. Francouzské elektrárny jsou čistě státní.

Právě na neschopnosti dohodnout v Bruselu státní podporu odpískala vláda sociálních demokratů a Andreje Babiše stavbu nové bloku v Temelíně v roce 2014. Babiš tehdy v roli ministra financí tlačil na ČEZ, aby stavěl on. Vedení firmy to odmítalo s tím, že je to v rozporu s jeho povinností správného hospodáře podle zákona o obchodních korporacích. Proto se jednalo o tom, že z firmy budou atomové elektrárny včetně stavby nového bloku vyvedeny do samostatné státní firmy ČEZ II. To bude nutnou podmínkou stavby i teď. Celá nová obří zakázka, kdy se cena jednoho bloku bude podle zkušeností jiných zemí pohybovat kolem 400 miliard korun, se bude odehrávat mimo ČEZ v nové státní firmě. To samozřejmě oslabí pozici ČEZ jako dlouhodobě jedné z nejmocnějších firem v zemi. Už samo rozdělování ČEZ bude složitá právní a finanční operace. Stejně jako příprava finančních a obchodních modelů nových jaderných bloků.

EPH Daniela Křetínského

Třetí nejbohatší Čech vydělal peníze na tom, že evropská ambice přechodu k bezuhlíkové ekonomice není možná bez zajišťovacích klasických zdrojů. Začal velmi levně nakupovat v zásadě odepsané uhelné elektrárny a doly po Evropě. A protože jeho sázka byla správná, jak sledujeme už dlouhé měsíce, investice se mu dávno vrátily a teď z nich inkasuje už jen zisky. Velmi zelené Německo letos zajišťovalo podstatnou část své energetické spotřeby z uhlí, protože na Baltu málo foukalo a obnovitelné energie se nedostávalo. To jsou přesně chvíle velkých zisků EPH. Křetínského skupina se od té doby rozrostla do všech dalších oborů. EPH má zainvestováno ve všech druzích energie. Od solárních elektráren přes biomasu, uhlí, paroplyn po plyn včetně zásobníků. Je provozovatelem klíčového plynovodu SPP, kterým může proudit přes Slovensko plyn oběma směry. A má i jadernou elektrárnu, protože si spolu se Slovenskými elektrárnami, což je slovenská obdoba ČEZ, koupil mimo jiné i nedostavěné bloky v atomové elektrárně Mochovce, které ve své režii staví italský Enel. Od něho si Křetínský slovenskou energetiku koupil. Jaderné bloky převezme, až budou hotové. Zároveň vlastní GazelEnergie, třetího největšího výrobce energie ve Francii. V Paříži si Křetínský vytváří čím dál hlubší vazby v médiích a vliv na politiku. Podařilo se mu dostat přímo do kruhů současného prezidenta Emmanuela Macrona. Ze všech těchto důvodů má Daniel Křetínský velký zájem na zeleném jádru i plynu.

Sev.en Energy Pavla Tykače

Třetí nejsilnější hráč v energetice. Podobně jako Daniel Křetínský má Pavel Tykač zainvestováno do toho, že tradiční zdroje jako uhlí a plyn budou stále potřeba. I on nakupuje po světě. Mimo jiné plynové elektrárny ve Velké Británii a uhelné v Austrálii. Snaží se své zájmy diverzifikovat mimo zónu vlivu Green New Dealu Evropské unie. Pro Tykače je klíčový zájem, z čeho se bude energie vyrábět v nejbližší budoucnosti. V čase transformace k jádru, než ještě budou nové bloky postavené. Tady jsou v zásadě jen dvě možnosti, z čeho se dá energie brát. Uhlí a plyn. Jedním z úkolů nového kabinetu Petra Fialy bude vyjednat výjimky na přechodné období. Abychom si mohli udržet otevřené uhelné elektrárny co nejdéle. Než postavíme jaderné bloky a začneme v nich vyrábět. Druhou možností by bylo stavět na dočasnou dobu elektrárny na plyn. Výhodou je, že takový projekt se dá dotáhnout do finiše velmi rychle. Rizikem jsou velmi nevyzpytatelné ceny plynu. Tím, že se do roku 2030 bude dát podle současného návrhu Bruselu využívat jako zelený, lze čekat, že o něj bude velký zájem a cena poletí vzhůru.

J&T, Michal Šnobr, akcionáři ČEZ

Michal Šnobr, investor a už bezmála dvacet pět let poradce finanční skupiny J&T, je jedním z těch, jejichž hlas k energetice je ve veřejném prostoru nejvíc slyšet. Média si zvykla brát Šnobra za experta na energetiku. Jejím znalcem nade vši pochybnost je. Zároveň v ní ale má své zájmy a těm vévodí role menšinového akcionáře ČEZ. On a J&T jsou přesně těmi, komu záleží na tom, aby byl ČEZ pro své vlastníky co nejvýnosnější firmou. Energetika v časech Green New Dealu se v Evropě stala politicky hodně pokřivenou veřejnou službou. Vyčlenění jaderných bloků do nové státní firmy nemusí vést ke zvýšení hodnoty toho, co zůstane z ČEZ. Michal Šnobr zastupuje zájmy akcionářů, nikoli zájmy občanů, kteří chtějí cenově co nejvýhodnější elektřinu.

Při transformaci energetiky se dá čekat hodně sporů, disputací a dost možná i žalob. Vždy budou vedeny konkrétními obchodními zájmy. Když někdo z hráčů v energetice bude něco říkat, je dobré rozumět, proč to říká. Na vládě Petra Fialy je, aby se stala strážcem cenově dostupné energie pro občany České republiky. Energetika se všemi regulacemi a Zeleným údělem přestala být v Evropě trhem. Hrát si na něj je velmi účelové.